Co určitě stojí za přečtení...

Peterka, M., Kasl, Z.: Monoklonální protilátky v léčbě roztroušené sklerózy

Neurologie pro praxi č. 2/2018

Monoklonální protilátky (MP) přinášejí v léčbě roztroušené sklerózy (RS) velkou ­výzvu. K léčbě relaps-remitentní RS jsou dnes dostupné MP schopné ovlivnit ­migraci lymfocytů nebo indukovat jejich depleci. Bezpečnost MP je stále vyšší díky humanizovaným MP. Vlivem MP dochází k eliminaci specifických prozánětlivých procesů. Zlomem ve vývoji MP byl rok 1975, kdy Milstein a Köhler objevili postup jejich přípravy. V roce 1984 obdrželi Nobelovu cenu. MP jsou produkovány jen ­jedním klonem B-lymfocytů a vykazují tak shodnou antigenní specifitu. V článku je uvedena i tabulka s nomenklaturou MP.

V léčbě RS byl první MP schválen 27. 6. 2006 natalizumab. Je to humanizovaná MP IgG4 namířená proti α-řetězci α4β1 integrinu a jiným adhezivním molekulám. V klinických studiích prokázal superioritu proti placebu, počet relapsů poklesl ve studii AFFIRM o 68 %. Nejzávažnější nežádoucí účinek je progresivní multifokální leukoencefalopatie (PML) podobně jako u dalších MP. Jde o oportunní infekci s vážnými následky. Druhou MP je alemtuzumab. Studie CARE-MS I prokázala rovněž výrazný pokles ročního výskytu relapsů (54,9 %). Nežádoucím účinkem je nejčastěji reakce spojená s infuzí vlivem uvolnění velkého množství cytokinů (bolest hlavy, kopřivka, pruritus, únava). Před aplikací se proto podávají kortikoidy a antihistaminika.

Třetí MP je daclizumab, váže se na alfa-podjednotku receptoru pro interleukin 2. Nežádoucí účinky jsou rash, lymfadenopatie a horečka, bolest hlavy, parestézie, ­únava.

Čtvrtou MP je rituximab, která působí proti povrchovému antigenu CD20. Nejčastějším nežádoucím účinkem je reakce spojená s infuzí (horečka, ­zimnice, chřipkový syndrom a bolest hlavy). Používá se s úspěchem i u neuromyelitis optica.

Nejnovější MP u RS je ocrelizumab. Má lepší vlastnosti než rituximab, který jím bude vytlačen. Počet ročních relapsů se snížil u vysokodávkovaného o 73 % a u nízkodávkovaného o 80 %. Nejčastějším nežádoucím účinkem je reakce spojená s infuzí (pruritus, kopřivka, erytém, horečka, bolest hlavy). Schválen byl EMA 18. 1. 2018.

Fricová, J.: Nežádoucí účinky neopioidních analgetik

Bolest č. 1/2018

Neopioidní analgetika (NA) jsou běžně používána k léčbě mírných a středně silných bolestí akutních i chronických. NA snižují tvorbu prostaglandinů, ­které zvyšují ­vnímání bolesti a inhibují enzym cyklooxygenázu. NSAID ­mohou zvýšit riziko ­srdečního záchvatu nebo CMP u kardiaků. Nebyl však prokázán rozdíl mezi jednotlivými ­NSAID.

Paracetamol patří k relativně bezpečným antipyretikům až do dávky 4x denně 1 g krátkodobě. NÚL na GIT byl prokázán jedině v kombinaci s NSAID. Ve vyšších ­dávkách hrozí hepatotoxicita.

Metamizol může vzácně vyvolat poruchy krvetvorby, maximální dávka je 4x denně 1 g.

Dobře tolerován je propyfenazon.

Všechna nesteroidní antiflogistika –⁠ ibuprofen, diklofenak, kys. tiaprofenová, ­naproxen, ketoprofen, indometacin a alklofenak –⁠ vykazují podobné nežádoucí účinky. Některá z nich mají nižší gastrotoxicitu. Bezpečnější se zdají preferenční cox-2 inhibitory nimesulid a meloxikam. Nižší gastrotoxicitu mají koxiby (celekoxib, parekoxib a etorikoxib), mají však kardiovaskulární riziko, nejvíce etorikoxib.

Stránku připravil:

PharmDr. Pavel GRODZA,

panacea@iol.cz