ZEPTALI JSME SE

Lékárny bojují o pacienta i v rámci zákona různými způsoby.

Jaký způsob konkurence považujete za přínosný, jaký naopak za škodlivý a proč?

PharmDr. Lubomír CHUDOBA, prezident České lékárnické komory

Ryzí ideál profesní konkurence odehrávající se pouze v kvalitě a šíři odborných služeb budeme hledat těžko. S pozlátky „neodolatelných“ slev a obchodnickými manýry směrovat pacienty do vlastních lékáren se bohužel setkáváme ve většině evropských zemí. I když nikde asi ne v tak drsné podobě, jakou umožňuje liberální český systém. V tuzemsku navíc začala marketingovým inženýrům z řetězců a sdružení lékáren „konkurovat“ část státních a krajských nemocnic, které ke směrování pacientů využívají vlastní lékaře. Nezanedbatelná je také skutečnost, že jejich činnosti jsou kryté z rozpočtů, na které se skládáme všichni bez rozdílu.

Pohled veřejnosti a politiků je výše uvedeným jednoznačně deformován. Snižuje odborné vnímání lékáren a naše úsilí o spravedlivé ohodnocení lékárenské péče. Konkrétních podob „boje o pacienta“ je spousta a nemá smysl je detailně rozebírat. Jsme-li přesvědčeni, že porušují legislativní normy nebo komorový etický kodex, pak se jim spolu s právními poradci věnujeme. Především ale záleží na samotných lékárnících. Na jejich přístupu k pacientům a na tom, co a v jaké podobě si od svých nadřízených nechají vnutit.

Prof. PharmDr. Alexandr HRABÁLEK, CSc., proděkan pro vnější vztahy fakulty a transfer technologií FaF UK Hradec Králové

Konkurence obecně je prospěšný jev, který je schopen řadu činností posunout kupředu. To, je-li přínosná, pak závisí na jejích formách a také na oborech, ve kterých je uplatňována. Tedy, do hokynářství se hodí metody konkurenčního boje hokynářské, lékárny by měly o pacienta zápasit jinak.

Pětikoruna za přinesený recept byla forma skutečně hokynářská (dokonce se domnívám, že její autor je znám), která ovšem uvolnila stavidla daleko horším metodám, vedoucím až k vyloženému porušování zákona při odpouštění zavedených poplatků. Smutné je, že tyto formy „konkurenčního“ boje na sebe vymýšleli sami farmaceuti, zjevně neschopní domyslet konce svého počínání. O batůžkaření ani nemluvě.

Kvalitní poradenský servis, tedy kvalitní farmaceutická péče, to je to, čím by měly lékárny o pacienta zápasit. Otázkou ovšem je, zda o tuto věc ještě lidé vychovaní pětikorunami a „dárky zdarma“ (to je přeci ryzí hokynářství!) ještě vůbec stojí.

Musíme ale být optimisty a věřit, že se mezi námi najdou kolegové (třeba Mladí lékárníci, ale i všichni ostatní, jimž současný stav vadí), kterým se snad postupně podaří dostat naše povolání tam, kam patří. Je jasné, že lékárny již dávno nejsou tím, čím byly za socialismu, kdy v nich sice nebyly léky, ale lékárník měl paradoxně k pacientovi jaksi blíž. Lékárník musí uživit sebe a své zaměstnance tím, co je schopen pacientovi nabídnout. K tomu může posloužit soutěž v poskytování služeb, poradenství, konzultace, ale také ochota, porozumění a úsměv (někdy je to ovšem velmi těžké). Ale určitě našemu stavu neposlouží hokynářské podbízení se a ústup od principů zdravotnické etiky a každodenní zpronevěřování se absolventskému slibu, kde je jasně řečeno, že „ne pro mrzký zisk, ale ku prospěchu ostatních budete vykonávat své povolání“.

Mgr. Leona ŠTĚPKOVÁ, Lékárna Medea, Hostomice

Kromě dvou jsem se smířila s téměř všemi způsoby konkurence. Jedná se o to, co nemůžu ovlivnit, i kdybych se rozkrájela.  Jsou to věci, které považuji za nesprávné, škodlivé, a myslím si o nich, že v normálně fungujícím státě by byly i nelegální:

1/ Nesmírně mi vadí tzv. skrytá reklama. Mám na mysli např. do očí bijící reklamu na řetězec lékáren v seriálu Ordinace v Růžové zahradě, v posledním dílu Básníků, a samozřejmě dalších.

2/ Nedokážu se smířit s tím typem cenové konkurence, kdy se výrobce domluví s konkrétními vybranými lékárnami na velice výrazné slevě konkrétního léku. Je to v posledních letech čím dál tím častější a bývají to drahé léky. A mě šíleně štve, když přijde pacient (který k nám pravidelně chodí, je s námi spokojen a my mu vždy vyjdeme vstříc) a já mu legálně nedokážu zajistit lék za cenu, jakou má nějaká jiná „speciální“ lékárna. Musela bych totiž jít s prodejní cenou pod tu nákupní. Pacientovi ten lék tedy vyzvednu sama a předám mu ho ve své lékárně jako službu.

Mgr. Martin MÁTL, výkonný ředitel České asociace farmaceutických firem

V první řadě platí, že každá konkurence musí probíhat v rámci zákona. Jakákoliv výhoda získaná mimo zákonný rámec je škodlivá. Za splnění této podmínky pak může konkurence probíhat buď v rámci kvality, nebo v rámci ceny.

Pokud existuje vysoký standard základního zajištění bezpečné a účinné léčby, je konkurence v rámci kvality poskytovaných služeb v lékárenství zcela v pořádku. Ostatně, je to pacient, kdo z ní profituje především.

Stejná logika platí i pro konkurenci cenovou. Zde je však situace v poskytování lékárenských služeb složitější. Jak všichni víme, lékárenské služby jsou regulovány vysokým počtem různých nařízení. Zároveň jsou z významné části hrazeny zdravotními pojišťovnami, které nerozhodují o výběru konkrétní lékárny. Lze tedy říci, že v lékárenství určitý druh cenové konkurence existuje a patrně i vždy existovat bude. Nejedná se však o čisté cenové soutěžení, tak jak je můžeme znát z jiných, např. méně regulovaných segmentů.

PharmDr. Petr HORÁK, vedoucí lékárník NL FN Motol

Za přínosnou pokládám konkurenci na úrovni poskytovaných služeb, komunikace, vstřícnosti a erudice lékárníků a celého personálu.

Za škodlivé považuji všechny zapovězené praktiky typu batůžkaření, motivace preskriptorů atd. Konkurence cenou je nyní bohužel asi nevyhnutelnou součástí naší praxe, která není vy­mýtitelná jinak než legislativní regulací.

PharmDr. Aleš NOVOSÁD, předseda, Mladí lékárníci

O pacienta se dá bojovat mnoha různými způsoby. Za ty přínosné považuji jednoznačně odbornost a osobní přístup k pacientovi. Jako lékárníci snad všichni věříme, že když pomůžeme pacientovi, který je v nesnázích, on se k nám pak rád vrací pokaždé, kdy do lékárny musí. Sám mám několik desítek pacientů, kteří se nedívají na název lékárny nebo jaké máme zrovna akce, ale mnoho z nich sleduje, kdo stojí za tárou. Řada pacientů se ale také přijde zeptat pouze na doplatek. Systém jednotných doplatků u léčivých přípravků na recept by nám výrazně pomohl s často špatnou náladou pacientů, kteří si stěžují na vyšší doplatek než mají u konkurence. A nastavení tohoto systému nejednotnosti cen a doplatků považuji celkově za škodlivé. Otevírají se možnosti nekalých praktik. Lékárník by si měl získat pacienta odbornou dispenzací, dobrou radou, kvalitní konzultací. Sebevědomí lékárníků však klesá. Přispívá tomu i strach ze složitého systému, různých subjektů často kontrolujících v lékárnách apod. Celkově si myslím, že bychom měli v první řadě pracovat tak, abychom na své povolání opět mohli být hrdi.

Mgr. Jakub DVOŘÁČEK, MHA, výkonný ředitel Asociace inovativního farmaceutického průmyslu

Konkurence mezi lékárnami – nejen ta cenová – zákazníkům prospívá. To je stejné jako v jakémkoli jiném oboru. Lékárny si mohou konkurovat kvalitou servisu, délkou otevírací doby, dále například zaváděním alternativních způsobů distribuce u OTC léků. Ty si mnoho lidí určitě rádo koupí třeba z automatu přístupného 24 hodin denně či v e-shopu lékárny.

Z pohledu výrobců je pozitivní, když lékárníci poskytují lidem kvalitní poradenství, upozorňují je na možné lékové interakce, dobře vysvětlí, jak je to s generickou substitucí.

U té bych se pozastavil, negativně lze vnímat situaci, kdy je předepsaný lék zaměňován za jiný lék se stejnou účinnou látkou z jiných důvodů než je konečná cena anebo medicínský důvod. Tedy třeba proto, že na něm má lékárna větší marži nebo jí bylo poskytnuto vyšší „regálné“.

Lidi často roztrpčuje, že jeden a ten samý lék nestojí ve všech lékárnách stejně. Ovšem není k tomu reálný důvod. Musíme se smířit s tím, že ve zdravotnictví platí (nebo by přinejmenším měly platit) podobné ekonomické zákonitosti jako v jiných oborech.