Editorial

V době, kdy budete číst tento editorial, se čas prázdnin a dovolených pomalu chýlí ke konci. Jaké bylo letošní léto? Samozřejmě náročné v lékárně v turisticky zajímavých místech, kde se celý den netrhnou dveře, a zcela opačné tam, kde je lékárník rád, že jakžtakž přežívá.

Všude ale nastávají shodné situace, které je nutné s ohledem na pacientovy problémy řešit v nouzovém režimu, například když doma zapomene nebo mu na dovolené dojdou pravidelně užívané léky. Očekává lékárníkovu pomoc, většinou si ale nechce nechat vysvětlit, i když to většinou sám dobře ví, že některé „patáčky“ si prostě koupit nemůže.

Nepochybně jste se taky někdy setkali s člověkem, který na vás zkoušel všelijaké fígle, třeba že v jiné lékárně s tím nedělají takovou vědu a potřebný lék mu prodají. Rozčiluje se, že k místnímu doktorovi nepůjde, a už vůbec nemá chuť o dovolené vysedávat kvůli receptu na pohotovosti. Ve svízelné situaci, obvykle ve vypjaté atmosféře, se ocitá nespokojený pacient i lékárník permanentně znechucený vědomím, jaká spousta léků je zbytečně vázaná na recept. Je to mírně řečeno divná politika, když si pacient nemůže koupit lék na tlak. Dokonce ani pravidelnému klientovi nelze prodat Detralex (jistě, je nahraditelný doplňky stravy, ale pacient to nezřídka odmítne), který užívá dlouhá léta, přitom návykový Nurofen Stopgrip a podobné přípravky může nakupovat téměř podle libosti. A co když někomu chybí psychofarmaka, léky na epilepsii nebo jiné? Jedině doporučit cestu k místnímu lékaři s nadějí, že na recept napíše „hradí pacient“. Lékárníci jsou sice největšími odborníky na léky, ale kompetenčně nejsou na úrovni ani toho s prominutím posledního lékaře. Hlavně, že se stát chlubí elektronizací zdravotnictví.

Jaroslava HOŘANSKÁ