CO URČITĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ...

Baláž, M., Havránková, P., Menšíková, K.: Subkutánní forma levodopy – nová intervenční terapie Parkinsonovy choroby

Neurologie pro praxi číslo 3/2023

Levodopa se k léčbě Parkinsonovy choroby používá více než 50 let (Birkmayer a Hornykiewicz). Celou tu dobu tady chyběl miniinvazivní způsob jejího podání, který by zajišťoval udržení stabilní hladiny léčiva v plazmě. Až nyní byla připravena fosforylovaná forma levodopy, tzv. foslevodopa a karbidopy, tzv. foskarbidopa, které jsou výborně rozpustné ve vodě, a to umožňuje jejich podání subkutánně pomocí pumpy. Experimentálně bylo zjištěno, že optimální poměr dávek foslevodopy a foskarbidopy je 20:1, což koresponduje s poměrem 4:1 v perorální formě. Na počátku léčby byla použita vyšší nasycovací dávka k dosažení rychlého nástupu účinku (do 2 hodin), hladiny byly srovnatelné s podáním Duodopy intestinálního gelu. Infuze se podává po dobu 24 hodin. Profil nežádoucích účinků byl srovnatelný s perorálním podáním, jen bolest v místě vpichu byla navíc. Přínosem nové formy by mělo být podávání pacientům s těžkou a pokročilou formou Parkinsonovy nemoci, u nichž už není možné nemoc zvládnout navyšováním dávky léčiv podávaných ústy. Podává se i u pacientů s mírně sníženými kognitivními funkcemi a depresivními příznaky. Kontraindikován je u pacientů s těžkým kognitivním deficitem z důvodu možné manipulace s aplikačním aparátem. Molekulová hmotnost foslevodopy je asi 1,41x vyšší než u L-dopy, dávka 240 mg (1 ml) odpovídá dávce 170 mg L-dopy podané ústy a jedna lahvička SC (2 400 mg) odpovídá cca 2 000 mg intestinálního gelu.

Češková, E., Horská, K.: Závažné stavy vzniklé při podávání psychofarmak a jejich léčba

Psychiatrie pro praxi číslo 2/2023

Podávání antipsychotik a antidepresiv může vyvolat velmi závažné stavy, které potřebují okamžitou intervenci. Patří k nim: akutní a tardivní dystonie, tardivní dyskineze, neuroleptický maligní syndrom, serotoninový syndrom a syndromy z vysazení těchto léčiv. Tyto závažné nežádoucí účinky vyžadují povinné hlášení farmakovigilačnímu oddělení SÚKL.

Tardivní dystonie: porucha svalového tonu s opakovanými mimovolnými kroutivými pohyby, nejčastěji ji způsobují antipsychotika, antagonisté dopaminových D2 receptorů, z ostatních léčiv třeba metoklopramid či karbamazepin. K léčbě se používají anticholinergika (biperiden, procyklidin), lokální dystonie reagují na podání botulotoxinu. Tardivní dyskineze: abnormální mimovolní pohyby (například opakované grimasy, mrkání, kroucení končetin). Léčba se zahajuje vysazením antipsychotik či převedení na jiné (kvetiapin, klozapin), vysadit anticholinergika. Uplatňují se i nová léčiva-inhibitory vezikulárního monoaminového transportéru typu 2 (VMAT2) – valbenazin, deutetrabenazin.

Neuroleptický maligní syndrom (NMS) – život ohrožující stav po antipsychoticích. Příznaky zahrnují horečku, svalovou rigiditu, delirium. Má vysokou mortalitu.

Serotoninový syndrom – neuromuskulární aktivita, změna psychického stavu s úzkostí, agitovaností, deliriem, hyperaktivita vegetativní nervové soustavy. Musí se na něj myslet při podání SSRI s jinými farmaky (lithium, valproát, opioidní analgetika včetně tramadolu, setrony, metoklopramid, triptany, linezolid, dextrometorfan), s některými fytofarmaky (třezalka) a při současném užívání některých návykových látek (amfetaminy, kokain, extáze).

Syndromy z vysazení jsou časté u všech druhů antidepresiv (27–86 %) a u antipsychotika klozapinu.

Stránku připravil: PharmDr. Pavel GRODZA, panacea@iol.cz