Ze života právníka v Komoře – díl padesátý čtvrtý, s vděkem a pokorou

Prosinec byl temný. Ale o tom až na konci, protože být to na začátku, už by nebylo nic. Stále hledám ideální obsah pro tyto články. Ze života právníka. V komoře. Právník sedl ráno v půl šesté do auta, po sedmé dojel na Rozárku, zaparkoval, protože měl ­ště stí, že bylo místo, otevřel si vlastním klíčem dům, podíval se do knihy docházky, kdo ze sekretariátu už dorazil, vybalil notebook, zapojil ho do sítě, nastavil mu obličej, zatvářil se neutrálně, jak je note­book zvyklý, postavil si vodu na čaj… A pak usedl a tloukl do klávesnice s mezihrami porad a jednání podle programu dne nebo potřeb pracovnic sekretariátu. V jiné dny podobný scénář, jen místo na Rozárku do vlastní kanceláře. Tak o tomto by to asi být nemělo. 

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Jinak tedy. Z trochu vyššího než jednodenního horizontu. Měsíčního dejme tomu, když jde o měsíčník. Semináře ve Zlíně a Olomouci, a před nimi v Budějovicích. Ten i s pokutou za rychlou jízdu u Benešova. Dobře mi tak. Měl jsem vyrazit hned po představenstvu místo půlhodinového otálení nad různými věcmi, které nesnesly odkladu. Téma aktuální legislativa pro lékárníky v minulosti lákalo hojnou účast. Už tomu tak není. Těm, kteří přišli, děkuji, letošní posluchači byli mimořádně pozorní. Jen je otázkou, jestli a jak v seminářích pokračovat dál. Vím, že nejde jen o problém legislativy. 

„Nedostatková“ novela zákona o léčivech prošla Parlamentem a Hradem až do Sbírky zákonů. To hlavní, léky s příznakem omezené dostupnosti, přijde až v červnu. Možná, protože bude záležet na SÚKL, jestli příznak začne udělovat. Až a jestli ano, pak se těšme na sebeovládání při objednávání, abychom nepřesáhli obvyklé týdenní množství. O tom více v článku na webu z 30. 12. 2023. V něm více i o dalších novinkách novely. Třeba o systému rezervních zásob, který se přímo lékáren nedotkne, ale jestli se skutečně bude pro některé léky vytvářet a budou z něj léky do lékáren uvolňovány, bude u nich zřejmě platit trochu jiná cenová regulace. Už jste si určitě všimli, že v lékovém záznamu pacienta vidíte až pět let dozadu nebo že vám Mágové psali, že budete na SÚKL posílat ještě více dat než dosud. 

Spolu s novelou zákona se ve Sbírce zákonů objevily i průvodní novely prováděcích vyhlášek. V nich se neskrývalo žádné překvapení. S jednou nemilou výjimkou. Už o ní bylo napsáno a řečeno hodně a já navíc netuším, jestli se v týdnech, které uplynou mezi mým psaním a vaším čtením těchto řádků, něco nového nestalo. Ale má-li mít tento seriál i malinký historický potenciál, pak nelze nezmínit, že bezvarovné rozšíření skupin vyhrazených léčivých přípravků byl opravdový šok. Nejen proto, že jsme v tomto ohledu ctili účel novely vyhlášky, jímž byly změny související s nedostatkem léčivých přípravků, ale zejména proto, že se takto vyhláška vypravila úplně opačným směrem, než který jsme v minulosti prosazovali už mnohokrát, když jsme navrhovali vyřazení paracetamolu a ibuprofenu. Vůbec už nemluvím o tom (mluvím, samozřejmě), že naše nevinné návrhy u správné lékárenské praxe byly zamítnuty právě proto, že neby­ly v souladu s účelem nedostatkové novely. Ale dost o tom.

Cenový předpis vyšel také a celý prosinec se řešilo, jak přesně distributoři budou nakládat s distribučním poplatkem. Resp. jak přesně jej vyjádří na dodacích listech a fakturách. Já to teď, na začátku ledna ještě nevím. Vy už ano. Podstatné je, že distribuční poplatek není nic speciálního, jen součást distribuční přirážky.

Kdyby to nebylo tak vážné, jeden by se až zasmál tomu, jak veliké potíže může způsobit změna sazby DPH. Aféra, která unese označení Šaraticegate, způsobila zběsilé výměny názorů mezi provozovateli, distributory, daňovými poradci, farmaceuty, Komorou, právníky. A nejde zdaleka jen o Šaratici. Zařazování zdravotnických prostředků do správné sazby u vánočních stolů směle konkurovalo Osadníkům z Katanu a Lásce nebeské.

SÚKL přišel o ředitelku, která po Fridrichu Falckém ponese přízvisko „Podzimní královna“. Co za tím bylo, ví jen ti, jichž se to týkalo. Uvidíme, kdo po zimním místodržícím přijde na jaře. 

Všichni zápasíme, seč můžeme. Víme, že se sluší být slušný, vděčný, přející a pokorný. A většina z nás to většinou z hloubi srdce i chce. Potýkáme se s tím, jak zápasit o to své a přitom být slušný, vděčný, přející a pokorný, když je to, co vyzápasíme pro sebe, většinou na úkor někoho jiného. Snadno si najdeme vysvětlení, že se ten druhý měl trochu víc snažit, protože tak to v životě chodí, ale osten výčitky v nás přetrvává. Nebo taky ne. Záleží na nátuře. Zdaleka také ne vždy vyhráváme, a nejen proto, že jsme se nesnažili. Soupeř byl prostě lepší. Nebo větší podrazák. Někdy to o něm víme, někdy ne. Někdy víme, že hrál fér, a až později se dozvíme, že jsme nevěděli nic. A obráceně. V životě pořád hrozí, že bude všechno obráceně. V každém jednom okamžiku. Takže vám nejdřív vůbec nedojde, že obyčejná zpráva, nad kterou pokrčíte rameny, protože to je přece ta největší samozřejmost na světě, je jednou z nejcennějších, jaké vám kdy kdo poslal. „Bertík je ok“. Přece vím, že je můj syn ok. Bylo 21. prosince 2023 odpoledne. A já se teprve v následujících chvílích dozvěděl, co se děje v budově, ve které byl i on na svém semináři mezi naprosto mírumilovnými filozofy. Měl ště stí, které jiní neměli. My jsme měli ště stí, které jiní rodiče neměli. Vlastně bych to sem ani neměl psát. Jenže v životě právníka komory to docela obyčejně byl nejsilnější moment prosince. A nejen jej. Určitě mi uvěříte, že rok 2023 jsem končil s vděkem a pokorou.