Potenciál kurkuminu při léčbě diabetu

Kurkumin, 1,7-bis (4-hydroxy-3-methoxyphenol)-1,6-heptadien-3,5-dion, je žluté barvivo získávané především z oddenku kurkumy (Curcuma longa, Zingiberaceae), ale v menším množství ho lze nalézt třeba i v zázvoru. Je to lipofilní látka polyfenolického charakteru. Jeho molekula se podobá ubiquinolům a jiným fenolům známým tím, že mají silné antioxidační aktivity. Biologická dostupnost kurkuminu po orálním podání je nízká, ale může být zlepšena disolucí v ambivalentním rozpouštědle (glycerol, ethanol, dimethylsulfoxid) nebo současným příjmem piperinu.

Kurkumin má schopnost potlačovat oxidační stres a zánětlivý proces, což je předpokládaný důvod pro jeho využití jako podpůrného prostředku u pacientů s diabetes mellitus druhého typu (T2DM). Oxidační stres při diabetu je v současné době považován za klíčovou příčinu rozvoje pozdních komplikací. Je současně spojujícím článkem mezi jednotlivými patogenetickými pochody, které se účastní rozvoje cévních změn. Hyperglykemie, která je hlavním vyvolavatelem vystupňovaného oxidačního stresu, vede zejména v kombinaci s dyslipoproteinemií k urychlení aterogeneze. Stav chronické hyperglykémie vede ke zvýšeným hladinám konečných produktů pokročilé glykace (AGEs, advanced glycation endproducts), které působí přímo na buňky a mají prozánětlivé účinky. AGEs ovlivňují v buňce řadu signálních molekul. Snižují expresi endotelové NO syntázy, zvyšují expresi endotelinu 1, aktivují nukleární faktor NF-κB, který indukuje řadu růstových faktorů (TGF-β, VEGF), snižují tvorbu prostacyklinu, indukují expresi inhibitoru tkáňového aktivátoru (PAI-1) a konečně stimulují expresi cytoadhezivních molekul v endotelu. V odborné literatuře lze najít studie (5 se zvířecími modely, 4 in vitro a 1 klinickou), které prokazují schopnost kurkuminu inhibovat tvorbu AGEs.

Autoři review studie zveřejněné v letošním roce hodnotili randomizované klinické studie zkoumající účinek suplementace kurkuminem na glykemické indexy včetně glykémie nalačno, glykovaného hemoglobinu (HbA1C) a hodnocení homeostatického modelu inzulinové rezistence. Do studie bylo zahrnuto 11 článků hodnotících 1 131 osob s T2DM. Léčba ­kurkuminem významně snížila glykémii na lačno v 8 studiích a HbA1c v 7 stu­diích. Homeostatický model inzulinové rezistence byl hodnocen v 5 studiích a ve 3 z těchto studií to bylo významně sníženo suplementací kurkuminu. Pacienti, kteří byli suplementováni kurkuminem po delší dobu (≥12 týdnů), vykazovali významné snížení glykemických indexů. Sami autoři ovšem přiznávají limity této studie. Počet dostupných studií na toto téma byl poměrně nízký a velikost vzorku byla ve většině z nich malá. Některé studie nebyly zahrnuty, protože byly napsány v jiném jazyce než v angličtině. Dostupné články navíc vykazovaly heterogenitu, pokud jde o dávkování a trvání intervence. A konečně, většina studií byla provedena v asijských zemích, takže zobecnění těchto výsledků na evropskou populaci není jisté. Autoři další review studie, kteří hodnotili randomizované klinické studie s diabetiky užívajícími kurkumin, se zaměřili navíc také na hodnoty celkového cholesterolu (TC) a triglyceridů (TG). Čtyři studie zahrnující 453 pacientů ukázaly, že hladiny TC a TG byly v souvislosti s užíváním kurkuminu sníženy v asijské podskupině pacientů, kdežto na Středním východě nebyl rozdíl ve hladinách statisticky významný. Což naznačuje, že přenos výsledků z populace na populaci má opravdu svá omezení. Systematický přehled a metaanalýzu k vyhodnocení účinku kurkuminu na glykemický a lipidový profil u osob s nekomplikovaným T2DM provedli letos také italští autoři. Ti shromáždili velikost účinku napříč studiemi, aby získali celkovou intenzitu účinku. K zohlednění různých zdrojů variací mezi studiemi použili model náhodných účinků. Jejich závěrem bylo, že léčba kurkuminem statisticky významně snížila HBA1c, hodnocení modelu homeostázy a lipoprotein s nízkou hustotou (LDL). Metaanalýza tedy potvrdila benefity užívání kurkuminu na metabolismus glukózy, přičemž výsledky se zdají být jistější než u metabolismu lipidů.

Jiný dva roky starý systematický přehled a metaanalýza rando­mi­zovaných kontrolovaných klinických studií naznačuje, že existuje dostatek důkazů pro suplementaci kurkuminu k vyvolání významných pozitivních účinků na hladiny adiponektinu, který se podílí na metabolismu sacharidů a lipidů a diabetici mívají jeho hladinu sníženou. Další studie naznačují, že spojení suplementace kurkuminem s fyzickou aktivitou přináší větší benefit z obojího. Dochází ke zlepšení mitochondriální aktivity a anti­oxidační obrany, čímž se snižuje oxidační stres.

Dostupné studie tedy naznačují možný příznivý účinek kurkuminu a jemu příbuzných sloučenin u pacientů s T2DM. Konzumace doplňků s kurkuminem u nich může vést k snížení hladiny glukózy v krvi nalačno a hladiny glykovaného hemoglobinu. Účinky na inzulínovou rezistenci jsou méně jisté. Pokud jde o délku léčby, účastníci studií, kteří užívali suplementaci po delší dobu, obecně vykazovali lepší výsledky ve srovnání s kratším trváním léčby. Podle výboru Organizace pro výživu a zemědělství WHO, mezi jehož činnostmi je hodnocení toxicity potravinářských přídatných látek a koření, je přijatelný denní příjem kurkuminu 0 až 3,0 mg/kg tělesné hmotnosti. Tato hodnota byla stanovena na základě nejvyšší dávky, při které se v multigenerační studii na potkanech ještě neprojevily žádné negativní účinky, a použití bezpečnostního faktoru 100. Přestože je kurkumin podle aktuálně dostupných klinických studií obecně bezpečný a dobře tolerovaný, důkazy z dlouhodobých zkoušek stále chybí a obezřetnost je na místě. Také je zapotřebí více klinických studií k ověření účinků kurkuminu pomocí standardizovaných protokolů, které umožní přesnější srovnání napříč studiemi a dlouho­dobé studie bezpečnosti.

Mgr. Věra Klimešová

Laboratoře aplikovaného výzkumu a vývoje společnosti Fytopharma

Zdroj: www.fytoinstitute.eu