Vědecký výzkum: Jak vnímá lékárníka veřejnost dnes a jak „Tenkrát v Kalifornii“

Když jsem před dvěma lety začal se seriálem recenzí filmů, v nichž má nějakou roli lékárník, přistupoval jsem k tématu více méně namátkově. Začal jsem samozřejmě „Básníky“ a pak jsem postupně z paměti lovil filmy, ve kterých se našel pro lékárníka alespoň štěk, případně se interiér nebo exteriér lékárny hodil do výpravy díla.

I když jsem se později na lékárníky, lékárny a vůbec zdravotníky ve filmech cíleně zaměřil a začal si vytvářet seznam do zásoby, pořád to nebyl ten správný vědecký přístup. Ano, i lékárníci ve filmu se stali předmětem vědeckého výzkumu z hlediska jejich obrazu na veřejnosti.

Američtí výzkumníci se soustředili na filmy a televizní pořady natočené v USA v letech 1970 až 2013. Za úkol si dali spočítat, do jaké míry jsou lékárníci ve filmových dílech zobrazováni jako hrdinové, darebáci nebo oběti. Pro hodnocení byl vyvinut hodnotící algoritmus zahrnující sociální normy, obvyklé lékárnické postupy a jejich vnímání divákem. Sekundárním cílem pak bylo zjistit demografické rozložení představitelů lékárníků.

V  období 43 let vyprodukoval americký filmový průmysl celkem 214 filmů nebo epizod televizních seriálů, ve kterých byl zobrazen lékárník. Celkem zobrazily 231 farmaceutů a 160 z nich bylo jednoznačně identifikováno a 70 z nich (44 %) mělo v roli dokonce jméno.

Demografický koláč těchto 160 rolí tvoří ve 121 případu muži (76 %) a v 85 případech (54 %) byl věk filmových lékárníků pod 50 let.

O pravdivosti této mediální výpovědi může něco napovědět srovnání s českou kotlinou: v českých lékárnách najdete sotva 15 % mužů a pod 50 let je třem čtvrtinám lékárnic a lékárníků.

Přibližně stejně chybný obraz lékárníků dává i kvalitativní analýza charakterů. Z 231 vyobrazení bylo 146 (63 %) negativních, 56 (24 %) neutrálních a jen 30 (13 %) pozitivních.

Závěrem výzkumníci konstatují, že vyobrazení farmaceutů v americkém filmu a televizi je především negativní a apelují na všechny farmaceuty a farmaceutické organizace, aby byli hlasitými zastánci své profese a vnímali důležitost zlepšení vnímání veřejnosti.

Panoptikum českých lékárníků ve vedlejší roli mezitím rozšířila Anna Šišková v roli traumatem vyšinuté vražednice Mileny Brožové ve třetí řadě seriálu Kriminálka Anděl.

Ono je to s tou filmovou propagací těžké, možná bychom se měli vydat dál než do roku 1970 a změnit žánr. Třeba na starý dobrý western.

V roce 1942 si ve filmu Tenkrát v Kalifornii (In Old California) zahrál lékárníka slavný klaďas John Wayne (mimochodem jeho otec byl také lékárník). A je to role cukrkandlového slaďouše srovnatelná s Limonádovým Joem.

Lékárník Tom Craig přijíždí z Bostonu do Sakramenta v Kalifornii s úmyslem otevřít si tu lékárnu. Už v San Francisku na sebe upoutá pozornost, když si v baru vykřičeného domu poručí k pití sklenici mléka, čistého, bez rumu. Zaplatí stříbrným dolarem, ale dřív jej mezi prsty obrovskou silou ohne, což mu vyslouží obdiv přihlížejících a později v Sakramentu i odbyt proslulého Craigova tonika. Ještě v baru zkrotí obávaného násilníka, když jej (pomocí trochy éteru a hřebíčkového oleje) zbaví bolesti z podebraného zubu.

Na pozadí milostného nepravidelného čtyřúhelníku pak probíhá obvyklá westernová bitva dobra se zlem, ve které je lékárník (i mimo otevírací dobu) pokaždé ochoten přispěchat na pomoc trpícím pacientům.

Padouši ovšem nelení a od oprátky po zinscenovaném obvinění z travičství zachrání lékárníka Craiga jenom propuknutí zlaté horečky.

Náš život bude strádání, dú dá

Ulehneme hned ke spaní, dú dá

Až vyhledáme bájnej břeh, dú dá

rozcinká zlato kapsy všech, dú dá, dúdá, dej

Hej, hoši, hej, hej, do Kalifornie,

tam zlata metrák najdeme, na březích Sacramenta…

Strádání zlatokopů není jenom to opěvované v prvorepublikové písni Marko Čermáka. Tenkrát v Kalifornii došlo až k epidemii tyfu. Pro jehož zvládnutí se nehodí nikdo lépe než Tom Craig, lékárník. Sežene vozy, nakoupí léky (a potraviny) a sám se posadí do čela zásobování odlehlých oblastí. Nehledí na nebezpečí ani rychlé kolty banditů, a zájmu pacientů obětuje vlastní své rodící se rodinné štěstí.

Hrdina v očích pacientů a podobně dobrotou postižených, blázen a snílek v očích zhrzené nevěsty a jejího okolí, zejména bohatého otce s citem pro investiční příležitosti.

Necítíte se někdy podobně? Ještě jste nerezignovali na dobrotu srdce a zájem o pacienty na prvním místě?

Podobně to měl asi úplně první lékárník ve filmu Lékárník (The Pharmacist) natočeném v roce 1933 také v Kalifornii.

W. C. Fields ukazuje v pouhých sedmnácti minutách tohoto prekomediálního dílka (natočeném v době vrcholící hospodářské krize) veškerý marasmus provozování lékárny. Ekonomickou nutnost naskladnit také balastní sortiment, od kýčovitých suvenýrů přes domácí potřeby až k poštovním známkám, očekávanou servilnost k pacientům až k úplné dehonestaci lékárny na veřejnou toaletu.

Ve výsledku toho všeho také neuspokojivý rodinný život vedle nesnášenlivé ženy a zpovykaných dcer.

Přes to všechno neztratil lékárník Dilweg (s přispěním pravidelného přísunu protřepaných koktejlů Martini) svůj životní optimismus a z podobných příčin ani oblibu u „pacientů“. V posledním roce prohibice USA byla lékárna místem, kde šlo „pod tárou“ získat ledacos, bourbon nevyjímaje.

Média nejsou k lékárnické profesi příliš vlídná a PR kampaně toho nemohou mnoho vylepšit. (Můj názor). V době blahobytu a relativně zdravého, případně banálně nemocného života nemá pacient žádný velký důvod vážit si lékárníka. Tím méně, čím se mu tento podbízí věrnostním programem, slevou a akční nabídkou. Těch několik málo vděčných pacientů se rekrutuje mezi vážně nemocnými, pro které je rada lékárníka a jeho snaha „sehnat nesehnatelné“ poslední možností. K vděčným „zákazníkům“ pak ještě patří ti, kvůli je kterým lékárník v době prohibice a jiných omezení ochoten ohnout pravidla (a hřbet) pod táru.

Mně z toho všeho vychází, že by nám nejvíce pomohla buď velká krize (hospodářská nebo zdravotní), anebo taková pěkná prohibice. Po zákazu kouření to zas tak vyloučené není.

PharmDr. Stanislav HAVLÍČEK