Nenechte maličkých trpěti

René Mach naposledy na mikulovském zámku

Sympozium klinické farmacie René Macha nemůže náš časopis přejít bez povšimnutí. Z mnoha důvodů. To prosincové, už XXV., se na mikulovském zámku konalo už naposledy. Od příště to prý nebude možné. Dalším důvodem je, že se na něm takřka „ekumenicky“ scházejí všichni – kliničtí, nemocniční, řetězcoví i nezávislí farmaceuti, děkani, prezidenti, šéfredaktoři, prostě všichni. Nemohu ho pominout i proto, že jsem vám to slíbil v prosincovém editorialu, ve kterém jsem alegorizoval dramatickou cestu chumelenicí z Mikulova do Fulneku a přes Vysočinu zpátky domů do sudetské České Lípy. Sympozium klinické farmacie René Macha si prostě zaslouží důkladnou zprávu a trvalou existenci až do dob našich vnuků a vnuků jejich vnuků. 

Samozřejmě že věřím a doufám, že Sympozium Reného Macha přežije generace především z toho důvodu, jak je programově koncipován a jakou kvalitu účastníkům nabízí. Několik letošních přednášek ani snad nebylo přednáškami, ale koncerty, které člověk jen fascinovaně poslouchá a netěší se na jejich konec. 

Terapie v pediatrii a u kardiovaskulárních onemocnění, to bylo základní téma symposia. Děti, jejich nemoci i utrpení prolínaly programem obou dní. První blok po slavnostním zahájení se věnoval Farmakoterapii bolesti v dětském věku. Doktorka Pavla Pokorná se zaměřila na dětskou bolest pohledem pediatra a jeho možností účinně zasáhnout, doktorka Petra Rozsívalová pak nabídla stejné téma očima klinického farmaceuta specializovaného na dětské pacienty. Pojato to bylo z gruntu, včetně rozdělení dětské populace na věkové kategorie a jejich tolerance na různou léčbu bolesti různých typů (akutní, pooperační atd.) Nechyběly tabulky srovnání účinnosti látek jako morfin, fentanyl, sufentanil atd. a odlišnosti jejich působení na dětského a dospělého pacienta. V části věnované klinické farmacii doktorka Rozsívalová představila i zkušenosti z Kliniky dětské chirurgie a traumatologie FN Hradec Králové. Spousta podrobností, které se účastníci dozvěděli, by se dala shrnout do úvodního citátu Budhy: Bolest je nevyhnutelná. Utrpení je volitelné. Otázek mnoho. Jak odlišit bolest od nepohodlí? Proč je neuspokojivá preskribce neopioidních analgetik v jednodenní perioperační péči? Nepřehání se někdy strach z opioidních analgetik? Závěry celého bloku ukazují, že ne vše je v léčbě dětské bolesti v pořádku a malí pacienti se bohužel příliš obvykle nechávají z opatrnosti trpět, než by jim bylo účinně pomoženo. Bolest není dostatečně očekávána. Kazuistiky. Zkušenosti na jednotlivých odděleních. Velké rezervy v tišení procedurální bolesti. Jak poznat ­intenzitu bolesti u kojenců, dětí s psychomotorickou retardací nebo u ventilovaného pacienta? I z následné diskuze bylo poznat, že přes veškerý pokrok jde stále o pole neorané. Blok uzavírá doktorka Sabina Pavlíková s informací o CzechPharmPed – databázi léčiv pro dětskou populaci v ČR. 

Dramaturgie sympozia se projevuje zajímavým uspořádáním jednotlivých typů bloků. Komplexně pojatá „velká témata“ jsou prokládána praktickými doporučeními a informacemi o novinkách. Například minisympoziem Ing. Vladimíra Chmela, který informoval o Databázi léků AISLP. Samozřejmě je náročný program přerušován i přestávkami na kávu a možností poklábosit o běžných lidských strastech. Zaslechl jsem nejen debatu o lékaři nejmenované kliniky, kterého chtějí všechny, ale i diskuzi o pračce, kterou pro změnu nechce nikdo. 

Blok Aktuality ve farmakoterapii/pediatrii II přinesl další skvělé prezentace. Profesor Martin Haluzík přišel s Úlohou finerenonu ve zpomalení progrese diabetického onemocnění ledvin. V ČR trpí CKD přibližně 1,5 miliónu lidí, vážnost a dopady onemocnění ledvin dokládá i fakt, že 43 % pacientů v dialyzační léčbě umírá na kardiovaskulární komplikace (2016). Mládí profesora Haluzíka jistě inspirovalo uzavřít svoji podrobnou a nadšeně přednesenou prezentaci citátem továrníka Henryho Forda: Spojení je začátek, setkávání je pokrok a spolupráce je úspěch. Těžko říct, jestli vynálezce výrobní linky myslel zrovna na klinickou farmacii, nicméně na mikulovské Sympozium René Macha sedí motivační moudro přesně. 

V bloku Pediatrie II velmi zaujala i docentka Kateřina Bouchalo­vá s přednáškou Juvenilní idiopatická artritida. Metotrexát coby zlatý standard léčby, role S100A8/A9 v monitoringu léčby a mnoho dalších pohledů na řešení této choroby.

Třetí páteční přednáškový blok otevřela doktorka Lenka Juříková s Neuromuskulárním onemocněním u dětí. Jde o rozsáhlou a různorodou skupinu vzácných onemocnění s podobnými klinickými projevy, ale s velmi odlišnou patogenezí a etiologií. Přes úspěchy genové terapie před námi defilovalo opět utrpení dětí, které lze podstatně snižovat, ale zatím bohužel ne definitivně odstranit. Nemoci jsou to nevyléčitelné, je možné jen léčbou ovlivnit jejich průběh a zvýšit kvalitu života. Lenka Juříková sklidila velký a zasloužený potlesk. 

Rovněž další přednášky v tomto bloku byly přijaty velmi pozorně. Léčba komunitních infekcí horních a dolních dýchacích cest u dětí (MUDr. Zuzana Vančíková, CSc.) nebo Novinky v očkování dětí (MUDr. Lukáš Eimer). Doktorka Vančíková zakončila prezentaci dokonce tematickou básní a doktor Eimer zase s humorem a trpělivě vyvracel mnohé mýty týkající se vakcinace dětí. 

Ještě bych rád zmínil přednášku doktora Pavla Rozsívala Dětská paliativní péče v intenzivní medicíně. Téma samo o sobě zaujalo i jinak nesledující technické pracovníky u zvukových a režijních hejblátek. Až 80 % dětských pacientů umírá na JIP. Často se u dětí nebere v úvahu potřeba aktivní péče o fyzickou, psychickou, ale i spirituální dimenzi. Mnoho rodičů nebo sourozenců uvádí jako jednu ze vzpomínek na JIP nedostatečné rozpoznání a léčbu stresujících příznaků, včetně účinné léčby bolesti i v případě, že skončila léčba fatální choroby. Střídání zdravotnického personálu vyžaduje koordinaci komunikace, nemůže každý pracovník reagovat na emotivní situace jinak. Je třeba si určit plán budoucí péče. Ukončení či nerozšiřování život udržující léčby je z právního pohledu stejné jako její zahájení. Smutná témata, ale nutná k přemýšlení pro všechny zdravotníky. 

Každý jistě chápe, že tu nelze představit celý program sympozia. Snažím se vás především nalákat k návštěvě příštího ročníku, protože je to rozhodně akce nejen pro klinické farmaceuty. I když jsem v kuloárech zaslechl, že ne všichni kliničtí na Sym­pozium René Macha jezdí. 

Program Sympozia René Macha je tradičně velmi pestrý. Tak před slavnostním zahájením proběhly už dva bloky, tzv. e-DRBY I. a II., které se interaktivně věnovaly lékovým problémům. Uskutečnilo se i další minisympozium, pracovalo se ve specializovaných workshopech a po celou dobu sympozia bylo možné zhlédnout posterové prezentace, jejichž kvalita byla nakonec vyhodnocena a ty nejlepší oceněny. Společenský večer z pátku na sobotu je už na podobných akcích ­samozřejmostí. Možná trochu neplánovaně se podařilo dát sympoziu jistý československý rozměr, když sobotní dopolední program ovládly slovenské farmaceutky pracující většinou v českých nemocnicích.

V závěru sympozia všichni přítomní ovacemi ve stoje gratulovali nestorovi této akce profesoru Jiřímu Vlčkovi k významnému a zaokrouhlenému životnímu jubileu. K blahopřání se připojuje i naše redakce. Sympozium klinické farmacie René Macha je velké dílo a zaslouží si přenést i do dalších století. 

Zdeněk POKORNÝ