Dveře k příběhům otevřené dokořán

Lékárník a redaktor ČČL, Stanislav Havlíček, je ve věku, kdy – řečeno s nadsázkou – už „všude byl, všechno viděl, všechno zná a od všeho má klíče“. Tomu odpovídá jeho novinářská a dnes už také literární tvorba.

Stejně jako články o lékárenství a českém zdravotnictví obecně, nepostrádají ani jeho prožitky ze dvou zahraničních misí kapky jedu i kapky medu. Taky proto čtenář nepoleví v pozornosti. V Havlíčkově nové knížce Syn Buvola totiž najdeme dramatické chvíle, hromadu vtipných postřehů i situací vhánějících slzy do očí, poznání, že důležité jsou i malé radosti. Překvapuje nás spousta faktů a taky úvah člověka, který ví, že svět změnit nemůže, ale nemusí stát se založenýma rukama. Jedno je jisté, Stanislav Havlíček je velkou částí své povahy dobrodruh. Kdo si přečte jeho knížku z míst, kde čas plyne jinak, pochopí, že každý by se do toho nebezpečného světa nevydal. A kdyby přece jen našel odvahu, jsem si jistá, že tak skvěle by o tom napsal málokdo.

Pro autora je jistě radostné zjištění, jak se o knize i o něm samotném vyjádřili jeho „spolubojovníci“ z řad Lékařů bez hranic. Chirurg Jan Trachta oceňuje, že Stanislav Havlíček lékárnicky přesně provádí čtenáře táborovým světem Agoku, taky jeho pozorovací talent a znalosti místní fauny a flóry hodné Emila Holuba. „S trpělivou pokorou otevírá čtenáři nejen brány svých skladů, ale i soužití týmu Lékařů bez hranic s místními lidmi a pacienty. Standa nezapře ani vynalézavého, praktického a ironií prosáklého Čecha, který před chýší v rozpálené savaně pěstuje kytky a rajčata, aby z nich v den sklizně udělal kamarádům mísu salátu. Úsměvné scény ze soužití s ptáky a hady na základně střídají obrazy plné stresu a tlaku z odpovědnosti nad hladkým chodem velké nemocnice a přilehlých zdravotních stanic, jejichž výpadek znamená ohrožení života stovek pacientů. A právě to, že spokojený africký nevzdělaný venkovan, který se na první pohled tolik liší od nespokojených a vzdělaných Čechů, je v jádru stejná lidská bytost, která má stejnou nedotknutelnou hodnotu, Standa ví lépe než řada z nás.“

„Standa Lékárník všechny zná a všechno zařídí. Kdyby tohle bylo přes mezinárodní objednávku, byl by tady tenhle chirurgický set nejdřív za půl roku. Protože ho vyšťoural ve skladu v jihosúdánské Džubě, měl jsem ho v ruce už za čtrnáct dnů... Standa Lékárník je nepřekonatelný. Poté co všichni zaznamenali jeho organizační talent, když pozvedl lékárnu a její systém zásobování tak, že by pražské apatyky záviděly, napařili mu další práci, při které je potřeba myslet. Holt když máte IQ přes sto padesát, musíte tu kebuli nějak zaměstnat!“ To napsal v roce 2017 chirurg Tomáš Šebek jako postřeh o muži, který prý nejen jemu připomínal Ježíše. Poprvé se potkali v Agoku v Jižním Súdánu, kde spolu strávili řadu měsíců v jednom z projektů Lékařů bez hranic. „Když se, obklopený výhradně místními lidmi, už po pár dnech v místním kostele účastnil společné mše, bylo mi jasné, že jen málokdo, koho jsem dosud poznal, je přátelštější,“ vzpomíná Tomáš Šebek a dodává: „Nejhlubší svědectví o životě v Agoku přinesl právě Standa. A je o to výjimečnější, že není lékař, ale lékárník. Konečně!“

Kniha Syn buvola vychází 7. května 2019.

Jaroslava HOŘANSKÁ