Trendy v evropském lehárenství

Byli tam a bylo jich tam dost. Lehárníků. Dost tam ale bylo i různých obchodníků, jejich kamarádů a kamarádů jejich kamarádů. Lehárníci se většinou neznali a jen odhadovali, kdo je a kdo není lehárník, obchodníci se znali. Objímali se, líbali a chodili spolu na balkón. Na balkón chodili i s lidmi z ministerstva lobingu i tiskovou mluvčí z ústavu. V sále vedle sebe i seděli… no, za ruce se snad nedrželi.

Lehárníky zaujala vyváženost konference – po obsahové i personální stránce. Kdo jiný by měl o lehárenství přednášet než obchodníci. Ti přece o trendech lehárenství vědí maximum. Konference byla mezinárodní. Byli na ní hosté ze Slovenska, z Německa host s puncem největšího odborníka. Pověděl publiku vše o šancích, o technologických novinkách a o tom, jak se ten online byznys má dělat, aby to měl klient jednoduché.

Celou konferencí provázel nestranný a objektivní moderátor. Při vysvětlování svého těžkého údělu při vybírání témat konference z návrhů ministerstva lobingu si povzdechl, že se určitě stala chyba, když se u názvu třetího bloku ztratil otazník. Ten tam měl být a také zůstat.

Ministr lobingu v úvodu oznámil, že se chce prý dlouho opomíjenému lehárenství věnovat – na rozdíl od svých předchůdců. Pracovní skupina pro reformu prý už zasedla a snad do konce roku přijde s životaschopným řešením.

A trendy v evropském lehárenství? I v tom má ministr jasno: „My si z nich musíme vzít pozitivní a odmítnout negativní.“

Jak ale definovat „my“. My pacienti? My lehárníci? My lobbisté? Ale kdeže, samozřejmě myslel obchodníky.

Snad nejhůř se z celé plejády zahraničních hostů uvedl pan Rybočko ze Slovenska. Troufal si vyslovit takové hrůzy, že lehárník má být nezávislý, jedinečný, odborný a má se stále vzdělávat. Aby to nebylo málo, přidal do nebe volající prohlášení, že veřejná lehárna je základní pilíř zdravotnictví, že jde o nejpočetnější zdravotnické zařízení a nejčastější místo prvního kontaktu. A přidával další! Prý i u nich se reexportovalo a stále reexportuje. A důvodem jsou prý nízké ceny! A nejhorší bylo jeho prohlášení, že na Slovensku je pod pokutou 1 mega éček odpovědnost za dostupnost a reexporty nově přenesená na výrobce. No fuj!

Velmi zajímavě se proti tomu jeví vystoupení jediné ženy mezi přednášejícími. Tato vystudovaná lehárnice to dotáhla až na ředitelku. Přiznala, že v dostupnosti léků je úplně nejtěžší definovat, co to vlastně dostupnost a nedostupnost je. Koho by trápilo, že pacienti nemají léky, když nemáme definice? Jejím mýtům o dostupnosti není možné snad nic vyčíst. Bezchybná byla i moudrá věta, že medializací problému s nedostupností se situace nezlepší. A kdyby se mohli vyjádřit pacienti na Digoxinu, určitě by souhlasili také.. Jedna chybička na kráse by se ale našla: „Paní ředitelko, jak jste mohla přiznat, že za nedostupnost může extrémní tlak na cenu?“

Nedostupnost léků ale má prověřené řešení: emergenční systém dodávek. Inspirací byl ten ze Slovenska, vzácný host z té země, pan Můžel, vychválil fungující systém LOMSI, který nezatěžuje slovenské lehárníky a do kterého nepřibývá více a více léků, jehož prostřednictvím jsou objednávány. A že se v něm objevují i volně prodejné léky? Vždyť je to dobře, velký bratr musí mít přehled i o nich. Pozor ale, slovenský systém má vadu – neshromažďuje informace o pacientech. Dokonce vyžaduje odstranění osobních údajů. Z toho se tvůrci systému v ČR musí poučit. A uděláme to jednoduše – umožníme přístup výrobců k eReceptům! A celé to vysvětlíme tím, že by si lehárníci mohli objednávat léky, které nepotřebují. Jen si to představte – ještě by jim ty krabičky ležely v lehárnách a reexportéři by je nemohli vyvážet! V navrhovaném emergenčním systému je důležité zachovat výhody obchodníků – ti se k lékům musí dostat vždy. A běžnou cestou! Léhárníkům vnutíme emergenční systém. A ještě bychom jim ho mohli zpoplatnit, co vy na to?

Podle ředitele/ředitele/tělocvikáře jsme v dostupnosti léků teprve na začátku kri­ze. „Protože ty nové léky, ty jsou, panečku, složité! Tam stačí jedna nekvalitní surovina a lék není. Co na tom, že tyhle léky ve veřejné lehárně neuvidíte? My v nich máme hlavní obrat, proto nás zajímají. Léky za pár korun a jejich dostupnost? Obraťte se na stát, ať reaguje rychleji.“

A aby byla mozaika dostupnosti léků kompletní, vystoupil na konferenci i pan velkodistributor. Že pacienta nezajímá dostupnost léku u výrobců nebo u distributorů? Jak to myslíte, že by se k dané problematice měli dostat slovo i lehárníci? Ti by přece říkali něco, co ostatní slyšet nechtějí. Však bude panelová diskuze. Tam se můžete zeptat i nejvyššího zástupce lehárníků. A že už tam nebude ministr, který by měl diskuzi slyšet? Nebo že tam už nebudou někteří přednášející, kterých byste se chtěli zeptat? O to přece jde!

Výborná organizace celé konference předčasně vyvrcholila už v poledne, na tiskovém briefingu ministerstva lobingu. Ministr přizval slovenské hosty i hosta německého, ale, světe div se, žádného lehárníka. Na co? Na konferenci k lehárenství, že?

Zlatý hřeb programu, nyní již s doplněným otazníkem „Internetový výdej léků na předpis – budoucnost lehárenství?“, naplánovali organizátoři po obědě. V tu dobu přeci už budou lehárníci unavení a pod vlivem parasympatiku budou klidnější. A také už nebude přítomen ministr, aby na něj házeli ta gumová srdíčka, která dostali při prezenci v taškách ministerstva lobingu a která tolik připomínají rajčata. To jsme to dobře vymysleli. Nikdo neprokoukne, že je to vlastně divadlo. A proto raději hned na začátek třetího bloku zařadíme vrcholné cirkusové číslo s německým hostem. A i když nebyla v dosavadním programu diskuze po jednotlivých blocích možná, teď si ji dáme hned po přednášce o technologiích, byznysu, šancích a online prodeji léků.

Zvláštním prvkem celé konference bylo publikum. Sehrálo, až na několik černých ovcí, mimochodem prý něžného pohlaví, roli, kterou jsme jim přisoudili. Stádo bylo klidné, čekalo na panelovou diskuzi, během obědové pauzy se napojilo a najedlo. Pokud takové divadlo sehrajeme pokaždé a ovce zůstanou stádem, povede se nám reformovat lehárenství – k obrazu svému a našich dobrých přátel, se kterými se objímáme, líbáme a chodíme na balkón.

(dop)