Ze života právníka v Komoře – díl padesátý třetí, poklepávací

Naposledy jsem končil dětinským rozčilováním, že nemohu psát o sjezdu, zatímco ostatní mohou, protože já musím psát o říjnu, kdežto oni, o čem chtějí. A ono to vlastně bylo dobře. Přečetl jsem si v listopadovém čísle všechno a nemám skoro co dodat. Jen dvě malé poznámky mi dovolte.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Celkové vyznění hodnocení sjezdu a práce posledního představenstva, víra, že nové představenstvo bude pokračovat stejně, a vůbec všeobecně sdílený pocit jednoty a ochoty nevyhrocovat různorodost názorů v nepřátelské konflikty, jsou ojedinělé, nevídané a unikátní. A je dobré si to uvědomit. Ve světe, v němž lékárníci musí každý den bojovat o své místo na slunci, neustále ho nasvěcovat, aby veřejnost laická, odborná i politická nezapomínala, co v lékárnících má, se podařilo vytvořit oázu, z níž lze čerpat sílu a víru. Tou oázou je lékárenský stav. Ten sám o sobě není řešením problémů, pod nimiž se ohýbá jeho hřbet. Je ale něčím, o co se lze opřít. Nevím, jestli se podobná situace bude ještě někdy opakovat. Mohou přijít tak těžké chvíle, že nebude pomyšlení ani prostor se zastavit a uvědomit si prosté „v jednotě je síla“. Proto neudělejme tu chybu, abychom nynější stav stavu považovali za samozřejmost. Je to křehká květinka, kterou bude i nadále třeba pečlivě ošetřovat a tvrdě na ní pracovat.

Tím se dostávám ke druhé poznámce. Týká se usínání na vavřínech. Kdo si přečetl poslední číslo časopisu, nemohl se ubránit skoro až pocitu jistého poklepávání po ramenou, jak nám to všechno pěkně klape. Od tohoto pocitu je už jen kousek k podez­ření, aby si to ti naši komoroví činovníci nevysvětlili tak, že je ho­tovo a stačí jen zlehka udržovat status quo. Chtěl bych všechny ctěné čtenářky a čtenáře uklidnit. Status quo to asi bude. Jen ne v režimu poklepávání po ramenou. Doba se rozhodla nerespektovat, že lékárníci měli sjezd a na něm volby. Hekticky nás drtila před sjezdem a po něm ještě zvýšila otáčky. První, kdo na to přišel, byli noví členové představenstva, kteří svou úspěšnou volbu nemohou po několika týdnech vnímat jinak, než že se rovnala nemilosrdnému vhození do prudkých peřejí. Jestli budou i ostatní měsíce a roky takové, jako listopad, o žádné poklepávání určitě nepůjde.

Považte sami. Na prvním jednání představenstva ani nedošlo na rozdělení úkolů po sjezdu, protože dostaly přednost jiné věci. Novelu zákona o léčivech, která sama o sobě vyžaduje značnou pozornost, jako káčátka dohání novely prováděcích vyhlášek, registrační, výrobní a distribuční, předepisovací, o správné lékárenské praxi. Všechny je třeba probrat, promyslet, jestli (ne)připomínkovat. Nebudu zde obtěžovat podrobnostmi, ale jednu ukázku si přeci jen neodpustím. A zdržím se pro tentokrát svého hodnocení a nechám mluvit samotnou připomínku Komory a její následné odmítnutí ministerstvem.

Komora navrhla, poněkolikáté, aby se na listinný recept vrátily dvě položky: „ČLnK i farmaceuti v lékárnách udělali vše, co bylo v jejich silách, aby edukovali předepisující lékaře o tom, že na listinném receptu může být jen jeden druh léčivého přípravku. ČLnK připravila přehled zásad správného předepisování pro lékaře, který ve spolupráci s lékařskými organizacemi rozšířila. Přesto se farmaceuti každý den dostávají do nepříjemných situací, při kterých musí pacientům odmítat výdej předepsaných léčivých přípravků z listinného receptu o dvou položkách a posílat je zpět za lékařem, aby jim léky předepsal znovu. Podle stanoviska MZd je listinný recept neplatný jako celek a farmaceut nemůže vydat na jednu z předepsaných položek. V očích pacientů se tak farmaceuti stávají těmi neochotnými a špatnými, ačkoliv nenesou vinu na tom, že lékař předepsal neplatný recept. Ani po třech a půl letech od snížení počtu položek na listinném receptu na jednu nelze říci, že se tato změna ujala. Vezme-li se v úvahu, že v lékařích hluboce zakořeněné dvě položky na listinném receptu nejsou ničím nebezpečné, a jejich zpětné povolení by odstranilo nedorozumění v lékárnách i v ordinacích a v končeném důsledku by bylo ve prospěch pacientů, pak se návrat ke dvěma položkám jeví jako nejvhodnější řešení. Nedomníváme se ani, že by to jakkoliv ohrozilo četnost využívání elektronické preskripce, protože ta už si většinu lékařů svou dostupností získala a těžko se kvůli dvěma položkám budou vracet k listinným receptům.“

A Ministerstvo zdravotnictví na to: „Nepovažujeme za účelné opět měnit pravidla pro předepisování, navíc u formy receptu určeného pouze pro použití ve výjimečných situacích. Předepisování léčivých přípravků na listinný recept je ze zákona možné pouze ve výjimečných případech a nespatřujeme tak naléhavost důvodů vedoucích k nutnosti rozšíření na 2 druhy léčivého přípravku. Dle poznatků Státního ústavu pro kontrolu léčiv je v terénu tato situace akceptována a dostatečně známá; nemáme informace, že by toto omezení způsobovalo faktické problémy. … Jakákoliv změna by tak s sebou nesla nutnost technických změn a nákladů jak na straně státu, tak na straně provozovatelů lékáren, přičemž dle našeho názoru neexistují žádné zásadní důvody, které by tyto náklady mohly ospravedlnit…“

Nezbude nejspíše než poznatky SÚKL trochu aktualizovat. 

Do toho tu máme změny zákona o veřejném zdravotním pojištění, nebo omezenou dostupnost, která nám přinese mnoho starostí. Vyšel cenový předpis se zastropovanou distribuční při­rážkou. Za­čal jsem objíždět semináře s aktuální legislativou. S Mágy do­mlouváme, co a jak v roce 2024. S distributory fakturaci distribučního poplatku. Zákoník práce nadělal z třířádkových dohod o provedení práce třístránkové. A spoustu dalšího. Někdy toužím po troše nudy. Tak moc, že jsem si zamiloval chvíle, kdy můžu čekat na zastávce, než něco přijede… Kecám, tohle se neomrzí.