Vyvracím časté mýty

Margit Slimáková (*1969) se téměř celý profesní život věnuje zdravotní prevenci a výživě. Vystudovala farmacii v Hradci Králové. Má zkušenosti s prací nebo stáží z Německa, Číny, Francie i USA, kde také ukončila studium dietologie na Clayton College of Natural Health. V práci využívá poznatky ze všech oblastí medicíny a primárně se soustředí na zdravotní prevenci.

Od roku 2011 je zpátky v České republice. Publikuje, přednáší, organizuje semináře a prosazuje zdravou výživu do škol. Její články a videa jsou na internetu volně dostupné. Od roku 2012 fungují stránky www.margit.cz, kde kromě příspěvků a videí najdete odkazy na další projekty Zdravá kuchyň (zdravakuchyn.cz) nebo Zdravý talíř (healthyplate.eu). Navíc od roku 2014 zahájila i vysílání videoblogu Margit.TV a její emailový newsletter Zdravé zprávy odebírá více než 18 tisíc lidí.

Přečetl jsem si, že nejvíc determinovala tvou profesní orientaci věta profesora Květiny, že až 20 % lidí v nemocnicích umírá z tzv. iatrogenních příčin, tedy vinou lékaře, špatně naordinovaných léků nebo následkem jejich nežádoucích účinků. Je to pravda?

Je to tak. Kvalitní výživu a správnou péči o sebe považuji za základ zdraví, a proto jsem se už v průběhu studia na farmacii začala věnovat studiu zdravotní prevence s důrazem na výživu. Hned po promoci jsem nastoupila jako výživová poradkyně do Institutu celostní medicíny. Doktor Jonáš tehdy pro mě vymyslel označení „výživový poradce“.

Dnes mám pocit, že výživového poradce dělá kde kdo.

To je taky pravda, ale je třeba rozlišovat mezi výživovým poradcem a nutričním terapeutem. Zatímco Nutriční terapeut je bakalářský studijní obor (pozn.: případně diplomovaný obor VOŠ), poradce v oblasti výživy může dělat skoro každý, je to volná živnost. Mnozí sice mají nějaký výživový kurs, někdy i akreditovaný ­Ministerstvem školství, ale to samo o sobě o kvalitě poskytovaného poradenství nesvědčí a úroveň jejich znalostí a schopností je velmi rozdílná.

Nedá mi to, abych nepřeskočil ke školení Jídlověda, které nabízíš.

Jídlověda je mojí reakcí na hromady nesmyslných tvrzení o výživě. Média i mnozí experti propagují komplikovaná, zbytečná a často i protichůdná doporučení. Dělají z výživy vědu. Znejišťují nás tolik, že mnozí máme v kuchyni strach, co si namazat na chleba, anebo řešíme, jestli si vůbec můžete dát ten chleba. Na školení za pět hodin vysvětlím, že zdravě jíst je nejpřirozenější věc na světě. Že nejsou třeba ani složité výpočty, vážení a počítání kalorií. A jak se určitě na webu dočteš: kdyby to příroda chtěla, rostly by váhy a kalkulačky na stromech.

Co se tam člověk dozví?

Že to jde i bez diet a doplňků stravy. Že  dravě jíst nemusí být a není ani drahé ani náročné na čas. Taky vyvracím ­nejčastější mýty a omyly kolem zdravé výživy. Na podávaném občerstvení navíc dokazuji, že zdravé zároveň znamená i chutné.

Chápu, že ne každý má čas a prostředky vyrazit na mé půldenní školení Jídlověda, a právě proto jsem připravila zkrácený videokurz pro Seduo (http://bit.ly/MargitSeduo). Celková délka 90 minut je rozdělená do 21 lekcí a přináší to nejdůležitější o zdravém jídle a životosprávě. Kurz mohu jako základ pro zdravotní prevenci a výživu doporučit i farmaceutům. Ti mohou získané znalosti využít při poskytování poradenství v lékárnách.

Jako diplomovou práci jsi zkoumala zdravotní stav alternativně se stravujících dětí.

Od roku 1996 se počet dětí s obezitou ztrojnásobil! Od roku 1975 je jich desetinásobek. Zásadní součástí problému je prostředí. Děti jsou dnes běžně obklopeny vysoce průmyslově upravovanými produkty, které jsou levné a návykové. Ve výsledku  mnohé děti i několikrát denně pojídají nezdravosti. Ubývá klasických svačin a nahrazují je různé tyčinky, koláčky, chipsy. A i když si dítě do školy přinese chleba s ­máslem, anebo ještě lépe nějakou zeleninu k němu, často tu svačinu doplní nějakou tou průmyslovou sladkostí.

V roce 2014 ses stala odbornou garantkou iniciativy Skutečně zdravá škola. Jejím cílem bylo zlepšení školního stravování. Ale dnes už tě v jako odborného garanta neuvádějí.

Z iniciativy jsem odešla a její program už nedoporučuji. Byla jsem u jejího založení a  několik let jsem jejím prostřednictvím intenzivně prosazovala zdravější stravu ve školách. V okamžiku, kdy Státní zdravotní ústav (SZÚ) úspěšně rozjel vlastní program Zdravá školní jídelna, jsem se rozhodla podpořit státní projekt, protože zapojení státu považuji za správné. Názor odborníků byl ve Skutečně zdravé škole přehlasován, proto jsem z ní, společně s ostatními odbornými garantkami programu, lékařkou a gastroexpertkou, odešla. Jsme přesvědčené, že pro všechny jídelny školek a škol je zapojení do programu SZÚ lepší cestou, jak začít vařit lépe a zdravěji. Za klíčovou považujeme spolupráci a podporu hygieniků. Program SZÚ je ve shodě s tím, co už několik let doporučujeme a prosazujeme.

Takže jsi se z role „tahouna“ posunula do role mentora a podporovatele?

Ne tak docela a ne na dlouho. Vloni jsem založila think-tank Globopol (www.globopol.cz). Tvoří jej celá řada odborníků a jeho cílem je propagovat zdravotní prevenci a výživu pomocí srozumitelných a objektivních doporučení pro zdravotníky, pedagogy, úředníky, politiky, manažery či podnikatele, ale taky pro rodiče a širší veřejnost.

I Globopol měl vliv na výslednou podobu novely „pamlskové vyhlášky“. Publikovali jsme naše vlastní analýzy předkládaného návrhu a doporučení k jeho úpravám. Média a veřejnost jsme upozornili na snahu zájmových skupin dostat zpět nezdravosti do škol. Odmítli jsme navýšení limitů pro sůl, rozšíření sortimentu sladkého pečiva a také návrat nápojů s vysokým obsahem přidaného cukru.

Publikovali jsme i vlastní návrh na změnu vyhlášky. Chceme podporovat a usnadnit přípravu čerstvých svačinek ze skutečných potravin a omezit vysoce průmyslově upravované produkty.

Výsledkem průmyslového zpracování přirozených sacharidů je cukr, bílá mouka a džusy z ovocných koncentrátů s vysokým glykemickým indexem. Průmysl tuků produkuje margaríny, rafinované oleje a částečně ztužené tuky plné zdraví škodlivých transmastných kyselin. Produktem mléčného průmyslu je výrobek, po kterém nekojené děti tloustnou a mají našlápnuto k metabolickému syndromu.

Nejhorší na tom je, že se lobbistům potravinářského průmyslu daří prodávat margaríny a kojenecká mléka, ze kterých požehnání odborníků dělá lepší produkt než původní přirozený originál.

Jak se díváš na doplňky stravy? Mimochodem tento sortiment tvoří větší část příjmu v dnešních veřejných lékárnách.

Mnohem víc než sortiment doplňků stravy mi vadí sortiment potravin, mnohdy označovaných jako zdravé potraviny. Vlastně jsem už o tom mluvila. Sušené sójové mléko se zajícem s 30 procenty transmastných kyselin, fruktózou slazené hlouposti, extrudované křupky a chlebíčky, které jsou z mého pohledu absolutně nezdravé, je to jenom cukr rychle přestupující do krve. Když se ještě vrátím k činnosti Globopolu, v září jsme odeslali žádost k evropské regulační autoritě EFSA (pozn.: European Food Safety Authority), aby zrušila již schválené zdravotní tvrzení týkající se fruktózy. Nová data potvrzují její negativní vliv na lidské zdraví.

A pro mě je sortiment těchto nezdravých potravin v lékárnách špatně zvolený směr degradující roli lékárníka jako odborného poradce. Pro doporučování takových potravin neexistuje žádný odborný podpůrný argument.

Proti doplňkům stravy úplně nejsem, ale každému říkám, že než začneme bezhlavě doplňovat, je třeba klinicky zjistit skutečný deficit. Třeba i pro těhotné ženy se doporučení posouvají z plošné neadresné suplementace na individuálně vhodné doplňování podle klinického stavu nebo rodinné anamnézy, a klidně třeba jenom samotné železo nebo samotnou listovou kyselinu.

U neakutních zdravotních potíží je určitě vhodnější analyzovat výživové nedostatky, vylepšit životní styl a upravit jídelníček a uvažovat o dietoterapii. Ta navíc pomůže odhalit, jestli se případný deficit nevytváří špatnou funkcí střeva. Takže k vyhodnocení se dostáváme teprve po pár týdnech, kdy pacient jí, jak já říkám, „skutečné potraviny“. Bez komplexnějšího přístupu žádný doplněk stravy nepomůže a nepotvrzují to žádná klinická data. Navíc může namátkově zvolený multikomponentní doplněk stravy některé skutečné zdravotní problémy maskovat.

Mnoho kolegů v lékárně to chápe podobně, jenomže nás to z velké části živí. Navíc si neumíme příliš ocenit svou práci. Jak z toho ven?

Když tady bude 10 000 lékárníků, kteří budou v lékárnách nabízet to samé, nemohou očekávat, že kdokoliv přistoupí na nějakou výjimečnou cenu jejich práce. Recept na to, jak vyniknout a adekvátně stanovit svou vlastní cenu, spočívá v nalezení své vlastní parkety, ve které je každý dobrý. Odlišit se a vyčnívat. A pak už je prostor pro nastavení vlastní ceny.

Mám pocit, že toho, co děláš zadarmo je na tvých stránkách až příliš.

Je a není. Tím, že nabízím takový základ pravidel a spoustu rad zadarmo, se mi zase lépe komunikuje s publikem na přednáškách, a také klienti, kteří se ke mně objednávají, jsou poučení, ledacos už zkusili sami, a pro mě jsou takové ­složitější případy zase profesní výzvou.Ale vůbec se netajím tím, že si indivi­duální práci s klienty nechám adekvátně zaplatit. Stejně tak se nijak netajím s výší očekávaného honoráře za přednášku. Ceník služeb mám zveřejněný na stránkách, připadá mi to férové ke klientům i k pořadatelům přednášek.

Přednášíš a školíš hodně. Počítal jsem to na dvě až tři přednášky týdně, 150 za rok. Do toho jsi v roce 2015 obhájila rigorózní práci na Farmaceutické fakultě v Bratislavě, letos v květnu ti vyšla Velmi osobní kniha o zdraví, máš tři děti. Má tvůj den také jenom 24 hodin?  

To je trochu moc témat najednou. ­Některé věci ale umí jiní lidé lépe než já a já jim to ráda přenechám. Třeba videa, tam jsem jenom v roli, výrobu, střih a všechnu technickou práci odvede někdo jiný. A děláme to efektivně, třeba deset videí najednou.  Já na to musím „jenom“ vydělat, tím, co zase umím dobře já.

Knížka vyšla v květnu a mám velkou ­radost, protože je vyprodaná, nebo téměř vyprodaná, v těchto dnech vychází druhé vydání a hned na listopad je naplánováno třetí.

A rigorózní studium v Bratislavě je taková kapitola sama pro sebe. Vlastně moje odpověď na nenávistné komentáře, které se mi hromadily u mých příspěvků na webu.

Svoje první postgraduální studium v Hradci Králové jsem z více důvodů nedokončila. Narodily se mi děti, kvůli manželově práci jsme se stěhovali do zahraničí. V Německu a pak i ve Spojených státech jsem získala certifikát výživového poradce a v USA také doktorát na Clayton College of Natural Health. V roce 2010 jsem obhájila disertační práci „Jak učit děti zdravé výživě“ a z ní mimochodem dodnes čerpám při vedení seminářů pro pedagogy.

Vzhledem k tomu, že byla škola uzavřena v roce 2010, jsou studia na ní často zpochybňována a stejně tak i akreditace studijního programu. Kritika mé školy a údajně neplatného titulu byly v podstatě jediné, stále se opakující útoky proti mně. Když jsem při zpochybňování mých doporučení požádala o citace konkrétních odborných pochybení, vždy došlo ke zkratce a poukazování na akreditaci školy a titul.

V průběhu let jsem se také posunula od výživového poradenství k problematice veřejného zdraví a dohromady to vyústilo v mé rozhodnutí dál studovat.  Na jaře 2015 jsem na Farmaceutické fakultě University Komenského v Bratislavě složila rigorózní zkoušku a obhájila rigorózní práci. Doktorský titul mám tedy i z evropské vysoké školy, o jejíž akreditaci žádné pochyby nejsou.

Práce se jmenovala Příspěvek lékárníka k veřejnému zdraví. Zjistila jsi něco nového?

Zjistila jsem, že na farmaceuty se často obracejí lidé, kteří si přejí zachovat zdraví prevencí anebo řešit své zdravotní problémy šetrnou terapií bez vedlejších účinků. Proto se chci víc zaměřit na vzdělávání zdravotníků. Chtěla bych posilovat jejich roli ve zlepšování veřejného zdraví. Mám pocit, že i když posledních 30 let nepřetržitě studuji, jsem pořád na začátku. Teď konkrétně je to začátek vzdělávání ostatních odborníků.

Stanislav HAVLÍČEK