Zeptali jsme se

V současné době vrcholí snaha o prosazení tzv. emergentního systému, který loňský sjezd lékárníků odmítl. Co si o EGS myslíte? Chcete ho? Pomůže lékárníkům nebo pacientům?

PharmDr. Lenka Burgetová, Lékárna U Červeného orla, Praha

Novelu zákona zavádějící emergentní systém dodávek léků do lékáren nepodporuji. Na současné podobě se mi zejména nelíbí, že hrozí, že některé lékárny budou moci lék objednat z běžné distribuce, zatímco jiné budou na ten samý přípravek čekat dva dny a jeho objednávání bude znamenat i nárůst administrativy pro lékárníky. Novela bohužel není řešením pro dostupnost všech léků ve výpadku. Pokud ji zdravotní výbor schválí v podobě, která bude pro lékárny diskriminující, jsme s ostatními členy předsednictva Mladých lékárníků připraveni v kooperaci s ČLnK kontaktovat poslance s žádostí o odmítnutí této podoby.

PharmDr. Lukáš MALÝ, Valdštejnská lékárna, Frýdlant v Čechách

Pomůže EGS lékárníkům nebo pacientům? Nemyslím si, že v aktuální situaci celoevropských výpadků léčiv nám k něčemu systém bude. Když ty léky nejsou vyrobené, tak nám je prostě nikdo nedodá. Obávám se, že se do kategorie léčiv dostanou i nyní běžné léky a to určitě nepomůže, když je najednou nebudeme mít na skladech. V minimu případů si dokáži představit, že někde na okraji systém pomůže dostat k pacientovi nějaký zajímavý lék. Ale otázkou je, jestli takový pacient vůbec dorazí. Emergentní systém nechci. Nechci zkoušet objednávat u různých distributorů, nechci se doprošovat, nechci trávit čas získáváním léků, které máme skladem pro naše pacienty. A pokud se takové získávání přes EGS bude týkat jen lékáren, které nejsou navázány na nějakého distributora, tak to mi přijde jako úplný nesmysl. Prostě jednou vznikne požadavek na lék v EGS, tak všechny lékárny pojedou v režimu EGS. Přijde mi to jako zbytečné, spíš by se měla věnovat snaha politiků ke změně přístupu do CÚER.

Mgr. Josef NEJEDLÝ, Pilulka Lékárna, Břeclav

Podle mého osobního názoru je současná podoba emergentního systému k ničemu. Pokud výrobce nebude mít léky vyrobené pro ČR, tak nám systém těžko něco zajistí. Nemyslím si, že se jedná o užitečnou věc pro české lékárenství a zlepšení dostupnosti léčiv pro naše pacienty. Ovšem rád se budu mýlit.

Mgr. Filip Škarda, Lékárna U bílého lva, Praha

Emergentní systém, který připravuje ministerstvo zdravotnictví v čele s náměstkem Mgr. Vrubelem, je podle mého názoru jen další, zbytečnou nejen administrativní zátěží pro lékárny. Sjezd i lékárníci vědí, proč tento model odmítají. Víme dobře, že tento systém není „propacientský“, jak tvrdí ministerstvo a SÚKL, nýbrž se obáváme dalšího prohloubení nedostupnosti léčiv pro jednotlivé lékárny a další monopolizace trhu s léky. Máme za krátkou dobu již druhou novelu ZoL, která má zajistit dostupnost léků pro naše pacienty. Tento zákon je systematicky nedodržován a státní správa s tím nic nedělá, s lichým argumentem, že nemůže. Mgr. Storová mnohokráte zmínila, že emergentní systém bude věcí pro lékárny zcela dobrovolnou a nebudeme se muset zapojit. Jistě, ale pak nebudeme mít léky pro naše pacienty. Když jsme v mnohých diskuzích teoreticky připustili vznik takovéhoto systému s podmínkou, že jakmile si první lékárna objedná lék přes ES, bude to okamžitě takto platit pro všechny, nikdy jsem nezaregistroval žádnou jinou, než vyhýbavou odpověď státní správy. Je z toho patrné, že pravděpodobně se takovýto postup někomu „nehodí do krámu“. Argumentace funkčností systému na Slovensku je lichá a nepravdivá, jak víme od mnohých kolegů ze SR. Otázku, proč je tento systém různými nestandardními i standardními postupy tlačen za každou cenu i přes odpor odborníků, nechám nezodpovězenou. Zamysleme se, jestli tento systém není výhodný pouze pro někoho a kdo z něj bude profitovat. Jako lékárníci musíme jednotně odmítnout pokusy o další devalvaci našeho povolání a znásobení byznysových vlivů zvenčí. ČLnK by dle mého názoru měla sama předložit neprůstřelnou novelu zajišťující léky pro všechny pacienty ve všech lékárnách za stejných podmínek. I když by nebyla třeba přijímána s nadšením, nemuseli bychom alespoň neustále žít ve strachu s čím Mzd „přijde“ a poté vynaložit obrovské úsilí na rozporování takovýchto nesmyslů.

PharmDr. Přemek Císař, Lékárna Modřínová, Třebíč

Emergentní systém je typickým příkladem myšlení politiků. “Je třeba něco dělat, toto je něco, pak je to třeba dělat.” (Sir Humphrey) Je to přesně léčba symptomů místo léčby příčin. Příčinou je přece neustálá negativní amplifikace cen. Slováci se podívají k nám a sníží na naše ceny, Maďaři se podívají na Slováky, Poláci na Maďary a my se podíváme na Poláky. Kruh se uzavřel, spirála se točí a ceny jdou dolů. Za Julínka to mělo logiku a smysl, ale bylo každému jasné, že někde se ta spirála musí zastavit a bude třeba změnit systém stanovení cen a úhrad, když ho používají všechny státy našeho referenčního koše. Zkrátka nejde jít cenově do záporna, geograficky prý ano (poblíž Škvorce u Prahy naproti Kladnu). Emergentní systém je jen hloupou byrokratickou náhražkou nekompetentnosti při stanovování cen a úhrad, který absolutně míjí příčinu problému a tou je nízká cena. Nízká cena vede k vývozu, vede k zanedbávání bezpečnosti při výrobě, optimalizaci výroby (stěhování do rozvojových zemí a fixování na jednoho dodavatele) atd. atd. atd. Zvyšme cenu a nemusíme zavádět emergentní systém. Musíme se rozhodnout, buď nebudeme mít levné léky, nebo budeme mít drahé léky.

PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Dr. Max, Brno

Emergentní systém objednávání vnímám jako parciální řešení jedné oblasti celého systému, přičemž osobně celý systém považuji za ne ideálně a správně nastavený. Pokusím-li se nad celou věcí zamyslet komplexně, pak musím začít u samotných cen léčivých přípravků. Vzhledem k tomu, že jsme součástí EU, což je v rámci celého světa jen malé území, hodně věcí tu funguje v zásadě podobně. Jednou z výjimek jsou příliš nízké ceny léčivých přípravků v České republice. A od toho se pak odvíjí v podstatě vše další. Přednostní zásobování některých lékáren, různé smlouvy, dohody, DtP, DtH a jejich leckdy podivné podmínky, reexporty léčivých přípravků do zahraničí a další jevy. Vzhledem k tomu, jak je nastaven systém zdravotního pojištění v naší republice, bylo by fér, aby měla každá lékárna možnost bez jakýchkoliv překážek objednat jakýkoliv léčivý přípravek. Připadá mi absurdní, abych kvůli 1 či 2 balením nějakého léku musel volat na nějaké telefonní číslo, které jsem zjistil na jiném telefonním čísle, a tam požadoval či dokonce prosil o jejich laskavé zaslání, neboť bych rád lék vydal pacientovi. Jak už bylo mnohokrát řečeno, pacienti by si měli vybírat lékárnu podle toho, jak se jim líbí personál či samotná lékárna, jak je časově dostupná, jaké nabízí pacientské výhody (typu klientských karet) a jaké má například doplňkové služby (dermoporadenství, homeopatie, veterinární přípravky, v budoucnu snad více rozšířené screeningy vybraných nemocí, konzultace k užívaným lékům apod.) Ruku v ruce se vším zmíněným však jde i potřeba naučit pacienty zodpovědnosti ke svému zdraví. Obézní diabetiky přicházející s recepty a obědem v tašce z fastfoodu či astmatiky, kteří nás omámí dechem a cigaretovým kouřem z cigarety típlé před lékárnou, známe asi všichni. Je jisté, že pokud by se ceny léčivých přípravků srovnaly s našimi západními sousedy, zvýšily by se i doplatky. Považuji to však za jednu z cest, jak v pacientech probudit zodpovědné chování. Pokud by se vše uvedené podařilo přenést do praxe, odpadlo by záplatování děr typu emergentní systém, které samo o sobě nic moc nevyřeší, a dřív či později se ukáže, že sice bude mít oproti současnému stavu nějaké výhody, ale i nevýhody. Takže se budou hledat další záplaty místo napravení příčin.