Čeští lékárníci na orloji hvězdných Vah

Cyklus Hvězdných lékárnických hodin vznikl jako analogie knihy Hvězdné hodiny lidstva od Stefana Zweiga, který v ní zachytil dvanáct nejzářivějších období v lidských dějinách. Přesně před rokem měl tenhle náš redakční nápad jenom hrubé obrysy a ani my jsme tenkrát nevěděli, kolik takových okamžiků v dějinách českého lékárenství se nám podaří najít, popsat a zaplnit jimi pomyslný hodinový ciferník. Také proto jsem v prvním letošním čísle psal, že nevím, jestli se mi podaří zachytit ty nejdůležitější okamžiky v dějinách a jak budou ty mnou navržené hodiny vypadat. A také proto jsem vás, naše čtenáře, žádal o nápady, jaké historické momenty v lékárenství jsou pro vás přelomové? Kam byste je na pomyslný ciferník zařadili?

Odpověď nepřišla žádná, takže jste to, jako většinou, nechali jen na nás v redakci, abychom si s tím nějak poradili. A my věděli, že budeme muset vymyslet řešení zapeklitého problému jedenácti čísel časopisu a dvanácti výsečí na hodinovém ciferníku. Řešení jsme našli hned, a s vrozenou skromností musím poznamenat, že vyšlo ještě mnohem líp, než jsme plánovali. Navíc jsme do obálek schovali jednu hádanku, kterou jsme zapomněli vyhlásit a připomínat, takže o ní věděli jen ti, kteří se mnou obálky v průběhu roku probírali a jediný úspěšný řešitel je pracovník osvitu v tiskárně, který si nápověd skrytých v obálce všiml už v únorovém a znovu v březnovém čísle.

Nemáme nakonec ani jedenáct hvězd, je jich jen deset. Stejně jako nejvýraznějších hvězd souhvězdí, které má k lékárníkům nejblíž. Je zároveň jediným neživým symbolem zvěrokruhu a proto se, stejně jako lékárníci, vymyká systému, do kterého patří. Stejně, jak nenápadní jsou v systému zdravotnictví lékárníci, jsou Váhy, astronomickým jménem Libra, na jižní obloze celkem nenápadným seskupením hvězd, z nichž žádná nedosahuje první magnitudy. V mytologickém příběhu jsou váhami panenské bohyně spravedlnosti Astrei a kompozice souhvězdí připomíná základní schéma rovnovážných pákových vah. Vah, které jsou symbolem lékárenské přesnosti, rozvážnosti a také ekvilibria.

Jejich deset hvězd v našem seriálu zahrnuje deset historických úseků lékárnických dějin.

První jsem zařadil do období vlády dvou králů Fridricha II. a Karla IV. S jejich přispěním došlo k oddělení práce lékařů a lékárníků. Oni lékařům zakázali vlastnit lékárnu nebo se spolčovat s lékárníkem za účelem zisku. Od medicinálních řádů těchto panovníků musejí lékárníci stvrzovat přísahou, že budou řádně plnit své povinnosti a řídit se královským ceníkem léčivých látek. Díky dvěma moudrým králům dnes máme vlastní profesi.

Druhou hvězdu jsem věnoval významným lékárníkům misionářům. Ve druhé polovině 17. století bylo na českém území zhruba 40 měšťanských lékáren. A jestliže je počátek období klasického lékárenství na českém území charakterizován „importem“ lékárníků ze zahraničí, zejména z Itálie, s nástupem „Zlatého věku“ je naopak spojený „export“ lékárníků z českých zemí do světa, přičemž nejlépe zdokumentované jsou právě výpravy, skutky a poznání členů řádu Tovaryšstva Ježíšova, mezi nejvýznamnější z nich patřili nepochybně lékárníci Jan Steinhöfer (Mexiko), Pavel Klein a Jiří Josef Kamel (oba Filipíny).

Český, respektive československý farmaceutický průmysl si určitě zasloužil třetí hvězdu v lékárnickém souhvězdí. I když jsme psali jen o některých z téměř dvou stovek původních výrobních a výzkumných firem na našem území, věnovali jsme průmyslu hned dvě čísla tohoto ročníku, březnové a říjnové. I jejich obálky jsou si vizuálně velmi podobné. Lékárníci v českých zemích měli a mají důležitou roli i pro domácí farmaceutický průmysl, a proto jim za nasazení a výsledky patří hned dvojhvězda na lékárnickém nebi.

Čtvrtá hvězda zcela po zásluze patří českému, respektive československému univerzitnímu farmaceutickému vzdělávání. A také ženám lékárnicím, které si přesně se začátkem 20. století odvážně proklestily cestu ke studiu farmacie a následně do lékáren. Do roku 1918 tvořil podíl žen studujících farmacii na České univerzitě zhruba 7 % všech studentů, za deset let už to byla plná třetina a po roce 1929 získaly s necelými 51 % ženy ve studiu farmacie nad muži mírnou převahu. A už o ní nikdy nepřišly. V současnosti osciluje podíl studentek českých farmaceutických fakult kolem 80 % a v lékárenské praxi připadá na jednoho muže bezmála 5 žen. Každá z nich si zaslouží svou hvězdu na nebeském číselníku lékárnických hodin.

Pátá hvězda českého lékárenství patřila lékárnám on-line. Je jedním ze tří příběhů, jejichž vývoj většina z nás pamatuje, které žijeme, a ať se nám to líbí nebo ne, jsme jejich součástí. Jsou to hvězdné hodiny českého lékárenství, které ještě neod­bily a pořád odtikávají.

V polovině ciferníku lékárnických hodin, úplně dole, svítí hvězda, kterou nesmíme zapomenout a ani opakovat. Smutná kapitola normalizovaného lékárenství a socializace lékáren, které přišly o svá dávná a úctyhodná jména a byla jim místo nich vytetována evidenční čísla středisek Ústavu národního zdraví.

Druhý živý příběh seriálu o tom, jak se lékárníci (zaměstnanci) z doby nesvobody znovu nadechli a vrátili se k výkonu svobodného povolání. Svoboda je ale především zodpovědnost a někdy vám, místo revoluce a vlády jedné strany, sebere svobodnou vůli majetek a touha po něm. Síla se váže, kdo ji má, chce víc a svobodu ztrácí strachem, aby o to, co má, nepřišel. A tak se lékárníci sami a dobrovolně, kousek po kousku zbavují idejí a snu o svobodném výkonu povolání, sami sebe spoutávají řetězem ekonomické mantry o nutnosti neomezeného růstu kapitálu. Opouštějí své sny o jedné lékárně pro jednoho lékárníka. Fyzické osoby lékárníků pomalu předávají vládu nad svobodným výkonem lékárnického povolání osobám právnickým, které lékárny očko po očku postupně spojují do různě dlouhých řetězů, ve kterých se ze svobodného povolání znovu stává zaměstnání. Sedmá hvězda patřila zaměstnancům.

Fiat Camera! Třetí živý a neukončený příběh lze lehce uvést a vysvětlit právě parafrází prvního verše knihy Genesis. A byla Komora! Komora, kterou lékárníci čtyřicet let chtěli, pak jí padesát let chtít nemohli a teď už jí třicet let mají, přestože by jí někteří radši neměli. Já lidem, kteří se o ni zasloužili, přisoudil v lékárenských hvězdných hodinách osmou hvězdu, tu nejzářivější. Rád bych, aby Komora, jako jejich odkaz, svítila ještě dlouho. Budiž Komora!

Devátou hvězdu jsme věnovali lékárnické hrdosti, kvůli které se v roce 2006 protestovalo stávkovalo a demonstrovalo. Byl to rok, ve kterém měli lékárníci intenzivní pocit, že jde o něco velkého, že píší dějiny. Že to, co dělají, k něčemu je a mohou něco dokázat. Lékárníci mrzli na demonstraci před ministerstvem zdravotnictví, aby sami sebe přesvědčili, že mají svou hrdost a že povolání lékárníka něco znamená.

Zatím poslední, desátou, hvězdnou hodinu jsme neskromně věnovali časopisu, který právě čtete. Máme za to, že si jí za 140 let existence zaslouží. Už jenom proto, že lékárníky po celou dobu doprovázel a dokumentoval jejich životy, práci, touhy i ambice; taky ovšem neúspěchy, zklamání a četná nesprávná rozhodnutí. První číslo Časopisu českých lékárníků totiž vyšlo jen o necelých 10 měsíců později, než Národní divadlo uvedlo první představení. A co je Národní divadlo Čechům, měl by být tento časopis lékárníkům v Čechách. Nejenom česky psaný, ale dokazující, že se české lékárnictví smí a může hlásit k vlastnímu místu na slunci. Nebo pod hvězdami, chcete-li.

Do dvanácti hodinových výsečí ciferníku ještě zbývá dopsat dvě kapitoly. Věřím, že se teprve stanou, protože věřím, že farmacie má budoucnost minimálně stejně dlouhou, jak dlouhá je za ní stopa v minulosti. Nakonec je za sto nebo pět set let zaznamená někdo jiný. Pro tento cyklus to ještě není ciferník, ale deset hvězd souhvězdí Vah, které jsme vám otočili tak, aby připomínaly rovnoramenné váhy už na první pohled.

A nápovědy na obálkách? Třeba najdete o svátcích chvilku si je všechny znovu prohlédnout a najít, že na každé z nich svítí jiná hvězda souhvězdí lékárníků.

Standa Havlíček