SVĚTOVÉ DNY ZDRAVÍ říjen

Na měsíc říjen nepřipadá žádný ze světových dní zdraví vyhlašovaných WHO. Z jiných mezinárodních dní souvisejících se zdravím to jsou Mezinárodní den starších, Světový den bez násilí, Světový den zraku, Světový den duševního zdraví, Světový den artritidy/revmatizmu, Světový den hospicové a paliativní péče, Světový den bílé hole, Světový den výživy (potravy), Mezinárodní den pro odstranění chudoby, Světový den boje proti osteoporóze, Den Organizace spojených národů, Světový den psoriázy. Z dřívějších tzv. podporovaných dní to byly Světový den lidských sídel a Mezinárodní den pro zredukování přírodních katastrof a z tzv. sponzorovaných dní Den boje proti bolesti. Z dalších dní připomínaných v tomto měsíci to je Světový den trombózy, Světový týden idiopatické plicní fibrózy, Den pro zdravá prsa, Evropský den boje proti depresi a další.

Mezinárodní den balbutiků / Mezinárodní den koktavosti / Mezinárodní den porozumění koktavosti (International Stuttering / Stammering Awareness Day, ISAD)

První Mezinárodní den povědomí o koktání (ISAD) se konal 22. října 1998 za podpory Mezinárodní asociace pro poruchy fluence mluvy (International Fluency Association, IFA), Mezinárodní asociace balbutiků (International Stuttering Association, ISA), Evropské ligy asociací balbutiků (European League of Stuttering Associations, ELSA) a Americké asociace pro slyšení řeči a jazyka, resp. pro řeč a sluch (American Speech-Language and Hearing Association, ASHA).

Koktavost je definovaná ve smyslu Mezinárodní klasifikace nemocí (MKN-10), diagnóza F98.5, jako řeč, která je charakterizovaná častým opakováním nebo prodlužováním slabik a slov, případně alternativně častým zaváháním a pauzami‚ které narušují rytmický tok řeči. Klasifikována by měla být jako onemocnění pouze tehdy, když výrazně narušuje plynulost řeči.

Koktavost se pokládá za syndrom komplexního narušení koordinace orgánů, účastnících se na mluvení. Syndrom se nejnápadněji projevuje charakteristickým nedobrovolným přerušováním plynulosti procesu mluvení.

Cílem ISAD je podporovat povědomí o koktání a porozumění tomuto stavu, ukázat vděčnost lidem, kteří koktají, a odborníkům, kteří s nimi pracují. ISAD slouží k prokázání podpory osobám s poruchami řeči a k informování veřejnosti o této problematice. Každoroční cíl je blíže specifikován konkrétním tématem.

Rok       Téma

1998      Síla vašeho hlasu.

1999      Mnoho jazyků, jeden hlas.

2000      Oslovte děti, které koktají.

2001      Nejsi sám: Transformace vnímání.

2002      Nenechte se zastavit koktáním.

2003      „Mezinárodní povědomí koktání“ je každodenní. Právě jsme to oslavili 22. října!

2004      Mezinárodní rok dítěte, které koktá.

2005      Vize společnosti pro globální akci.

2006      Nemluvte o nás. Promluvte si s námi.

2007      Povědomí koktání: globální komunita, místní aktivita.

2008      Nebojte se koktání.

2009      Koktání: Více než zamotaný jazyk.

2010      Lidé, kteří koktají, inspirují.

2011      Sdílení příběhů – změna vnímání.

2012      Hlas a co říct!

2013      Lidé, kteří koktají, se navzájem podporují.

2014      Mluvíme jedním hlasem!

2015      Šiřte slovo – vzdělávání, spolupráce, komunikace.

2016      Koktavá hrdost – respekt, důstojnost, uznání.

2017      Svět, který rozumí koktání.

2018      Vyjádřete svůj názor.

2019      Růst prostřednictvím mluvení.

2020      Cesta mezi slovy – o pružnosti a překonávání překážek.

2021      Vyslovte změnu, kterou chcete vidět.

Z historie

První zmínky o koktání, koktavosti pocházejí z 5. století př. n. l., kdy byly Hippokratem (cca 460 př. n. l. – 377 př. n. l.) popsány příznaky podobné koktání. Hippokrates tvrdil, že příčiny této poruchy byly skryty hluboko v mozku člověka a řečových impulsech, které z něho pocházejí. Existují další starodávné popisy jevu. Je známo, že tímto onemocněním trpěli faraoni; Aztékové hledali způsob, jak je vyléčit; má se za to, že poruchu řeči (koktal) měl prorok Mojžíš („Nejsem mužem slov, protože jsem pomalé řeči a pomalého jazyka.“), jedna z nejvýznamnějších postav izraelského národa a Starého zákona. Jeho slova příležitostně tlumočil jeho bratr Áron. Důvody koktání Mojžíše byly zevrubně analyzovány s cílem navrhnout pro ně věrohodné lékařské vysvětlení. Mojžíš žil pravděpodobně okolo 15.–13. století před naším letopočtem. Podle Davida Ganse se narodil roku 2368 od stvoření světa, což odpovídá roku 1394–1393 př. n. l., zemřel roku 1274–1273 př. n. l.

Talmud spekuluje o důvodu Mojžíšova koktání. Zdá se, že se faraon rozhodl, když byl Mojžíš ještě dítě, nechat ho zabít. Interpretace spočívala v tom, že mohl být hrozbou pro jeho trůn. Mojžíš byl podroben zkoušce se dvěma miskami – jednou plnou zářícího zlata (podle jiného autora byl v misce jasný onyx) a druhou plnou hořících uhlíků. Pokud by si vybral zlato, dostal by trest smrti (Mojžíš měl podle některých zdrojů v té době pouhé 3 roky.). Archanděl Gabriel mu nařídil, aby si vzal ten s obsahem uhlí a vložil si ho do úst (nebo prsty popálené od uhlíků). Od té doby koktal.

Existují důkazy o tom, že koktání je způsobeno emočním stresem v kombinaci s duševními konflikty vyskytujícími se současně. Biblické souvislosti: Mojžíš se narodil do národa uprchlíků. Jeho předkové přišli do Egypta, aby unikli hladomoru, a přestože byli nejprve přivítáni, v době Mojžíšova narození Izraelité prožívali trpké, tvrdé a brutální otroctví – Egypťané utopili všechny nově narozené židovské děti mužského pohlaví ihned po jejich narození. Mojžíš byl jako dítě adoptován faraónovou dcerou Thermutis a vychováván jako egyptský princ v královských palácích.

Lze se setkat s názorem, že Mojžíš trpěl vrozenou tělesnou vadou (rozštěpem rtu a možná také rozštěpem patra).

Také s návrhem, že řečová porucha Mojžíše nebyla koktání (možná pro ně ani v té době neexistoval termín), ale stav vzniklý v důsledku strukturálního poškození obličeje vyvolaného výše uvedeným spálením jazyka a rtů, s neuromuskulárním poškozením.

Jiný vysvětlující názor na koktání uvedl řecký filozof Aristoteles (384 př. n. l. – 322 př. n. l.), který sám v řeči zadrhával – jedná se o nefunkční jazyk, řečové problémy vycházejí ze slabosti, protože jazyk není poslušný vůli.

Řecký orátor Démosthenes (384 př. n. l. – 322 př. n. l.), současník Aristotela, koktal, trpěl poruchou řeči – rotacizmem (chybnou výslovností hlásky r), fonastenií (úzkostnou hlasovou poruchou). Obecně je známý příběh, kdy mu herec Satyrus předepsal hlasová cvičení – použití zrcadla, vkládání oblázků do úst, pod jazyk (těmi se snažil odstranit dyslalii – patlavost). K nápravě jeho poruchy řeči mu doporučoval, aby přednášel text (modlitby) do rytmu svých kroků nebo do rytmu vln. Plutarchos uvádí, že si Démosthenes postavil podzemní „studio“, do něhož bez výjimky denně sestupoval, aby formoval svou činnost a kultivoval svůj hlas. V dnešní terminologii akceptovanou metodou – pomocí dechových cvičení. Důležitost dechových a hlasových cvičení balbutiků zmiňuje ve svém díle – Kánonu medicíny – Avicenna (asi 980–1037 n. l.).

Příkladem chronického koktání z římských dob byl císař Claudius (10 př. n. l. – 54 n. l.). Je zmiňováno jeho postižení v podobě třesu hlavy a rukou, hluchoty a částečného ochrnutí dolních končetin. Podle některých historiků mohl být také mentálně retardovaný. Možná si vzpomeneme na fiktivní autobiografii a adaptaci televizí BBC z roku 1976 ve filmovém seriálu I, Claudius (Já, Claudius).

Výše jsme naznačili některé „triky“ a terapeutické přístupy. V návaznosti na filmové zpracování vzpomeňme jinou historickou osobu – Alberta Frederika Arthura Georga, Bertieho – tedy anglického krále Jiřího VI. (1895–1952) – trpícího poruchou řeči. Jeho příběh se stal známějším po uvedení díla The King´s Speech (2010), u nás Králova řeč (filmové nebo divadelní představení). Do praxe australského řečového terapeuta Lionela Loguea patřila škála různých, i méně ortodoxních postupů – dechová cvičení, kloktání teplé vody a nacvičování intonační samohlásky hlasitým hlasem, přičemž každý zvuk se natáhl na 15 sekund atd.

Rovněž současník krále Jiřího VI., britský politik a premiér Winston Leonard Spencer Churchill (1874–1965), bojoval v průběhu svého života neuvěřitelně tvrdě, aby překonal mírnou poruchu řeči – šišlavost a koktavost. Zmiňme intenzivní studium problematiky, dlouhou přípravu a procvičování projevů. Při chůzi si procvičoval různá rčení, zejména často opakoval větu: „The Spanish ships I cannot see since they are not in sight.“ (V překladu se ztrácí smysl procvičované věty „Španělské lodě nevidím, protože nejsou v dohledu.“). Churchillova vytrvalost vyústila v prohlášení: „Moje překážka není překážkou.“

Seznamy osob, které trpí některým z výše uvedených zdravotních problémů, jsou širší a zahrnují řadu osobností z kulturní, vědecké, sportovní a politické sféry.

Z našich osobností například filologa a spisovatele Josefa Jungmanna (1773–1847) a spisovatele Karla Jaromíra Erbena (1811–1870). Sám Jungmann píše: „Jedna z mých chyb byla kvapné mluvení, koktání, jehož příčinu hledával jsem v ústrojí chybném od přírody.“ Přičítá to školní výchově a užije si kvůli tomu nejednu nepříjemnou poznámku. Karel Erban (tak byl zapsán v matrice) se při řeči zajíkal. Zadrhával. Koktal.

Koktání je narušení normální plynulosti řeči, jehož patofyziologie stále není dobře známa. V době, kdy se koktání považovalo za nemoc nebo její příznak psychogenního původu, byla doporučena behaviorální terapie; dále oxid uhličitý, amfetaminy, benzodiazepiny, haloperidol, verapamil, botulotoxin, protézy a operace s různou mírou úspěšnosti. Nyní se na terapii (cviky, správné dýchání, logopedická cvičení) podílejí foniatři, logopedové, psychologové, příp. též psychiatři a neurologové.

Poznámka autora: V příspěvku se nezabýváme politickou korektností označování „koktavý“, „balbutik“, „osoba, která koktá (person who stutters, PWS“). K označení balbutik: Latinský název koktání se odvozuje od Římana jménem Balbus Blaesius, který sám koktal. Zavíral se či byl zavírán do uzamčené klece s dalšími jedinci se zdravotním postižením umístěné na nejdůležitější silnici starověkého Říma – Via Appia. Lidé jej za koktání odměňovali mincemi.

Doc. RNDr. Jozef Kolář, CSc.

Literatura u autora