Očkování v lékárnách

Role lékárníka prochází v posledních letech intenzivním vývojem. Kromě běžné lékárenské péče, jako je výdej či příprava léků, přibývá stále více nových služeb orientovaných na pacienta – měření krevního tlaku, měření hladiny glukózy či cholesterolu, testování paměti nebo poradenství při odvykání kouření. Lékárníci se rovněž častěji zapojují do osvětových kampaní – snaží se edukovat veřejnost, jak správně zacházet s léky, informují o lékových interakcích či správné likvidaci léků. To vše pomáhá posilovat důvěru pacientů k léčbě a obecně zvyšovat povědomí o lécích a lékárnících. To v konečném důsledku přináší benefity nejen samotným pacientům, ale i celému zdravotnickému systému. Jednou z významných služeb, které lékárny v mnoha zemích svým pacientům poskytují, je očkování.

Vývoj vakcín a imunizačních programů byl nepochybně jednou z nejdůležitějších inovací ve zdravotnictví. Díky nim dnes existuje kontrola nad kdysi běžnými onemocněními s významnou nemocností a úmrtností, jimž lze předcházet právě očkováním. Ostatně, současná situace kolem pandemie covidu-19, bleskový vývoj vakcín proti této nemoci i tlak na co nejrychlejší masové proočkování populace, jsou toho dostatečným důkazem. Přes všechny výhody očkování proti nejrůznějším nemocem jsou však imunizační programy nejen nedostatečně využívány, ale také stále více zpochybňovány. Mnoho pacientů se tak zbytečně vystavuje zdravotním komplikacím. Řada zemí proto hledá způsob, jak očkování co nejvíce přiblížit k pacientům. A jak se ukazuje, jeho poskytování v lékárnách či přímo lékárníky se stává účinnou strategií veřejného zdravotnictví v těchto státech.

Očkování v lékárnách nabízí 36 zemí

Podle nejnovějšího průzkumu Mezinárodní farmaceutické federace (FIP) je služba očkování v lékárnách aktuálně dostupná ve 36 zemích světa a v dalších 16 se připravuje. Za sledované pětileté období se počet zemí, jež tuto službu v lékárnách poskytují, zvýšil o 28 %. Veřejné lékárny nyní nabízejí očkování pro téměř 1,8 miliardy lidí po celém světě, tedy dvojnásobně vyššímu počtu, než v roce 2016. Podobný trend je patrný také v Evropě. Zatímco ještě před pěti lety bylo možné provádět vakcinaci v lékárnách nejen lékárníky v sedmi státech EU, v roce 2020 to již umožňovalo třináct států, např. Estonsko, Francie, Irsko, Řecko nebo skandinávské země.

A jaké jsou zkušenosti ze zemí, kde již očkování v lékárnách probíhá? Tato iniciativa je dnes většinou vnímána velmi pozitivně. Počáteční skepticismus zejména v řadách zdravotnických profesionálů se oslabil a stále více zdravotníků možnost vakcinace v lékárnách akceptuje. A především vzrostl zájem lidí o očkování v lékárnách, což se v důsledku projevuje i rostoucí proočkovaností populace.

Počáteční skepse i pochyby

Rozšíření očkování do lékáren se zpočátku setkávalo v řadě zemí s nepochopením a obavami. Kritické hlasy se obávaly ­ekonomické uskutečnitelnosti, (ne)spolupráce v rámci oborů i přesunu kompetencí z prostředí ambulancí do lékáren. Ve většině zemí byly legislativní změny implementovány díky aktivitě profesních organizací, pacientských organizací a orgánů veřejného zdravotnictví. Právě místní a regionální organizace lékárníků dokázaly efektivně napomáhat při klíčovém uskutečňování změn, protože si uvědomovaly potřebu očkování v populaci.

Zavádění očkování v lékárnách brzdil také prvotní odpor zdravotnických pracovníků, jakož i obavy z konkurence v oblasti očkovacích služeb. Do značné míry je překonalo zavedení přísných standardů péče. Lékárny, jež mají oprávnění provádět očkování, musí samozřejmě splňovat nejpřísnější požadavky správné lékárnické praxe týkající se jak materiálního a přístrojového vybavení, tak technického zabezpečení. Lékárny musí mít například vyhrazen dostatečný prostor a soukromí pro pacienty nebo umět zacházet s odpadem po očkování.

Samotní lékárníci pak musejí absolvovat školení a trénink v oblasti vakcinace a zvládání anafylaktických reakcí. Některé země mají systém akreditovaných kurzů v působnosti profesních orga­nizací, jiné zakomponovaly trénink do učebních osnov v rámci pregraduálního studia. Samotné očkování poskytují školení lékárníci, v některých státech jsou dokonce oprávněni očkovat i mimo lékárny – v zařízeních sociálních služeb, v domácím prostředí, na pracovištích nebo ve školách. Mimo jiné jsou také povinni monitorovat a hlásit nežádoucí události po očkování do národních registrů. V řadě zemí zaznamenávají výkon u pacienta do jeho záznamu, jinde je tento záznam posílán ošetřujícímu lékaři. Vakcínu nelze ve většině lékáren ve světě podat bez lékařského předpisu a obecně se zde očkují především dospělí, v mnohem menší míře pak děti nebo těhotné ženy.

Lze tedy říci, že mnohé zkušenosti prokázaly neopodstatněnost prvotních obav. Praxe navíc dokládá, že očkování realizované ve veřejných lékárnách často přitahuje část populace, která by se bez této možnosti neočkovala. Podíl na tom mají nejen geografická dostupnost lékáren a delší otevírací hodiny, a tedy snadnější přístup pro pacienty, ale i to, že veřejnost považuje lékárníky za vysoce důvěryhodné. Lékárníci se tak často stávají součástí osvětových kampaní pro očkování, veřejnosti připomínají výhody vakcinace i její správné načasování.

Očkování proti chřipce jako hlavní motivace

Aktuálně se v lékárnách po celém světě provádí až 36 různých druhů povinných i nepovinných očkování proti nemocem, jako je hepatitida B, tetanus, záškrt, spalničky či pneumokokové nákazy. Obecně nejvíce jsou aplikovány chřipkové vakcíny. ­Právě zvýšení proočkovanosti populace proti sezónní chřipce bylo jednou z hlavních motivací pro zavedení očkování v lékárnách ve všech zemích. Klesající proočkovanost, rostoucí podíl hospitalizací z důvodu chřipky a s tím spojené náklady na léčbu či pokles počtu lékařů prvního kontaktu pak umožnily snazší implementaci této služby.

V České republice je zájem o očkování proti sezónní chřipce ­trvale nízký. Proočkovanost se u nás ročně pohybuje kolem 5–8 %, žádná vyspělá země západní Evropy na tom není hůře. Mnozí totiž považují očkování za zbytečné nebo mu vinou nejrůznějších dezinformací nevěří.¹ Obecnou nedůvěru ­Čechů k vakcinaci ilustrují i průzkumy týkající se očkování proti covid-19. Zájem o něj mělo ještě před jeho spuštěním pouze 39 % dospělých, naopak 45 % jej odmítalo.² Po proběhnuvší první očkovací vlně, kdy se nechali novými vakcínami proti korona­v­iru očkovat právě zdravotníci a ostatní pracovníci první linie, se ovšem tato čísla začala měnit a zájem o vakcinaci projevilo 58 % dotázaných.³

Role lékárníků a jejich pomoci při imunizaci se nyní dostává do popředí i ve spojitosti s potřebou masivního a rychlého proočkování proti covid-19. Aplikaci vakcín proti SARS-CoV-2 již nabízejí například lékárny ve Velké Británii, o jejich zapojení se uvažuje také ve Francii, kde mimo jiné provádějí i antigenní testování.^{4, 5}

V této souvislosti je tedy na místě otázka, zda existuje vůle překonávat legislativní a regulační bariéry i u nás a jak moc regulátorům záleží na podpoře veřejného zdraví prostřednictvím očkování. Podle průzkumu České lékárnické komory ochotu podávat vakcíny projevilo 41 % českých farmaceutů.⁶

Z menšího průzkumu spolku Mladých lékárníků, kterého se zúčastnilo 352 kolegyň a kolegů, vyšla ochota lékárníků očkovat dokonce přes 60 %. Ochota lékárníků ale nestačí, někteří specifikovali svou kladnou nebo zápornou odpověď podmínkou na prostorové i personální obsazení lékárny, což je naprosto pochopitelné a určitě by to bylo i o zanesení těchto věcných a technických požadavků do legislativy.

Další změna by jistě musela nastat i ve vzdělávání lékárníků v tomto směru. Ale není potřeba vymýšlet něco nového, stačí se inspirovat v blízkém zahraničí, kde to již funguje. Necelé 3/4 ­respondentů věří, že po řádném proškolení by zvládly i vzniklé nežádoucí účinky.

Závěrem je třeba připomenout, že aplikace vakcín ve veřejných lékárnách nikdy nebyla navržena proto, aby nahradila existující očkování v ambulancích, ale aby jej doplnila. Usnadnila by přístup lidí k očkování a přispěla k lepší ochraně obyvatelstva. Lékárníci jsou totiž nejen odborníky na léky, ale též poskytovatelé zdravotní péče v první linii, jejíž jsou integrální součástí. Rozšířením rozsahu jejich práce o vakcinaci bude v konečném důsledku podpořen jejich přínos veřejnému zdraví a možná přispění ke změně pohledu na lékárníky jako zdravotnické profesionály.

MLADÍ LÉKÁRNÍCI