Co určitě stojí za přečtení...

Piťha, J.: Místo farmakoterapie v léčbě Myasthenia gravis

Klinická farmakologie a farmacie č. 2/2018

Myasthenia gravis (MG) je autoimunní onemocnění s produkcí protilátek proti některým proteinům (acetylcholinový receptor) na postsynaptické membráně nervosvalové ploténky. Projevuje se svalovou slabostí a snadnou unavitelností kosterních svalů. Léčba je symptomatická. Autoimunní pochody lze zčásti ovlivnit pomocí imunomodulačních léčiv, která mohou působit nespecificky nebo monoklonálních protilátek i specificky. Latentní MG se může někdy manifestovat jako nežádoucí účinek některých léčiv. Důsledkem produkce protilátek je destrukce postsynaptické membrány a porucha funkce ACH receptoru. Léčba spočívá v dlouhodobém podávání reverzibilních inhibitorů cholinesterázy, imu­nomodulační terapii a léčbě akutních stavů. Nemocní mladší 50 let jsou indikováni k thymektomii. Symptomatická léčba tedy spočívá v podávání inhibitorů ACHE.

Už v roce 1935 se poprvé uplatnil fysostigmin. Základním léčivem je pyridostigmin, dále se používá krátkodobě působící neostigmin, ambenonium a dlouhodobě působící distigmin, který se podává 1x denně, ale hrozí u něj kumulace. Imunoterapie spočívá v podávání kortikoidů (prednison, methylprednisolon), většinou v kombinaci s imunosupresivy. Z nich je lékem volby azathioprin, dále kalcineurinový inhibitor cyklosporin A, mykofenolát mofetil, takrolimus, který je až 100x účinnější než cyklosporin A, antimetabolit folátu metotrexát, alkylační antineoplastikum cyklofosfamid. V akutní fázi se podává intravenózní imunoglobulin nebo uplatňuje terapeutická plazmaferéza. Biologika se podávají jen u těžkých refrakterních forem MG (rituximab, eculizumab). V těhotenství se může pokračovat léčbou pyridostigminem a nízkými dávkami kortikoidů, relativně bezpečný je i azathioprin. Z nebezpečných léčiv, která mohou vyprovokovat či zhoršit MG jsou to: D-penicilamin, interferon α, magnézium, botulotoxin a periferní myorelaxancia. Stav mohou zhoršit některá antibiotika, statiny, kalcioví antagonisté, benzodiazepiny, lithium.

Jelínek, L., Václavík, J.: Léčba arteriální hypertenze u starších osob

Kardiologická revue č. 1/2018

Studie HYVET a SPRINT přinesly jednoznačné důkazy o prospěšnosti léčby hypertenze u seniorů. Je nutné léčit i izolovanou systolickou hypertenzi, která se vyskytuje až u 60 % populace ve věku nad 65 let, a léčba hypertenze ve stáří se tím stala nedílnou součástí doporučených postupů. Současným trendem v léčbě starších pacientů je použití fixních kombinací. Léčbou hypertenze jednoznačně poklesl výskyt CMP, srdečního selhání, celková i kardiovaskulární mortalita (studie HYVET s indapamidem či kombinací s perindoprilem).

Obecně se u starší populace začíná co nejnižší dávkou léčiva a její zvyšování by se mělo dít v delších intervalech (zhruba 4 týdny), nebyl prokázán rozdíl mezi jednotlivými skupinami antihypertenziv při první volbě, jen betablokátory se příliš nedoporučují (švédská studie prokázala, že po BB byl pokles výskytu CMP o 16 % nižší než po ostatních). Fixní kombinace u seniorů se doporučují hlavně kvůli adherenci a nejlépe se osvědčila kombinace kalciového blokátoru s ACEI či sartanem. Z diuretik se volí metabolicky neutrální indapamid. Indikace jednotlivých antihypertenziv se volí rovněž dle přítomných komorbidit u toho kterého pacienta.

Stránku připravil: PharmDr. Pavel GRODZA, panacea@iol.cz