Ze života právníka v Komoře – díl třicátý šestý, trochu vizionářský

Pan šéfredaktor už mne zase upomíná a jako vždy má recht. Jsem ve zpoždění. Čas na ohlížení se hledá těžko. A já se ohlížím už po šestatřicáté. Tlak páně šéfredaktora má výchovný vliv a tuží disciplínu. Lehce okoralé vnímání každodenních zpráv z Ukrajiny už nepudí k literárnímu ztvárnění. Jen k občasným úvahám, jestli děláme jakoby nic, protože si myslíme, že už nic horšího nepřijde, nebo proto, že víme, že proti horšímu stejně nic nezmůžeme. A některá tlačítka mohou být opravdu zmáčknuta, i když budeme všichni stát na hlavě. Než budou, tož žijme naplno. A pišme o tom. Třeba po šestatřicáté.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Bylo to opět milý šéfredaktor, který mne v závěru dubna uvedl do extáze a hmatatelně uzemnil mé přehnané představy, že už Ze života právníka píšu obdivuhodně dlouho. To, když na mne z posledního čísla časopisu vypadlo jeho historicky první číslo. Nechápu, čím to, ale ty prosté hnědé stránky zapůsobily jako nejjemnější poškrábání zad režírované profesionální masérkou – husí kůže mi naskákala i na rohovce. Ta slova, jimiž byl tehdy časopis uvozen! Jaký zážitek je číst a převalovat v mysli. Vždyť jde o první slova, která lékárníci napsali sami sobě. Píšou si je dodnes, nevzdali to a nevzdávají. A pustili si do chlívku i právníka. Tedy, aby to nebylo špatně pochopeno, žádný chlívek tu nikde není. Kdyby náhodou někdy trochu byl, tak jen kvůli tomu právníkovi, o tom žádná.

Duben byl ve znamení dvou čekání. Na historický časopis a na jaro. To druhé zůstalo nenaplněno, zato pohár setkání s lékárníky, alespoň ten můj, byl naplněn vrchovatě. Dvě jednání představenstva, čtyři semináře o aktuální legislativě v Budějovicích, Varech, Olomouci a Praze, porada předsedů OSL a kongres praktického lékárenství v Olomouci. Hodně příprav prezentací, hodně cestování, hodně třídění myšlenek. Všemu ovšem dominoval zážitek před lety nemyslitelný. Pohled do dva roky nepoznaných tváří vyvolával uzardění v důsledku syndromu sejmuté roušky. Dámám se již nerozmazává make-up a pánové se začali holit. Všichni se teprve odnaučují, dosud pod rouškou beztrestné, šklebení, cenění zubů a vyplazování jazyka na přednášejícího. Byly to krásné časy, kdy jsme si mohli na každého doslova otevřít hubu. Naštěstí se vracíme zpět do spárů etikety a vlády zdvořilých výrazů v obličejích, za nimiž se vaří krev. Já však věřím, že ti, co na semináře přišli, byli většinou spokojení, něco se dozvěděli a trochu se i zasmáli. Po letech jsem nepřijížděl s depresivními zprávami. Na všechny hrůzy odpřednášené za předchozí roky už si lékárníci zvykli a nové se aktuálně nechystají, nebo přesněji řečeno, zrovna nejsou vidět na žádném stole. Buďme si však jisti, že neviděný stůl není důkazem neexistence stolu. Proto se nebojím, že bych brzy opět nebyl poslem špatných zpráv. Nebojím se to sem napsat, protože jsem si jist, že ta houževnatá matérie, jíž lékárnictvo je, snese i budoucí hrůzy. Protože, kdo je schopen donekonečna ověřovat pravé a nehulit přitom léčebné, vydrží všechno.

Prozatím se můžeme třeba potýkat s tím, že se do praxe pomalu vtírá nepříjemná novinka v podobě dohodnutých cen léčivých přípravků mezi pojišťovnami a výrobci. Ty ještě do konce roku byly pro lékárny závazné až od okamžiku jejich publikace v Seznamu cen a úhrad SÚKL. Zkráceně SCAU, jak často píšeme, ne vždy pro všechny srozumitelně. A publikace v SCAU s sebou nesla i právo na tříměsíční doprodej. Od Nového roku se ale změnil zákon (o veřejném zdravotním pojištění) a závaznost může nastat už od chvíle, kdy pojišťovna cenu zveřejní jen ve svém číselníku. Bez změny v SCAU a bez práva doprodeje. Pojišťovny slíbily, že výrobce povedou k tomu, aby ještě před snížením ceny v číselníku „vyčistili“ trh od balení s vyšší cenou, ale jak víme, to se nemůže nikdy podařit stoprocentně. Proto, pokud vám pojišťovna zkrátí úhradu, napište o tom na Komoru, abychom mohli pojišťovny upozornit, že trh se nedaří čistit úplně. Stejně tak prosím pište, a posílejte mailovou korespondenci, pokud vám jistý nejmenovaný výrobce stále odmítá navýšit limit dodávky léčivých přípravků. Od října jsme sice poslali na SÚKL mnoho podnětů se stížnostmi na chování výrobce, ale kromě odpovědí, že jde o vážnou věc, jsme se nedočkali žádného řešení a výrobce navýšení limitů vesele odmítá i nadále. Pomozte proto ukázat, že nejde o marginální problém.

Nevíme, zatím, kolik bude příští rok dělat úhrada za signální výkon a kdy zase někdo navrhne tupý eshopový prodej, záměrně nepoužívám slovo výdej, léčivých přípravků na recept. Víme, že je ochota diskutovat o změně odměňování lékárenské péče a že se od května rozeběhnou ePoukazy. Všechno souvisí se vším. Odměňování bychom si přáli spravedlivější než závislé na cenách léků. Elektronizaci bychom si přáli nezasaženou švindly a upíráním práv pacientů na výběr svého výdejního místa s bezpečnou lékárenskou péčí. Přáli bychom si nedělat věci zbytečné a mít tak čas na ty užitečné. Mnohá přání zůstávají oslyšena. Přesto je důležité je mít, protože nám dávají směr. A vědět, kudy vede cesta, to zní trochu jako vize. Nebo ne?