Převezmou roboti naši práci?

Jeden vousatý vtip říká, že v továrně budoucnosti bude pracovat vždy jeden člověk a jeden pes. Náplní práce člověka bude krmit psa a pes bude hlídat, aby se člověk nedotýkal strojů. Už je to tady, významným fenoménem, který převratným způsobem a nevratně mění trh práce, nejsou ani uprchlíci, ani jiná importovaná pracovní síla, ale nové technologie. Modernizační postupy, automatizace a robotizace nahrazují lidskou práci násobně rychleji než jakákoliv migrační vlna.

Podle nedávných studií může být téměř 60 % manuálních profesí nahrazeno existujícími technologiemi. Analýza univerzity v Oxfordu z roku 2013 predikovala nahrazení 47 % povolání automatickými systémy do dvaceti let. V oblasti „fast food“ služeb může být 73 % pracovních míst celosvětově nahrazeno automatizovanými systémy okamžitě, jen s využitím stávajících technologií. Důvod, proč se tak zatím neděje, je úplně banální. Lidská práce je za současných mzdových podmínek výhodnější než investice do automatizované technologie. Ukazuje se ale, že tlak na zvýšení minimální mzdy v USA může být výrazným impulsem pro redukci lidské a posílení robotizované práce.

Další predikce říkají, že do dvaceti let se některé profese z nabídky povolání úplně ztratí. Budou následovat třeba sazeče, dokaře, telefonní operátory a mnoho dalších. Přestože původní práce zůstává, mnohem levněji nebo efektivněji ji zvládají stroje a zařízení. Do kapitoly zmizelých profesí v učebnicích dějepisu se v příštích patnácti letech chystá nejenom řidič, tiskař a pokladní, ale taky třeba účetní a daňový poradce. Nejvíce ohroženou skupinou jsou zaměstnanci s nižší až střední kvalifikací. Robotizace připraví o práci zaměstnance vykonávající předvídatelnou a rutinní manuální činnost. Úplně nekvalifikovaná práce nezajímá ani roboty.

S 98% pravděpodobností jsou nejvíce ohroženými povoláními úředníci pro zpracování číselných údajů a všeobecní administrativní pracovníci. Nejméně ohroženými povoláními jsou ta, která ­vynikají kreativitou nebo probíhají v kontaktu s lidmi s vyšší úrovní empatie.

Chcete vědět, jak je to s profesemi v lékárně? Převezmou naši práci roboti? Stránka https://willrobotstakemyjob.com dává lékárníkům docela dobrou zprávu. Riziko nahrazení práce lékárníka robotem je 1% a v příštích pěti letech naroste na 3 %. Možná to zní jako dobrá zpráva, ale možná ne. Pro farmaceutické asistenty to totiž tak nadějně nevypadá. Jejich profese je odsouzena k náhradě za automatizované systémy s pravděpodobností 92 % a předpokládaným nárůstem pravděpodobnosti o 9 % do roku 2024. Nevěříte tomu? A proč je ten rozdíl tak propastný? Možná proto, že generátor pravděpodobnosti vychází z reálií Spojených států, ale je to důležité? A je skutečně mezi prací lékárníka a asistenta tak propastný rozdíl v množství rutinní a předvídatelné práce?

V katalogu amerického pracovního úřadu má profese lékárníka kód ­29-1051 a v pracovní náplni výdej léků na ­recept, předávání informací o lécích a jejich užívání pacientům a konzultace o volbě, dávkování, interakcích a vedlejších účincích léků s jinými zdravotnickými pracovníky. Farmaceutický asistent má kód 29-2052 a v pracovní náplni má vedle přípravy léků pod vedením lékárníka a ­odměřování dávek také evidenci a zpracování záznamů o předepsaných lécích. To jen tak na okraj.

Ať se vám to líbí nebo ne, dovolím si tvrdit, že proces a forma výdeje léčiv v současnosti nedává příliš prostoru pro kreativitu ani pro empatický kontakt s pacientem. Ne proto, že by lékárníci ­nechtěli, pacienti to tak chtějí. Vyšší desítky procent expedičních případů jsou z kategorie „znám, ani to nepište“, případně „kolik se doplácí“. Takovou formu rutinního výdeje lze snadno nahradit automatickým systémem, nebo ne?

Administrativní práce a zpracování číselných údajů v popisu práce lékárníka není. Nevyžaduje jeho kvalifikaci, tudíž může být nahrazena méně kvalifikovanou silou, a podle výše specifikované predikce ještě pravděpodobněji automatickým systémem. Kvalifikace lékárníka je na takovou práci jednoduše příliš vysoká. A i když nebere 58 dolarů za hodinu jako v USA, je na to příliš drahá. (Navíc se zdá, že nemalé části lékárníků vyplňování formulářů vůbec nejde.)

U farmaceutických asistentů je to podobné, individuální příprava se centralizuje a do budoucna pravděpodobně úplně vymizí, respektive zůstane ve specializovaných lékárnách (tuším, že jsme o tom mluvili poprvé u novely vyhlášky o vybavení lékáren v roce 2008). Prodej přes táru stále více připomíná nákup než specializované poradenství a nákupní zvyklosti se s nezadržitelnou rychlostí stejně přesouvají na internet – ano můžeme si říkat, že léky jsou zboží zvláštní povahy, ale obelháváme sami sebe. Volně prodejný sortiment lékáren je standardní nabídkou internetových lékáren a je to jenom otázkou času. Jestli nevěříte, zkuste se nezaujatě podívat na množství dárků, které jste letos koupili přes internet a porovnejte to s Vánocemi před pěti lety.

Takže (ne)radostný výhled vypadá asi následovně – stroj (nebo někdo levnější) převezme od lékárníka, kvalifikovaného na lékové poradenství, administrativní činnost a analytickou práci s čísly. Stroje převezmou větší část rutinního výdeje léků pacientovi a lékárník by teoreticky mohl získat víc času na komplikované dispenzační případy a konzultace s pacienty. Nadto by měl převzít od farmaceutického asistenta specializované poradenství při výdeji léků bez předpisu.

Sice se říká, že kvalita absolventů oboru farmaceutický asistent trvale klesá, ale pro prodej ostatního doplňkového (neregistrovaného) sortimentu doplňků stravy je stejně zbytečně vysoká, a proto je výše uvedená pravděpodobnost „vyhynutí“ profese najednou pochopitelnější.

Připadá vám ten výhled neradostný? Proč?

31. 12. 2018

Stanislav Havlíček