I v lékárně si občas zanotuji

V minulém čísle ČČL mě velmi zaujal článek o naší německé kolegyni a fotbalové rozhodčí v jedné osobě. I já se tedy pokusím odpovědět na výzvu redakce ohledně koníčku, u kterého se mohu odreagovat od práce (a případně od rodiny). Jedním z mála koníčků, který mi při mém vytížení zbyl, je zpěv.

Hudba a zpěv mě provázely odmalička. Rodiny tatínka i maminky jsou „hudební“ – od zpěvu přes hru na kytaru, baskytaru, klavír, klávesy či varhany až po akordeon. Zpívalo se na rodinných dovolených u táboráku, na rodinných oslavách i v kostelních scholách. Už od školky pro mě proto bylo úplnou samozřejmostí zpívat, a to i před obecenstvem. Ať už šlo o moji třídu nebo besídky na Orlovně před Vánoci a k Svátku matek.

Ve čtrnácti letech jsem se začala učit hrát na kytaru. Jedinými učiteli mi byli tatínek a akordové značky. Později mi kytaristé ve scholách pomohli s rytmem, který za akordy dlouho pokulhával.

O rok později jsem se přidala k přátelům ve šlapanickém národopisném souboru Vrčka. Nádheru bohatých krojů podtrhoval tanec a zpěv. Hned od začátku mi zde byla svěřována sóla. Velmi dlouho jsem například zpívala písničku „Aj v tom širém poli“. Pak přišla dlouhá řada působení v kostelních scholách. Nejprve na Biskupském gymnáziu v Brně a pak studentská při brněnské katedrále. Bylo nás dost, kdo jsme se rozhodli „nezakopat“ svůj dar zpěvu či hraní na hudební nástroj po vysedávání na přednáškách, pocení se na seminářích a vzdychání nad skripty.

Všechno má svůj konec, i studia. Osamostatnění se od rodičů a nástup na první pracoviště mě zavedly z rodného Brněnska na Znojemsko. I tam bylo možné, a dokonce vítané, v tomto koníčku pokračovat. Velkou výzvou se pro mě na rok stalo vedení malé dívčí scholy ve Štítarech. Mnoho přátel jsem našla ve Schole sv. Bartoloměje v Blížkovicích, se kterou příležitostně spolupracuji dodnes. Na její zkoušky mě před narozením dětí rád doprovázel i můj manžel.

Ke spolupráci mě v té době vyzvala i schola v Nových Syrovicích, se kterou jsem několik let zpívala při nedělních mších svatých. Ve stejný čas vznikl ve Vranově nad Dyjí čtyřhlasý sbor „Musica Coeli“, těleso skutečně na úrovni, kde mě zařadili do sopránu. Zhruba před čtyřmi lety sbormistr jeho činnost pozastavil poté, co se čtyřem členkám takřka ve stejnou dobu narodily děti.

Při péči o čtyřčlennou rodinu a při zkráceném úvazku se nyní dá zvládat zpěv v kostelní schole v Moravských Budějovicích. Každý týden tři hodiny zpěvu s dobrými přáteli! Ne že bych byla nějakou Marií Rottrovou či Dagmar Peckovou. Můj hlas je zcela obyčejný, ale podle hudebně vzdělaných lidí, které jsem během života potkávala, také silný, s velkým rozsahem a hlavně ne falešný.

Možná vás napadne otázka, jestli si zpívám i v práci :-). No, ve frekventované výdejně na bývalém hraničním přechodu Hatě to nejde. Když jsem ale v klidnější Zámecké lékárně ve Vranově nad Dyjí sama, při polepování či doplňování zboží si občas něco potichu zanotuji...

PharmDr. Michaela HOBZOVÁ