Přátelské blahopřání předsedovi

Milý Martine,vím, že jsi na jaře tohoto roku oslavil významné životní jubileum. Doba byla tak divná, že jsme ti ani nestačili pořádně popřát, natož to aspoň trochu oslavit. Proto mi dovol pár otázek, aby se kolegové o tobě dověděli více, mnohé z nich jsi učil, vedl je při diplomových pracích a tvrdě je zkoušel z farmaceutické chemie a u státnic.

Co tě přivedlo ke studiu farmacie?

O existenci Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové jsem jako Hradečák a student místního gymnázia věděl, každý den jsem kolem postupně se rozrůstajícího areálu jezdil trolejbusem do školy v centru města. Navštěvoval jsem v posledních dvou ročnících gymnázia volitelný blok předmětů zaměřený na chemii a biologii. Shodou okolností stejný blok studovala dcera budoucí děkanky profesorky Kvasničkové, která nás informovala o Dni otevřených dveří na fakultě, takže jsme se jednu deštivou listopadovou sobotu v roce 1978 s dalšími studenty hradeckého gymnázia vydali na průzkum laboratoří jižní budovy fakulty, severní budova byla tehdy ještě ve výstavbě. Vzpomínám si na maličké laboratoře s nízkým stropem plné přístrojů a pedagogy, vědce v bílých pláštích. Můj původní záměr studovat chemii na VŠCHT v Pardubicích tak vzal za své, a místo do Pardubic jsem podal přihlášku na Farmaceutickou fakultu.

Jak jsi prožíval v době normalizace svá studentská léta, jak jste drželi partu? Vím, že Hradečáci někdy měli do kolejní party trochu dále, ale sport a večerní posezení v hospůdce nám byly vždy společné.

Studoval jsem od září 1979, první semestr jsme měli ještě takzvanou blokovou výuku. Nejprve jsme měli blok přednášek v hradeckém muzeu a v montované přízemní stavbě v Heyrovského ulici. Následoval blok velmi dlouhých praktických cvičení v laboratořích, po nocích jsem pak počítal výsledky a psal protokoly, popřípadě se učil na zápočty. Partu jsme utužovali během povinných brigád v zemědělství; sběr brambor, řepy nebo lnu, to už dnešní studenti neznají. Nebydlel jsem na kolejích, takže jsem prošel prvními dvěma semestry bez úhony, protože na počátku svého studia jsem se posedávání v hospůdkách „Na Rozcestí“ nebo „U Cikána“ příliš neúčastnil. S kamarády jsem se věnoval lyžování na sjezdovkách i běžkách a nevynechal jsem žádný důležitý koncert z oblasti rockové, později i folkové hudby. Ve vyšších ročnících přibyly i ty hospůdky.

Jak tě napadlo zůstat na fakultě a uplatnit své pedagogické vlohy a kdo byl tvým hlavním vzorem a učitelem?

Už na gymnáziu mě bavila analytická chemie, jako brigádník jsem o prázdninách pracoval v analytické laboratoři hradeckého pivovaru. Na fakultě mě zaujala imunologie a mikrobiologie. U doktora Petra Jílka na mikrobiologii jsem začínal jako volontér a při hledání volného místa pro vypracování diplomové práce jsem nakonec zakotvil na Katedře farmaceutické chemie. Oblíbil jsem si přednášky profesora Karla Paláta, laboratorní techniku mě učil můj školitel doktor Karel Dlabal. Po obhájení diplomky jsem dostal nabídku zůstat na katedře jako asistent, a tím jsem v roce 1984 zahájil svoji akademickou dráhu v oboru Farmaceutická chemie.

Vím, že jsi již v žebříčku profesních hodnot dosáhl maxima: titul profesor, proděkan, člen akademického senátu Karlovy Univerzity, vedoucí katedry atd. Přesto jako pokrokový člověk máš jistě i další cíle, a to nejen profesní?

Za svoje profesní „úspěchy“ vděčím především své manželce, která mi tolerovala prodlouženou pracovní dobu v laboratoři a vytvořila mi krásné rodinné zázemí. Podařilo se nám společně vychovat dvě děti, což předčí všechny dosažené impakt faktory i Hirschovy indexy. Dále se mi podařilo být školitelem více než stovce skvělých diplomantů a doktorandů, a v této činnosti hodlám ještě pár let pokračovat. Letos se nám s kolegy z katedry konečně podařilo dopsat další díl série vysokoškolských učebnic, tentokrát 316 stran hutného čtení (se spoustou vzorců léčiv) na téma farmakochemie kardiovaskulárního, trávicího a vylučovacího systému. Rovněž v této aktivitě hodlám pokračovat.

Jak se díváš na budoucnost vývoje nových léčiv? Vím, že to bedlivě sleduješ. Budou to malé molekuly nebo biologika? A můžeme čekat novou zajímavou látku s tvou oblíbenou molekulou pyrazinu?

Na počátku 21. století farmaceutická chemie popisuje léči­va, která se vyznačují stále větší strukturní rozmanitostí. Kromě systematického studia přírodních produktů a ­­malých syntetických ligandů, zkoumá modifikované peptidy a pro­teiny, biologická léčiva, zejména monoklonální protilátky a oligonukleotidy, popřípadě multifunkční molekulární kom­plexy, takzvaná komplexní léčiva. Léčiva charakteru malých molekul vhodně doplňují biologika a naopak. Takže to vidím nerozhodně. Co se týká pyrazinu, jeho deriváty (například pyrazinamid, amilorid, glipizid, zopiklon, bortezomib, favipiravir, selexipag) své pevné místo v moderní farmakoterapii již získaly, a v nejbližší době bude paleta léčiv jistě obohacena i o další jeho deriváty jako selinexor, zibotentan, gilteritinib a další.

Jak se díváš z pohledu akademického pracovníka na vývoj českého lékárenství, kam směřuje většina studentů, kteří ti procházejí rukama?

Od roku 1989 jsme zažili obrovský rozvoj veřejného a nemocničního lékárenství, klinické farmacie i dalších oblastí farmacie. Již delší dobu se mi nelíbí řada věcí. Například, že vznikají často zbytečné lékárny na místech, která přímo nesouvisí se zdravotnickým zaměřením našeho oboru. Na druhou stranu si uvědomuji, že podoba a funkce lékárny z počátku 20. století jsou dávno překonané a že další elektronizace, automatizace a robotizace náš obor nemine. Role farmaceuta je však v mých očích nezastupitelná a žádný automat jej nemůže nahradit. Absolventi obou našich farmaceutických fakult jsou vysoce vzdělanými experty, kteří jsou velmi dobře připraveni čelit těmto novým výzvám. Bude záležet jenom na nich, zda se spokojí s rolí, kterou jim přidělí zaměstnavatel, nebo zda využijí potenciál svého získaného vzdělání.

Jsi váženým předsedou České farmaceutické společnosti. Myslíš, že má tato odborná instituce dobrou perspektivu a roli spojovat farmaceuty všech profesí?

Jsem velmi rád, že jsem jako předseda České farmaceutické společnosti mohl spolu s ostatními členy výboru důstojně oslavit 150 let trvání odborné společnosti na slavnostním shromáždění v Lékařském domě v Praze v polovině září 2021. Tato instituce plní od svého založení po současnost velmi důležitou vzdělávací roli nejenom pro své platící členy, ale prakticky „slouží“ všem farmaceutům všech profesí.

Vím, že se svou ženou Maruškou (lékárnice ve FnHK) moc rád cestuješ, máte spolu nějakou vysněnou destinaci?

Máme společné zájmy, v zimě lyžování doma i v zahraničí, máme rádi blízké Krkonoše, Orlické hory a třeba vzdálenější Dolomity. V létě nás baví turistika a v poslední době cyklistika. Rádi poznáváme nové kraje, ale moc se rádi vracíme domů.

Nezaskočí tě žádná otázka kolem sportu. Sportuješ kromě pasívního sledování i aktivně?

Jako rekreační hráč jsem se věnoval tenisu a po operaci ramene jsem se na kurt zase rád vrátil. Čím jsem starší, tím víc si uvědomuji význam rekreačního sportování. Během covidové pandemie jsme s manželkou přišli na chuť procházkám v lesích na Novém Hradci. V rámci možností se snažíme rovněž pracovat na naší malé zahrádce, vzpomínám si, že můj tchán tuto aktivitu označoval pojmem „ruský tělocvik“. Jinak u televize pasivně fandím všem našim úspěšným sportovcům, v narůstající konkurenci je každá evropská či světová medaile malým zázrakem. Koneckonců ve vědě je to velmi podobné, bez talentu a nezměrného úsilí to nejde ani v této oblasti.

Vážení čtenáři, berte prosím tento malý rozhovor jako přátelské blahopřání k šedesátinám profesora PharmDr. Martina Doležala, PhD., vedoucího Katedry Farmaceutické chemie a kontroly léčiv Farmaceutické fakulty UK. Nejen za mě, ale za celou Českou farmaceutickou společnost a lékárnickou veřejnost, ti, Martine, přeji hlavně pevné zdraví a neutuchající elán poznávat nové věci.

Pavel Grodza