Všechno nejlepší, Komoro!

V sobotu 18. září 2021 uspořádala Česká lékárnická komora oslavu třiceti let od jejího vzniku. Skutečné třicátiny ale dovrší až 29. září, kdy před třiceti lety skončil ustavující sjezd Komory.

Protože jsme v redakci napnuli odeslání tohoto čísla k tisku až na nejzazší maximum, máte k narozeninám Komory fotoreportáž z oslavy právě včas. Zato s průvodním slovem je to horší. Nejsem deníkový reportér a ani neumím jako editoři zpravodajských serverů dopředu připravit dvě varianty článku, do kterého se minutu před vydáním doplní klíčová jména.

Stejně jako v minulosti byla i třicetiletá oslava plánována do Karolina. V důsledku probíhajících oprav v hlavní aule ale bylo nutné zvolit jiné prostory a více než důstojnou náhradní adre­sou se stal Břevnovský klášter řádu benediktinů. Důstojnost ­samozřejmě můžeme spojit s věkovitostí; jako takový je klášter o tři sta let starší než Karolinum a bezmála o 999 let starší než třicetiletá Komora, ale důstojnost se neměří jen věkem. Doba se zrychluje a o důstojnosti relativně mladé instituce, jakou Komora je, vypovídá víc její reprezentace a způsob jednání.

Hovořil o tom v úvodní řeči i prezident Komory Aleš Krebs: „Vzhledem k vývoji českého lékárenství je nezbytně nutné, aby jako protiváha komerčních a byznysových zájmů působila silná, odborně zaměřená stavovská organizace. A přesně taková je pozice Komory, která si v průběhu let vybudovala respektované postavení a je nepřehlédnutelným partnerem státní správy i záko­nodárců pro jednání o stavu a podobě lékárenství.“

Hladkému průběhu celého večera nepochybně přispěl genius loci Tereziánského sálu kláštera a profesionálně precizní moderátorka Irena Budweiserová, která pod dohledem svatého Vintíře ze stropní malby barokního sálu udržovala pozornost hostů na ostří citlivě vyvážené hranice mezi slavnostností a lidsky civilní formou.

Oslavili jsme třicet let Komory, ale oslava patřila samozřejmě lidem v ní. Více o oceněných Zlatým odznakem komory nebo medailí Honori et Merito si přečtete na dalších stranách, jejich radost z uznání je dostatečně zřejmá z přiložené fotodokumentace.

Hudbou a houslovou virtuozitou obohatil průběh oslavy Jan Mráček, který se před deseti lety jako nejtalentovanější hudebník svojí generace stal nejmladším sólistou Symfonického orchestru Českého rozhlasu. S kytarovým doprovodem Jakuba Racka zazpívala v druhém hudebním bloku moderátorka večera Irena Budweiserová spirituál, gospel i blues z jejich posledního alba Křídla.

K třicátému výročí svého vzniku, vydala Komora publikaci „Lékárníci mění svět“, a protože se do poslední chvíle nevědělo, jestli se jí podaří vytisknout a dopravit do Prahy k tomuto konkrétnímu datu, byl její křest drobným zpestřením mimo vyhlášený program. Křtili jsme lékárnickým prachem a za kmotry jsem si jako autor nemohl přát významnější osobnosti než nejvyšším komorovým oceněním dekorované doktorky Helenu Rotterovou a Janu Schwarzovou.

Hostů bylo pozváno na dvě stě, přišli ti, kteří si Komory a lékárníků váží. Současní děkani obou farmaceutických fakult i děkani z let minulých. V sále byli všichni prezidenti lékárnické komory, kteří přijít mohli, a z obou prezidentů partnerských zdravotnických komor alespoň jeden. Byli s námi zástupci dodavatelů lékárenských softwarů i zástupci velkých provozovatelů. I to snad dává jasný důkaz toho, že Komora je zástupcem všech lékárníků, bez ohledu na to, kde pracují.

Na druhou stranu si nešlo nevšimnout, že chyběli politici, i ­vysocí představitelé ministerstva, dozorového orgánu i zdra­votních pojišťoven. Možná chyběli proto, že jim oslava ­Komory před volbami nepřinese žádné politické body, možná proto, že se jejich čas v současných pozicích s blížícími se volbami krátí. Možná je jim Komora jenom trnem v oku. Něco v tomto smyslu také naznačilo úvodní slovo prezidenta: „S postupem času ­začalo některým skupinám docházet, jakou překážkou jim může být silná, svobodná a sebevědomá samosprávná Komora. I proto je téměř po celou dobu její existence jasně ­viditelná ­snaha ovlivňovat naši činnost nejen na legislativním poli, ale ­stále silněji také na poli ekonomiky.“

To všechno můžeme při prvním ohlédnutí nechat stranou. Byl to totiž velmi povedený večer, a jestli někdy v jeho průběhu něco zaskřípalo, já to nepoznal. Tak se pozná dobře namazaný stroj, pečlivá příprava a profesionalita lidí, kteří pro Komoru pracují. Příprava totiž začala už na začátku května a těm, kteří se na její organizaci podíleli, jí možná trochu zakalil podnět, který jenom pár dní před jejím konáním obdržela Revizní komise. Přestože rozpočet na uspořádání oslavy nijak nevybočuje z rámce podobných akcí před pěti a deseti lety, žádá stěžovatel o prošetření oprávněnosti vynaložených prostředků a uvádí, že „oslava postrádající rysy skromnosti a komornosti jistě v současné situaci komory nejsou výrazem péče zodpovědného hospodáře se svěřenými prostředky při současném nerespekování zákona a flagrantním porušování vlastních předpisů.“

Nevím, jestli tím chtěl říct, že jsme měli slavit někde u stánku s rychlým občerstvením a oceněné obeslat medailemi poštou. Zároveň ale věřím, že jemu samotnému se celý večer líbil a užil si ho stejně jako lidé, kteří budou svoje rozhodnutí investovat do oslavy narozenin Komory před Revizní komisí obhajovat.

Předpokládám také, že se zprávy o 30 letech objeví i jinde než v komorovém časopise a získají i v předvolebním čase pozornost médií. Komora si to totiž zaslouží.

Počítám i s budoucí kritikou, že Komora mohla tuhle konkrétní akci lépe mediálně (rozuměj politicky) prodat. Jakkoliv s ní ale počítám, nebudu s ní souhlasit. Komora totiž není na prodej. Důležitost Komory i jejího trvání totiž i po třiceti letech spočívá v uvědomění, jak velkou cenu Komora má.

Stanislav HAVLÍČEK