Časopis českého lékárnictva – 1. dějství – 1882–1900

V posledním loňském čísle jsme stručně představili celou historii Časopisu českých lékárníků. 140 let v rychlém průletu. Vzhledem k zakulacení letošního výročí si médium s takovou tradicí jistě zaslouží podrobnější představení. První číslo časopisu si můžete takříkajíc osahat, vložili jsme jeho zmenšenou kopii do tohoto vydání coby snad milou pozornost. Pojďme si v následujících měsících projít jednotlivé etapy existence Časopisu českých lékárníků. To, že vznikl, vycházel a byl v některých etapách i s velkými osobními oběťmi jeho tvůrců udržován při životě, nebyla náhoda ani samozřejmost.

Poslední třetí na 19. století byla v celé rakousko-uherské monarchii dobou nesmírného rozvoje prakticky ve všech oblastech. Průmysl, věda, umění, národy, spolky, noviny, to vše rostlo jak houby po dešti a kvetlo jak horská biolouka. Byla to ale i doba kalendářů, v každé chalupě, v každé měšťanské domácnosti ležel minimálně jeden kalendář, který nesloužil jen ke sledování dnů, týdnů, měsíců a opakování pranostik „Duben, ještě tam budem“, kalendář sloužil i ke zvyšování obecné nebo odborné vzdělanosti. Takový kalendář pro rok 1880 připravila i Farmaceutická společnost založená lékárníky už v roce 1871. Jeho úspěch a ohlas všechny překvapil a přivedl vedení společnosti k nápadu rozšířit publikační počiny o vydávání farmaceutických knih i samostatného časopisu. V té době vycházel v převážně německých Litoměřicích třikrát měsíčně farmaceutický časopis Rundschau (jeho celý název byl velmi dlouhý, často se měnil a dnešní laskavý čtenář by ztratil část své laskavosti, kdybych jej celý vypisoval).

První nápad na český farmaceutický časopis byl velmi jednoduchý, překládat do češtiny poměrně úspěšný Rundschau. Obavy byly především finančního rázu, ale po vášnivých diskuzích bylo v listopadu 1881 na schůzi Farmaceutické společnosti určeno, že doba dozrála k potřebě původního českého časopisu. Do jaké míry se to podařilo v počátcích splnit, je ještě neprobádanou otázkou, protože první redaktor ČČL magistr Adolf Vomáčka byl v roce 1882 současně i redaktorem nadále vycházejícího německého farmaceutického Rundschau. Také finanční starosti byly dány novému listu takříkajíc do kolébky a držely se ho po celou dobu jeho existence. Například zvláštní fond Farmaceutické společnosti na vydávání českých knih v začátcích disponoval částkou 613 zlatých, zatímco fond pro vydávání časopisu jen 38 zlatých.

Přes všechny potíže a pochybnosti 1. dubna 1882 Časopis českého lékárnictva vyšel a jeho celé číslo si můžete pro hlédnout. Úvodní provolání napsal zřejmě spisovatel a vodňanský lékárník František Herites nebo jeho přítel magistr Jan Nosek. Imaginace redaktora a magistra Adolfa Vomáčky postrádala takové vzletnosti, navíc byl výrazově jistější v němčině.

Časopis českého lékárnictva vykročil na cestu coby měsíčník v rozsahu 16–20 stran, za předplatné 4 zlatky ročně. Redigoval ho Adolf Vomáčka, později významný obchodník, vynálezce a odborný spisovatel. Roku 1882 například založil v Litoměřicích obchodní společnost Vomáčka´s Handelsunternehmen, která nejprve v Litoměřicích a později i v Praze prodávala lékárenský a zdravotnický materiál, pomůcky a přístroje. Vomáčka sám zkonstruoval dva typy strojků na výrobu pilulek nebo tzv. Obduktor, přístroj na potahování pilulek, pastilek a komprimátů. Jako odborný autor vešel ve známost s praktickými příručkami jako Handbuch der Receptur nebo Die Geschäftspraxis des Apothekers und seine Nebengeschäfte (Obchodní praxe lékárníka a jeho vedlejší činnosti). Tyto nečasopisecké okolnosti uvádím především pro představu, v jaké atmosféře první český lékárnický časopis vznikal.

První ročník byl svým způsobem zahřívací, časopis hledal svůj obsah i pravidelné čtenáře. Hned v druhém čísle potkáváme jméno A. C. Herites, otce pozdějšího redaktora a slavného spisovatele, který z pozice přednosty lékárnického grémia píseckého kraje a vodňanského lékárníka nabádal členy grémií k odběru časopisu. Ve třetím čísle prvního ročníku vidíme i tehdejší úzkou spolupráci lékárníků a lékařů, když čteme o II. sjezdu českých lékařů a přírodozpytců, jehož se Farmaceutická společnost také účastnila. Poprvé se objevuje jméno autora magistra Karla Fragnera, pozdějšího průkopníka průmyslové farmaceutické výroby v Čechách. První ročník odebíralo 216 lékárníků v Čechách, 40 na Moravě a ve Slezsku a 62 v dalších zemích.

Umístění redakce v Litoměřicích a zřejmě i některé další okolnosti nedělaly dobrotu, a tak už v listopadu 1882 se na schůzi Farmaceutiké společnosti řeší vznik komise, „která by se zabývala vydáváním Časopisu v Praze, poněvadž dle četných námitek pánů odběratelů je patrno, že posavadní vydávání v Litoměřicích v mnohém ohledu vadí.“ Dále se na schůzi řešilo, že „též věci nesprávné se v Časopisu nalézají a že p. redaktor si všeobecně stěžuje, že má mnoho práce a žádného výtěžku“.

Buď, jak buď, od druhého ročníku 1883 začal vycházet Časopis českého lékárnictva v Praze, od třetího čísla jej redigoval magistr Otmar Pohl, majitelem, redaktorem i vydavatelem profesor August Bělohoubek. Jako předseda Farmaceutické společnosti se o vznik Časopisu velmi zasloužil. Po přestěhování redakce do Prahy shrnul zaměření periodika: „Jako lékárnické časopisy cizojazyčné, bude se i náš časopis zabývati : Vědeckou stránkou lékárnictví, pak chemií, přírodními vědami i průmyslem, dokud jen poněkud souvisí s lékárnictvím, dále bude časopis přinášeti i jiné zprávy, které zajímají každého vzdělance, i když pocházejí z jiného lidského vědění a konečně bude obsahovati i zprávy i úvahy, jež týkají se hmotné neb obchodnické stránky lékárnictví…“

Jak to, že časopis vydávala Farmaceutická společnost, když píšeme „majitelem, vydavatelem byl ten a ten? Tady je potřeba se zastavit a vysvětlit, že ačkoliv Časopis byl orgánem Farmaceutické společnosti a lékárnických grémií, dle tehdejších zákonů musela za obsah i vydávání ručit konkrétní fyzická osoba. U ČČL se to řešilo například formulkou na konci konkrétního vydání: „Zodpovědný redaktor, nakladatel a vydavatel jménem „Farm. Spol. v Praze“ Fr. Herites.“ (1896)

Finanční situace se v dalších ročnících stabilizovala a v roce 1884 se očekával již příjem 500 zlatých. Proto bylo rozhodnuto o honorování původních prací zveřejněných v ČČL. Také díky tomu mohly od roku 1885 začít vycházet i odborné přílohy z oblasti farmaceutické chemie (například pětidílná Řada poučných článků z oboru lučby, kterou uspořádal pražský lékárník doktor Alois Jandouš) a dalších oborů (například doktora Šťastného Zákony a nařízení týkající se lékárnictví.)

Časopis českého lékárnictva uveřejňoval i krátké recenze literárních počinů kolegů. Magistr Karel Lábler například představil sbírku črt Františka Heritese Psáno pod čáru jako recept proti zádumčivosti.

„A na nejnovější tuto sbírku musím kolegy zvláště upozorniti. Není divu, že většina z nás v nerovném boji, který o existenci stavu vedeme, zoufale hledí do budoucnosti, že stává se zádumčivými. Aby se tak vesměs nestalo, odporučuji všem, mladým i starým, svobodným i ženatým, mužským i ženským přívržencům lékárnictví svrchu udanou sbírku Heritesovu.“

Jako tak často i v pozdějších dobách, stal se Časopis místem a do určité míry i oběti soupeření různých skupin a pohledů na české lékárenství. Magistr Pohl začal být kritizován za to, že se příliš věnuje publikaci odborných textů a málo praktickým záležitostem, například inzerci. V roce 1886 se vystřídaly generace i ve vedení Farmaceutické společnosti, což mělo logicky dopad na časopis. PhMr. Otmar Pohl odešel a trvalou péči o časopis si rozdělili magistři Lábler a Štěpánek. Časopis vlivem krize dočasně přestal honorovat příspěvky, autory místo toho obdarovával například knihami. Častěji byly přejímány články z jiných periodik, například z Časopisu lékařů českých, Listů chemických nebo i ze zahraničních odborných časopisů.

V roce 1888 převzal vedení časopisu velmi aktivní magistr Karel Schürer. Na vydávání Časopisu i Kalendáře uzavřel novou smlouvu s Farmaceutickou společnosti, převzal veškeré „závazky, práva i požitky“ a existenci ČČL postavil na bytelnějším základě. Předplatné činilo 7 zlatých ročně, přičemž členové FS platili jen 5 a Společnost tuto ztrátu Schürerovi finančně kompenzovala. Časopis vycházel 3x měsíčně, čímž se rozsah téměř zdvojnásobil. Přibylo i speciálních příloh a opět honorovaných původních prací. PhMr. Karel Schürer by si zasloužil větší prostor. V roce 1888 v Praze založil první český podnik na zařizování lékáren a laboratoří. Vybavoval lékárny nejen v Čechách, ale i na Balkáně, v Rusku nebo v Palestině. Stal se ředitelem první aspirantské školy, přednášel, publikoval a byl i aktivním turistou a cyklistou. Velmi se zasloužil o úspěšný průběh celonárodních výstav v letech 1891 a 1895 a také o vynikající propagaci české farmacie na II. Mezinárodní farmaceutické výstavě v roce 1896.

Na začátku 90. let nastupovaly do české farmacie silné ročníky mladých ambiciózních lékárníků, kteří měli o své budoucnosti jiné představy. Studenti farmacie a kondicinující lékárníci si v roce 1890 založili Klub českých farmaceutů a opustili řady Farmaceutické společnosti. Přestože muselo jít o značný konfl ikt a Klub českých farmaceutů vydával nějakou dobu i svůj vlastní časopis, v Časopise českého lékárnictva dostávají prostor všechny názorové proudy. Zprávy z Klubu českých farmaceutů se objevují poměrně často a ČČL je určitým spojovatelem různých aktuálních zájmů. Kromě oficialit přináší ČČL i obsáhlé zprávy z výletů a mimopracovních setkání. Tak je například věnována velká pozornost výletu Klubu českých farmaceutů 21. června 1891 „do hájovny v Krči“. Fascinující je úvodní formulace. „Vyjeli jsme počtem 460 osob…“ Dovede si někdo dneska představit lékárnickou volnočasovou akci, které by se zúčastnilo 460 osob?

V roce 1892 je ČČL kritizován například slovy: „Časopis českého lékárnictva není časopisem lékárníků, ale orgánem nespokojených farmaceutů a dcer Minerviných.“ Musím přiznat, že jedním ze zakladatelů Klubu českých farmaceutů byl i můj pradědeček Otakar Štorch, který ač tehdy ještě neženatý a bez vlastní lékárny, byl velkým odpůrcem žen farmaceutek, a ani příliš nerozuměl potřebám lékárníků – zaměstnanců. Protože se velmi brzy, ve svých 23 letech už stal předsedou Klubu českých farmaceutů, je ho i v ČČL té doby plno. Někdy byl velmi nesmlouvavý. „Schůze sjezdu našeho, kde mnohý snad promluví o tom, jaké možné jest zlepšení stavu kondicionujících, musí se díti způsobem důstojným, řeči snad, které by do socialistické schůze patřily, se nepřipustí.“ Taky se po několika letech kondici nující lékárníci osamostatnili od Klubu a založili si vlastní organizaci. 1. ledna 1896 vstupuje do vedení Časopisu českého lékárnictva už obecně proslulý František Herites. Časopis rediguje spolu s magistrem Bohumilem Kraftem. „S vážnými úmysly a s opravdovou vůlí ujímáme se redakce ČČL svěřené nám Farmaceutickou společnosti … Nemožno nakresliti snad v prvním čísle tomto přesný plán redakční, neboť cesty konečně nalézají se a objevují také až cestou samou, i nelze při vyjití je znáti vždy dopodrobna…“

Jako by časopis opět po letech hledal svoji podobu a cestu. Časopis českého lékárnictva nicméně plnil skvěle svoji funkci během pořádání již zmiňovaných výstav a zejména II. Mezinárodní farmaceutické výstavě v roce 1896 byl věnován velký prostor. Několik podzimních čísel bylo určeno jen této unikátní události, kterou český farmaceutický svět od té doby nezažil. Výstavy se zúčastnilo 545 vystavovatelů, z toho 215 zahraničních. Výstavu navštívilo přes 100 tisíc návštěvníků a Časopis českého lékárnictva přinášel reportáže, medailonky vystavovatelů i osobní postřehy. K této farmaceutické události, nad kterou uznale pokyvovala hlavou celá Evropa, se musíme ještě v budoucnu v časopise vrátit.

František Herites vedl ČČL do roku 1899. Jako spisovatel a velmi známá osobnost pomohl k rozšíření povědomí o lékárnickém povolání i mimo stav a zcela jistě si zaslouží, abychom po něm při 140. výročí vzniku našeho časopisu pojmenovali cenu, která bude udělována lékárníkům publikujícím. Tak jako má Česká farmaceutická společnost ČLS JEP medaili Eduarda Skarnitzla za celoživotní přínos pro rozvoj farmacie v oblasti vědy, výzkumu a vzdělávání a medaili Emila Šedivého za celoživotní přínos farmaceutické praxi, má právě vzniklá Heritesova cena Časopisu českých lékárníků za publicistickou práci svůj význam pro prezentaci nenahraditelné lékárnické práce. O novém ocenění i životě Františka Heritese píšeme více na jiném místě tohoto vydání. V historii letošního oslavence, nejstaršího českého lékárnického média, budeme pokračovat v příštím čísle.

Zdeněk POKORNÝ