Zeptali jsme se

Asi se shodneme, že české lékárenství potřebuje reformu. Co byste do ní zařadili? Financování, vlastnictví, testování, očkování, v širším kontextu posílení zdravotnické role lékárníků, online výdej? A v jakém pořadí?

PharmDr. Lukáš MALÝ, Valdštejnská lékárna, Frýdlant v Čechách

Myslím, že nějaká reforma lékárenství je potřeba. Co si ale pamatuji, tak po ní lékárníci volají už několik let, jen nás nikdo neposlouchá a nepokládá to za podstatné. Určitě je to o změně financování lékárenství, které nemůže stát v budoucnu na snižujících se cenách léků a nedostatečné výši signálního výkonu dispenzace. Dále bych byl za rozšíření kompetencí lékárníků (ať už testování, očkování, konzultace nebo nouzový výdej léků) a hrazení takových služeb z pojištění nebo přímo pacientem tak, aby se to nedalo odpouštět. Všichni si jistě pamatujeme poplatek za recept a jeho nevybírání. Nesmíme zapomenout na loňské umožnění přístupu k e-Receptu číslem dokladu na poslední chvíli. Fajn by bylo zaslání jednoho identifikátoru nebo jiný přístup k eRp v úložišti, který by vyhovoval i ÚOOÚ. Zajímavé by bylo zaměřit se také na vzdělávání farmaceutických asistentů, kterých je nedostatek a přesunulo se v minulosti na VOŠky. Geografický vznik nových lékáren je podle mě lepší nápad než omezování vlastnictví, to by pak třeba ani nebylo nutné. A až by se všechno uvedené změnilo, dokáži si představit uvolnění Rx léků k distančnímu výdeji ve spádové oblasti vybrané lékárny.

PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Dr. Max, Brno

Podobných otázek jsem již zodpovídal několik a na mé představě se stále nic nemění. Vše kolem nás se mění – digitalizace, virtuální svět, naše chování, naše potřeby. Přibývá informací, bohužel i těch nekvalitních. Svou roli hraje také rychlost, s jakou něco potřebujeme zařídit. Nesdílím názor, že je nutné lékárny zakonzervovat v jejich stávající podobě nebo dokonce v té minulé. Nebyly to špatné podoby, ale odpovídaly době. Je jisté, že budoucnost bude jiná a dotkne se i lékáren. Proto bychom měli být připraveni, mít představu a na podobě naší profese se aktivně podílet. Za mě se jedná o to, aby byly lékárny vnímány jako centrum kvalitních informací. Aby přibývalo lidí, kteří se s námi radí, konzultují, hledají odpovědi. Kde jim pomůžeme pochopit souvislosti ohledně jejich zdravotních obtíží, poradit i v nefarmakologických oblastech. Pomáhat jim orientovat se a případně je směřovat ve zdravotnickém systému. A naplnit tak představu lékárníka jako prvního zdravotnického profesionála, který je nejdostupnější místně i časově, má široký přehled a svým přístupem umí celému systému šetřit spoustu peněz. Ve větší míře dělat poradenství, konzultace, screeningy. Hledat cesty, jak oslovit pacienty, kteří nás nepotřebují. Takoví zkrátka jsou, do lékárny nechtějí chodit, své léky berou dlouhé roky. Rx online v jasně definované podobě může být cesta. Nouzový výdej, na němž pracují Mladí lékárníci, je další způsob posilující naši profesi. Překážkou většiny těchto představ je stávající financování. Příjem z marže nestačí a je tak důvodem stále se rozšiřujícího doplňkového sortimentu (který však má v některých situacích význam). Jednu z hlavních cest proto vidím v komplexní změně financování, placených výkonech od pojišťoven i od pacientů. Regulační poplatky zřetelně ukázaly svou regulační funkci, jen nebyly legislativně dostatečně ošetřeny. Spolu­účast pacienta vnímám jako vhodný nástroj pro zvýšení zájmu o vlastní zdraví a zodpovědnosti za něj. Zbývá otázka, jak to celé udělat. Kouřící astmatiky a hypertonické diabetiky s hranolkami a hamburgerem v ruce zajímá jen to, zda jsou jejich léky stále bez doplatku.

PharmDr. Veronika Horáková, Nemocniční lékárna Fakultní nemocnice, Motol

České lékárenství bohužel kopíruje podobu státu, ve kterém všichni žijeme.

Upřednostňovala bych zvýšené financování, ale trochu se obávám, že teď, i když budeme křičet sebevíc, tak peníze nebudou, vzhledem k tomu, jaké ohromné finanční prostředky jsou vynakládány na léčbu, diagnostiku a další opatření v souvislosti s dlouhotrvající covidovou pandemií.

Zdravotnickou roli lékárníků můžeme posilovat různými scree­nin­govými programy, konzultační činností apod. A tady zase narážíme na problém financování a cyklíme se. Snažila bych se prosadit roli preskribujícího lékárníka, který dobře funguje například v Anglii.

V každém případě by ale bylo vhodné postupnými kroky změnit financování tak, aby odměňování bylo navázáno především na zdravotnickou podstatu naší profese. Dokud zůstane drtivá část příjmu lékáren závislá na obchodní přirážce, zůstaneme potenciální kořistí různých dravců, kterým půjde o marže, a ne naše pacienty, i když se za ně rádi schovávají.

Očkování jednoznačně ano, klidně i se zapojením farmaceutických asistentů. Očkování zdravé populace v lékárnách by určitě zvedlo prestiž nás lékárníků a zároveň by se zvýšila rychlost očkování a proočkovanost populace. Už mám i svůj očkovací Dreamteam. Nyní jen čekáme, až se tomu přizpůsobí legislativa a začneme rozdávat injekce.

Co se týká online výdeje, pokud se nám nepodaří prosadit náš vlastní návrh, budeme neustále jen odrážet útoky poslanců, bývalých ministrů a jim podobných. Musíme vyhrát celou válku, nejen jednotlivé bitvy.

Mgr. Helena Slámová, Lékárna Komín, Brno

České lékárenství po reformě doslova volá a moje názory na potřebu radikální změny jsou známé. V první řadě je potřeba vrátit lékárny do rukou lékárníků, přestože je tento bod nejobtížněji realizovatelný. Pomohlo by to ale nejvíc, jakmile by měl lékárník převažující majetkový podíl, věřím, že na ostatních bodech by nebyl problém většinové shody. Jednotný tlak na politiky by měl následně i větší váhu při prosazování systémových změn. Případné nešvary, či dokonce protizákonná chování, by byla lépe pod kontrolou, protože ČLnK nemá momentálně páky na provinilce z řad nelékárníků, kteří jsou ze strany Komory nepostižitelní. Obzvlášť, když SÚKL na svou kontrolní funkci, zdá se, rezignoval.

Další naprosto základní věcí jsou samozřejmě pevné doplatky. Je úplně ostudné, že se pro něco takového stále nenašla podpora. Jednoduchá změna by přitom dokázala zabránit spoustě nekalých praktik a nevypadali bychom jako hokynáři. Těžili by z toho pacienti i lékárníci. Jenže řetězcům to nehraje do karet a vyhovuje jim současná doplatková džungle. Potřebují, aby trvala co nejdéle a nečekám od nich proto v tomto směru spolupráci.

Bohužel se řetězce podepisují i na dalších neúspěších každé snahy o změny v lékárenství. Posilování zdravotnického charakteru je nutností a věřím, že každý skutečný lékárník by si to přál. Jak se ale může vyjednat změna směrem k výkonu jako spravedlivé odměny za naši důležitou práci, když se jakákoliv debata na toto téma zničí rozšířeným poskytováním péče „zadarmo“? Já se pojišťovnám nedivím. Proč by měly platit za něco, co většina lékáren poskytuje už teď a nic za to nechce? Lékárny nevybíraly poplatky, doplatky snižují na nulu a screening poskytují ochotně za dobrý pocit.

Kde jsou tyto rádoby propacientsky orientované řetězce v lo­b­bin­gu za očkování a testování v lékárnách? Nic z toho nepod­po­rují. Proč alespoň jednou nevyužijí svoji sílu k prosazení dobré věci? Bojí se posilování role a sebevědomí lékárníků? A jsme zpět u bodu jedna. Pokud nebude stát v čele svých lékáren lékárník, nehneme se z místa.

Řetězce jsou jednoznačně hlavní brzdou v rozvoji lékárenství. Ničí náš obor nejen ve vnímání očima veřejnosti, ale také nás znevýhodňují při důležitých jednáních s politiky a pojišťovnami. Výsledkem je pro hrubou představu to, že např. pediatr si účtuje při aplikaci vakcíny následující výkony: aplikace vakcíny 250 Kč + edukační pohovor 450 Kč + epizoda péče 60 Kč + kapitační platba 90 Kč. Lékárník je zaplacen z marže, podle výše ceny dané vakcíny (teda těch, které nám v lékárnách milostivě nechali). Kolik to přesně je, dobře víte. Názorněji už to snad ani nejde. Tak moc si nevážíme své práce? Že by lékař poskytoval slevu, jsem v životě neslyšela. To je také důvod, proč řetězce se do boje za výkon nezapojí. Výkon není z hlediska marketingu zajímavý.

Je celá řada dalších věcí, které by nás zvedly na pomyslný piedestal, od předepisování nebo nouzového výdeje léků na předpis bez receptu, přes placené konzultace a preventivní programy. Co nás ale definitivně srazí na kolena, bude legalizace online výdeje léků na předpis. Dokud nebudou narovnány výše uvedené body po vzoru států, kde je zásilkový výdej schválen, nesmí se tato teoretická myšlenka nahlas ani vyslovit.

Mgr. Filip Škarda, U Matky boží pomocné, Veselí nad Lužnicí

Otázka je poměrně široká a obšírná. Nejraději bych byl za model, který je běžný ve většině vyspělých zemí, a to stejné doplatky, vlastnictví lékárny lékárníkem a demogeografická kritéria pro vznik nových lékáren. Nikdy bychom neměli polevit ve snaze zmíněné body prosadit. Zásadní jsou však stejné doplatky. Co se týče financování, dlouho voláme po výkonu místo marže neb alespoň částečném nahrazení marže výkonem, bohužel jsme v tomto závislí na milosti a nemilosti komise pro výkony, a tudíž na vyjednávacích schopnostech jednotlivých zástupců. V současné době se jeví jako nejschůdnější „zlepšení“ postavení a financování lékáren v rozšíření kompetencí, a to především o očkování a testování. Je zcela zásadní, abychom alespoň jednu z těchto možností vyjednali a otevřeli si tak další dveře k vy­konávaní další odborných činností a preventivních výkonů. Ve velkém množství zemí jsou farmaceuté zapojeni do boje proti pandemii covid-19, doufám, že budeme v následujících dnech a týdnech slyšet a vidět na twitteru, facebooku a v dopisech poslancům. Kdyby se zapojila alespoň třetina lékárníků do aktivit na twitteru směrem k politikům, mohli bychom výrazně přispět k urychlení prosazení zvýšených kompetencí.

Mgr. Josef NEJEDLÝ, Pilulka Lékárna, Břeclav

1) úplný odklon od degresivní marže jako hlavního zdroje příjmu lékáren – fixní poplatek za recept, bez možnosti slevy, rovné podmínky pro všechny provozovatele

2) získání výkonů – zhodnocení farmakoterapie na základě LZ, preventivní programy – hypertenze, diabetes, obezita, poradenství zdravého životního stylu, konzultace po telefonu, poučení o užívání např. inhalátoru, očkování

3) změna ČLnK, zákona o komorách – silné vedení – nejlépe zaměstnanci s manažerskými dovednostmi, kteří se budou moci plně soustředit na práci pro české lékárenství (není to kritika stávajícího PČLnK, jen si myslím, že by potřebovali více prostoru na práci pro lékárenství, než trávit čas i ve svých lékárnách, podle mého názoru se to nedá stíhat na 100 %)

4) demo- a geografické omezení vzniku nových lékáren, počet lékáren na jednoho majitele – rovnoměrné zajištění péče pro pojištěnce

5) pokud se splní bod 1., 2., 4., tak se můžeme bavit o možnostech jako Rx-online výdej atd.

PharmDr. Přemek Císař, Lékárna Modřínová, Třebíč

Čím déle tuto práci dělám, tím víc mám pocit, že se koncept musí změnit. Naše služby, všechny ty telefony, zda to doktor tak myslel, proč najednou napsal vyšší/nižší dávku, když pacienta ani neviděl a předepsal po telefonu, kontrola dublované ­medikace, poslední vysvětlení, že po 12 hodinách je 2x denně. Léčiva jsou hrazena procentem z ceny, kterou stát rok od roku snižuje, což je taky jeden z důvodů výpadků, ale to je jiný příběh. Když stejnou práci odvedete za 4 koruny u Tritace i za 400 korun u Xarelta, tak to není dobrý koncept. Je třeba oddělit marži za logistiku a sazbu za výkon farmaceuta. Možná se to někoho dotkne, ale je řada případů, kdy služby magistra není třeba, ale i tak ho zákonem nutíme práci vykonat. Opravdu není třeba, aby lékárník každý čtvrt rok opakoval pacientovi, že má brát Euthyrox nalačno. Stačilo by se domluvit, že se jednou za rok zeptá cíleně na některý nežádoucí účinek nebo zda nedošlo ke změně zdravotního stavu. V době elektronizace můžeme vydávat léčiva pro chronické pacienty opakovaně bez předpisu. Stačí, když lékař napíše, že chce bisoprolol 5 mg ráno a bude mu vydáváno, ­dokud si to lékař nerozmyslí. Můžeme poskytovat, a řekněme si, že z části poskytujeme, i práci klinického farmaceuta (mj. tento termín mi připomíná Brno-venkov – taky redundantní pojmenování – jen láskyplné rýpnutí od Pražáka z venkova) s tím, že od určité úrovně by se lékárna mohla obrátit na ambulantního klinika s vyšší erudicí a nasmlouvat jeho péči. Je možné rozšířit kompetence o očkování, testování a poradenství v odvykání a snižování hmotnosti. Koučovat pacienty v compliance k terapii léčivy. Otázka zní, zda to někomu stojí za úhradu. Je těžké přesvědčovat o potřebě naší práce, když většinu toho poskytujeme zadarmo a zaplatíme to z marže někoho jiného, než komu je poskytováno. A hlavně o tom málokdy vyprávíme jako třeba v ČČL 12/2018 (Říkat to lidem jejich řečí). A poslední otázka, čím začít? Asi tím, že si to zákonodárce pořádně promyslí a zjistí, jakou by lékárenskou péči chtěl mít, co by měla společnosti přinášet a proč by ji měla pojišťovna platit. Ale to bude asi jen zbožné přání.