1999 – Mlčení zabíjí a mladí lékárníci nevidí budoucnost oboru černě

Posledním rokem s jedničkou na začátku silně rezonovala zkratka Y2K – problém roku 2000 a obava, jak si počítačové programy poradí s přelomem roků 1999/2000. Katastrofické scénáře mluvily o možných výpadcích, či dokonce haváriích elektráren, pozemního i leteckého provozu. S blížícím se rokem 2000 se množily kuriózní případy hlášení expirace zboží nebo pozvánky do školky pro stoleté osoby. Všechno nakonec mělo dobrý konec. Ale zatím jsme na začátku.

Od ledna 1999 začalo jedenáct zemí Evropské unie používat jednotnou měnu, Euro. 12. března se Česká republika spolu s Polskem a Maďarskem stala členem NATO a hned o dvanáct dní později zahájila aliance Operaci Spojenecká síla s cílem zastavit etnické čistky v srbské provincii Kosovo. V květnu se čeští hokejisté stali mistry světa a vláda Miloše Zemana rozhodla o dostavbě jaderné elektrárny Temelín. V červnu se armáda Svazové republiky Jugoslávie stáhla z oblasti Kosova a Metochie a správu Kosova převzala mise OSN za asistence KFOR. V srpnu vůdce čečenských separatistů Šamil Basajev vtrhl do sousedního Dagestánu a začala Druhá čečenská válka. Na podporu separatistů překročily v říjnu oddíly ruské armády rusko-čečenské hranice.

V roce 1999 byla Nobelova cena za mír udělena humanitární organizaci Lékaři bez hranic. V proslovu jejího tehdejšího prezidenta Jamese Orbinského zaznělo: „Nevíme jistě, zda slova dovedou pokaždé zachránit život. Je ale nad slunce jasné, že mlčení zabíjí.“

I v malém světě České lékárnické komory byl rok 1999 rokem významných změn. Z hlediska Časopisu českých lékárníků byla tou nejdůležitější změna vydavatele. Na březnovém zasedání se členové představenstva za přítomnosti redaktorů časopisu po delší rozpravě rozhodli převzít vydávání stavovského časopisu plně do rukou Komory. To si vyžádá organizační i ekonomickou přípravu, jíž se bude představenstvo zabývat podrobněji na dalších zasedáních, aby bylo možno časopis vydávat od jeho červencového čísla, jak to odpovídá výpovědní lhůtě ve smlouvě se stávajícím vydavatelem.“

Sázka na vůli delegátů představenstvu vyšla, postaveni před hotovou věc ani nemohli hlasovat jinak. PharmDr. Jan Horáček seznámil delegáty s návrhem představenstva Komory převzít vydávání Časopisu českých lékárníků. „Časopis plně obstojí ve srovnání s obdobnými periodiky jiných komor, pokud není dokonce lepší. Stal se výkladní skříní našeho oboru a je v zájmu Komory o něj pečovat, aby mohl i nadále psát o lékárnících a pro ně vycházet.“ Delegáti na květnovém sjezdu přijali usnesení, kterým schválili rozhodnutí představenstva převzít vydávání Časopisu českých lékárníků od 1. 7. 1999.

Z dalších důležitých lékárnických změn roku 1999 si zaslouží zmínit minimálně tři. Už v listopadu roku 1998 na 3. pracovních dnech nemocničních lékárníků v Brně vytanula potřeba vytvořit Koncepci nemocničního lékárenství. Z této diskuse vzešla úvaha, kterou Časopis otiskl hned v lednu společně s pozvánkou na březnový „diskusní pracovní den“, který měl definovat základní cíle budoucí koncepce. Autoři úvahy, doktorka Rotterová a magistr Kotlář na závěr napsali: „Rozhodně nás čeká hodně práce. Je jisté, že se nemocniční lékárenství u nás stává samostatným oborem. Na to, že neexistuje jasná koncepce celého zdravotnictví, upozorňují všichni. Koncepci našeho oboru za nás nikdo nevytvoří – je to jen na nás.“

I druhá z důležitých změn roku 1999 se narodila o něco dříve. Sjezd schvaluje zavedení dokumentu Přehled odborné praxe lékárníka a ukládá členům komory nejpozději do 30. 6. 1999 doložit svou odbornou praxi v lékárně od nástupu do praxe do 31. 12. 1998…

V lednu představenstvo dohodlo podobu nového dokumentu a zadalo jej k tisku, také časopis otiskl v prvním čísle bližší podrobnosti: Přehled odborné praxe lékárníka – Dokument stejného názvu bude přiložen k letošnímu třetímu číslu našeho časopisu… … Současně bude otištěn i „návod na použití“. Proto prosíme o trpělivost a také o to, abyste neposílali žádná potvrzení sekretariátu Komory (bylo by to zbytečné).

Se zpožděním jednoho čísla byl POPL, jak dokumentu dnes přezdíváme, nakonec k časopisu pro každého člena přiložen, i návod na jeho použití vyšel a lékárníci svůj nový index většinově vzali na vědomí, a minimálně ti, kteří dnes žádají o osvědčení jej skutečně vedou (nebo na poslední chvíli doplňují). Návod ale nepamatoval na všechny situace, nebo možná jen nepočítal s lidovou kreativitou. I když na jedné straně oceňujeme, že lékárníci tento nový dokument akceptují a poctivě si jej ke konci června vyplnili, musíme důrazně upozornit: Vyplněný přehled nezasílejte sekretariátu Komory! Naopak, je to váš doklad, který si máte vést po celou dobu praxe. Prostudujte si znovu příslušné pokyny, plynoucí z usnesení VIII. sjezdu České lékárnické komory v roce 1998 a zjistíte, že taková povinnost stanovena není. Neměla by ostatně ani logiku. Došlé dokumenty vracíme průběžně poštou.

Do úvodu k třetí zásadní lékárnické události si pomohu jinou významnou událostí roku 1999. Byl totiž natočen film Matrix, dnes kultovní snímek, ve kterém lze nalézt mnoho odkazů jak na různé filozofické a náboženské myšlenky, tak na hackerskou a kyberpunkovou subkulturu. Film získal Oscary za střih, zvukové efekty, vizuální efekty a zvuk. Navíc se stal prvním filmem, který získal Oscara za speciální efekty v konkurenci filmu ze série Hvězdných válek. Proč jej ale zmiňuji?

V jedné s klíčových scén si hlavní hrdina mohl zvolit buď modrou nebo červenou tobolku. Určitě si ji dokážete vybavit. Nic netušící hlavní hrdina Neo (Keanu Reeves) dostane na vybranou mezi červenou a modrou želatinovou tobolkou. (Že jí podle scénáře Lawrence Fishburn říká pilulka, ponechme teď stranou.) Modrá umožní vést dál život v blažené nevědomosti, červená pilulka míří na cestu poznání, daleko těžší, nepříjemnější a složitější.

Taky byste si vybrali červenou? Taky si myslíte, že je důležité poznávat, učit se a hledat informace o tom, jak svět kolem nás funguje? V tom případě jste tu správně. Červenou kapsli pro vás vybrali delegáti VIII. sjezdu České lékárnické komory. Rok 1999 je rok, kdy jsme se rozhodli, že je důležité se učit, a co víc, že je to dokonce naše povinnost.

Příprava nového stavovského předpisu, Řádu pro kontinuální vzdělávání členů České lékárnické komory, začala už na prvním jednání představenstva v novém roce a zabrala jeho značnou část. První návrh na systém hodnocení „kontinuálu“ se objevil hned v únorovém čísle a až do květnového sjezdu se na stránkách časopisu rozvíjela diskuse nejenom k záměru zavést povinnost kontinuálního vzdělávání, ale hlavně o způsobech, jak a co v něm hodnotit. „Dovoluji si, ač jsem v lékárenství pouhým začátečníkem, malou připomínku k diskusi o kontinuálním vzdělávání členů. Domnívám se, že nejdůležitější formou vzdělávání jednotlivce je především samostudium. Tato forma je v publikovaném návrhu zásad (ČČL 2/99 s. 26) zcela pominuta. Informace získané samostudiem či osobní konzultace s odborníky mají pro jednotlivce nesmírný význam a přispívají k růstu jeho odbornosti. Z toho důvodu bych byla potěšena, kdyby se naskytla možnost splnit kritéria na kontinuální vzdělávání i cestou přezkoušení odborné úrovně člena...“  (Kristina Maredová)

Myslím si totéž, žel bohu se tato možnost ani za dvě dekády do možných podmínek splnění nedostala.

Evergreenem v rozhovorech o sbírání bodů je i kritika jejich pasivního získávání bez skutečného vylepšení znalostí nebo praktických dovedností, ten se začal zpívat okamžitě po představení systému hodnocení: „Každý člověk je od přírody líný a vše, co je mu přikázáno, mu jde ‚proti srsti‘. Navrhovaný systém je velmi jednoduché obejít a ti, kteří se přednášky i po zaplacení příspěvků a potvrzení účasti zúčastní, mohou odejít ničím nedotčeni domů…“ (Radek Pokorný)

A kritizována byla samozřejmě i vazba plnění povinnosti a osvědčení pro vedení lékárny: „Jako držiteli osvědčení se mi vůbec nelíbí návrh na odebrání licence při neúčasti na přednáškách, protože ti, kdo osvědčení nemají, nemohou být prakticky vůbec postiženi. To jsme si rovni?“ (Radek Pokorný)

Na základě rozhodnutí VIII. sjezdu začal 1. 9. 1999 platit Řád pro kontinuální vzdělávání členů České lékárnické komory. Bodové hodnocení a systém vyhodnocení studijního cyklu sjezd přijal pouze jako návrh a konečné rozhodnutí bylo ponecháno na IX. sjezd (volební) v listopadu stejného roku. Schválené bodové hodnocení obsahovalo podrobnější rozdělování bodů a delegáti také snížili počet potřebných bodů za cyklus ze 120 na 90.

Do výčtu důležitých lékárnických událostí zcela určitě patří oslavy třiceti let hradecké fakulty spojené s lékárnickým sněmem. Patří sem i přijetí dlouho očekávané lékárenské vyhlášky, první zvýšení hodnoty Taxy laborum a další snížení obchodní přirážky. Z vnitřních událostí samozřejmě i volby historicky třetího představenstva Komory nebo konání historicky prvního Dne lékáren. Na všechny události roku se třemi devítkami jednoduše nezbývá dost místa. Zájemci nechť si prolistují archiv časopisu.

Pro mě osobně je rok 1999 významným rokem mého profesního života, členem komory jsem se shodou náhod stal 9. 9. 1999.

Tím pádem jsem nemohl stihnout historicky první Konferenci mladých lékárníků. Konala se totiž už na prvního Máje a do Prahy se sjelo 247 účastníků z tisícovky možných (podle tehdejších kritérií byl mladým lékárníkem nebo mladou lékárnicí člen Komory do 28 let). Milí hosté a krásné hostky z vyšších věkových kategorií lékárníků pak hodnotili prezentaci lékárenského dorostu velmi kladně. „… úroveň příspěvků i příspěvků diskutujících prokázala, že přítomní mladí kolegové vysokoškolské vzdělání nepovažují za poslední hranici, ale spíše za odrazový můstek pro další odborný růst… …uvědomují si význam znalosti světových jazyků. Na rozdíl od starších generací jich využívají při studiu odborné literatury v originále i při zahraničních stážích. Snad i proto se jejich veřejné vystupování projevuje patřičnou sebejistotou. Je to suverenita, která patří k lidem vykonávajících svobodné povolání. Ukazuje se, že budoucnost, kdy farmacie bude možná více o komunikaci než o zásobování a financích, mladí lékárníci obecně nevidí černě.“

My dnes můžeme pátrat po odpovědích, jak je tehdejší předpověď vývoje lékárenství přesná a hlavně, jak vidí budoucnost svého oboru dnešní mladí. Mimochodem trochu zestárli, v novém miléniu jsou totiž mladými lékárníky kolegyně a kolegové do pětatřiceti let.

Stanislav HAVLÍČEK