Zajistí rozdělení společné obchodní přirážky fungující veřejné lékárny v Česku?

Již nějakou dobu se setkávám při různých diskusích nad téma­tem budoucnosti financování lékárenské péče s pojmem „roz­dělení společné obchodní přirážky“. Jak je patrné z názvu, je obchodní přirážka společná pro distributora a poskytovatele lékárenské péče, a jako taková je u nás nastavena již od začátku 90 let. V roce 2006 byla Ministerstvem zdravotnictví do praxe zavedena degresivní podoba společné obchodní přirážky. Degresivní podoba společné obchodní přirážky byla od té doby jen asi dvakrát nepatrně upravena v prvním a posledním cenovém pásmu.

Od roku 2007 jsem se za Grémium majitelů lékáren účastnil řady jednání o změně způsobu financování lékárenské péče. Ponechme nyní stranou zavedení farmaceuta jako nositele zdravotních výkonů v roce 2014, který byl přetaven do podoby tzv. signálního výkonu 09552 za výdej léčiva na receptu a s tím spojenou administrativu. Byl to první krok k faktickému oddělení úhrady za poskytovanou zdravotní péči od úhrady ze zdravotního pojištění založeném jen za množství vydaných léčiv na recept a s tím spojené financování lékárenské péče pomocí degresivní obchodní přirážky. Ve světě se tomuto modelu říká kombinovaný systém odměňování lékárenské péče a jednotlivé země k němu přecházely postupně od 90. let minulého století.

V posledních několika letech se u nás objevila v odborných diskusích tendence či snaha o tzv. rozdělení společné obchodní přirážky na část distribuční a část tzv. lékárenskou. Je to reakce na aktivitu některých výrobců, kteří mají ze zákona distribuční povolení a podle Cenového předpisu si mohou „vzít“ neomezenou část ze společné obchodní přirážky. Přitom tito výrobci nevykonávají faktickou distribuční činnost. Na provozovatele lékárny pak zůstane zbylá část přirážky, tedy méně peněz. Téma rozdělení společné obchodní přirážky se stalo také jedním z bodů Dohodovacího řízení v roce 2018. Text návrhu na rozdělení této přirážky byl součástí protokolu dohodovacího řízení pro rok 2019. Jako koordinátor jsem s tímto postupem souhlasil za podmínky, že společná obchodní přirážka bude rozdělena na současné úrovni rozdělení mezi distributory a lékárny v praxi. Na této formulaci jsme se dohodli se zdravotními pojišťovnami. Následná komunikace mezi Ministerstvem zdravotnictví a koordinátorem segmentu již nebyla vedena v duchu a kontextu podepsané dohody. Návrhy na rozdělení společné obchodní přirážky neodpovídaly tehdejší reálné výši přirážky pro distributora a zbylé části pro lékárnu a byly výrazně „vychýleny“ ve prospěch distributora a na lékárny zbyla daleko menší část, než byla původně sjednaná výše obchodní přirážky.

Takové návrhy ze strany tehdejšího vedení Ministerstva zdravotnictví jsem za segment lékárenské péče odmítl, protože bylo jasné, že finanční náklady spojené s rozdělením ponesou jen majitelé veřejných lékáren. Ani tehdy nebyla zodpovězena otázka, kdo ponese náklady a fakticky zaplatí rozdělení společné obchodní přirážky? Majiteli lékáren jsem byl upozorněn na zkušenosti s rozdělením společné obchodní přirážky, která proběhla v roce 2005 v sousedním Slovensku. Slovenská zkušenost byla taková, že hranice rozdělení byla stanovena administrativně, a to ve výši 1/3 pro distributora a 2/3 pro provozovatele lékárny ve všech cenových pásmech a týká se to také tzv. základní sumy ceny léčiva. Provozovatelům lékáren by tak ve výsledku Dohodovacího řízení v roce 2018 zůstal v ruce „Černý Petr“.

Zdravotní pojišťovny už poněkolikáté v Dohodovacím řízení odmítly přidat peníze do našeho segmentu lékárenské péče. Ve snaze o přidání financí také do lékárenské péče jsme však zůstali osamoceni a historicky jsme se ze strany distributorů léčiv sdružených v Asociaci velkodistributorů léčiv (AVEL) nikdy nedočkali podpory při jednáních na Ministerstvu zdravotnictví. Stejný AVEL působí na Slovensku. Jak by dopadlo vyjednávání o rozdělení společné obchodní přirážky mezi distributory a lékárny je tedy zřejmé. Velmi pravděpodobně by to rozdělení přirážky bylo ve výši 1/3 pro distributory a 2/3 pro lékárny, jak je to ostatně na Slovensku již od roku 2005. Dopady takového rozdělení přirážky na české veřejné lékárny bez majetkového propojení s velkoobchodem by byly likvidační. Urychlil by se proces konsolidace lékárenského trhu a značná část veřejných lékáren by ukončila svou činnost. Diskuse nad tématem rozdělení společné obchodní přirážky bude bezobsažná do té doby, než se stanoví cílový stav, který má požadovanou změnou nastat.

Zcela určitě nemá být cílem změna v majetkové struktuře veřejných lékáren, tedy likvidace majitelů nezávislých veřejných lékáren – majetkově nepropojených s distributorem. V dnešní pandemické době, kdy je rekordní míra inflace, rostou skokově ceny energií, zvyšují se požadavky na růst platů a mezd zaměstnanců, zvyšují se ceny nájmů o inflační doložku, náklady na SW a služby účetních, je na místě si sednout a společným úsilím dojednat přidání peněz do segmentu lékárenské péče ze strany zdravotních pojišťoven. Po splnění tohoto základního kroku můžeme pokračovat v diskusi o rozdělení společné obchodní přirážky mezi distributory a lékárny a je jedno, zda to bude v poměru 1/6 pro distributory a 5/6 pro lékárny či 1/4 pro distributory a 3/4 pro lékárny. Bez faktického přidání peněz pro zajištění lékárenské péče, včetně dostupnosti lékáren a léčiv, nemá cenu ani zahajovat diskusi na toto téma. Není předem zřejmé, kdo toto rozdělení zaplatí? Jedině společný postup všech distributorů a majitelů lékáren, s cílem navýšení objemu peněz do financování lékáren je smysluplný.

V letních měsících letošního roku bylo Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS) zahájeno tzv. sektorové šetření v oblasti distribuce léčiv. Jednou z otázek zaslaných na Grémium majitelů lékáren byla žádost o vyjádření k možnému návrhu tzv. zastropování či rozdělení společné obchodní přirážky pro distributora a lékárnu. Tzv. administrativní zastropování či rozdělení společné obchodní přirážky z moci úřední situaci na distribučním a lékárenském trhu v Česku neřeší. Řešením vedoucím k zajištění plynulé a plnohodnotné distribuce léčiv, a tím pádem poskytování lékárenské péče, je obnovení konkurenčního prostředí mezi distributory, které zajistí majitelům lékáren možnost výběru distributora a tím pádem bude následně možné vyjednat co nejnižší přirážku a splatnost faktur z nabídek distributorů.

Jde o dodržování platného zákona o léčivech v otázce zajištění distribuce léčiv přes více distributorů a ukončení monopolu v distribuci. Je to jeden z prvních kroků k zajištění změny ve financování lékárenské péče, která bude ku prospěchu všech pacientů. Až následně můžeme pokračovat v diskusi, zda rozdělení společné obchodní přirážky zajistí fungující veřejné lékárny v Česku.

Mgr. Marek Hampel,

předseda Grémia majitelů lékáren

Koordinátor segmentu lékárenské péče