Ze života právníka v Komoře – díl padesátý sedmý, dědečkovský

Posledně jsem končil Culdou, vzpomínáte? A naznačil, že vysvětlím, oč jde. Nemá to nic společného s culením, i když zrovna to mne od 22. března provází každým dnem. Důvod je ryze soukromý, do tohoto ctihodného časopisu tudíž nepatří, ale což, vždyť se ty mé články nazývají Ze života právníka v komoře – poprvé vám píšu jako dědeček. V uších mi zní Kocábovo: „Já jsem tvé stáří…“, ale nic mi to nevadí. Je to kluk, je zdravý jako buk, je nejkrásnější na světě a pohled jeho očiček zažehnává všechny pochybnosti o zápolení na tomto světě. Tihle tvorečkové nás posouvají dál. Pusťte si film Potomci lidí, tam to všechno je.

Mgr. MUDr. Jaroslav MARŠÍK

Culda – centrální úložiště limitů doplatků. Ještě to není úplně hotové, myslím legislativně, technicky zřejmě také ne, ale to běží přes jiné dámy a pány. Má to i nějaké mouchy, ale základní myšlenka je dobrá. Koneckonců, pokud si dobře pamatuji, tohle semínko se před lety zrodilo na Rozárce. Nyní se rychle rozrostlo živeno tím nejlepším hnojivem – přízní a zájmem ministerstva. Prosím, nedovozovat z této metafory cokoliv o ministerstvu.

Základní záměr tkví v tom, aby pacient nemusel v lékárně platit započitatelný doplatek nebo jeho část od chvíle, kdy dosáhne jeho zákonem stanoveného limitu. Ten činí 5 000 Kč za rok, nebo 1 000 Kč u dětí a osob nad 64 let, nebo 500 Kč u osob nad 69 let a některých invalidních důchodců. Dosud platí všichni vše a zdravotní pojišťovny jednou za rok vrací částky, jimiž byly limity pacientů překročeny.

Výhoda pro lékárny spočívá zejména v tom, že v říši započi­tatelných doplatků pacient přestává v lékárnách platit. Sami si jistě domyslíte pozitivní dopady této skutečnosti. Nevýhoda pro lékárny spočívá v tom, že při zavádění systému budou lékárny na úkor svého cash flow po určitou dobu nevybírat započitatelné doplatky od pacientů a čekat několik týdnů, než jim je zaplatí pojišťovna. Půjde o dočasný jev do doby, než se srovnají průběžné nevýběry doplatků s dodatečnými platbami od pojišťoven.

Aby se lékárna dozvěděla, že pacient už vyčerpal svůj limit, musí mít k dispozici on-line systém naplněný údaji o čerpání limitu jednotlivými pacienty. Registr pojištěnců, který by se logicky nabízel jako první, využitelný není. Víme, že zdravotní pojišťovny mají problém v něm udržovat v aktuálním stavu i tak základní informaci, jakou je příslušnost pojištěnce k pojišťovně. Proto bude využit starý dobrý (bez jakékoliv ironie) systém eReceptu. V něm bude zřízeno další centrální úložiště – limitů doplatků, neboli Culda.

Nepochybně půjde o další milou agendu, jíž se bude mít lékárník tu čest zabývat při výdeji léčivého přípravku. Nový úmysl s li­mi­ty doplatků nekritizuji, spíše jej lehce pozitivně očekávám. Ale při pohledu na monitor na táře už si říkám, jestli nenastal čas na studii o ergonomii práce farmaceuta. Zaměřené na to, kolik parametrů při výdeji léčivého přípravku pacientovi musí sledovat, jestli už nebyla překročena únosná míra zatížení nebo kolik toho ještě lze žádat. A následně závěry této studie učinit běžnou součástí úvah o zavádění dalších digitálních novinek do práce lékárníka. Přeci jen by měl zbýt nějaký prostor pro pohled přes horní okraj obrazovky na živého pacienta.

Nepůjde o volbu lékárníka. Doplatek přes limit nebude smět vybrat. A v tom ještě není zcela jasno. Budiž, když Culda správně prozradí, že limit byl překročen, neměl by být problém. Určitě se budou vyskytovat obtíže. Culda správně prozradí, když se správně ztotožní pacient a když k němu bude vše včas zapsáno. Co když se neztotožní? Snad bude práce s číslem pojištěnce dostatečnou zárukou spolehlivosti. Bude záležet na rychlosti zápisu. A na tom, že pro jednoho pacienta náhodou nebudou současně probíhat dva výdeje na různých výdejních místech (pacient v jedné lékárně, jeho blízká osoba v druhé). Co bude při výpadcích a dodatečných záznamech se zpožděním? Praxe sama jistě navodí situace, na které nejsme schopni předem přijít. Pro lékárny pak budou podstatné dvě věci – aby nebyly zbytečně stíhány pro přestupky, na kterých nenesou vinu, a aby nebyly nuceny nesprávně vybrané nebo nesprávně nevybrané doplatky řešit s pacienty. To musí být záležitostí vztahu pacienta a jeho zdravotní pojišťovny.

Nevím, jestli se podaří Culdu spustit od příštího roku. Záměr takový je, nicméně čas na změnu zákona se krátí.

Se svým seminářem o aktuální legislativě jsem zavítal do České Lípy (tak trochu jako vyjádření díků za dlouholetou práci Míši Bažantové v roli tiskové mluvčí komory) a Plzně. Místo v půl končíváme v devět a já jsem vděčný každému, kdo přijde. Žijeme v době online služeb, která nabízí i spoustu vzdělávacích akcí dostupných v pyžamu z domova a tlumí tak touhu vyrazit mezi lidi. Takže i touto cestou děkuji za každou tvář, jíž jsem se mohl postavit tváří. Dohodli jsme se s kolegy, že pro letošek budou dubnové semináře o legislativě v Brně a v Praze poslední a vrátíme se k nim opět až za rok na jaře.

Začal jsem slovem „posledně“, protože jsem navazoval na otev­řený konec posledního dílu. S otevřenými konci pracují i na Net­flixu, tak proč bychom nemohli my tady. Proto si pro příště nechám povídání o tom, jestli a kam dospěla naše jed­nání o změ­ně přístupu v kontrolní praxi SÚKL při vymáhání povinnosti distributorů dodávat léky do lékáren podle potřeb pacientů a bez zvýhodnění konkrétního provozovatele lékárny. Velké téma.

Zdraví vás děda.