Tak trochu jiný příběh diklofenaku

Ukazuje se, že cílená chemická syntéza diklofenaku v 60. letech minulého století možná byla požehnáním pro pacienty, ale zároveň i prokletím celého planetárního ekosystému.

Diklofenak je typickým příkladem léčiva, které nepodléhá biologické degradaci a za 50 let používání představuje jeho celkový objem obrovskou zátěž pro planetární ekosystém. Jen v uplynulém roce se jej celosvětově spotřebovalo 2 500 tun.

Podle nedávno publikované práce Franceska Bregoliho se 20 % celkové spotřeby dostává rovnou do lokálních ekosystémů a ze zbylé části se v čistírnách odpadních vod podaří odfiltrovat pouhých 7 %. Zbytek, téměř 1800 tun, odteče do oceánů. Bregoli dále varuje, že pokud bude růst spotřeba léků současným tempem a nezmění se účinnost čištění odpadních vod, zvýší se množství farmak ve většině sladkovodních ekosystémů o dvě třetiny.

Obavy z ekotoxických vlastností diklofenaku stále rostou. Dřívější studie prokázaly souvislost s vymíráním celých populací supů v Asii. Populace tří indických supů rodu gyps (sup bengálský, sup indický a sup tenkozobý) poklesly o více než 95  % po uvolnění používání diklofenaku pro veterinární použití u hospodářských zvířat v roce 1994. Diklofenak je pro ptáky velmi toxický a akumulovaný v mršinách vyvolal u supů selhávání ledvin a následně dnavé záněty kloubů se ztrátou schopnosti létat, což je odsoudilo ke smrti z vyhladovění.

Už na přelomu století apelovali kvůli záchraně supů ochránci přírody na zákaz veterinárního používání diklofenaku a jeho nahrazení meloxikamem. Mezi roky 1995 až 2000 dosahovaly ­počty otrávených ptáků řádu miliónů kusů. Indické regulační autority se zavázaly zakázat používání diklofenaku do září 2005, ale došlo k tomu až o další dva roky později. Navíc chovatelé pro dobytek i dál užívají diklofenak vyráběný pro humánní terapii. Přesto došlo k výraznému snížení spotřeby a zákaz užívání diklofenaku se začíná projevovat stabilizací situace, supí populace ale nadále zůstávají velmi nízké a návrat k původnímu stavu bude velmi pomalý.

Významným zdrojem znečištění zůstává obrovská a rostoucí spotřeba v humánní medicíně. V akvatických ekosystémech byly zjištěny škodlivé účinky na ledviny, játra a žábry na některé rybí populace, zejména u pstruha duhového, a nejniž­ší účinná hladina diklofenaku byla pozorována už při koncentraci 1 µg/l. Kombinace diklofenaku s jinými aktivními léčivými látkami, ibuprofenem, naproxenem a kyselinou acetylsalicylovou, má za následek vznik poškození již při nižší koncentraci tohoto léku v prostředí, než když se diklofenak vyskytuje samostatně. K řeše­ní následků znečištění podle poslední Bregoliho studie přitom nestačí pouze vyvíjení účinnější metody čištění odpadních vod, ale především významné snižování spotřeby lékových kontaminantů.

Myslete na to u příštích výdejů tolik propagovaných gelů s obsahem diklofenaku. Většina účinné látky totiž po vysprchování nebo vykoupání odteče do odpadu přímo a 93 % z malého vstřebaného podílu jen o chvíli později s každým spláchnutím.

Stanislav HAVLÍČEK