CO URČITĚ STOJÍ ZA PŘEČTENÍ...

Novák, J.: Antihypertenziva a jejich vliv na erektilní funkci

Urologie pro praxi č. 4/2021

Na vzniku erektilní dysfunkce (ED) se kromě známých rizikových faktorů (psychogenní, organické, smíšené) mohou paradoxně podílet i léčiva určená právě k léčbě těchto rizikových faktorů. Jedním z nich je hypertenze. Prevalence ED u hypertoniků je přibližně dvojnásobná než u normotoniků. Bývá velmi často nediagnostikována a tedy neléčena. Pokud se objeví ED na počátku léčby hypertenze či při její změně, je nutné terapii upravit a zlepšit tak i adherenci k antihypertenzní terapii. Léčiva působící přes RAAS systém (sartany, ACEI) mají neutrální, někdy i mírně pozitivní vliv na ED vlivem angiotensinu II na penilní artérie. U kličkových diuretik (furosemid) nebyl popsán vliv na erektilní funkci, thiazidová a thiazidům podobná diuretika ovlivňují erektilní funkci negativně neznámým mechanismem. Spironolakton neselektivně ovlivňuje hladiny testosteronu a tím způsobuje ED. U kalciových blokátorů je efekt na erektilní funkci neutrální až mírně pozitivní. U betablokátorů se uvádí porucha erektilní funkce běžně a často. Mechanismus vzniku je různorodý – útlum sekrece testosteronu a FSH (metoprolol, atenolol, propranolol), vliv na hladkou svalovinu penilních arterií. U kardioselektivních betablokátorů byl tento nežádoucí účinek pozorován minimálně, dokonce nebivolol vykazuje pozitivní účinek na erektilní funkci stimulací lokální produkce NO. Alfablokátory se většinou používají u benigní hyperplazie prostaty, snižují však krevní tlak a s rostoucí uroslelektivitou těchto léčiv stoupá i výskyt ED. Centrálně působící antihypertenziva (alfametyldopa, rilmenidin, moxonidin, urapidil) mají většinou negativní vliv na erektilní funkci.

Poprach, A., Lakomý, R.: Nové možnosti léčby metastatického renálního karcinomu

Onkologie č. 1/2022

Poslední doba přináší spoustu nových pozoruhodných léčebných možností v terapii metastatického světlobuněčného renálního karcinomu (dále MRK). Myslelo se, že končí éra cílené terapie (začala sunitinibem v roce 2006) a nastoupí jen imunoterapie checkpoint inhibitory. To se nepotvrdilo a dnes se začínají používat kombinace obou postupů, zatím se neví, zda bude lepší je podávat současně nebo sekvenčně (kvůli toxicitě). Postupně se klinicky zkoušely tyto kombinace: nivolumab+ipilimumab vers. samotný sunitinib (studie CHECKMATE 214), dále axitinib+pembrolizumab vers.sunitinib (studie KEYNOTE 426), nivolumab+kabozatinib (studie CHECKMATE 9ER), avelumab+axitinib (studie JAVELIN 101), lenvatinib+pembrolizumab a envatinib+everolimus a sunitinib (studie CLEAR).

Na konferenci ASCO 2021 byly naznačeny další možné trendy v terapii MRK. Současnost přináší i aplikaci prediktivně prognostických modelů, které sestávají z genových, patologických a laboratorních markerů, které umožňují lepší cílení terapie. Tím dochází i k rozdělení nádorů ledvin dle alterace imunity, angiogeneze a jiných metabolických procesů do sedmi skupin dle Motzera. Léčebné schéma zahrnuje i terapii nesvětlobuněčného karcinomu ledviny a využívá tato léčiva: temsirolimus, sunitinib, pazopanib a sorafenib. U světlobuněčného karcinomu se léčebná strategie odvíjí od určení dobré, střední a špatné prognózy probíhajícího onemocnění.