Ze života právníka v Komoře – díl třicátý čtvrtý, válečný

24. 2. 2022 začala válka. Datum, které o jeden den předchází jinému temnému výročí, si směle navždy obsadilo své místo v kalendáři. A vzbudilo v nás dosud nepoznané pocity a myšlenky. Žádný jiný konflikt kdekoliv jinde na světě v nás nevyvolává to, co válka Ruska proti Ukrajině. Proč tomu tak je? Protože jde skoro o sousedy? Protože je dobře známe? Protože je to kousek? Protože s „rusákama“ máme své zkušenosti? Protože máme strach? Hledání odpovědí nechám na jiných.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Vám, lékárníkům, se omlouvám, že „Ze života právníka v Komoře“ je o válce na Ukrajině. Vím, že se nemluví, nepíše a nevysílá o ničem jiném. A může být těžké to snést. Prošel jsem si již několika fázemi strachu, obav a postojů. Každodenně sleduji všechny dostupné události a snažím se pochopit, co se děje. Před očima se nám odvíjí příběh, v němž se otřásají základy, na nichž stojí civilizovaná společnost. V přímém přenosu sledujeme nerespektování práva toho nejhrubšího zrna kombinované s bezostyšnou lží a propagandou. Vše řízené člověkem uzavřeným v areálu obehnaném rudými cihlovými zdmi, který se propracoval do pozice historicky známé, protože mnohokrát vybudované jinými tyrany. Neměli bychom zapomínat, kdo mu do ní pomohl. Byli jsme to i my sami, kteří jsme jako západní civilizace nikdy nevložili ruku pod ruský nůž, jímž se odkrajovala pomyslná kolečka krymského a donbaského salámu.

Pan Putin ve velkém předvádí dokonalou ukázku, co se stane, když se místo úcty k právu usurpuje prospěch silou. A jako tolikrát v minulosti se až do konce února přehlíželo, že to už dlouho dělal v malém a připravoval se tak na velké. Na začátku března to vypadá, že se nepřipravil nejlépe, protože se mu vojensky nedařilo a většina světa se mu postavila alespoň sjednocením, pomocí Ukrajině a sankcemi. Nikdo z nás neví, co se stane dál. Použije jaderné zbraně a rozmetá náš svět? Nebo se Ukrajina změní v mnohaleté bojiště? Či se snad najde kompromis pro mírové řešení? Přežije neuvěřitelný prezident Zelenskyj?

Ačkoliv boje nezasahují na území Česka, jsme válkou silně zasaženi. Ekonomické dopady způsobí zdražení a sociální otřesy. A obrovské změny ve společnosti. To vše jsme očekávali už v důsledku covidu. Nyní se zdá, že naše generace bude muset řešit úlohy, o kterých se jí před třemi lety nezdálo. Omezení jízd autem a teplé oblečení i doma kvůli vysokým cenám energií budou to nejmenší. K tomu se přičítá zvládání nebývalého exodu lidí prchajících z Ukrajiny, kteří přicházejí o všechno včetně svých blízkých. Starost o ně se ze dne na den stala přirozeností. Sice se u nás nebojuje, ale ve válce jsme. Stále fungujeme podle starých pravidel, na nová je ještě příliš brzy. Ale přijdou brzy a nepochybně postihnou i zdravotnictví. Včetně lékárenské péče. Bylo by překvapivé, kdyby konflikt, sankce, nedostatek surovin a zdražování nezpůsobil snížení dodávek léků a jejich zdražení. Možná se dočkáme i obratu v rozhodování SÚKL o cenách léčivých přípravků, které dosud po cenové spirále klouzalo téměř výlučně jen dolů. S lítostí budeme vzpomínat na dlouhá léta, během nichž se v době hospodářského růstu nepodařilo zlomit odpor politiků ke změně a navýšení odměňování lékárenské péče. V následujícím období se možná podaří prosadit změnu, ale s navýšením to bude mnohem těžší.

A především se musíme připravit na to, co přijde určitě. Na pokusy pod rouškou ukrajinského neště stí prosazovat změny, které by jinak neměly šanci. A že o několika snahách, které čekají skrčené za nejbližšími křovisky na svou příležitost, dobře víme. Poznáme je snadno. Budou mnohomluvně líčit válečné strasti, potřebu pomoci uprchlíkům, usnadnění života pacientům, a přitom v zahnutých paragrafech ukrývat v nesrozumitelných formulacích ďábelské detaily šité na míru nikoliv obecnému blahu, ale profitu jen některých skupin.

Zažili jsme to s covidem a čeká nás to znovu. Zatím se budeme vyrovnávat s podmínkami poskytování a úhradami zdravotní péče uprchlíkům, protože lze očekávat, že z toho se stane každodenní rutina. Se zkušenostmi, které máme s úhradami za vydané léčivé přípravky pojištěncům cizincům, kteří již pojištěnci v okamžiku výdeje nebyli, ale v registru zdravotní pojišťovny stále figurovali, víme, že se budou objevovat mnohé případy výdejů léků na úhradu pojišťovny nebo státu, které nebudou oprávněné. A bude potřeba za pochodu řešit, jak jim předcházet. Náhle je zde obrovské množství pacientů, kteří neumí česky, a je třeba se s nimi domluvit.

Jistě se zde objeví řada ukrajinských absolventů tamějších farmaceutických fakult, které byly dosud vnímány jako zcela nepostačující zdroj vzdělání pro uznání kvalifikace v Česku. A aprobační zkoušky často potvrzovaly nedostatečnou připravenost na výkon povolání farmaceuta. Mělo by se nyní přimhouřit oko a uznat jako projev humanitární pomoci odbornou způsobilost kolegy nebo kolegyně, kteří neumí česky a kvalifikovaní jednoduše nejsou? Za mne nikoliv. Ani humanitární pomoc nemůže obnášet rezignaci na náročné požadavky kladené na zdravotníky pečující o zdraví a životy pacientů.

Přes svůj příkrý názor v této věci si nyní ze všeho nejvíc přeji, abychom dokázali pomoci všem, kteří přicházejí a jejichž utrpení nejsme schopni v plné míře pochopit. A aby skončila válka.