Diogénův syndrom státního aparátu

Příčiny tohoto patologického jednání nejsou přesně známy, ale předpokládá se vliv postupující deprese nebo stařecké demence. Jednou z dalších příčin může být prodělané psychotrauma. Postiženými jsou zejména staří osamělí lidé, nespokojení introverti, mohou trpět lehkou depresí. K úpravě poruchy vede komplexní léčba, ve které má psychoterapie velký význam.

Když jsem pro červnové číslo při marném hledání materiálu pro rubriku „Zaujalo nás…“ brouzdal po internetu, narazil jsem na stránkách Státního ústavu pro kontrolu léčiv na článek „Nabídka nepotřebného movitého majetku“.

Už jenom letmý výběr z nabízeného roztočil kolečka mojí fantazie při fabulaci příběhů těch věcí v majetku Ústavu. V hlavě se mi pomalu odvíjely příběhy statečných dávných inspektorek. Poté, co jim v autě selhala navigace GSM TOM TOM GO 1005 (v nabídce 2x – nefunkční, nelze aktualizovat, finančně nevýhodný servis), se pomoci nedovolaly ani jedním z mobilních telefonů (vícečetná nabídka, různé typy, značky a závady, např.: zastaralý software, špatná baterie, neschopnost načíst SIM nebo příliš tmavý displej). Uzamkly automobil pákou na volant (stále funkční, v současnosti pro Ústav již nepotřebná) a brodí se v nepřízni počasí vysokým šumavským sněhem na místo s větším rozhledem. Na vrcholu kopce nasadí lyže a sjezdové boty (v seznamu dvoje, opotřebované, poničené), sjíždějí adrenalinový slalom mezi kůrovcem poničenými torzy smrků, kdyby mohla vyprávět, jistě by o něm svědčila jedna špinavá, roztrhaná a rozlepená lyžařská přilba SPORTSTAR č. 57. Na pahýlech stromů, jež lemují trasu sjezdu, zůstávají po těsném míjení žmolky odrolených jednovrstvých karimatek (v seznamu 7x – opotřebovaná, děravá s otrhanými okraji) a cáry oloupané hliníkové fólie (3x podložka Alu-mat, potrhaná, děravá, oloupaná). Na břehu lipenské přehradní nádrže pak z batohu neopatrně vyprostí dámské brusle BOTAS (4 páry velikostí 37,5 až 39,5 s popraskanou kůží). Ledovou cestou na kontrolu výdejny zbraslavské lékárny, odkud nejčastěji zaznívá kritika činnosti Ústavu, za sebou táhnou lyže a boty v obalech (taška na lyžařskou obuv, obal na lyže – obojí značně poškozené) a z batohů na zádech (kletr modrý a vínový, poničený, roztrhaný) se jim do zad neskladně opírají kontrolní předvážky OWA-LABOR a váhy Sartorius 120 (obojí v nabídce jako neopravitelné, druhé v pořadí pro nedostatek náhradních dílů, neboť byly vyrobeny v šerém dávnověku minulého tisíciletí 1988).

Je pravděpodobné, že celý ten mobiliář sportovního vybavení nakoupený z FKSP mohl roky dobře sloužit v místní odborové organizaci a jako fundus pro rekreanty zimních dovolených a jistě si nezaslouží znevažovat nemístím vtipkováním.

Až na ty váhy nemají nabízené věci s legislativně vymezenou činností Ústavu mnoho společného, proto je na celém seznamu zarážející jeho záhlaví. Ústav totiž jmenovaný inventář nabízí podle prováděcího předpisu zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky…, vyhlášky 62/2002 Sb., o hospodaření organizačních složek státu … přednostně nejprve státním organizacím k bezúplatnému převodu a teprve pokud žádná státní organizace neprojeví zájem, následuje nabídka k prodeji nestátním právnickým a fyzickým osobám.

Prostým porovnáním seznamů z června a července zjistíte, že některé z nefungujících telefonů už někdo pravděpodobně koupil, stejně jako nefunkční, po pádu na zem poškozený monitor LENOVO 19“ nebo nefunkční digitální byretu 50ml i s nabíječkou, taktéž nefunkční.

Po červnovém kole státního bezúplatného převodu a prodeje vydržely v seznamu publikovaném v červenci takové extravagantní hity jako dvacet let stará chladnička Gorenje (nechladí, ale zato hřeje), několik dalších chladniček (Calex, Gorenje a MINSK), z nichž žádná nechladí, a taky mrazák, co nemrazí. Dále několik rychlovarných konvic (kromě mnoha nefunkčních i jedna fungující, která ale netěsní a teče) a stolní lampa, která neopravitelně nesvítí. Dokonce se najdou i dvě kalkulačky, z nichž na výsledky jedné se nelze spolehnout, a na displeji druhé nejdou rozeznat čísla. K těmto položkám se nabízí jedovatá poznámka o smysluplnosti výsledků cenových revizí. Bylo by to však příliš laciné. Chyba není v kalkulačkách, ale v legislativě.

Zatímco u pacienta s Diogénovým syndromem hovoříme o psychické poruše, u státních institucí je stejné hromadění (a přemisťování) bezcenných, neužitečných a zbytečných věcí zcela v souladu se zákonem. Jakkoliv se může zdát, že jsem si vybral Ústav jako obětního beránka a terč prvoplánového žertování, chtěl jsem poukázat na to, že vedle zákonů, které se naší práce týkají mnohem více a o kterých si myslíme, že jsou neužitečné, pitomé až slaboduché, je celá řada dalších v oblastech, ke kterým máme profesně dál a jejichž bezduchá aplikace je za hranicí zdravého rozumu.

Víc než co jiného to připomíná poskytování zdravotní péče defenzivním způsobem. Ve snaze vyhnout se jakémukoliv soudnímu postihu se, zejména ve Spojených státech, dostává dobře pojištěným pacientům veškerá možná i nemožná péče, jen aby nebylo na konci terapie možné žalovat lékaře za nevyužití všech možností medicínského poznání. Jakkoliv je to proti zdravému rozumu, ať to stojí, co to stojí.

Pro léčbu tohoto bezduchého a formálního lpění na liteře zákona asi nenajdeme schopného komplexního psychoterapeuta. Dokud se nepodaří do zákonodárných sborů a státní správy prosadit více zdravého rozumu, nezbude než si z takových kuriozit dělat hořkou legraci.

PharmDr. Stanislav Havlíček