Editorial

… a tímto se omlouváme všem autorům vyžádaných i nevyžádaných příspěvků (a také fotografií), které se nám s ohledem na množství aktuálnějších článků nepodařilo do tohoto čísla zařadit. Texty, mezi nimi i rejstřík článků z roku 2018, zveřejníme v následujícím vydání.

Kolik je tištěných časopisů, které něco takového mohou svým čtenářům sdělit, kolik je periodik, co se obejdou bez článků stažených z internetu a jiných bezedných zdrojů hodnotných, nebo mizerných informací. Časopis českých lékárníků, jehož vydavatelem je Česká lékárnická komora, má obdivuhodný počet přispěvatelů. K sestavě pravidelných spolupracovníků, kteří se kdysi dávno zavázali k tvorbě rubrik (aniž tušili, jak dlouho jim ta řehole zůstane), pomalu přibývají další, jejichž tvorby si redakce rovněž vysoce cení, ale hlavně se jejich články líbí čtenářům. Snad jste si všimli, že se v ČČL objevuje více humorných článků na všelijaká nehumorná témata. Jejich autor, dr. Přemek Císař, nedávno vyzval čtenáře ČČL k větší aktivitě při tvorbě lékárnického časopisu a jeho slova padla na úrodnou půdu. V uplynulém roce jste si, vážení čtenáři, přáli, aby se k aktuálním problémům lékárenství vyjadřovali v časopise větší měrou lékárníci z praxe. Jsme rádi, že už do tohoto čísla jich (v rubrice Zeptali jsme se) odpovědělo deset. Naši respondenti pracují v soukromých i řetězcových lékárnách, další jako nemocniční lékárníci, a v neposlední řadě také lékárny provozují. Vybrali jsme je rovněž podle jejich ochoty prezentovat svoje názory na sociálních sítích nebo na různých lékárnických akcích a na základě dřívější spolupráce s redakcí.

Oceňujeme aktivitu vás všech, kteří vyzýváte kolegy k širší ­diskuzi právě na stránkách tohoto časopisu. Nebude to řeč svých se svými, možná byste byli překvapeni, kdo všechno tento časopis čte.

Jaroslava HOŘANSKÁ