Projevuje se válka na Ukrajině nějak na chodu vaší lékárny? Dělají si lidé zásoby „válečného sortimentu“ jako jódu, obvazového materiálu, dezinfekce? A myslíte, že lékárník má právo odmítnout pomoci někomu, kdo nesdílí jeho politické přesvědčení?

PharmDr. Lukáš MALÝ, Lékárna Klášter, Liberec

Naše lékárna se nachází mimo centrum a o víkendu je zavřená, takže prvotní vlna nákupů se nás vůbec nedotkla a sledoval jsem to pouze skrz sociální sítě. Naopak v týdnu se nám sešlo několik požadavků na větší balíky zdravotnického materiálu, který šel přes hranice. To, že pak jsou distribuce vyprázdněné, už mě asi ani nepřekvapuje. Paniku kolem jódu nechápu. Doplňky stravy si vymluvit nenechají anebo si dokáží obstarat recept, a pak není jodid pro chronické pacienty. Ohledně odmítnutí poskytnutí zdravotní služby máme právo při podezření na zneužití (OPL) nebo nepochopení správného užívání (děti), případně výhradu svědomí. Myslím, že nemáme právo zjišťovat politické přesvědčení anebo si něco takového nechat nařizovat zaměstnavatelem.

PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Dr. Max, Brno

Jakékoliv velké téma vždy společností rezonuje a hýbe, od toho jsme sociální tvorové. A nejinak je tomu i v případě situace na Ukrajině. Někdo to potřebuje zmínit, jiný se ptá na můj názor, někdo si dělá zásoby důležitých přípravků a prostředků pro sebe, jiný je posílá potřebným do postižených oblastí. Dotazy na jód jsou každodenním jevem. Jako v dobách covid-19 mi i teď u nás chybí multioborová odborná respektovaná skupina, která by přinášela relevantní informace. Jak je to vlastně s tím jódem atd. ČLnK, SÚKL, SÚJB a další informace přináší, ale zdá se mi, že to jsou tiché hlasy přehlušené mediálními senzacemi. Lékárník je a má být profesionál, stejně jako kterýkoliv zdravotník. Primárním úkolem je záchrana života, ochrana a podpora zdraví. Osobní názory a politické preference se mohou u lidí v čase měnit. A základem demokracie je tolerance názorů a postojů ostatních, stejně jako ostatních vůči těm našim. Domnívám se, že válečných uprchlíků u nás bude přibývat a velmi pravděpodobně tu s námi budou velmi dlouho, což naše životy více či méně ovlivní. Už proto bude dobré vést v povědomí potřebu tolerance k ostatním. Komunikace s cizinci nebývá kvůli jazykovým a kulturním rozdílům leckdy snadná. Snaží-li se však obě strany, téměř pokaždé se najde řešení a pochopení. A má-li někdo potřebu tahat k otázkám zdraví nesouvisející témata, jako třeba politiku, většinou stačí důsledně a věcně se držet primární linie komunikace a na odbočky nereagovat, i když to k reakcím často svádí. Právě v tom nereagování na nepodstatné a věnování se ochraně a podpoře zdraví je naše profesionalita, síla a neutralita, která patří všem bez rozdílu vzdělaní, vyznání, barvě pleti, původu či preferencí „se zelím!“ – „se šípkovou!“.

PharmDr. Přemek Císař, Lékárna Modřínová, Třebíč

Odpovídat je měsíc od měsíce těžší a těžší. Právě čtu (začátek března) naše odpovědi v únorovém čísle. Stačil měsíc, aby nějaké nefunkční Úložiště odvál čas. Ale k otázkám. Zatím jsem zaznamenal jen malou poptávku po jódu v tabletách. Možná je to tím, že jsme jaderné Třebíčsko, a kdo je má mít, ten je má a ostatní jsou poučeni. Občas někdo přijde a shání podle seznamu ze sběrného místa. Tu něco pro děti, tu nějaký obvaz. Mám z toho smíšené pocity. Je skvělé, když se celá země vrhne na pomoc, ale poučen z kurzu první pomoci vím, že se má přerušit poskytování první pomoci, pokud by mělo ohrozit pomáhajícího (např. infarkt při masáži srdce záchranáře jistě nepotěší). Je důležité, aby ten materiál zůstal i tady. Věřím, že naše vláda poskytne naše kapacity k ošetřování raněných, a pak bude potřeba materiál i v našich nemocnicích. Bojím se, aby to nedopadlo jako v první vlně covidu, kdy všichni vykoupili ochranné pomůcky a naši zdravotníci a potřební (třeba senioři) žebrali o podomácku šité roušky. K poslední otázce. Všichni jsme slíbili, že budeme pomáhat trpícím. Nikde ani slovo o národnosti, politické příslušnosti, víře či barvě pleti. „Pacient jako pacient, třeba Rus. Pro nás zdravotníky neplatí žádná politika.“

PharmDr. Veronika Horáková, Nemocniční lékárna Fakultní nemocnice, Motol

Nejprve musím vyjádřit svoji hlubokou lítost a smutek z nesmyslného válečného konfliktu na Ukrajině a obrovský obdiv ke statečným obyvatelům této země i jejich nejvyšším představitelům.

Když se na mě 24. února 2022 brzy ráno začaly valit z autorádia zprávy o tom, že Putin zaútočil na suverénní zemi, nějak mi nešlo tomu uvěřit. Odpoledne jsem po dlouhé době nevěřícně zírala na televizní zpravodajství z válečného konfliktu a říkala si, že to přece nemůže být pravda…

Válka poznamenala nejen chod lékárny a nemocnice, kde máme spoustu ukrajinských kolegů, kterých se válka dotýká bezprostředně, mají tam svoje rodiny, kamarády, známé. Řešíme s nimi možnou pomoc válkou zasaženým krajanům, co skutečně potřebují jejich kolegové v okupované Ukrajině.

V lékárně pacienti ve velkém vykupují analgetika, antiflogistika, obinadla, škrtidla a další léčiva a zdravotnické prostředky, které pak posílají prostřednictvím humanitárních sbírek na Ukrajinu. Tady bych se velmi přimlouvala za to, aby pomoc zahrnující zdravotnický materiál, a především léky, byla co nejvíce centrálně koordinovaná, jednak z důvodu zajištění dodržení kvalitativních parametrů přepravy, ale také pro jistotu opravdu cílené a efektivní pomoci s co nejmenším rizikem, že nám nakonec nezbude dost materiálu pro pomoc uprchlíkům a pro naše vlastní nemocné. Snaha pacientů o skupování tablet s jodem pro vlastní ochranu před jaderným útokem je zase příležitostí pro naši edukaci směrem k pacientům.

A k poslední otázce, jako zdravotníci bychom měli poskytovat zdravotní péči všem pacientům bez ohledu na jejich politické (nebo jiné) přesvědčení, i když nám to může být proti srsti.

Mgr. Helena Slámová, Lékárna Komín, Brno

Ano. Ano. Ne. Mně přijde neetické uplatňovat i výhradu svědomí, která se již praktikuje. Nikdy jsem nepochopila odmítnutí výdeje například antikoncepce zdravotníkem, protože on s tím nesouzní. Velmi neprofesionální. Ale není to vlastně precedens?

A ještě se zeptám jinak. Je možné odmítnout pomoc jakémukoliv pacientovi například proto, že nejde elektřina, internet nebo že nefungují státem provozované systémy? Nemyslím si. Jsem toho názoru, že jako zdravotník mám mít možnost ve specifikovaných případech vydat potřebné léky bez ohledu na SÚKL, NOOL a jiné molochy, které v současné době neumožňují realizovat potřebnou péči pro pacienty za všech okolností.

Když jsem v minulém čísle psala o nemožnosti legálního výdeje léků v případě technických potíží a pro zdůraznění závažnosti problému jsem použila také extrémní meze, ani já jsem netušila, jak blízko válečné hrozbě se za nedlouho ocitneme. („Skutečně musíme nejdřív zažít celorepublikový blackout nebo válku, aby se tím konečně začal někdo zabývat?“ Zeptali jsme se, 2/2022)

Apeluji na kompetentní orgány, aby co nejdříve zpracovaly a schválily možnost výdeje léků v případě problémů, jako jsou výpadek elektřiny, internetu, porucha PC i z jiných důvodů, výpadek úložiště 1, 2, 3, (případně 4, 5, 6, nebo kolik jich ještě bude), výpadek NOOL, v případě tornád a jiných živelních pohrom. Potřebujeme pružný systém s důrazem především na osobní odpovědnost. Sankce mají trestat toho, kdo skutečně škodí, neměly by být hrozbou pro drtivou většinu lékárníků, kteří chtějí jen dělat dobře a kvalitně svou práci a zajistit pacientům jejich léčbu bez zbytečných obav z absurdních postihů.

Rozšíření kompetencí lékárníka o použití zdravého rozumu a vlastní zodpovědnosti je nezbytné. Lékárník není žádnou figurkou, které musí pořád někdo hledět pod ruce a hrozit mu trestem. Lékárník je svéprávná bytost, odborník, který se umí bezpečně postarat o pacienty v každé situaci. Nelze pravomoci lékárníků stále jen omezovat a limitovat tím nástroje funkční zdravotní péče, i to našemu stavu způsobuje dehonestaci. Pacient může z našich úst slyšet: „Tohle vám vydat nemůžu, protože to pro vás není bezpečné.“ Ale neměl by v žádném případě slyšet: „Nemůžu vám to vydat, protože nefunguje úložiště, a ten, kdo úložiště spravuje a momentálně jej neumí zprovoznit, mi hrozí sankcí, kdybych vám to vydal.“

Mgr. Filip Škarda, U Matky boží pomocné, Veselí nad Lužnicí

Domnívám se, že současná situace se musí zákonitě projevit na chodu každé lékárny. Pokud prozatím ne přímo, tak alespoň nepřímo, díky pocitům zaměstnanců lékáren, kterým situace není lhostejná. Na chodu naší lékárny se to projevilo především zvýšenou poptávkou po zdravotnickém materiálu a běžných léčivech. Samozřejmostí je i zvýšená návštěvnost ukrajinských příchozích, kteří mají poslední platíčka léků z domova a přicházejí do lékárny s žádostí o pomoc. Pevně doufám, že každý lékárník pomocnou ruku nabídne a péči (potažmo recepty a lék) pomůže zajistit. Zároveň jsme všichni zaregistrovali výzvu ať „neposíláme pomoc“ a vyjádření MZCR na stránkách Komory. Domnívám se, že bychom jako lékárníci měli být mnohem více pomáhající, a pomoc tedy centralizovat a koordinovat například přes stavovskou organizaci. Odkaz na stránky ministerstva zdravotnictví mi nepřijde dostatečný a výzva, ať občané nenakupují moc léků v lékárnách, úsměvná. Domnívám se, že bychom měli ukázat víc, ale to už je z mé strany asi obehraná píseň. My s naším kolektivem uděláme vše pro to, abychom pomohli, jak to půjde, a občanům regionu šli příkladem. Stejně jako v covidu. A co vy?