Co určitě stojí za přečtení

Bartková, D.: Lenakapavir – první inhibitor virové kapsidy HIV-1
Remedia č. 4/2023

Paní doktorka Bartková nám nedávno v Ostravě přednášela novinky v léčbě HIV ­infekcí. Nyní publikovala zajímavý článek o novém antivirotiku lenakapaviru (Len). Je to vlastně v roce 40. výročí publikace prvního článku o izolování původce onemocnění AIDS. Popsaný T-lymfotropní retrovirus byl pak označen jako virus lidské imunodeficience (HIV). Nobelova cena byla udělena dvěma Francouzům Lucu Montagnierovi a Francoise Barré –Sinoussi v roce 2008. Tehdy představovala infekce tímto virem vždy infaustní prognózu. Moderní léčba zahrnuje vždy kombinovanou terapii 2–3 léčivy. Před nasazením antiretrovirové léčby se vždy vyšetřuje možná rezistence na antiretrovirotika. Lenakapavir (Len) byl vyvinut v laboratořích firmy Gilead a je to první inhibitor virové kapsidy HIV-1. Používá se injekčně v kombinaci s dalšími léčivy v indikaci léčba dospělých s multirezistentním HIV-1. Na počátku se podává perorálně dva dny 600 mg denně, pak 8. den 300 mg a patnáctý den se podá subkutánně 927 mg. Pak se tato dávka podává každých 6 měsíců. Kapsida HIV hraje zásadní roli v časné i pozdní fázi replikace viru, proto je cílem působení nových léčiv, i Len, který se váže na rozhraní mezi proteinovými podjednotkami kapsidy, je vícestupňovým selektivním inhibitorem funkce kapsidy viru HIV-1. Studie na rezistenci neprokázaly žádné kapsidové mutace spojené s rezistencí na Len. Z nežádoucích účinků byl jako častý uváděn bolestivý vpich s lokální reakcí (63 %), nauzea (4 %). Metabolizuje se cestou glykproteinu P a cytochromu P450typu 3A4, kontraindikováno je současné podání silných induktorů tohoto enzymu (rifampicin, karbamazepin, třezalka, fenytoin), může dojít ke ztrátě terapeutického účinku Len. Len je středně silným inhibitorem CYP3A4, reziduální koncentrace v plazmě mohou hladiny současně podávaných induktorů ovlivnit až 9 měsíců po vysazení. Len se vyrábí pod firemním názvem Sunlenca®. 

Kozák, J.: Metamizol a jeho postavení v léčbě bolesti
Acta Medicinae č. 15/2022

Metamizol je známé analgetikum s dlouhou historií trvající více než 100 let. Nemá plně známý mechanizmus účinku. Uvažuje se, že působí přes centrální COX-3 receptory a uvažuje se i o aktivaci endogenního kanabinoidního i opioidního systému. Jeho výhodou je, že se často podává v monoterapii, ale lze jej použít i do kombinace. Jeho podávání zažilo v historii různé peripetie, v některých zemích (anglosaských) se může používat jen ve veterinární medicíně. Uplatňuje se v léčbě nenádorové akutní i chronické bolesti, využívá se i jeho antipyretického a spasmolytického účinku. Je to léčivo vysoce bezpečné a někdy se opomíjí jako lék první volby. Má i výhody v množství lékových forem od pevných a tekutých perorálních až po parenterální (přidává se do různých infuzních směsí). Kombinuje se i s opioidy, antikonvulzivy i antidepresivy v léčbě například neuropatické bolesti. Nedávno byly publikovány 4 velké německé studie, které potvrdily, že vyšší dávky metamizolu jsou u akutní bolesti srovnatelné se středními dávkami morfinu. V porovnání s podáváním NSAID se ukázal metamizol jako bezpečnější. Ukazuje se, že není vhodné podávat metamizol dlouhodobě ve vysokých dávkách. Mohou se pak vyskytnout již v minulosti uváděné nežádoucí účinky, jako je porucha krvetvorby, hepatopatie a nefropatie. Z toho plynou i kontraindikace metamizolu. Častěji, než jiná analgetika, může vyvolat anafylaxi, hlavně po parenterálním podání. Je induktorem enzymů CYP3A4 a 2B6, interaguje tedy s některými současně podávanými léčivy, například valproátem a sertralinem. Jeho role je nezastupitelná v léčbě spasmů hladkého svalstva u viscerální bolesti a vhodný je při akutní bolesti zad.

Stránku připravil: PharmDr. Pavel GRODZA, panacea@iol.cz