Lékárny začínají odcházet z plesu

Svět se mění a my s ním. Jen si to mnohdy v důsledku života ve své bublině ani nepřipouštíme. Pozvolných změn si nezřídka všimneme až v okamžiku, kdy je máme přímo před očima v komparaci s naší vlastní dlouhodobou zkušeností. Nutno uznat, že těm skokovým na základě analýz jejich důsledků také aktivně a účinně bráníme. Často proto, že si nedokážeme představit jejich přínos nebo se nám nechce vystoupit z komfortní zóny a zamyslet se, jestli navržená změna nemůže mít nakonec nějaký smysl. Pokud si tohle dokážeme přiznat, jsme minimálně jednou nohou na správné cestě. V posledních týdnech se kolem mě sešlo různých novinek k zamyšlení víc. Na první dobrou bych mohl říci, že jsou minimálně některé z nich, eufemisticky řečeno, poněkud zvláštní, nedržící se tradic. Jenže co může někomu připadat jako tradice, může být pro jiného přežitkem. Proto není špatné udělat úkrok stranou a zkusit se na věc podívat z jiného úhlu.

Mgr. Aleš KREBS, Ph.D., prezident ČLnK

Zhruba před patnácti lety si mnozí nedokázali představit, že nárůst příjmu lékáren v důsledku tehdejší (a stále platné) novely zákona fakticky končí. Mám na mysli revize cen a úhrad, jejichž prostřednictvím ušetřil stát desítky miliard korun za léky vydávané na recept. Od roku 2005 se náklady zdravotních pojišťoven za léky na recept pohybují zhruba mezi 35 a 38 miliardami korun ročně. Zatímco tento příjem dlouhodobě stagnuje, inflace a náklady poskytovatelů péče strmě rostou. Inflační ztrátu nepomohlo v příjmech dorovnat ani zavedení signálního výkonu, jeho váha je totiž v celkovém příjmu lékáren velmi nízká a zdravotní pojišťovny dosud nebyly v dohodovacích řízeních ochotné akceptovat jeho strmější růst. V těchto jednáních mají navíc fakticky právo veta. Reálně jsou lékárny za uplynulých patnáct let ve výrazném propadu k příjmu ze zdravotního pojištění. Mezi Komorou a ministerstvem probíhají intenzivní jednání, abychom tento trend dokázali do budoucna zvrátit. Tou cestou je podle mě principiální změna systému odměňování, posílením podílu fixní částky za výdej položky na receptu. Pro nastavení výše fixní částky teď s ministerstvem definujeme podobu datových souborů a možností jejich získání, aby byly oboustranně použitelné pro potřebné modelace. Celý systém je nutné skutečně velmi precizně vypočítat a citlivě ověřit na reálných datech; nejenom z celkové hodnoty uhrazených léčivých přípravků, ale také na základě možností jednotlivých lékáren. A počítat musíme ze stejných dat na obou stranách, naší i ministerské. Navrhovaná změna se nemusí nutně všem líbit, ale pro udržení schopnosti nadále financovat a poskytovat lékárenskou péči ji považuji za zcela zásadní. Už jsme si v minulosti opakovaně ověřili, že přešlapování na místě vždy vedlo pouze k horšímu výsledku.

Na druhou stranu nevím, jestli je takový proaktivní způsob tradic vhodný za každé situace, například ve volbě hudby pro tak tradiční akce, jakými jsou plesy. Jednoho velmi tradičního jsem se nedávno zúčastnil a pokud mohu porovnat, došlo v průběhu posledních desítek let ke značnému posunu v repertoáru od tradičních společenských tanců k velmi moderní hudbě. Ne, nemusí to být rozhodně na škodu a pokud hudební doprovod plně vyhovuje účastníkům, je to vlastně naprosto v pořádku. Konec konců oni jsou ti, kteří svou přítomností hlasují, jestli jim daná produkce vyhovuje. Mám-li to velmi volně přirovnat k účasti lékáren v systému poskytování péče, tak ty začínají „z plesu odcházet“. Jedním z důvodů může být právě to, že změna neproběhla. Sjezdoví pamětníci dobře ví proč.

V systému poskytování lékárenské péče se již mnoho let snažíme prosadit i další změny, jednou z nich je zavedení nových odborných služeb pro pacienty. Na letošním Beskydském sletu jsem odpovídal na otázku, jak to bude s jejich zaváděním s ohledem na personální a finanční situaci menších lékáren, které nemají čas a prostor se takové péči věnovat. Sám vím velmi dobře, jak náročná práce v takové lékárně je. I proto je tak důležité zavedení nového systému odměňování, který by měl situaci stabilizovat. Výdej léčivých přípravků je jednou z naprosto zásadních činností a musí být finančně ohodnocen tak, aby bylo možné péči řádně poskytovat a veškerý personál spravedlivě odměnit. I v těch nejmenších lékárnách, které udržují dostupnou síť v periferních oblastech. Další odborné činnosti, které jsou často poskytované i v jiných zemích EU, budeme i nadále prosazovat, ale nelze od nich primárně očekávat, že se v dohledné době stanou pro většinu lékáren základem financování.

O změnách v našem oboru za poslední roky by se dal udělat samostatný seminář. Hodně dlouhý. Celým oborem se jako červená nit táhne elektronizace a prolíná se se sdílením a evidencí dat, o nichž jsme před dvěma desítkami let neměli většinou ani tušení. Nicméně z vnějšího pohledu relativně hladká elektronizace lékáren ukazuje a dokazuje, jak flexibilní je celý lékárnický stav, protože absorpce takového rozsahu změn nebyla vůbec jednoduchá. Teď jen aby nám začaly konečně také zjednodušovat práci a život. Elektronická evidence opiátů je již legislativně ošetřena, nyní se připravuje implementace do lékárenských informačních systémů. Otázkou do budoucna může například být, zda nějakým způsobem nerevidovat systém započitatelných doplatků a jejich vykazování, zejména s ohledem na těžkosti spojené s dohledáváním pacientů a vracením přeplatků. Nelze také opomenout, že na skutečně systémových změnách s potenciálem dlouhodobé platnosti by měla být v každém případě co nejširší shoda.

Vím, že akceptace změn není jednoduchá pro nikoho. Velmi bych si přál, abychom se na ně všichni dokázali dívat z věcného hlediska a určitého odstupu. To by nám mělo nabídnout lepší porovnání míry rizika, zda bude daná věc pro budoucnost skutečně přínosem, nebo je třeba ji odmítnout. O zásadních změnách vás budeme nejen nadále informovat na stránkách ČČL, webu Komory i během krajských setkání, ale těším se i na jejich společnou realizaci s vámi. Přeji vám krásný zbytek jara.