Diskuse o zvyšování zdravotnických kompetencí lékárníků je nevyhnutelná

Životnost českého ministra zdravotnictví ve funkci je v posledních letech výjimečně krátká. Zdravotnictví bylo totiž vždy bojištěm často protichůdných zájmů a v době covidové se na tom nic nezměnilo, rozhodně ne k lepšímu. Když se v prosinci loňského roku na scéně v roli ministra objevil profesor Vlastimil Válek (TOP 09), mnozí lékárníci vzpomínali na ministra Leoše Hegera ze stejné strany a těšili se, že tehdejší dobrá komunikace mezi lékárníky a ministerstvem zdravotnictví se po letech zmrazení opět obnoví. A jak to dopadlo? Na takovou odpověď je samozřejmě ještě brzy, ale jsem rád, že jsme mohli ministru Válkovi na začátku února položit několik otázek, týkajících se jeho vztahu k lékárnám, lékárníkům a toho, co by se mělo v českém lékárenství změnit.

Kdy jste byl naposledy osobně v lékárně? Jak to tam na vás působilo? Cítil jste se jako ve zdravotnickém zařízení?

Do lékárny samozřejmě chodím poměrně často. Asi jako každý. Zajímavá otázka. Asi jsem nikdy nepřemýšlel o tom, jestli lékárna je, nebo není zdravotnické zařízení. Lékárna je prostě lékárna. Slovní spojení zdravotnické zařízení je legislativní termín. Navíc velmi málo lidí skutečně ví, co znamená. Je to prostor, ve kterém jsou poskytovány zdravotní služby. Lékárna jako instituce, nikoli jako ten prostor, je poskytovatel zdravotních služeb. A u toho bych se trochu zastavil. Správná otázka, a nechci vás samozřejmě nijak opravovat, by měla znít, zda jsem si při rozhovoru s lékárníkem připadal, jako že je mi poskytována zdravotní péče. A jestli jsem vnímal lékárníka jako kolegu zdravotníka. Musím říct, že já lékárníky jako kolegy vnímám. Vím, že toho o lécích vědí mnohem více než naprostá většina nás lékařů. Druhá věc však je, jestli v běžném kontaktu s pacientem u táry pacient vůbec pozná, že toho lékárník o jeho lécích, o tom, jak fungují, co dělají s jeho tělem, ví. Pokud všechno jde dobře, ve většině případů asi nepoznají. Odbornost lékárníků se hodí hlavně v situaci, kdy všechno dobře nejde. Tedy například, když lékař předepíše omylem špatný lék, nebo když lékárník zjistí interakce s jinými léčivy, o kterých předepisující lékař nevěděl. Tam se potom lékárníkova odbornost uplatní a hodí a pacienta může v krajním případě i zachránit od závažných následků. A společně bychom měli přemýšlet, jak tuto vysokou kvalifikaci lékárníků dobře využít.

Jak byste ohodnotil fungování lékáren v covidových letech? Lékárny zůstaly i v těch nejhorších dobách a například i v uzavřených oblastech (Litovel) vždy otevřené…

Je samozřejmě skvělé, že lékárny zůstaly otevřené. Ale takto postupovala většina poskytovatelů zdravotnických služeb a zato jim je třeba poděkovat. Musím ale přiznat, že mě to nepřekvapilo. Ono je základní součást profesní cti zdravotníka, že když jde do tuhého, je mezi prvními, kteří se podílí na pomoci občanům – pacientům. Musím říct, že pro ty kteří „zavřeli ambulance“ a v podstatě se na své pacienty i na své kolegy vykašlali, hledám jen obtížně slova porozumění. Ale takových bylo naště stí minimum.

Za působení předcházejících ministrů došlo k zablokování jakékoliv rozumné komunikace mezi MZd a farmaceutickou obcí. Zrušen byl odbor farmacie na MZd, z poradní komise ministra byl odvolán bývalý prezident ČLnK Chudoba, ministr Vojtěch v mezičase, kdy nebyl ministrem, ale „jen“ poslancem, podával legislativní přílepky k zákonům, které nejenže vůbec nekonzultoval s lékárníky nebo jinými odpovídajícími odborníky, ale které byly i ostře namířené proti nim. Jak v tomto směru budete postupovat vy? Stojíte o zlepšení komunikace, potkáte se s prezidentem Komory Alešem Krebsem apod.?

Komunikaci s kolegy lékárníky povedu samozřejmě velmi rád. Řadu věcí jsme diskutovali už, když jsem byl v poslanecké sněmovně jako opoziční poslanec. Podpora fungování „malých lékáren“ je v řadě míst naprosto zásadní. Je však otázkou, do jaké míry je udržitelné „lékárnictví“ v jeho tradiční a pro mnoho lidí skoro až romantické podobě malé lékárny, kde lékárník zná svoje pacienty, ti k němu chodí nejen pro léky, ale i pro radu a pomoc. Bohužel žijeme v době, kdy pravidla trhu jsou poměrně neúprosná. Mnoho pacientů zkrátka preferuje nízkou cenu před kvalitní službou. A je pravda, že velké obchodní skupiny vždy dokážou vyjednat lepší nákupní podmínky. I kdyby byla koncová cena léků naprosto zregulovaná (a je skutečně skoro až filosofická otázka, zda by to byl správný krok), tak by si tyto obchodní skupiny našly jiné způsoby, jak se v tomto systému pohybovat. Tudy myslím cesta nevede. S panem prezidentem Krebsem se určitě rád potkám. Musíme především diskutovat o tom, jak může MZd ve spolupráci s lékárníky zlepšit zdravotní péči pro občany ČR.

Lékárnický stav už nějakou dobu intenzivně řeší dvě základní věci – změnu financování farmaceutické péče a zvyšování zdravotnických kompetencí lékárníků. Naleznou u současného vedení ministerstva pochopení pro tyto nutné změny?

Pokud lékárníci přijdou s konkrétními nápady, které budou dobře odůvodněné, nevidím důvod je nevyslyšet. O řadě možností konec konců se zástupci lékárníků již mnoho let diskutuji. U změny financování si musíme říct, co je cílem. Našim cílem musí být, aby byli lékárníci placeni za poskytování kvalitních a více dostupných služeb. Systém musí k poskytování kvalitních služeb motivovat. Zas tak jednoduchý úkol to ale není. Diskuse o zvyšování zdravotnických kompetencí lékárníků je nevyhnutelná. Ale musí být vedená v kontextu diskuze o poskytování zdravotnických služeb v celém kontextu. 

Mezi nové možné zdravotnické kompetence patří i očkování v lékárnách, a to nejen proti covidu. Už jste se veřejně vyjadřoval, ale jestli můžete znovu shrnout, co si o tom myslíte a případně i o možnostech a cestách, jak takovou věc prosadit. Osobně jsem dělal velký rozhovor s českou děkankou farmaceutické fakulty v Montaně, kde jsme se podrobně zabývali tím, jak se podařilo v USA očkování v lékárnách i přes odpor například některých lékařů prosadit, a jak to nakonec zvýšilo celkovou proočkovanost v zemi.

Aplikovat očkovací látku například do deltového svalu – tedy píchnout někoho do ramene – opravdu není žádná věda. O tomto diskuse není. To zvládne v podstatě kdokoli, kdo projde nějakým kurzem. Na to člověk nemusí být rozhodně ani farmaceut. Diskuse by měla být spíše o celkovém nastavení systému očkování. Jak očkování lidem nabízet, jak je přesvědčit, jak obrovský úspěch vědy vynález očkování je, jak lidem vysvětlit, že očkování jim může v mnoha případech zachránit život, nebo minimálně život velmi výrazně usnadnit. Musíme nastavit systém, jak správně vyhodnotit případné kontraindikace konkrétního pacienta nebo jak nastavit případnou péči o pacienta s reakcí na očkování. Pokud systém dobře nastavíme, nevidím v aplikaci očkovací látky v lékárně problém. Někde je skutečně lékárna dostupnější než například praktický lékař.

Mnozí lékárníci si také zvyšují kvalifikaci v certifikovaných kurzech pro poskytování odborného poradenství, například v oblasti diabetu, odvykání kouření, Alzheimerovy choroby a jiných. Co si o tom myslíte? Byla by i toto cesta, jak posílit roli farmaceuta ve zdravotnickém systému?

Mohla by být. Lékárníci by mohli mít určitě velkou roli v prevenci obecně. Často jsou v prvním kontaktu s pacientem při prvních příznacích jeho choroby. Nevím ale, zda tyto poradenské služby by měly být hrazeny z běžného veřejného zdravotního pojištění. O tom je nutné vést diskuzi. Zlepšit i s pomocí lékárníků prevenci ale určitě stojí za to zkusit. Stále ale vidím lékárníka-farmaceuta spíše jako skutečně erudovaného experta na léky. Tam vidím velký potenciál zlepšení zdraví našich pacientů, a dokonce i nemalých úspor v systému veřejného zdravotního pojištění.

České lékárenství je v civilizovaných zemích naprostým originálem v několika ohledech, nikde jinde nemají volné doplatky na léky hrazené pojišťovnou, ve většině zemí může lékárnu vlastnit pouze lékárník a také v téměř všech zemích je územně omezená možnost otevírání nových lékáren. Co si myslíte o těchto problémech, které také stále rezonují českou lékárenskou obcí, ačkoliv vznik těchto originálně českých přístupů spadá už do 90. let?

Ano. Do České republiky, kde bylo svobodné podnikání za 40 let totálně zašlapáno do země, nastoupil volný trh velmi rychle. Myslím, že svůj podíl na tom mají i lékárníci, kteří v 90. letech svoje podnikání skutečně rozjeli. A z tohoto rozjetého vlaku se těžko vystupuje. Mám pocit, že některým lékárníkům začalo toto nastavení vadit až tehdy, když je začaly vytlačovat řetězce. Nemocnici také nemusí vlastnit pouze lékař nebo ordinaci fyzioterapeuta fyzioterapeut. Myslím, že lékárníci by měli hájit především své zájmy jako profesní skupina odborníků, nikoli své zájmy jako podnikatelé. Velmi tvrdě bych, být představitelem lékárnické komory, hájil správnou lékárenskou praxi, požadoval její dodržování. Také bych velmi bojoval proti tomu, aby byli lékárníci nuceni vlastníky lékáren k různým „prodejním taktikám“ a podobně.

19. ledna došlo v systému CÚeR k výraznému kolapsu, prakticky po celé zemi se pacienti přes 5 hodin nedostali ke svým lékům. Budete to nějak řešit, je podle vás důležité nastavit všechny tyto systémy tak, aby se ve výjimečných situacích na nějakou dobu obešly bez internetu, úložišť a v neposlední řadě například i bez obyčejné elektřiny?

Mít off-line řešení by bylo vhodné, jistý způsob již nyní existuje. Důležité je, abychom se z každého výpadku poučili. Podle mého názoru nesmí dojít k výpadku po druhé ze stejného důvodu. Velmi důležité je, aby SÚKL vždy zveřejnil důvody výpadku a také, jaké přijal opatření, aby k výpadku z daného důvodu již nedošlo. Pokud bychom chtěli po dobu výpadku například používat dále papírové recepty, vyřeší to jen problém lidí, kterým jsou léky v čase výpadku předepisovány. Ale pokud má pacient již eRecept předepsaný, musí být možnost jej vyzvednout i offline. A bez elektřiny to bude již opravdu velmi složité. Myslím, že samy lékárny bez ohledu na eRecept by měly velké problémy léky bez elektřiny vydat.

Zdeněk Pokorný