Ostatně soudím, že Komora musí býti zničena II.

První část příspěvku končila náhledem do skutečností kolem vydávání osvědčení vedoucím lékárníkům komorou (K) a ještě pár myšlenek k tomu chci přidat. Zmínil jsem rozsudek Nejvyššího správního soudu, který zrušil podmínku osobní přítomnosti vedoucího lékárníka v lékárně minimálně 75 % zákonem stanovené týdenní pracovní doby. Už tehdy soud poukázal na to, že K svým ustanovením porušuje nejen Ústavu České republiky (čl. 2, odst.3), ale též Listinu základních práv a svobod (čl. 4, odst. 1 LZPS). Škoda, že se tehdy soud trochu více nerozhlédl a nezabýval se i povinnosti sbírat body.

Tímto se dostávám k dalšímu úseku problematických praktik, kterým je nucené sbírání bodů.

Věnoval jsem se tomu ve svém příspěvku v č.1/2021 značnou pozornost, diskutoval jsem na webu, ale zdá se, že většině členstva „vzdělávání násilím“ přinejmenším nevadí. Cyklus splnilo 85 % oveček, to je úspěch, ale zda poctivě nebo ne, vedení raději nebude zjišťovat. Na žadatele o osvědčení neplniče bič máme, jen je tu ten zádrhel s těmi z 15 % černých ovcí, které po K nic nechtějí. Bílé ovečky by stále měly křičet „diskriminace!“. Co Revizní komise (RK) a porušování řádů? Jo, aha, nedostala podnět. Ale vážně, stále trvá, že jsme jedinou profesní organizací, která v oblasti vzdělávání používá takovéto donucovací prostředky. Jsem stále přesvědčen, že není v souladu se zákonem, aby K stanovila takovou povinnost (nasbírat body) plošně všem, kromě odborných zástupců a částí členstva, vykonávajících soukromou praxi. Kolegyně Nina Švédová si osvojila můj návrh, takto uvést praxi do souladu se zákonem o komorách, a přednesla jej na posledním sjezdu, poté co se od něj představenstvo distancovalo. Veřejně jí tím děkuji. Nečekal jsem přijetí změny, ale tak výrazné odmítnutí mě zarmoutilo, protože je ukazatelem nízkého právního povědomí delegátů. Nechci odsuzovat, neslyšel jsem komentáře, které mohly ovlivnit hlasování, a nebyl jsem přítomen, abych mohl návrh obhajovat.

Na tomto místě ale popíšu, jak loňská interakce s RK ještě více nabourala moji důvěru ke K.

Jde o večírek k 30. výročí Komory. Zařekl jsem se, že se k němu nebudu vyjadřovat, ale podal jsem podnět na 15 členů představenstva v souvislosti s jeho financováním.

V principu nešlo o těch utracených 450 000 Kč, ale o příklad, že byly utraceny prostředky z rozpočtu, sjezdem neodsouhlaseného, na akci, která mohla proběhnout řádně později, po odsouhlasení rozpočtu sjezdem. I když jsem pečlivě vypsal porušené paragrafy a body zákona a řádů a všichni věděli, že to tak evidentně je, RK se s tím nemazala a v této kauze v mých očích neobstála. Napsali švejkovsky, že neshledali žádné pochybení. Tak spravedlnost bývá slepá, a i procesně to nebylo dobře. Pokud takto funguje vlastní orgán kontroly, lze se domnívat, že vnitřní devastace graduje. Neumím si představit, co by nastalo, kdyby delegátstvo nebylo hodné a rozpočet 2021 zpětně neodsouhlasilo, což nehrozilo díky kladnému hospodářskému výsledku. Mj. prohlašuji, že opravdu nebylo mým přáním oslavovat u stánku s rychlým občerstvením a medaile poslat poštou, ale poukázat na (znovu opakuji) příklad opětovného porušování předpisů.

A nakonec z příkladů čerstvý a nejvýživnější bonbónek, který nelze nezmínit, jelikož zde na stránkách našeho časopisu je událost bagatelizovaná jako recesistická avantgardní proklamace bez skutečného reálného dopadu. Dodávám, že zatím! Byť proběhla rozsáhlá debata na diskuzním fóru komorového webu, kde se vyskytly názory obhajující i odsuzující, tady jsou zatím názory jen z jednoho hnízda, a proto se k tomu chci vrátit. Odezvu na sociálních sítích neznám, dosud je nepoužívám. Hádáte správně, jde o onen bezprecedentní zákaz diskuze a hlasování v našem posledním usnesení. Jako oponent obhájců se skutečně v názorech ani v životě neberu tak příšerně vážně, jenže tato událost, i když si to mnoho z nás neuvědomuje, vážná je. Nedovedu prostě pochopit způsob uvažování 85 lidí, kteří hlasovali pro tuto tzv. „prázdnou proklamaci“. Pokud je tak prázdná, proč měli potřebu ji vtělit do usnesení? Myslím, že to tak není, a toto vše jsou bohužel jen žvásty, snažící se obhájit hanebnou událost. Uvědomili si hlasující pro, jakou medvědí službu K způsobili, že kdykoliv s tímto argumentem může vystoupit kdokoliv proti jejímu postavení a jejím pravomocím? Zákaz sjezdové diskuze a hlasování na pět let na dané téma není nadsázka, ale cenzura a jasné porušení demokratických principů. Masaryk řekl, že demokracie je diskuze. Vážení, dostali jsme se tímto na velmi tenký led. V očích nemalé části členstva jste uškodili komoře i časopisu. Co když se tento incident dostane do médií, která naštěstí právě měla v hledáčku jiná témata. Snad se v dohledné době neotevře zákon o komorách, protože je pak velmi pravděpodobné, že i toto bude použito. Klidně znovu napište nebo si myslete, že se chovám hystericky, ale dříve si přečtěte LZPS. Čl 17, odst. 3 jasně říká, že cenzura je nepřípustná. Pro mne je to čin neobhajitelný, velmi neliberální, ač založením jsem konzervativec. Porušování práva v K tímto postoupilo o další stupeň výše. Kdybych byl na sjezdu, jistě bych proti návrhu vystoupil razantně, jelikož omezování svobody projevu nesnáším. Jsem přesvědčen, že se stala hrubá chyba. Událost kontrastuje s názory prezentovanými většinou funkcionáři K, jak sjezd za jeden den proběhl hladce a kultivovaně. Na druhou stranu jsem zaznamenal od některých přímých účastníků, že takto si ideální průběh jednání nejvyššího orgánu nepředstavují. Kdo ví, asi má mladší generace, která prý na sjezdu začala dominovat, vnímání událostí nastavené jinak.

Dostávám se k části, která se mi nepíše vůbec lehce. Podílel jsem se na ustanovení K, stál jsem na počátku v jejím čele, byl jsem pověřen gescí mluvčího, zasedal jsem v mnoha představenstvech a dlouho byl součástí komorového bytí, věnoval jsem jí část svého života, mnoho času, sil a nadšení, a to prakticky z dnešního pohledu zadarmo. Byl jsem, stejně jako další kolegové, „zapálený budovatel“, a věřil v ideu samosprávné instituce, která pomůže etablovat ve společnosti sebevědomý lékárnický stav. Uvědomuji si, že se stalo v minulosti dost chyb, a nezříkám se svého dílu spoluzodpovědnosti, kam se až realita v K vyvinula. Před lety jsem z bubliny vystoupil a dnes se na mnoho věcí dívám s větším nadhledem. Vedle chybných rozhodnutí byla snad větším pochybením nečinnost v některých oblastech nebo ignorování určitých negativních jevů. Odfiltrovat podíl osobní zodpovědnosti od kolektivní viny a objektivních vnějších okolností je zpětně velmi obtížné a bylo by to i na samostatný článek.

Dnešní Komora narůstá, jako každý úřad má tendenci „otesánkovatět“ personálně i materiálně, a trenduje ke stavu stát se samožernou, formalizuje se a její role samosprávy klesá. Je to v rozporu s tím, co se děje s těmi, které má hájit. Samostatných lékárníků ubývá, stav se nejen proletarizuje a ve srovnání s ostatními zdravotníky (a nejen jimi) i pauperizuje. Klesá atraktivita povolání, a že se přestávají stále více hlásit nejlepší studenti, vám potvrdí i pracovníci obou fakult. Následně se to projevuje nedostatkem žádoucího počtu výrazných osobností v oboru. Negativních jevů a deformací v lékárenství spíše přibývá. Komora nemá sílu a patrně ani možnost nebo snahu tomu čelit, je v obraně zájmů stavu neefektivní. Přesunula těžiště zájmu do tzv. vzdělávání, zdravotní výchovy, budování svého pozitivního PR a podobných nepřínosných činností, a snaží členstvo přesvědčit o své nenahraditelnosti. Zneužívá autoritářsky svého monopolního postavení, porušování právních předpisů i vlastních řádů se stalo normou, zpětná vazba příliš nefunguje, vnitřní kontrola selhává, nějaká opoziční síla není. Není vůle ani provádět opravná opatření, náprava pochybení se musí vymáhat soudně. Pasivita členské základny je enormní, klesá zájem i důvěra členstva, těžko tedy hovořit o reálné samosprávě. Přes snahu tento stav zvrátit dochází mnohdy paradoxně k zhoršení situace. Příkladem je formát zvláštního volebního shromáždění, který mnohde vedl k situaci, že OSL nejsou schopna sejít se normálně. Dosud platný komorový zákon už není příliš pertinentní dnešní realitě v oboru. Jednak ČLnK je převážně zaměstnanecká, u lékařů je to asi napůl a stomatologové jsou převážně samostatní. A navíc lékárníci v podobě SÚKL mají nad sebou státní dozor, bez kterého eufemisticky neudělají ani krok, i proto naše komora má méně kompetencí než lékařská a stomatologická.

Velmi zesílila ingerence zaměstnavatelů do K a ukazuje se postupně jejich sílící vliv na činnost orgánů. Je obtížné formulovat podstatné cíle, na kterých by se tři hlavní frakce sjednotily, protože jejich zájmy shodné nejsou. Totálně jsme rezignovali na etiku. Volalo se po znovuobnovení vědecké rady, avšak spíše bychom potřebovali etickou komisi. I její neexistence je znak degenerace prestižní samosprávy.

Změnu považuji za nutnost. Pryč je čas, kdy jsem byl na naši komoru hrdý. Vedle toho, že velmi poklesla moje důvěra v K, nevidím v daném formátu prostor pro její potřebnou sanaci, a to ani při totální personální obměně orgánů. I noví lidé budou mít hodně svázané ruce. A tak se zamýšlím nad smyslem existence K v její dnešní podobě a dospěl jsem k převratu téměř celoživotního přesvědčení. Nevěřím, že na „revoluci“ mají kuráž lékárníci. Spíše bych to viděl na lékaře. Signálem je dnes existence sdružení Paralelní lékařská komora a stimulem může být i vystupování „obsedantního vaccinátora“ MUDr. Kubka, prezidenta ČLK. Nepovinné členství v komorách, přinejmenším pro zaměstnance, pak může být řešením i pro ČLnK.

PharmDr. Jan HORÁČEK