LXVIII. sympozium z historie farmacie

(2. část – dokončení z minulého čísla)

PharmDr. Ondřej ŽÁK

Lékárenská praxe v Ostravě ve 2. polovině 20. století

Autor se v prezentaci věnoval tématu svého výzkumu, lékárenské praxi v Ostravě ve druhé polovině 20. století. Zatím se mu zdařilo zpracovat vývoj lékárenské služby v Ostravě do konce 60. let 20. století. Tématiku vymezil tím, že se zaměřil na problematiku socialistického lékárenství obecně. Uvedl, že počet lékáren v Ostravě v období socialismu stagnoval. V roce 1950 bylo v celém městě 26 lékáren, v roce 1975 bychom ve městě našli 25 lékáren. V roce 1985 měla lékárenská služba 26 lékáren. Hustota lékárenské sítě se do konce socialistického období téměř nezměnila. Obvodní lékař byl pacientovi přidělen jeho obvodem, zatímco lékárny si mohl vybrat pacient sám. To vedlo k nesouladu mezi normami zásob léků vypočtenými na základě okresů a skutečnou poptávkou pacientů.

Přednášející zmínil rovněž tehdejší problémy v lékárenství. V roce 1966 kvůli nedostatečnému zásobování tuzemského trhu není možné v ostravských lékárnách sehnat jedlou sodu, vnitřní obchod v roce 1965 opomněl tuto látku objednat. V 70. letech 20. století byla situace v Ostravě obtížná s antitusiky kvůli celosvětovému nedostatku kodeinu. Jeho volně prodejný výdej byl kvůli tomuto nedostatku omezen. Kodein byl vyhrazen pouze na lékařský předpis.

V 60. letech 20. století se na celém světě, socialistickém i kapitalistickém, objevil nový sociální problém, a to rostoucí spotřeba léčiv, zejména analgetik. Celkové množství spotřebovaných analgetik v roce 1960 na 10 000 obyvatel bylo v ČSSR nižší než na severní Moravě. Nejvíce analgetik na 10 000 obyvatel se spotřebovalo v okrese Ostrava.

Mgr. Jiří KOLDA, Ph. D

Katedra sociální a klinické farmacie, Farmaceutická fakulta UK v Hradci Králové

Počátky filiálního grémia lékárníků pro hradecký kraj ve 30. letech 19. století

Přednášející poutavě popsal funkce Grémia lékárníků v Čechách a počátky grémia v hradeckém kraji v 19. století. Jednalo se o stavovské sdružení majitelů lékáren (členy mohly být i ženy, vdovy po majitelích lékáren). Grémium mělo obecně na starost výchovu adeptů o studium farmacie. To byli v době před zřízením původně jednoletého studia farmacie učni nebo tovaryši, po zahájení vysokoškolského studia tyroni, kteří absolvovali v lékárně dvouletou praxi před zahájením studia. Praxe byla zakončena tyrocinální zkouškou, před komisí, kde byl i zástupce Grémia. Grémium se také staralo o evidenci a kontrolu lékáren, etiku lékárnického stavu a také o komunikaci mezi lékárníky a státem. Grémia měly dále na starost kontrolu činnosti lékáren, dodržování etiky lékárenského stavu a také komunikaci mezi státem a lékárníky. V čele grémia stál starosta, pod ním byli členové vedení tzv. kongremiálové. Kromě hlavní grémia existovaly i grémia filiální. Magistr Kolda se věnoval ve své přednášce zachovanému archivnímu materiálu k hradeckému filiálnímu grémiu lékárníků v letech 1833 až 1839.

Pod tento orgán spadalo celkem 16 lékáren. Dvě byly v samotném Hradci Králové, pak v Jaroměři, Trutnově, Broumově, Rychnově nad Kněžnou, Kuksu, Novém Městě nad Metují, Polici nad Metují, Borohrádku, Dobrušce, Dvoře Králové, Králíkách, Náchodě, Třebechovicích pod Orebem a Žamberku.

K zachovaným archivním dokumentům patřily doklady z výročních schůzí tzv. Gestionsprotokollen. Zahrnovaly výběr poplatků, informace o proběhlém roku, volby (vedení, delegáti), představení tyronů, informace od úřadů a pro úřady. Matriční vedení příslušníků stavu probíhalo ve třech řadách: v první řadě to byli majitelé lékáren, dále tzv. pachtýři neboli nájemci, a nakonec skuteční provisoři (lékárníci pověření správou lékáren majiteli – nelékárníky, jako například vdovou po majiteli). V druhé to byli, řečeno dnešní terminologií, zaměstnanci: původně tovaryši, pak pomocníci, asistenti, a nakonec kondicinující farmaceuti. V třetí řadě to byli adepti studia: nejdříve jako učňové, pak jako tzv. tyroni.

Další dokumenty se věnovaly systému vzdělávání, přesněji řečeno to byla agenda věnovaná učňům–tyronům. Byli představeni na schůzi, uvedeni do lékárny, kde měla probíhat jejich tyrocinální praxe, byl sledován průběh učení a výuka. V průběhu praxe se konala tzv. předzkouška. Samotná dvouletá praxe byla zakončena tyrocinální zkouškou před komisí ze zástupců Hlavního grémia lékárníků.

Na závěr magistr Kolda poznamenal, že po tovaryších (asistentech) byla velká poptávka, což koneckonců platí dodnes.

Mgr. Ladislav SVATOŠ

České farmaceutické muzeum v Kuksu

Vojenští vysloužilci, nebo chudí poddaní? Klientela hospitalu v Kuksu 1744–1939

V poslední prezentaci se magistr Svatoš zabýval klientelou hospitalu v Kuksu v letech 1744–1939.

V roce 1751 byla uzavřena dohoda mezi zemskou vládou (tzv. královská reprezentace a komora), speciálními institucemi (fundační a invalidní komora) a Swéerts-Sporcky jako patrony a spoludohlížiteli (koinspektory) na kukskou nadaci. V bodě 4 této smlouvy bylo doslovně uvedeno: „Za odvedení tři tisíc zlatých [ve prospěch pražské invalidovny] je zrušena někdejší povinnost této sporckovské nadace pečovat o invalidy, nadále na všechny časy zůstává sporckovská hradišťská nadace věnována především vlastním poddaným veškerých sporckovských rodových panství a při jejich nedostatku i jiným chudým potřebným lidem.“

Z toho vyplynulo, že péče o invalidy (míněno především vojenské) se přesunula do pražské invalidovny. Kukská nadace za to odváděla roční poplatek 3 000 zlatých. Nadace se proměnila v ústav pro poddané sporckovských a swéerts-sporckovských panství.

Pramenem pro přednášejícího byl soupis zemřelých špitálníků kněze Adolfa Dvořáčka (1845–1899). Byl veden i po Dvořáčkově smrti až do konce chodu nadace v roce 1939. Účelem tohoto soupisu byla připomínka zemřelých chovanců ve výroční den úmrtí při polední modlitbě v hospitálním refektáři. V zápisu pro konkrétní den připomínky byl uveden rok úmrtí, jméno, původ – rodiště, a věk. Z toho se dalo vyčíst, že celkem v letech 1744–1939 zemřelo v pozici špitálníka 1 642 mužů.

Mgr. Martina BOROVIČKOVÁ

České farmaceutické muzeum v Kuksu

Archivní fondy Českého farmaceutického muzea – přehled, zpracování, možnosti využití

V zajímavé prezentaci nás autorka seznámila se současným stavem archivních fondů Českého farmaceutického muzea. Připomněla, že archivnictví se řídí zejména dvěma právními dokumenty. Prvním je Zákon č. 499/2004 Sb. o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů. Druhým je Vyhláška č. 645/2004 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů NAD – Národní archivní dědictví. Pro vyhledávání fondů Národní archivní portál (NARP) slouží stránka: https://portal.nacr.cz/cro.

Protože mezi čtenáři mohou být badatelé, uvádím v jednotlivých bodech přehled archivních fondů:

1) Lékárenská grémia

    Hlavní grémium lékárníků, Praha 1672–1951 (HGL Praha) Filiální grémia (bývalý kraj jičínský, čáslavský, plzeňský) – torza, zpracováno

    Dále bývalý pražský kraj, českobudějovický, litoměřický, písecký, táborský, královéhradecký

2) Hlavní grémium lékárníků Olomouc (HGL Olomouc) Většinou období 19. století – 1. pol. 20. století

3) Osobní fondy

    Inventarizováno: Augustin Vlček, Eduard Skarnitzl, J. S. Novák, Emil Šedivý

    Nezpracováno: Jaroslav Hladík, Adolf Jánský, Zdeněk Klan, Ch. P. Erxleben, Václav Rusek a další

4) Lékárny (jednotlivě, torzovité)

5) Lékárenské spolky a společnosti

    (např. Čsl. farmaceutická společnost)

6) Vysoké farmaceutické školství

    (Praha, Brno, Bratislava, Hradec Králové)

7) Československý farmaceutický průmysl a SPOFA

8) Lékárenská služba (Chomutov, Příbram, Břeclav)

9) SÚKL

10) Pasporty lékáren z r. 1966.

Na konci přednášky přítomné zaujalo tvrzení, že muzeum v Kuksu automaticky nepřebírá zajímavé exempláře do svých sbírek. Přiznám se, že podrobnější informaci by asi archiváři poskytli při osobním pohovoru, ale nabyl jsem dojmu, že podle archivního zákona se tyto exempláře musí zřejmě předat archivu v místě bydliště případného dárce.

Závěrem

Po ukončení prezentace se ještě uskutečnila zajímavá prohlídka Zahrady léčivých rostlin s odborným výkladem její vedoucí Ing. Anežky Chlebkové. Závěrem lze konstatovat, že samotná akce, byť se po covidové pauze konala v komornějším prostředí, se vydařila a bude pokračovat i v dalších letech s ještě větší účastí.

PharmDr. Tomáš ARNDT, Ph.D.