Co určitě stojí za přečtení...

Matalová, P.: Osteoporóza – farmakoterapie

Interní medicína pro praxi č. 1/2019

Základem různorodé terapie osteoporózy je dostatečný přísun vápníku potravou, fyzická aktivita a syntéza vitaminu D v pokožce po ozáření sluncem. Tyto nutrienty se dají suplementovat; kromě nich je základem léčby antiresorpční a osteoanabolická léčba. Cílem terapie je zastavit úbytek a pokles kvality kostní tkáně či její obnova.

Denní příjem vápníku by měl být kolem 1 g, u pacientů s osteoporózou ve věku nad 65 let 1,5 g. Z mléčných výrobků se zužitkuje cca 30 % vápníku, ze zeleniny jen 5 %, dostupnost vápníku snižuje zelenina s obsahem šťavelanů (mangold, špenát) či káva a kolové nápoje (obsah kys. fosforečné). Všechny přípravky s kalciem obsahují uhličitan vápenatý, který je v žaludku konvertován na chlorid. Při užívání PPI se může zužitkovat jen 10–20 % kalcia. Vitamin D se podává ve formě cholekalciferolu (D3), ten se hydroxyluje na kalcidiol, který je hlavní zásobní formou vitaminu D, ten se pak dále hydroxyluje na aktivní formu dihydroxycholekalciferol. Z ­antiresorpčních látek se dnes používají bisfosonáty, v ČR indikovány u BMD
<-2,5 SD, u onkologických pacientů a pacientů s Pagetovou chorobou. Redukují počet obratlových fraktur o 40 až 70 % a fraktur femuru o 40 až 50 %. Dále se používají selektivní modulátory estrogenových receptorů (SERM – raloxifen) a monoklonální protilátka denosumab. Z osteoanabolických léčiv se používá terpiaratid (terminální fragment lidského parathormonu). Z léčiv v klinickém zkoušení je to např. abaloparatid, rovněž analog parathormonu s nižším rizikem hyperkalcemie než teriparatid, dále biologikum romosozumab. Působí proti sklerostinu, a tím snižuje osteoresorpci a zvyšuje proces osteoformace. Dále je to saracatinib, inhibitor tyrozinkinázy (Src kináza), který udržuje optimální funkci osteoklastů.

Brodská, P.: Léčba středně těžkého a těžkého atopického ekzému u dospělých pacientů

Dermatologie pro praxi č. 1/2019

Atopický ekzém (AE, dříve synonymum neurodermatitida, Besnierovo prurigo, endogenní ekzém) je časté chronické zánětlivé neinfekční onemocnění kůže se střídáním remise a exacerbace příznaků. Patří mezi nejčastější nemoci kůže s výskytem 25 % u dětí a 1–3 % u dospělých. Rozlišují se dvě formy AE: alergická neboli extrinzitní s IgE senzibilizací (70–80 % všech) a intrinzitní nealergická bez IgE senzibilizace. Exacerbaci mohou způsobit různé alergeny, nejčastěji roztoči, kočičí srst a rostlinné pyly. Nejčastější komplikací AE jsou virové a bakteriální kožní infekce (hlavně zlatý stafylokok).

Z léčebných metod se u AE používají u dospělých koupele 27–34 st. C, 5–10 minut, k mytí se užívají olejové prostředky, dále emoliencia (po zaléčení akutní fáze), lokální kortikoidy jako první linie protizánětlivé léčby, dále lokální inhibitory kalcineurinu (pimekrolimus, takrolimus) v oblastech s jemnou kůží – víčka, okolí úst, krk, axily, okolí genitálu u pacientů nereagujících na lokální kortikoidy, fototerapie. Z celkově podávaných léčiv se používají antihistaminika (z nich jen starší hydroxyzin, nesedativní nemají efekt), antimikrobiální léčiva v kombinaci s lokálními antiseptiky (chlorhexidin, koupel s hypermanganem). Zkouší se i biologika anti TNFα – omalizumab, ustekinumab a rituximab (žádné z nich nemělo velký efekt), dále dupilumab (Dupixent®) – působí proti řetězci receptoru pro IL-4 v dávce 600 mg jednorázově a pak 300 g každý druhý týden. Účinek byl signifikantní.