Ze života právníka v Komoře
– díl dvacátý čtvrtý, tričkový

Mám jen 900 slov. Proto k věci. Březen byl ve znamení zákeřného pozměňovacího návrhu poslanců Vojtěcha, Nachera a spol., který jim napsal bývalý náměstek ministra Filip Vrubel. Ano, ten, kterému jsme léta říkali, že problémy s nedostatkovými, do zahraničí vyváženými, léky není třeba řešit za pomoci složitých emergentních systémů.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Stačilo by přestat s nesmyslnou spirálou snižování cen léků, díky které jsou atraktivní pro reexport. A stačilo, aby bývalý náměstek začal zastupovat výrobce léků a hned tuto myšlenku přijal za svou. Škoda, že ji nerealizoval ještě v době, kdy byl tím, kdo to měl na starosti. Ostatně jako mnoho dalších myšlenek o budoucí podobě lékárenské péče, které uměl velmi dobře formulovat a nebylo jim takřka co vytknout. Bylo nutno mu přiznat, že tomu opravdu rozuměl. A dvakrát škoda, že vůči lékárníkům zůstalo jen u slibů. A u dobré znalosti, kterou nyní zdařile přetavil do návrhu zásilkového výdeje léků vázaných na recept. Nevěřte ani slovu z proklamací pronášených bývalým ministrem Vojtěchem o tom, jak svým návrhem vlastně pomáhá českému lékárenství. Nepomáhá. Psali to potají a předložili to na poslední chvíli. Je to dlouhé a složité, a tak se spoléhá na to, že se s tím nebude nikdo číst a snáze proto uvěří báchorkám o úctě k lékárenské péči. A k pacientům. Protože ačkoliv se to nezdá, lékárenská péče je tu pro zajištění bezpečné léčby pacienta. Jenže současně je i překážkou snadného obchodování s léky na internetu. Autoři návrhu si netroufli opakovat triviální pokus starý dva roky. Podmínky zásilkového výdeje proto formulovali tak, že se vše tváří jako dobře zabezpečené. Jenže není. Pozorný čtenář zjistí, že návrh jde na ruku e-shopům a nikomu jinému. Pacienta výslovně ohrožuje a farmaceuta odsouvá na patnáctou kolej. Jen namátkou – výklad navržených ustanovení směřuje k tomu, že zásilkový výdejce sice musí stále provozovat lékárnu, ale léky může posílat z blíže nespecifikované provozovny, která lékárnou není. Farmaceut není zapotřebí téměř k ničemu a to, co podle návrhu dělat musí, za něj bez problému a bez reálné možnosti kontroly zvládne dělat jakýkoliv jiný, samozřejmě levnější, zaměstnanec. Jinak „prefíkaní“ autoři sami sebe hloupě usvědčili z toho, jak to myslí doopravdy, když v domnění, že to bude vypadat dobře, stanovili limit 400 receptů na pracovní směnu farmaceuta. 72 sekund na 1 recept hovoří za vše. Třešinkou na dortu je nenápadný pokus o zrušení práva pacienta do 14 dnů obdržené zboží ze zásilkového výdeje bez důvodu vrátit. V březnu se ve Sněmovně o návrhu nehlasovalo. Komora a lékárníci se silně ozvali a v dubnu se uvidí. Připravená jsou i černá trička. Jen je jeden nejmenovaný e-shop zakazuje svým zaměstnaným lékárníkům obléct.

S tím vším souvisí i v minulém čísle zmíněná nepochopitelná benevolence SÚKL vůči reálně se vyskytujícím zásilkovým výdejům léků na recept v prostředí českého internetu. To je problém, který na své řešení teprve čeká. Bohužel lze ale pozorovat jistou inflaci dosud vždy jednoznačného postoje SÚKL k dodržování zákona o léčivech.

Ke konci března se začaly scházet první připomínky k návrhu Komory na donáškovou službu, která by měla být rychlým řešením pro pacienty, kteří nemohou navštívit lékárnu, aniž by byla ohrožena lékárenská péče. Zpracování připomínek a jednání o nich bude na programu příštích týdnů.

Kvůli omezení pohybu na začátku měsíce nebyli někteří pacienti policií vpouštěni do své lékárny ve vedlejším okrese. Po krátké korespondenci prezidentů Komory s policií se podařilo tento problém vyřešit.

Stejně jako splatnost poloviny bonifikace venkovských lékáren, která podle dodatku ke smlouvě se ZPMV měla nastat až v květnu 2022. Dodatek sice zůstane v původním znění, ale ZPMV poskytla veřejný příslib úhrady celé bonifikace do letošního srpna.

Na webu najdete článek o tom, jak v lékárně nakládat s elektrozařízeními. O jejich zpětném odběru a o uvádění na dokladu pro zákazníka částky nákladů zpětného odběru. Zábavou samou o sobě byla opakovaná příprava informací o testování zaměstnanců ve firmách. Začalo se nad 50 zaměst­nanců, pokračovalo se nad 10 zaměstnanců a skončilo se bez omezení počtu. Tak snad jen nezapomenout, že ti, kteří jsou 2 týdny po poslední dávce očkování, mají na to certifikát MZd a jsou bez příznaků, se testovat nemusí.

Malé zemětřesení způsobil Ivermektin, který nejdřív všichni chtěli, pak ho nechtěl nikdo, prý byl předražený, ale cenu nepřekročil, lékaři za něj nenesou odpovědnost, když je to ten od Svaté Anny, a nesou odpovědnost, když není. A častá otázka pak zněla, jak s cenou v lékárně. Odpověď zní, že není cenově regulovaný a není třeba dodržovat cenovým předpisem stanovenou obchodní přirážku.

Nejen zákon o léčivech leží ve Sněmovně. V běhu je i velká novela zákona o veřejném zdravotním pojištění, u níž sledujeme hlavně dvě věci. Za prvé se už po mnohokráte pokoušíme prosadit dispenzační taxu. Poslední informace byla, že Zdravotní výbor by s ní těsně souhlasil. Bohužel je v novele schována jedna velká nepříjemnost.

Zdravotním pojišťovnám se podařilo prosadit závaznost svých dohod o cenách s výrobci tak, že by jejich účinnost nastávala po zveřejnění číselníku pojišťovny. To znamená místo jednoho seznamu cen a úhrad, vydávaného vzorně SÚKL, mnoho číselníků. Hlavně ale bez předchozích upozornění na změny, ze dne na den a bez doprodejů. Komora navrhuje odstranění této novinky. Zdravotní výbor Sněmovny ji těsně podpořil. To bude jeden z nejvíce napínavých příběhů dubna.

Nevím, jestli se doba pokouší podobat počasí, anebo počasí jen marně zrcadlí dobu. Ve středu tričko a v pondělí sníh se hodně podobá tomu, co prožíváme. Jestli to takhle půjde dál, budeme chodit v plavkách a v kabátu. A v lékárnách? Nejlépe stále v bílém. A s úsměvem.