Kartágo musí být zničeno!

Když vloni v listopadu uložil sjezd Představenstvu ČLnK provést průzkum o budoucnosti tištěné verze Časopisu českých lékárníků, napadla mě otázka, k čemu to bude? Hlasovalo málo čtenářů, sotva to vydalo na poloviční sjezd, ale výsledek hlasování 47:19 odpovídá výsledkům hlasování na sjezdech za posledních 15 let. Časopis se sice nehlasuje každý rok, ale dost často na to, aby to vydalo na statisticky významný soubor. S vědomím toho, že na anketu zareagují „odmítači“ časopisu, jsem před jejím vypsáním odhadoval převahu hlasů PRO tištěnou verzi někam kolem dvou třetin, v lepším případě tří čtvrtin hlasujících. Celkový výsledek, zhruba 70 % hlasů pro, mě tedy příliš nepřekvapil.

Je úplně jedno, že to jeden rok odhlasujeme, některá rozhodnutí sjezdu mají vskutku jepičí život a někteří delegáti svou zarputilou snahou připomínají dávného římského senátora. Marcus Porcius Cato, Cato starší mu také říkali, totiž bez ohledu na to, o čem hovořil, končil každou svou řeč větou: „Ceterum censeo Carthaginem esse delendam.“ (Ostatně myslím, že Kartágo musí být zničeno.) Cato starší byl na vrcholu svojí kariéry také cenzorem, a i když tehdejší role cenzury byla jiná, nejúčinnějším cenzorským zásahem by nepochybně bylo stavovský časopis zrušit. A tvrzení, že se přeci nejedná o rušení, ale jen distribuci digitální podoby časopisu, je jenom účelové, případně vychází z neznalosti problematiky. Příkladů v nedávné historii totiž známe víc.

Víte, co mají společné tituly Sorry, Filmový přehled nebo nejstarší u nás vydávaný časopis o cyklistice Peloton? Po ukončení tištěného vydání přežily v digitální podobě jenom několik málo čísel. Vydávání titulů pro náctileté Bravo, BravoGirl, CosmoGirl, Top dívky a mnohých dalších bylo zrušeno bez digitálního mezistupně rovnou. Mladí přestávají číst, stačí jim internet. Jedním z mála časopisů přežívajícím v segmentu mladých čtenářů pro náctileté je kdysi nedostatkové ABC, logicky – papírovou vystřihovánku si totiž na displeji neslepíte.

Pokud tedy mluví zarputilí odpůrci o úsporách při zrušení tištěné verze, měli by být fér a hovořit rovnou o zrušení časopisu. Prostá digitální kopie v PDF je totiž jen nechtěná a nečtená nemrtvá zombie přežívající jenom omezenou dobu. Za sebe dodávám, že psát do pdf a by mě rozhodně nebavilo už třeba jenom proto, že počet stažení pdf verze časopisu z webu komory odpovídá nižším desítkám měsíčně.

Něco jiného by mohla být verze skutečného digitálního časopisu v odpovídajícím publikačním formátu. Ta ovšem zdaleka nezasahuje celé spektrum čtenářů, ne každý je uživatel, a navíc je na opačném spektru dialogu o úsporách v rozpočtu. Prvotní investice by násobně přesáhla odhadovanou úsporu na tisku a distribuci papírové verze a už vůbec nemluvím o dovednostní a časové kapacitě současného složení redakce ani o riziku ztráty čtenářů, kteří na displeji číst nechtějí. Nezbývá než dodat, že i velké vydavatelské domy vydávají své tituly v určité symbióze tištěných a digitálních forem. Digitální obsah je benefitním doplňkem a rozšířením papírového média. Až na výjimky (čtrnáctideník Computerworld, nebo deník Hospodářské noviny), tvoří elektronická verze minimální až zanedbatelnou část celkového nákladu periodika. Reklamy je ovšem v digitální verzi dvojnásobek za třetinovou cenu.

Přestože pro delegáty sjezdu a zarputilé odpůrce časopisu nebude výsledek ankety znamenat nic a s pseudoargumenty (malá vypovídací hodnota, málo hlasujících, špatné provedení ankety) znovu vyvolají diskusi a hlasování o zrušení časopisu, měla anketa svou hodnotu. Dostalo se nám díky ní zajímavé zpětné vazby k zamyšlení se nad obsahem rubrik a budoucím zaměřením témat v časopise.

Až na čestné výjimky ovšem jen u hlasů pro zachování časopisu. Záporná vyjádření lez shrnout do lakonického: „Nechci, zrušit a dost.“ Jak bývalo v minulosti zvykem, v několika případech vyjádřil hlasité a důrazné NE i pracovní kolektiv lékárníků, případně lékárníci a lékárnice v příbuzenském vztahu. Žádné důvody ani návrhy na zlepšení. Kartágo musí být zničeno! Stejně jako na sjezdu, nezbývá než doporučit jim, aby si tištěnou verzi odhlásili v kartě člena.

Níže, částečně i s mými komentáři, najdete ve zkrácené redakční úpravě, co jste nám k časopisu napsali:

Ne! Kvůli ekologii

• Nejsem pro zachování tištěné verze ČČL. Mé důvody nejsou ekonomické, ale ekologické. Pokud zachovat tištěnou verzi, tak jedině při použití ekologicky šetrnějšího papíru a tisku a posílaného v papírové obálce. Ale to by vyšlo asi příliš draho, možná i dráž než internetová verze.

• Jinak jsem taky „staromilec“, čtu tištěné knihy, e-knihy nemám ráda. Ale noviny a časopisy v tištěné verzi raději jen v čekárně u lékaře či holiče, nemám totiž chytrý mobil, abych si čas krátila brouzdáním na internetu, či jinde v síti. (Pavlína)

Nezbývá než dodat, že tmavou igelitovou fólii si jako přebal čísla vybrali sami členové, nelíbí se jim občasná reklama na zadní straně. Údajně by mohla směřovat poštovní doručovatelky do vybraných lékáren.

A ekologicky fér je také poznamenat, že na čtení z papíru toho ve dne moc nepotřebujete, v noci pak nějaký ten zdroj světla. Na čtení elektronického média potřebujete spoustu proudu pro vaše zařízení, i když běží na baterie. Pokud mluvíme o online médiích, pak jde ještě o další spoustu a spoustu proudu pro zařízení, která internet a online prostor udržují při životě. A nejsou to jenom počítače autorů, servery vydavatelských domů a datová úložiště po celém světě. Ty propagované cloudy (mraky) jsou mraky dat uložených na miliónech kilogramů harddisků, které pohání elektřina, vyrobená… z čeho asi? Z jádra, ropy nebo uhlí, když už někdo chce šetřit lesy.

Jen tak mimochodem. Věděli jste, že 80 % vytěženého coltanu, který je nutný pro všechny ty digitální hračky a zařízení, ať už jsou chytré nebo ne, pochází z Konga, kde ho v otřesných podmínkách za 150 korun denně těží děti? A že měď, než se dostane do součástek ve vašem mobilu procestuje nejmíň 35 tisíc kilometrů? A tak dále… Ekologie není jenom jeden rozměr. A žádný digitální rozvoj v minulosti neznamenal ekologickou úsporu. Je to sice jiná pohádka, ale typickým příkladem z branže je eRecept.

Tradice a ideologie

• Časopis je tu již od 19. století. Jeho vydávání bylo přerušeno jen v době komunistické totality. Nerad bych byl příslušníkem generace lékárníků, která si časopis zlikviduje sama. (Leoš)

Papír je papír

• Jsem pro zachování tištěné verze časopisu, v elektronické bych si tak nepočetla. Možná jsem staromilec, ale vyhovuje mi časopis držet v ruce. (Jana)

Šetřit můžeme sdílením

• Jsem pro tištěnou verzi časopisu. Nevím, proč zrovna kolem časopisu se točí takové diskuze. V naší vesnici žije 7 lékárníků. Z toho jsou 3 manželské páry (jedna kolegyně se rozhodla křížit mezidruhově). Takže 6 lékárníků odebírá 3 časopisy a všech 6 ho pročte. Myslím, že jsme kápli na možnost úspory. Škoda jen, že chlapů lékárníků je málo. (Markéta)

Zhubněte

• Hlasuji pro zachování tištěné verze časopisu, ovšem v redukovaném rozsahu. Celkově jsem pro větší stručnost některých rubrik. Čím delší články a čím tlustší časopis, tím hůře si hledám čas k jeho přečtení. (Magda)

• Jsem určitě pro tištěnou verzi časopisu, nevadilo by mi snížení kvality papíru. (Zuzana)

Bolest moderního světa. Nečteme, konzumujeme obsah. Mladí nečtou už vůbec. Proto nejsou vydávány tituly pro náctileté. Všechno hltají z mobilu. Doslova hltají. Žádné komplexní informace, jen spolknou 160 znaků tady, 160 znaků vedle, přehltnou titulek, rozkliknou obrázek, olajkují, okomentují zkratkou, co si o tom myslí: OMG, WTF, ROFL a do toho ještě se znuděným klidem (já tě vnímám, mami), odpovídají na messengeru do tří až pěti diskusních skupin. Vedle toho úspěšně vycházejí papírové magazíny (Reportér, Respekt, FinMag nebo National Geografic), které čtenářům nabízejí strukturovaný komplexní a komentovaný pohled na dané téma, ve kterém jde autor tak hluboko pod povrch plytkého zájmu, že číst to logicky zabere čas. Ale je to čtení mnohonásobně kratší, než jakou dobu rešerši a psaní článku věnoval autor. A jestli chceme nebýt jako naši dnešní mladí a papouškovat moudra z titulků zpravodajských serverů, případně líbivé posty ze sociálních sítí, jestli chceme číst, vnímat a tříbit si názory a pohledy na současné dění a tím být příkladem nejenom nastupující generaci, jestli chceme hledat argumenty pro naše pacienty a pro dialogy s lékaři nebo politiky, měli bychom číst a přemýšlet o tom, co čteme. Vizitkou a výkladní skříní profesního periodika by logicky mělo být hutné čtení na lepším než novinovém papíru. Nebo ne?

Nebo ne

• V dnešní době jsem pro zrušení tištěné verze ČČL, stačí informace na webu komory. (Monika)

• NE, časopis je potřeba zdigitalizovat. (Veronika)

• Můj názor je tištěná verze NE. A kdyby nemusel být vůbec žádný časopis, nezlobil bych se. Nebo, kdo ho chce zachovat, co udělat klasické předplatné na tištěný časopis? Sám mám předplatné na Medical Tribune a Remedia. Na aktuální věci i inzerci je lepší web a třeba i nejmenovaný placený... (Přemysl)

Ať po nás něco zbude

• Jsem pro zachování tištěné verze časopisu. Jakkoliv masově používáme internet a další nástroje elektronické komunikace, časopis je něco trochu jiného. Na rozdíl od dynamických elektronických médií zůstává fyzicky uložen v archivech a knihovnách a do budoucna poskytuje svědectví o nás, současných lékárnících. (Leoš)

• Ano. Jen mějme tištěný časopis a papírovou verzi pro archivy. Všechno se dá zdigitalizovat a katalogizovat. Ale na jak dlouho? O kolik fotek jsem přišel jenom tím, že nešlo přečíst CDčko nebo USB disk přestal být čitelný. Až bude někdo za sto let hledat, kudy se ubíraly profesní cesty magistra XY, ať může listovat přehledy vydaných osvědčení. Najít to na webu komory je totiž nadlidský úkol už dnes. (Jiří)

Ano, ale…

• Jsem z 51 % pro tištěnou verzi, protože z inzerce plynou pravidelně peníze do naší Komory. Co bych však změnila, je obsah časopisu. Skvělé jsou farmakoterapeutické informace, věci z Komory, jak to funguje jinde. Co mi přijde zbytečné – vydaná a zrušená osvědčení. Raději bych dala prostor pro magistraliter, opakující se dotazy směřované na Komoru, co se aktuálně probírá na Představenstvu. (Markéta)

• Vypustila bych seznamy vydaných osvědčení, dodnes jsem nepochopila, jaký má význam toto tisknout, může to byt přece k nahlédnutí jen na webu. (Magda)

• Opravdu časopis čtu, nepatřím k těm, kteří časopis odloží tak, jak přijde, aniž by ho rozbalili a aspoň prolistovali. Mám své oblíbené rubriky: Nové nebo méně známé léčivé rostliny, články Mgr. Klimešové, cestování se Standou Havlíčkem i jeho povídání o úspěších lékárníků. Čtu i Zeptali jsme se a postřehy a názory kolegů lékárníků na aktuální témata a samozřejmě Deník holky z lékárny. Obešla bych se možná bez rubrik: Osvědčení k výkonu lékárenské praxe, Interaktivní dispenzační semináře, Molekula měsíce. Významná jubilea bez uvedení věku jsou k ničemu. Světové dny zdraví ani reportáže z lékáren mne nebaví, takže je nečtu. (Pavlína)

Co k tomu dodat? Některé rubriky jsou jenom technické a vlastně pro archivaci. Pozvánky na vzdělávací akce z webu komory mizí s jejich realizací. Možná by si ta rubrika zasloužila nějaký modernější a přehlednější formát, abychom u IDS neopakovali popisek třikrát na stránce, když se mění jenom místo konání. Ale prý je to tak v podmínkách spolupráce s organizátory. Stejně tak u osvědčení už to bývá jenom nostalgické objevování, do které lékárny se ten, který spolužák, ta, která spolužačka posunuli. Z informačního pohledu to má hodnotu jenom malou. Z archivačního jí možná jednou někdo ocení. A z těch ostatních rubrik každého zajímá něco jiného. Časopis má být pestrý, a když si v něm najdete alespoň něco, není třeba se o něj bát. Někdo se těší na Holku z lékárny, jiný na ní nenechá nit suchou, s bizarním důvodem, že je to přeci „jenom“ farmaceutická asistentka. No a co, občas umí nastavit zrcadlo líp než televizní noviny v roce 1985. Někdo přeskakuje Molekulu měsíce, jiný tak překřtil celý časopis. A někdo, někdo čte opravdu úplně všechno.

Chvála na závěr

• Jednoznačně hlasuji pro zachování tištěné verze časopisu. Vždy jsem časopis četla ráda, posledních sedm let dokonce i úplně celý. Přijde mi, že jeho úroveň se ještě pozvedla a nový šéfredaktor přinesl i nový vítr. Všeobecně jsou skvělé články Stanislava Havlíčka a jeho současný cyklus o přínosu lékárníků v různých oblastech je prostě bomba. Většinu dílů dávám číst i dětem, protože třeba vznik kolových limonád je zajímavý i pro puberťáky. Velmi si cením pravidelné práce Pavla Grodzy, díky poutavým a fundovaným článkům Miloše Potužáka vidím, že mne bohužel minula velice zajímavá část farmacie. Ráda mám příspěvky Věry Klimešové i Jany Martináskové a v neposlední řadě mi z minulosti chybí články Marie Zajícové a Zdeňka Kučery. (Marika)

Já čtu taky všechno. Dokonce několikrát, protože musím. V anketě jsem nehlasoval, ale je zřejmé, že jsem PRO tištěnou verzi.

Stanislav HAVLÍČEK, lékárník a redaktor Časopisu českých lékárníků