Co byste České lékárnické komoře popřáli k 30. narozeninám a koho byste při této příležitosti ocenili?

PharmDr. Lukáš MALÝ, Lékárna Klášter, Liberec

Komoře bych popřál do dalších minimálně 30 let hodně sil v jednání s politiky a více členů, kteří se zajímají o aktuální dění a není jim budoucnost našeho oboru lhostejná. Při této příležitosti bych ocenil právě tyto aktivní lékárníky, kteří se snaží svým nejlepším vědomím a svědomím obor bránit, vysvětlovat pacientům a svému okolí složitost systému a jeho financování a jsou ochotni vystoupit ze své komfortní zóny vydávajícího za tárou.

PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Dr. Max, Brno

Co přeji České lékárnické komoře k 30. narozeninám? Úměrně tomuto „věku“ zdraví (ve smyslu plné kondice a síly), rozvahu a odstup, ať je naše konání provázeno rozmyslem. Odvahu, ať se v případě potřeby nebojíme rázně ozvat a nestojíme tiše v koutě. Vyřešení vnitřních konfliktů (pojďme hledat, co nás spojuje...), pojmenování a přiznání toho, co nám nejde, a naopak sebevědomá prezentace té spousty věcí, kterou tak dobře umíme a každodenně za tárami také děláme.

Ocenění kolegyň a kolegů není snadná otázka. V poslední době přestávám nacházet osoby či osobnosti s širokým přesahem a celorepublikovým působením. Znám mnoho skvělých lidí, kteří toho dělají hodně, ale bývá to spíše na regionální úrovni. Velký záběr začíná mít řada kritiků, ovšem často bez konstruktivních návrhů a snahy o pochopení často složitých procesů. Stmelo­vatele napříč generacemi a okresy bohužel moc nevidím.

Mgr. Helena Slámová, Lékárna Komín, Brno

Hodně sil. V boji s úředním šimlem, úplatnými politiky a bezskrupulózními lobbistickými skupinami. Také trpělivost s nezájmem laické i odborné veřejnosti. Přeji Komoře i nám všem férové a důstojné partnery v diskuzi a při jednáních na půdě vlády, ministerstva, SÚKLu i zdravotních pojišťoven. Přeji aktivní členskou základnu, která chápe, že Komora samotná změnu nepřinese. Že výsledky mohou být jen tak dobré, jak aktivní, sebevědomí a hlasití budou její členové. Každý z nás má velkou moc věci posunout dopředu. Třeba jen o kousek, který ale nakonec může dát silný obraz celku.

A protože Komora jsou její členové, přeji každému z nich, aby se nebál ozvat v každodenních malých soukromých bitvách. Každý jeden, kdo se odváží o malý krok vystoupit ze své komfortní zóny, může být motivací a inspirací pro někoho dalšího. Stejně, jako se šíří epidemie, může se šířit chuť být svobodný a zodpovědný za to, co a jak dělám.

Pokud je pro vás těžké něco udělat pro blaho anonymní většiny, udělejte to kvůli sobě. Pokud budete pevně stát za svými hodnotami a přáními, budete mile překvapeni. Žádná katastrofa se obvykle konat nebude. V tom nejhorším případě se totiž nestane vůbec nic, v tom lepším dosáhnete potřebné a žádoucí změny. V každém případě se budete cítit skvěle, protože v tu chvíli budete mít moc nad svým životem jen vy sami. A to je pocit k nezaplacení. Pozitivní změnu pak uvidíte nejen vy, ale my všichni.

Kéž by Komoru čekalo radostnějších příštích 30 let.

PharmDr. Přemek Císař, Lékárna Modřínová, Třebíč

Při otázce, co byste popřáli, mi vždy přijde na mysl přání laborantky Líby z fakulty, která vždy přála: „Tak ještě dvakrát tolik“. A koho ocenit? No všechny. Všechny ty, kteří se snaží vlít Komoře krev do žil. Všechny ty předsedy OSL a členy místních představenstev, kteří se starají, aby Komora fungovala, pořádají Shromáždění členů, místní volby a vzdělávací akce. Samosebou i prezidenty a předsedy všech rad a komisí, kterých za tu dobu bylo požehnaně. Zkrátka všechny, kteří pro Komoru něco dělají, aby nebyla jen pomníkem ze zákona, ale živou strukturou, která nás lékárníky reprezentuje

PharmDr. Veronika Horáková, Nemocniční lékárna Fakultní nemocnice, Motol

Pokud bych chtěla Komoře a tím potažmo nám, všem lékárníkům, popřát něco velkého, neboť Komora není jen abstraktní pojem, ale jsme to my, lékárníci, tak by na to jedno vydání časopisu nestačilo, a to by mě pan šéfredaktor asi hnal. Takže budu stručná. Ve třiceti by už člověk měl mít rozum. Já byla například již zasloužilou matkou a svoje třicetiny jsem slavila se svým prvorozeným synem na klíně v jedné brněnské restauraci a byla jsem šťastná. To si pamatuji doteď. Nám taky přeji, abychom si uměli užít ten krásný pocit ště stí. Přeji nám, abychom mezi sebou dobře vycházeli, neházeli si navzájem klacky pod nohy, neválčili mezi sebou a působili na veřejnosti jednotně. Dohodli se na základních bodech, které budeme prosazovat a budeme si je umět navenek obhájit. Aby nás naše práce bavila, abychom viděli smysl v tom, co děláme, měli kolem sebe bezva partu kolegů; spokojenost a dobrá nálada na pracovišti dělá hodně.

Abychom se navzájem neshazovali sami před sebou, svými kolegy, ostatními zdravotníky, ani na veřejnosti. Abychom se neustále vzdělávali, neusínali na vavřínech a učili se novým věcem a poznatkům, které budeme předávat svým pacientům, studentům a spolupracovníkům, to je vždy cesta kupředu.

Na všechno jen nenadávali a snažili se i na tom, co vypadá zpočátku jako něco hrozného, najít nějaká pozitiva.

Aby se naše lékárenství nebo chcete-li farmacie, stalo zase prestižním oborem, který bychom s radostí, nadšením a klidným svědomím nechali vystudovat svoje vlastní děti, nebo alespoň děti nejbližších příbuzných či kamarádů, protože další generace je určitě sebevědomější než ta naše a nové mladé lékárníky bude náš obor moc potřebovat.

Já jsem své nominace Komoře zaslala. Budu trochu tajemná. Je to naše šarmantní a noblesní kolegyně z řad nemocničních lékárníků a dva páni docenti z analytiky a technologie, se kterými jsem měla možnost pracovat, kteří mě posunuli dál a nesmírně si jich vážím nejen po odborné ale i po lidské stránce, vzhlížím k nim s neskutečnou pokorou a respektem a hluboce před nimi smekám. Zda byly moje nominace vyslyšeny se dozvíme již brzy…