Okopávání stůj co stůj, nemá smysl

Kdo z lékárníků nezná Mgr. Aleše Krebse, ať se přihlásí. V představenstvu České lékárnické komory pracuje už od roku 2003, působil také jako předseda OSL Olomouc a v Komoře pak i jako mluvčí, viceprezident a tak není zvlášť překvapující, že stavovskou kariéru zatím završil v listopadu loňského roku, kdy ho Sjezd zvolil prezidentem. Asi bychom neměli zapomenout zrovna v našem časopise na těch pár měsíců, kdy ho dočasně vedl. Co bylo jeho hlavní motivací?

„Rád bych dotáhnul k cíli některé projekty z předchozích let, nejen ryze lékárnicky odborné, ale například i celý princip odměňování, doplatků a mnoha věcí, které naši obec dlouhodobě trápí. K tomu je ale potřeba zázemí aparátu Komory a lidí, kteří dokáží připravovat spoustu materiálů, jednání, komentářů, odpovědí členům a mnoho dalších věcí, které často nejsou na první pohled příliš viditelné, ale je za nimi neuvěřitelné množství práce konkrétních lidí.“

V novém představenstvu se soustřeďuje především na „politickou“ práci. Vzpomínám si, jak jsem s tehdejším prezidentem Lubomírem Chudobou a viceprezidentem Alešem Krebsem, absolvoval před rokem několik neveřejných schůzek „na nejvyšší úrovni“, s premiérem Babišem i na ministerstvu. Byla to tak silná a chvílemi i otřesná zkušenost, že bych ji přál každému, kdo se domnívá, že je snadné cokoliv v těchto sférách pro lékárníky prosadit. Logicky mě napadá otázka, kterou si pokládá i řada členů Komory. Nemělo by smysl vůči politikům státu přitvrdit? Nemohli bychom větším tlakem víc získat?

„Otázku bych formuloval obráceně, co nemá smysl. To veřejné okopávání stůj co stůj, na efekt. Taky jsme si i s vedením ministerstva některé věci probrali poněkud «intenzivněji«, ale to neznamená, že to je třeba ventilovat na veřejnosti prostřednictvím médií. Ale nezaměňovat se servilitou nebo něčím obdobným. Jen jsme si některé věci dokázali říct za zavřenými dveřmi. Ministra a jeho náměstka, stejně jako paní ředitelku SÚKL, jsme měli na jednání představenstva, průběžně s nimi řešíme některé věci, zajistili jsme osobní ochranné pomůcky, kompenzace SiV jsme dokázali dostat daleko nad rámec požadavků a připomínek dalších subjektů v našem segmentu, změny v eReceptech, hladší nájezd některých změn, dokázali jsme účinně oponovat u emergenčního systému. To vše je výsledkem lepší vzájemné komunikace a síly Komory. Na druhou stranu si ale nelze představovat, že o co si řekneme, to nám politici splní. To by bylo naivní.

Větším tlakem by lékárníci určitě dokázali získat více. Ale musí to být i tlak od jednotlivých členů směrem k poslaneckým kancelářím, klubům nebo zástupcům politických stran. To by nesmírně účinně podpořilo práci a snahu představenstva.“

Magistr Aleš Krebs, lékárník ze Slatinic a současný prezident Komory, hodnotí atmosféru v aktuálním představenstvu jako výbornou, jednání mají vysokou účast (to potvrzuji, vloni jsem se vždy vešel k velkému stolu v zasedačce, od prvního jednání nového představenstva už musím sedávat v koutě), „nováčci“ jsou zapojeni do činnosti jednotlivých pracovních skupin.

„Musím uznat, že to neměli od svého nástupu vůbec jednoduché, každému asi nějakou dobu trvá, než se osmělí, hned od začátku jsme navíc měli na zasedání významné návštěvy, na přelomu roku bylo potřeba řešit důležité legislativní i provozní věci a pak hned Covid-19, který významně ovlivnil naši práci až prakticky do letního období. A nyní jsme pravděpodobně na prahu pokračování jara.“

Schválně chci v tomto medailonku potlačit nejaktuálnější věci, týkající se především rozpočtu a tradičního předsjezdového napětí. Je jim věnováno v tomto čísle našeho časopisu mnoho prostoru. Takže nadčasová otázka pro prezidenta může znít i takto: Co považujete za hlavní problém českého lékárenství?

„Může to znít jako klišé, ale všechno je mezi sebou provázané. Odborné služby, síť, odměňování, doplatky atd. K tomu se přidávají opakované snahy některých subjektů o rozvolňování pravidel výdeje léků na recept. V tom nám nesmírně pomohli všichni lékárníci, když udrželi během první vlny otevřené lékárny, zatímco mnohé eshopy měly problémy. Stejně tak se dají posunovat požadovaným směrem i jiné věci. Byť je letošní rok skutečně naprosto abnormální, od března do léta omezení, pak dovolené a je podzim, opět s nouzovým stavem…“

Prakticky všech členů představenstva se v medailoncích ptám, jak hodnotí práci vedení Komory během jarní pandemie. Je mi trochu žinantní ptát se na totéž zrovna prezidenta, zvlášť, když ho většina ostatních chválila za jeho tehdejší nasazení. Ale když už přidávám osobní postřehy, uvedu ještě jeden. Když jsem se během své jarní „koronavirové“ cesty po lékárnách zastavil ve Slatinicích, do našeho povídání zazvonil telefon a náměstek ministra informoval Aleše Krebse o tom, že první zásilka ochranných pomůcek pro lékárníky je naskladněná a stačí jen zorganizovat jejich rozvoz. Málokdy zažijete s někým tak obrovskou úlevu i radost, jakou po této zprávě nedokázal skrýt prezident Komory.

„Zážitků byla celá řada a těžko vybrat ten nejsilnější. Enormní nasazení některých kolegyň a kolegů, na hranici úplného vyčerpání. Těch, kteří museli zabezpečit své lékárny, pacienty a po večerech a nocích se pak ještě scházeli na videokonferencích a starali se o chod Komory. Dělali to sami, protože na Komoře nemáme nikoho, kdo by takový odborný support v takovém rozsahu zvládnul a vzhledem k rozpočtu jsme si to ani nemohli dovolit. Nezištné zapojení dalších do distribuce ochranných prostředků. To jsou ty významně pozitivní příběhy. Uzavření Litovle a Uničova, kde zůstali všichni bez respirátorů a stát to tak nechal. Hrozná situace, v životě už bych nechtěl slyšet tak zoufalé hlasy, jako když jsem s některými kolegyněmi a kolegy po telefonu ten den mluvil. Naštěstí zasáhly samosprávy a potřebné dodaly, tam skvěle zafungovali starostové. Všechna čest, mají mou hlubokou úctu. Vlastně to ukazuje, jak důležitá je samospráva. A je úplně jedno, jestli je to Komora nebo obec.“

Veřejný obraz lékárníků není podle prezidenta Krebse tak špatný, jak se někteří snaží prezentovat. „Jsou lékárníci, kteří zbytečně podléhají něčemu, co se dá s určitou nadsázkou nazvat jistým druhem sebemrskačství. Nikdy nás všichni nebudou mít za nejlepší a nejradši, to je logické, ale i podle reakcí pacientů na jaře nebo vzrůstajícího zájmu novinářů o naše informace se situace v čase podstatně zlepšuje.“

Ptát se prezidenta České lékárnické Komory a současně provozovatele soukromé veřejné lékárny na to, jakou skupinu lékárníků v Komoře zastupuje, je asi něco jako nošení léků do lékárny. Odpovídá očekávatelně: „Ze své pozice zastupuji všechny české lékárníky. A kdo mě zná déle, tak ví, že nerozlišuji podle »druhu«, ale podle toho, jaký je kdo člověk, co pro stav dělá nebo jak pomáhá ostatním. Nijak jsem se tím nikdy netajil a ne každému se to vždy líbilo. Ale s tím se dá žít.“ V každé skupině farmaceutů se prý dají najít negativa i pozitiva, která se v průběhu mnoha let mění. Co je však všem společné, kromě vlastní práce zdravotníka a s ní spojené péče o pacienty, jsou obecné podmínky pro výkon našeho povolání, kompetence jednotlivých kategorií zaměstnanců našeho segmentu nebo způsob výdeje léků na předpis. „Změny v těchto oblastech by se dotkly zcela bez diskuze všech, i těch, kteří si dnes možná naivně myslí, jak je jejich pracovní pozice neotřesitelná a jak jsou žádaní. Díky dlouholetým zkušenostem z Komory však vím, že se snahy o různá »rozvolnění« objevují s železnou pravidelností a musíme je tak neustále odrážet. Zatím se to i díky podpoře a aktivitě řadových lékárníků dařilo. V těchto zásadních věcech musíme zapomenout na spory a táhnout za jeden provaz, směrem k politické reprezentaci se musí vyjadřovat co největší množství kolegyň a kolegů i na úrovni svých měst, okresů, poslaneckých kanceláří.“

Na závěr se každého člena představenstva ptám, jak vnímají existenci stavovského časopisu, co si myslí o jeho tištěné verzi a jaký článek nám v brzké době napíší. „Není žádnou novinkou,“ odpovídá Mgr. Aleš Krebs, „že jsem byl vždy zastáncem tištěné verze časopisu, který má své místo nejen v »informačních cestách« směrem ke členům Komory, ale také mimo ni. Fakticky ho nelze dávat na jednu rovinu s webem nebo nějakým pdf. Obdobné časopisy profesních komor jsou naprostým standardem v jejich prezentaci a předávání informací. Jeho zrušením bychom přišli nejen o významnou tradici, společenské rubriky, ale také o možnost dostat efektivně mnoho informací k našim členům. A co vám napíšu? Napsal jsem právě aktuální úvodník.“

Ano, napsal, a kdo jste ho ještě nečetl, můžete nalistovat na stranu 4 a dozvědět se něco dalšího o názorech prezidenta České lékárnické komory.