Zeptali jsme se

Respondentka této ankety Helena Slámová se rozhodla napsat o stavu českého lékárenství prezidentovi České republiky. Na koho byste se obrátili vy, pokud byste měli pocit, že je potřeba problémy v lékárenství řešit i za pomoci zvenčí? Na co konkrétního byste upozorňovali a kam byste chtěli v letošním roce profesi posunout?

PharmDr. Josef Marek, Lékárna U Svaté Theodoty, Letohrad

Dnešní moje odpověď bude velmi netradiční z několika důvodů, no vlastně z jednoho a od něho se odvíjí vše ostatní.

Po sobotní roční uzávěrce 30. prosince jsem hned na Silvestra zmizel z práce a odletěl cestovat na Kostariku. Samozřejmě jsem ještě provedl změnu DPH, ale jinak jsem vše nechal na kolegy. Plánovali jsme trasu několik měsíců, je nás tady osm a už týden putujeme a radši ani nečtu zprávy z lékárny. Takže nevím, co se vlastně děje se změnami v našem oboru.

A tak asi jen připojím takové poznání z naší cesty. Myslím, že můžeme být velmi spokojení, kde žijeme, kde pracujeme. Podmínky tady jsou na první pohled poměrně zoufalé. Soudím tak například podle stavu silnic. Navštívit lékárnu jsem ještě nestihl, takže tam reference podat nemůžu, ale dojde na to určitě. Co je tady neopakovatelné je příroda, dnes jsme například jeli kolem sopky Arenal, téměř pravidelný impozantní kužel, dále vodopády, pralesy, divoká zvířata, mám rád hady, i těch jsme již několik potkali, včetně těch velmi jedovatých. Jsme nadšeni z místního jídla, a hlavně čerstvého ovoce, to se u nás nepovede.

A jen krátce k tématu. Myslím, že ve všech skupinách lidí se najdou podmnožiny s různými zaměřeními a schopnostmi. Stejně tak i mezi těmi, kdo jsou v našem oboru nějak víc vidět. Takže to, co dělá a jak aktivně se nasazuje Helenka, to je velké, potřebné a chvályhodné. Já bych to takhle neuměl. Za sebe můžu jen opět slíbit, že budu dbát na poctivost a korektnost členů lékárnické komory.

Takže zdravím z Kostariky a přeji, ať se v práci tolik nepotíte, jako my tady v těch 30 stupních. 

PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Dr. Max, Brno

Problémů v lékárenství je dlouhá řada a jdou skrz naskrz celou šíří oboru. Některé se některých lékárníků dotýkají více, jiných zase méně. Některé problémy navíc přesahují hranice České republiky, někdy i Evropy, takže najít jejich řešení je téměř nemožné. Otázkou je, jak vlastně k problémům přistoupit – zda je uchopit všichni jednotně z úrovně ČLnK, z úrovně různých spolků, nebo od jednotlivců. Těžko říct, kdo má vyšší šance, že mu bude nasloucháno, a tudíž příležitost něco změnit. Nejlepší zřejmě je využít ­kombinace všech cest, což se ostatně děje. Obávám se, že v systému zdravotnictví jsme malé rybičky, které nikoho moc nezajímají. Rád bych viděl diskusi lékárníků nad pojmenováním společných problémů. Je mi však jasné z toho, co jsem předestřel výše, že to nebude snadné. Sám nevím, zda začít u cen, doplatků, dostupnosti nebo třeba výkonů lékárníků. Co se mi však líbí a v čem vidím velký význam a naději, je pokračování a posilování hledání společných témat s lékařskými, a především pacientskými spolky. Opět platí, že ani zde se na všem neshodneme, máme však k lékařům a zejména našim pacientům mnohem blíž než k ministrům a poslancům. Myslím si, že právě lékaři a pacientské spolky ochotněji pochopí naše postoje a stesky, protože se do velké míry dotýkají i jich samotných. Snáze pak společně můžeme najít cesty ke zlepšení a společně se je pak snažit prosazovat.

PharmDr. Přemek Císař, Lékárna Modřínová, Třebíč

Myslím, že problémy českého lékárenství jsou nekomunikovatelné. Je to směs tisíce nic, které umoří osla, ale každý jednotlivě nejsou tak hrozné a lidé je shodí ze stolu. Úmorná legislativa, nevymahatelnost práva, neodborné zásahy zvenčí, které se prolobbovávají přes kamarádíčky a zaplevelují právní řád, aby v něm šlo kličkovat a vymýšlet donáškovou službu pro Prahu, protože tam se to vyplatí. Žádný farmagigant nebude roznášet léky po kotárech na Valašsku, kde by to dávalo smysl.

Koukám, jak moje první letošní odpověď zní pesimisticky, ale nepomůžeme-li si sami, žádný prezident to nedokáže. Pokud ten dopis nehodí rovnou do koše, pak jej založí ad acta a odepíše nějakou nic neříkající, mdlou a úředně šedivou odpověď.

Přestaňme řvát, řev nepomáhá, a začněme každý u sebe. 

Každý sám svou malou hrstkou přestaňme sypat písek do soukolí lékárenství, dělejme svou práci poctivě a snažme se jí dělat lépe. Nebojme se ukázat, když ji někdo dělá blbě a mimo pravidla.

Ukažme lidem, jak by lékárenství v 21. století mohlo fungovat.

PharmDr. Veronika Horáková, Nemocniční lékárna Fakultní nemocnice, Motol

U nás v nemocnici existuje institut „Ptejte se ředitele“, kam můžeme jako zaměstnanci zasílat svoje dotazy, náměty ke zlepšení, připomínky, které se týkají jakéhokoliv problému provozu nebo chodu nemocnice a pan ředitel pravidelně každý měsíc na naše dotazy odpovídá, vysvětluje a řeší. 

Určitě by nebylo špatné, mít někoho v politice, na koho můžeme svoje problémy adresovat. Ovšem měl by to být, stejně jako v naší nemocnici, člověk, který dané ­problematice rozumí, dokáže se nad ní zamyslet nezaujatě a v kontextu celého zdravotnictví a potřeb společnosti, a který nám pomůže dané problémy vyřešit. Určitě nejsme jako lékárníci bezzubí a třeba zvýšení platů lékařů, stomatologů a farmaceutů pracujících v nemocnicích, které se dohodlo na konci loňského roku a neproběhlo bez našeho přičinění, je toho recentním hmatatelným důkazem.

Myslím, že jako farmaceuti máme dobře našlápnuto. Záleží jen na nás samotných, zda budeme chtít dělat zdravotnickou profesi, která má smysl a která nás baví, budeme se chtít vzdělávat a nebránit se pokroku a třeba i novým technologiím a budeme náš obor zatraktivňovat a rozvíjet.

Mgr. Helena Slámová, Lékárna Komín, Brno

Trochu se stydím odpovídat na tuto otázku, protože se dotýká toho, co jsem udělala. Je to divné a může se zdát, že napsat prezi­den­tovi je nejvíc a nikdo z ankety tohle už nemůže trumfnout. Jakože komu byste napsali Vy? Starostovi? Cha! Jenom řadovému politikovi? Nuda. Jo vy jste ještě nikomu nenapsali? Trapas. Bych byla velmi nerada, kdyby to vyznělo, jako nějaká moje exhibice. Tohle není „one woman“ show a vlastně takový dopis prezidentovi není zdaleka nejdůležitější a pravděpodobně nebude ani nejpřínosnější. Ale je to dílek do skládačky, do které všichni můžeme přispívat různými způsoby. Někdo napíše dopis politikovi, někdo odpoví na dotazy novinářů, jiný bude vysvětlovat do úmoru známým a pacientům, co že to vlastně v těch lékárnách děláme a co společnosti přinášíme, byť to nemusí být na první pohled zřejmé, jako když lékař odoperuje apendix. Důležitá je jakákoliv aktivita, kterou získáme na svou stranu veřejnost a média. Pak teprve získáme pozornost politiků. 

Některé věci by měly být samozřejmé, ale bohužel v případě lékárníků nejsou a na to, že jde o lékařské povolání a poskytujeme zdravotní péči, se jaksi zapomíná. Ba co víc, lékárník je spíše vnímán jako hrozně moc nepohodlná překážka nezřízeného obchodu s léky. Proto není zájem posilovat, jakkoliv jeho roli ve zdravotním systému. A tak jsme svědky záměrného obcházení lékárníků ve věcech, které s naší prací velmi úzce souvisí, neochoty rozšiřovat naše kompetence, nulové snahy o rozvoj našeho oboru a tvorby zákonů, které naši profesi komplikují, místo aby náš odborný přínos pro zdraví lidí a přínos pro státní kasu podporovaly. To je důvod, proč se musíme neustále poníženě připomínat a dožadovat toho, co je v zahraničí běžné. 

Prezident republiky není zdaleka první, komu jsem napsala. Psala jsem různým politikům v době hrozby zásilkového výdeje léků na recept nebo kvůli covidovým kompenzacím a odměnám, se kterými se pro lékárníky opět tak nějak nepočítalo. Psala jsem farmaceutickým fakultám s prosbou o důraznější zapojení se do dění za zdmi akademické půdy, aby její studenti měli naději na výkon svobodného povolání a aby měli takové kompetence, kde by jejich znalosti mohly být široce uplatněny. Teď píšu z důvodu zpackané novely zákona o léčivech, kterou je potřeba opravit nebo podporuji petice kolegů, které mají za cíl důrazněji upozornit na naše problémy. 

Komentuji také obecně nepřijatelné výroky na adresu lékárníků a našeho stavu. Pokud se nebudeme ohrazovat, nic nebude bránit v naší další dehonestaci. Kdokoliv, kdo vystupuje ve veřejném prostoru, má a musí za to, co vypouští ze svých úst, mít zodpovědnost a nést následky, pokud říká bludy. Nepravdy sdílené v médiích se šíří jako lavina. Je potřeba je uvádět na pravou míru. Někdy jsou to lži zcela záměrné, ale často výroky, pro nás pobuřující, pramení „jen“ z naprosté neznalosti našeho oboru, přestože by se někdy mohlo zdát, že lékárenství rozumí fakt úplně každý. Z toho pak vyplývá smutná bagatelizace naší práce a lehkomyslný přístup k zacházení s léky.

Naše potíže jsem se tedy pokusila osvětlit také premiérovi, panu Kalouskovi a dalším lidem ze správní rady VZP a také jsem se s ni­mi setkala. To samo o sobě není nic světoborného, jsou to normální lidi, kteří toho prostě o naší práci moc neví, ale mají moc věci posouvat a měnit. Proto považuju za důležité se snažit všem stále dokola vysvětlovat, jak může profitovat pacient i stát, pokud nás podpoří a pokusí se napravit, co bylo v minulosti zanedbáno.

Pokud to budou jednotlivá setkání a pár řádek, určitě se nic nespraví ze dne na den. Ale představte si, že by každý z vás napsal třeba jen jediný dopis svému regionálnímu politikovi, který je zároveň členem Výboru pro zdravotnictví. To už by mělo velkou váhu. 

Přesto myslím, že může mít význam i to jedno setkání nebo i jeden dopis kohokoliv z nás. Může totiž něco rozhýbat, dát do pohybu lavinu, kterou nepůjde zastavit. Může to přinést plody také mnohem později, než bychom si přáli, a dokonce úplně jiné, než byl záměr. Takový původně vedlejší účinek léku, ze kterého se vyklube léčba jiné nemoci. Stejně tak s lékárenstvím. Já věřím v pozitivní změnu. Nebude to třeba hned a změna se možná nestane tak, jak ji očekáváme. Ale možná tím, co uděláme za drobnost, roztočíme spirálu, která k té změně povede. Jeden status na Twitteru (dnes X), který si přečte ten správný člověk. Nebo příspěvek v časopisu, který se nějakým způsobem dotkne mladého lékárníka a on bude toužit po té změně ještě víc než my, zajde dál než my a dokáže to.

Takže ani dopis prezidentovi, který bohužel nemá příliš nástrojů pro rychlou změnu, jakou bychom si přáli, nás pravděpodobně nespasí. Ale způsobí, že pan prezident už lékárenství nedostane jen tak z hlavy a při každém jednání s příštími ministry zdravotnictví bude naše problémy trochu víc vnímat a chápat a bude moci položit ty správné dotazy. Bude si uvědomovat, že na lékárenství záleží a je třeba na něj pamatovat jako na neoddělitelnou a nepostradatelnou součást zdravotnictví. A bude muset dostat odpovědi. Ignorace ze strany ministerstva ani vlády již nebude možná.

Z podstaty naší pomáhající profese jsme a budeme vždy krok pozadu za byznysmeny a manažery, kteří nemají žádnou stopku pro realizaci svých fantazií s vidinou snových zisků. Nás bude kromě vědomostí vždy brzdit odpovědnost za zdraví pacienta a respekt a úcta k tomu nejdůležitějšímu, co každý z nás má. 

Proto když se budete zajímat o dění a každý přispěje svým malým dílkem puzzle, nejenže nenecháme rozložit náš obor, ale prolomíme stagnaci profese a připojíme se k cestě, po které jde lékárenství ve vyspělých zemích. 

PharmDr. Jana Horáková, Lékárna Masarykovo nám., Valašské Klobouky

I já všem přeji i nadále zdraví a radost v ­novém roce, kde se nám spousta věcí mění a láme a občas se nestačíme divit nebo se už ani sami nedivíme. Přelomy roku, změny DPH, programování apod., na to už jsme asi i za ta léta zvyklí, toho už tu bylo, ale co třeba novinky ve vyhrazených LP, doplnění provedené až po ukončení připomínkového řízení, bez vědomí ČLnK, o nás bez nás, země neomezených možností, Amerika, kam se podíváš, léky, střelba, kokain. Napadá mě, stejně tak, kam jinam bychom se měli obrátit než na stát. Myslím, že chceme a naši pacienti také, aby léky byly v rukou odborných pracovníků lékáren a aby jich bylo dost. Naši pacienti umí vyhodnotit situaci výpadků, monopolů, řetězců, distribucí, provázaností apod., nejsme včerejší, a že by došlo na věci možné, nemožné? Zmíním se alespoň stručně, spousta těchto témat a bodů rezonuje léty, dekádami i napříč generacemi. V rámci aktuálních peticí se apeluje na nutnost reformy zdravotního sektoru pro zachování primární lékárenské péče pro pacienty, na rovnoměrné zásobování lékáren, stanovování cen a úhrad, na znovuobnovení chráněného distribučního kanálu a dodávky do všech lékáren, bez rozdílů, na zajištění transparentního prostředí, ve kterém pacient předem zná doplatky, které jsou stejné v celé ČR, tak, jak je to běžné ve většině zemí EU či srovnatelné v rámci EU. Lékař by tak byl schopen pacientovi tyto doplatky předem sdělit již při předepisování v ordinaci a tyto platby by byly pod veřejnou kontrolou, doplatky u stejných léčivých přípravků by měly být stejné, bez ohledu na místo, typ lékárny, či jakoukoliv jinou příslušnost či propojenost lékárny se zdravotnickým zařízením nebo kapitálovým vlastníkem či distributorem. Stejně tak má pacient právo na poskytnutí ­informací ohledně financí, bodů, přepočtů, a měly by být jasné. Stát by měl garantovat rovné podmínky pro poskytování lékárenské péče, širokou a všeobecnou dostupnost léčiv pro všechny ­obyvatele a pro ty, kteří to potřebují. Dále se zde apeluje na zásadní a kompletní reformu legislativy zabývající se regulací trhu s léčivy a plateb od zdravotních pojišťoven. ­Lékárna je jedním ze základních a nejdostupnějších zdravotnických zařízení, a to i tam, kde chybí primární lékařská péče. Petice jsou k podpisu široké veřejnosti a jsou adresovány Poslanecké sněmovně a Senátu. Toliko jen třeba k pár zmíněným bodům, k dalším např. kontroly, reexporty, léky v terénu atd. Kam bychom se chtěli posunout, v ČR, v EU, v lékárenství – možností a práce je opravdu spousty.

Mgr. Eva Bartoňová, lékárna Dr.Max, Vizovice

Vzhledem ke své relativně zatím krátké praxi, ve které jsem dva a půl roku, mě asi nejvíce zasahuje to, jak lékárníka vidí část veřejnosti – tedy hlavně jako prodavače. Občas mám pocit, že nejde jen o názor veřejnosti, ale také některých lékařů. Nevím, zda by tuto pozici, nebo situaci vyřešila politika, ale možná by bylo fajn i posílení PR za pomoci médií. Také informovanost o konzultačních činnostech, nebo aktivitách, které nabízejí lékárny není příliš vysoká a nebylo by od věci toto posunout do povědomí lidí. Spolupráce s lékaři a komunikace s nimi je za mne určitě plus.

Co mě napadá dále, jsou stížnosti na ceny léčiv, měnící se doplatky, různé doplatky na různé velikosti balení… V tomto případě bych se obracela pravděpodobně na SÚKL, ministerstvo zdravotnictví.

Kam bych chtěla profesi posunout? Asi jak jsem napsala dříve, zvýšit povědomí o činnostech lékárníků a také schválení očkování v lékárně by bylo velkým posunem.