Editorial

Únor bílý, pole sílí. Nevím, jak pole, ale náš časopis letos každopádně sílí. I bez sněhu přibývá zajímavých textů a témat, která se nám do tradičního rozměru lékárnického časopisu přestávají vecházet. Co s tím? Toto číslo má nakonec o čtyři strany více, což ale vzhledem k nutným komorovým úsporám nejde pojmout trvale. Nezbývá, než omezit některé tradiční a spíše servisní rubriky. Proto dnešní editorial využívám k malé anketě na téma Co by mi v Časopise českých lékárníků nechybělo? Mně by třeba nechyběla ta trojstrana s osvědčeními, co si o tom myslíte? Čtete to někdo? Je to pro vás užitečné? Nestačilo by to na webu Komory? Co jubilea, ořezaná GDPR na pouhý seznam jmen? Co...? Ale dál už nechci napovídat nebo podsouvat. Pište nejlépe na redakční mail, pro některé, kteří mě utajeně kontaktují přes facebook z důvodu, že prý náš mail nenašli, je to tady ten mail, tři cm vpravo od editorialu. Je možné pochybovat o jakékoliv části časopisu, kromě úvodníku a seznamu seminářů a dalších vzdělávacích akcí. Jo, a editorial mi, prosím, taky nechte.

Jinak doufám, že vás i v únoru zaujme obálka a další příběhy objevů, které změnily svět a zasloužili se o ně lékárníci. Taky jsme věnovali velký prostor textu a fotkám našeho kolegy Standy Havlíčka, který, jak určitě už víte, slouží coby farmaceut u Lékařů bez hranic ve válčícím Jemenu. No a reflexe té smršti, která se na začátku roku odehrála v českých lékárnách ohledně eReceptů a jejich položek, samozřejmě nemohla chybět. Takže se usaďte, nejlépe do pohodlného křesílka, a čtěte. Už vás nebudu rušit.

Zdeněk POKORNÝ