Ze života právníka v Komoře – díl třicátý pátý, nejen ukrajinský

Úzkost, bušení srdce, tlak na hrudi, marnost. Dosud nepoznané příznaky. Nejlepším lékem proti nim, promiňte mi, nebyly ty vaše z lékáren, ale práce. Včetně práce pro Komoru. Pojďme proto bez okolků tentokrát rovnou k tomu, co se odpracovalo v březnu.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Mezi hlavní témata se nekompromisně protlačilo řešení problémů souvisejících s Ukrajinou. Celkem rychle se podařilo dospět k závěru, že lékárny nejsou vhodným zdrojem léčivých přípravků pro humanitární zásilky. Že výdej, na recept či bez něj, je pro pacienta, nikoliv pro dobročinnou organizaci. A že léky na Ukrajinu by měl ideálně vypravit stát nebo distributoři nebo držitelé registrací léčivých přípravků. O něco déle se rodil jasný postoj k úhradám zdravotních služeb poskytovaných uprchlíkům, včetně úhrad za vydané léčivé přípravky. Počáteční apely na poskytování zdravotních služeb zdarma, s nejistými přísliby, že se to nějak zaplatí, záhy nahradila střízlivá konstatování, že zdravotní pojištění pokrývá jen držitele víz nebo dočasné ochrany, a pokud budou poskytnuty zdravotní služby uprchlíkům bez víza, bude to na účet poskytovatele. Bylo dobře, že se tato informace objevila relativně brzy, takže se mohl každý poskytovatel informovaně rozhodnout, jestli tímto způsobem chce projevovat dobročinnost a v jakém rozsahu. K tomu se následně přidal rychle schválený zákon, jenž rozšířil pojištěné období i na posledních 30 dnů před získáním víza. To významně zvýšilo šanci, že většina bezúplatně poskytnuté péče nakonec bude z veřejného zdravotního pojištění uhrazena, ale přesto zůstávalo riziko, že se nepodaří ukrajinského pacienta dodatečně ztotožnit, nebo vízum nakonec nezíská, a tedy že péče uhrazena nebude. Z toho pak vyplynulo doporučení pro každého poskytovatele, který chce mít jistotu úhrady, aby péči poskytl jen pacientům s vízem a ideálně i se zdravotním pojištěním. Třetí nejčastěji skloňovanou otázkou bylo pracovní uplatnění zdravotníků z Ukrajiny v českých nemocnicích, ordinacích nebo lékárnách. Přes všechna možná mediální vyjádření zůstává podmínkou pro uznání odborné způsobilosti aprobační zkouška včetně zkoušky z českého jazyka.

Březen byl legislativně plodný. Připomínkovali jsme narychlo připravovanou vyhlášku o elektronickém poukazu. Narychlo proto, že se ukázalo, že se na ni v podzimním spěchu trochu pozapomnělo a kvůli její absenci se ePoukaz nemohl spustit ve slibovaném termínu 1. 2. 2022. Jestli půjde všechno dobře a vyhláška do konce dubna vyjde ve Sbírce zákonů, dočkáme se ePoukazu od 1. 5. 2022. A budeme zvědavě očekávat, o jak masivní nástup půjde. ePoukaz není povinný a už teď se ví, že někteří poskytovatelé si proto nezaplatí doplnění svých informačních systémů o modul k jeho předepisování. Novelizuje se vyhláška o stanovení seznamu léčivých látek a pomocných látek, které lze použít pro přípravu léčivých přípravků, k níž jsme navrhli doplnění řady látek do seznamu. SÚKL otevřel své opatření obecné povahy OOP 05-22, kterým se stanovují výše a podmínky úhrady magistraliter jinde nezařazených. Protestujeme proti vyřazení IPLP obsahující minerály nebo jen pomocné látky z úhrad. Připravili jsme pozměňovací návrh k novele zákona o ochraně veřejného zdraví, jímž by se možnost očkování proti nemoci covid-19 v lékárnách prodloužila z konce letošního roku na neurčito a byla rozšířena o očkování proti sezónní chřipce. Zbývá jen uklidnit poslance lékaře, že nejde o nebezpečný experiment, jak se z jejich řad ozývá. Dočkali jsme se zrušení nesmyslné tabulky tzv. typizovaných IPLP s léčebným konopím v cenovém předpisu MZd upravujícím cenovou regulaci těchto přípravků.

Nový kolega, právník Mgr. Jiří Doležal, převzal řízení agend, které jsou z pohledu člena zcela neviditelné, ale o které se musíme starat, protože Komora je instituce, která musí plnit i povinnosti nikterak nesouvisející s jejím primárním posláním. Takže se například řeší tu cookies na webech provozovaných Komorou, tu registrace úředních agend na Ministerstvo vnitra nebo přístupnost internetových stránek pro osoby s postižením tamtéž, tu registrace práv a povinnosti vůči Ministerstvu zdravotnictví anebo regulované činnosti s Ministerstvem průmyslu a obchodu, nebo zabezpečení informačního systému s Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost. Do toho jsme s kolegy Doležalem a Švejnohou a pracovnicemi sekretariátu prošli všechny zásadní stavovské předpisy a připravujeme opravy zjištěných nesrovnalostí tak, aby je bylo možné předložit letošnímu sjezdu delegátů a nemusel se jimi zatěžovat pořad volebního sjezdu v příštím roce.

Aleš Novosád a David Ovčaří připravili další revizi manuálu pro předsedy okresních sdružení lékárníků, protože běžný provoz okresních sdružení přináší stále nové otázky k řešení a manuál je tak přirozeně spíše živým organismem než dlouze neměnným textem tesaným do kamene. I pro mne to vždy znamená další a další kontrolu, protože oba pánové jsou pověstní puntičkáři.

Se Stanislavem Gregorem, členem představenstva a předsedou Mladých lékárníků, jsme se zúčastnili semináře v Senátu o právní úpravě digitální medicíny. Této akce opakující se několikrát ročně se pravidelně účastní několik desítek lidí ze všech podstatných oblastí zdravotnictví včetně MZd a zdravotních pojišťoven. Díky účasti víme, že vše je ve vývoji a že právo praxi jen dohání. Nicméně jsme, obdařeni zkušenostmi s eReceptem, alespoň upozornili na to, že kromě nesporných přínosů je elektronické zdravotnictví i snadno zneužitelné k tomu, aby byly zdravotní služby poskytovány nedbale nebo neoprávněnými osobami, protože v distančním světě se daří leccos ukrýt a ohnout. A že by tedy neměly být podceněny účinné kontrolní mechanismy.

A nemohu nezmínit předsedu OSL Brno Miroslava Košku, který vypracoval návrh návodu usnadňujícího správné podání žádosti o osvědčení, jehož úpravám jsme se během března věnovali s nadějí, že bude během dubna zveřejněn na webu Komory pro všechny členy.

K tomu všemu zasedalo představenstvo, přišlo mnoho dotazů do právní poradny a řešilo se mnoho dalších věcí. Pracovní měsíc, jak má být. V jeho závěru ustoupily úzkosti a narostlo rozhoř čení z toho, co se na Ukrajině děje. Této nehezké době čelíme každý sám a současně všichni společně. Člověk bez člověka není nic. Proto je důležitá komunita rodiny, města, státu i celého světa. I komory, jak jsem se v tomto díle snažil naznačit.