Zeptali jsme se

Ačkoliv je u nás registrováno nejvíc farmaceutů v historii a počet pacientů se stejně jako počet receptů příliš nemění, respektive mírně klesá, provozovatelé lékáren si stále stěžují na nedostatek lékárníků. Proč si myslíte, že to tak je, a je to dobře nebo špatně? A napadá vás nějaké řešení?

PharmDr. Přemek Císař, Lékárna Modřínová, Třebíč

Otázka mě donutila otevřít Výroční zprávu 2022 České lékárnické komory a podívat se do grafů. Je pravda, že jsem musel ­nasadit brýle, abych na ta čísla dobře zaostřil. Od roku 2008 je nás o dva tisíce víc a stárneme. Dle věku je nás stále více v 3. nejnižší kategorii 41–50 let. Nevěřil jsem svým očím, že jsem tam a rostu. Lékáren je však stále stejně plus mínus dva a půl tisíce.

Proč provozovatelům stále chybí lékárníci by jistě stálo za hlubší rozbor. Podívat se, jak na tom lékárníci jsou a byli podle úvazku. Spousta kolegů chytila čerstvý vítr a plní nemocniční lékárny, ať už do přípravy specifických lékových forem, na vedení studií nebo jako kliničtí farmaceuti. Jsou sice členy Komory, ale za táru se dostávají méně a méně. Během mé studijní praxe v 5. ročníku bylo na Bulovce v lékárně sotva 10 magistrů a dneska jich je podle evidence komory 33. Členové tedy často dělají práci nesouvisející přímo s výdejem léčiv. Jen je škoda, že ty činnosti se nepřenáší do běžné praxe veřejné lékárny. V tom bychom jistě byli rádi, kdyby nás kolegové podpořili.

Skoro bych řekl, že je dobře, že děláme odbornější práci častěji. Umím si představit „chronický recept“, když už tu eHealth máme, tak je i místo pro jeho uplatnění. Uměl bych si pak představit, že většinu výdejů na recept zvládne farmaceutická asistentka a jen při nějakém časovém úseku (dejme tomu rok) je přivolán lékárník, který s sebou nese vyšší hodnotu SiV a doptá se na změny ve zdravotním stavu a zabředne do hlubšího rozhovoru s pacientem.

PharmDr. Josef Marek, Lékárna U Svaté Theodoty, Letohrad

Tuhle otázku už jsme s kolegy diskutovali vícekrát. Asi je pravda, že tahle situace je i částečně regionálně odlišná. Kde je fakulta, je i více lékárníků.

Myslím si ale, že jeden z hlavních důvodů je, že za poslední desetiletí vzniklo hodně nových lékáren, takže se mezi ně personál zákonitě musel rozdělit. Je mnohem více lékáren a tudíž je snaha provozovatelů získat lékárníky stále větší.

Dalším důvodem může být i to, že někteří mladší kolegové sice vystudují farmacii, ale už při studiu vědí, že v lékárně pracovat nechtějí.

A jestli je to dobře nebo špatně? To jsou jednoduché počty. Odpověď je rozdílná podle toho, jestli jsem zaměstnanec nebo zaměstnavatel.

Jako zaměstnanec budu rád, když je o mě zájem a tudíž bude i vyšší nabídka platu. Jako zaměstnavatel bych radši, kdybych měl výběr a nemusel o lékárníky soupeřit a bojovat cenou.

Zase, jak je mým zvykem, trochu od tématu uteču. Mám ještě dvě poznámky. Myslím, a platí to u každé práce, je důležité, aby zaměstnanci do práce chodili v pohodě a klidu, ne ve stresu a napětí, co zase v práci bude. Určitě je to pak i znát na jednání s pacienty. A doufám, že se o to i snažím ve svých lékárnách, to by ale měli říci moji kolegové.

A druhá poznámka se týká kolegů, kteří pracují nebo chtějí pracovat například jako vedoucí lékárníci pro jiné provozovatele. Z práce v revizní komisi vidím, že je to častý problém, že lékárník se „upíše“ jako vedoucí do takové lékárny, o které skoro nic neví, nezná její provoz, a navíc není schopen zaručit, že se v takové lékárně nebudou dít věci, které by se dít neměly. Jsou pak často rozčarováni, že se prokáže batoh nebo reexport a takový vedoucí lékárník pak bohužel riskuje vyloučení z komory, jak se to už v mnohých případech stalo. Proto si myslím, že pokud lékárník mění pracoviště, měl by se více zajímat o to, do jaké lékárny přichází.

PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Úrazové nemocnice v Brně

Příčinu vidím v nerovnoměrném rozprostření lékáren a jejich počtu. Mám ze své praxe zkušenosti z velkého města, proto budu mluvit z této pozice, domnívám se však, že je aplikovatelná na každé větší město. Podle Výročních zpráv ČLnK počet lékáren různě kolísá, některé roky více přibývají, jiné roky zase ubývají. Obávám se však, že hlavně z ekonomických důvodů a přeregulovanosti celého oboru dochází k úbytku lékáren v místech s menším počtem obyvatel, a naopak se nově otevírají lékárny v místech, kde je obyvatel a potenciálních pacientů více. Ono to není nic nového ani převratného, mluví se o tom delší dobu. Lékárníků přibývá, ale velmi málo a nestačí pokrýt všechny nové lékárny. To tak je v ulici jedna lékárna se 6 lékárníky. Otevře se druhá lékárna a rázem jsou v každé z nich lékárníci jen 3. A otevře se třetí a na každou lékárnu připadnou lékárníci jen 2. Jenže velké množství pracovních povinností zůstává stejných a v nízkém personálním obsazení je leckdy nezvladatelné. To může vést k přetížení, nespokojenosti a odchodům lékárníků. Zaklínadlem současné doby je zvýšení dostupnosti lékáren pro pacienty. Ale je tomu opravdu tak? Ano, lékárny jsou mnohde jen desítky metrů od sebe, na jedné ulici jich jsou 4 i více, v jednom nákupním centru bývají běžně lékárny 2. Ale tím, jak je v nich málo personálu, mívají kratší otevírací doby a omezené nabízené služby pro pacienty. Personál může být vyhořelý a bez prostoru a motivace na zvyšování vlastní kvalifikace. Chceme a umíme (!) lékové poradenství, instruktáže aplikací inhalačních léků, podporu prevence, zvládli bychom screeningové programy, očkování, ale ne ve dvou lékárnících v jedné lékárně. Dávno pryč jsou doby drahých léků a vysokých obchodních přirážek, jen si toho někteří provozovatelé ještě asi nevšimli. Počty to jsou jednoduché: málo pacientů za den plus levné léky rovná se malý prostor pro řádné finanční ohodnocení lékárníka. A další důvod pro odchod lékárníků. Řešení, myslím, vyplývá z výše uvedeného: méně lékáren, více lékárníků do každé lékárny, více služeb a kvalitnější služby pro pacienty, přesvědčení kompetentních míst o zavedení placených výkonů pro lékárníky a narovnání podmínek pro všechny lékárny, aby v jedné nebyla neustále fronta, když do vedlejší přijde jen pár pacientů za den.

PharmDr. Veronika Horáková, Nemocniční lékárna Fakultní nemocnice, Motol

Nedostatek lékárníků existuje proto, že nové  lékárny vznikají často tam, kde nejsou ­potřeba, a protože v těchto lékárnách musí být lékárníci, aby lékárny mohly vůbec fungovat na základě nutného personálního zabezpečení, tak může být lékárníků nedostatek. A také je pravda, že ve srovnání s jinými zeměmi je u nás menší množství farmaceutů i studentů farmacie.

Jinak bych byla ráda, pokud by farmacie byla progresivním oborem, bez kterého se zdravotnictví neobejde a počet potřebných lékárníků se neurčoval jen podle počtu vydaných receptů. V nemocnicích je velká část farmaceutů, kteří pracují v technologických oborech, ať už na oddělení individuální přípravy sterilní nebo nesterilní či na oddělení přípravy cytostatik nebo na přípravě radiofarmak, zajišťují dostupnost léčiv pro nemocnici, věnují se klinické farmacii, klinickému hodnocení léčiv, nebo otázce kvality a bezpečnosti zacházení s léčivy v nemocnici. To jsou dynamicky se rozvíjející součásti farmacie, kde jsou potřeba farmaceuti. V naší nemocnici se snažíme počet těchto kolegů navýšit, neboť budeme otevírat nové pracoviště, jehož nedílnou součástí bude lékárna s převahou technologicky zaměřených pracovišť, a stejně tak potřebujeme postupně navyšovat počet klinických farmaceutů.

PharmDr. Jana Horáková, Lékárna Masarykovo nám., Valašské Klobouky

Krátké zamyšlení v kostce: lékárna patří k základní občanské vybavenosti obce, obecně nám populace stárne a dožívá se vyššího věku. Síť lékáren, období, kterým jsme prošli a procházíme, změny od centralizované, rozprostřené, regulované sítě lékáren, zajištěná dostupnost péče lékařské a lékárenské, stabilita cen léčiv, postupné negativní ekonomické dopady a omezení péče, sortimentu, dále nízké nebo nejnižší ceny v Evropě, nedostatek lékárníků atd., to všechno je jeden provázaný kruh moderní společnosti. Je to dobře nebo špatně, a co s tím? Napadá vás nějaké řešení? Jak jsme již diskutovali v rámci kampaně, chceme, aby lékárenská péče zůstala nejdostupnější zdravotní službou pro všechny pacienty. Systém by měl být nastaven tak, aby lékárny udržitelně financovaly svůj provoz a zajišťovaly služby pacientům v dostatečném rozsahu a kvalitě. Další pozitivní změnou by bylo nastavení pravidel pro vznik nových lékáren tak, aby vznikaly tam, kde jsou potřeba z hlediska pacientů, nikoliv jen za účelem ekonomického zisku. Dojde-li k využití potenciálu lékárníků jako zdravotníků, pomůže to společnosti i celému systému zdravotnictví. Buď to tedy je odborný obor hodný své úrovně, svého místa, vzdělání, respektu a statusu, nebo je to jen business a komerce dostupná kdekoliv, kýmkoliv, jakkoliv, bez jakýchkoliv plnitelných a ­dožadovatelných kritérií. A možná to brzy vše zvládne jen internet a umělá ­inteligence.

Mgr. Eva Bartoňová, lékárna Dr.Max, Vizovice

Myslím, že pocitový nedostatek farmaceutů má spoustu důvodů. Těmi jsou třeba zvyšující se požadavky na administrativu v lékárně, větší kontrola úkonů, které v lékárně probíhají a musí je tedy zvládnout více pracovníků. Dále je to určitě tlak dnešní doby, kdy spousta lékáren má svou otevírací dobu delší než dříve. I přesto se setkávám s pacienty, kterým by se ideálně líbila otevírací doba až do nočních hodin. S tím se opět pojí personální pokrytí tohoto času.

Jestli je to dobře nebo špatně? Každý z nás určitě zažil perso­nální krizi v lékárně, ať už byla spojena s pandemií covidu v posledních letech, nebo že se sešlo pár nepříjemných náhod, které znamenaly ohrožení provozu a určitě nejsou takové situace příjemné pro nikoho z nás. Kdyby našich kolegů přibylo, asi by tyto situace tolik nehrozily. Nicméně mám pocit, že v poslední době naše povolání ztrácí na prestiži, studenti nemají zájem o farmacii a je to velká škoda. Naše povolání je důležité a pacienti nás potřebují. Proto jsem ráda za snahu zvyšovat prestiž a volat po očkování v lékárnách, provozovat konzultační činnosti. To je dle mého názoru jeden z nástrojů, jak nalákat mladé lidi k farmacii.

Mgr. Helena Slámová, Lékárna Komín, Brno

Odpověď na tuto otázku je všeobecně a dlouho známa. Jako obvykle se ale kauzálně neřeší. Faktický nedostatek lékárníků by nebyl, kdyby se neotevíraly lékárny na divoko tam, kde vůbec nejsou potřeba. Klesá tak kromě adekvátního personálního zabezpečení provozu také kvalita poskytované péče s tím související. Nejenže vyčerpaný lékárník nemůže podat potřebný výkon, ale nelze pak rozšiřovat služby, které považuji za správný trend. Co je horší, pokud se koncentrují všichni lékárníci v pěti lékárnách na jedné ulici v centru města, žalostně chybí tam, kde je lékárna jediným dostupným zdravotnickým zařízením. Řešení, totiž optimalizace a geografická a demografická regulace sítě lékáren, měla být realizována již dávno, tak jako v zahraničí. Minimálně jednu regulaci má v tomto smyslu 18 zemí EU. Potřeba je to stále, ale nevím, zda už není příliš pozdě. Zakonzervuje se na dlouhou dobu současný neutěšený stav. Ale někde se začít musí a byla by aspoň šance, že se to časem samovolně vyčistí.

Bohužel jediné „řešení“, kterého jsme zatím svědky, je pouze masivní až agresivní náborová politika řetězců, které situaci sami způsobily, a ta začíná již na fakultách. To přispívá k prohlubování odlivu zaměstnanců, tolik potřebných mimo města. Fakulta, alespoň ta brněnská, bohužel podle mého názoru nenabízí dostatečně vyváženou nabídku pracovních míst a neexistuje objektivní informovanost studentů, jaká rizika, ať již okamžitá nebo z dlouhodobého hlediska, zbrklé zaměstnávání v korporátech přináší. Studentům nejsou nabízeny souvislosti pro ucelenou představu o tom, kam chtějí směřovat. Takoví studenti už během studia neznají skoro nic jiného, než práci v korporátu, a nemají žádné, ani teoretické srovnání, na jehož základě by se mohli rozhodnout, zda je to opravdu to, co chtějí.

A pokud už jsou studenti přímo ze školy nahnáni do chřtánu řetězce, měla by být u nich probouzena lékárnická hrdost, měli by být detailně seznámeni s lékárnickou etikou, vybaveni sebevědomím a praktickými schopnostmi, jak jednat s manažery nelékárníky, jak si umět stát za svým odborným názorem, jak razantně odmítat šaškoviny typu rozdávání losů a pětikorun, neboť je to ponižující jak pro ně samotné, tak pro důstojnost celého stavu, což si možná někdy ani neuvědomují. Tak, jako se učíme zvládnout komunikaci s problémovými pacienty, měli bychom mít v malíčku komunikaci s lidmi, pro které zdraví a prospěch pacienta nikdy nebude na prvním místě.

V současnosti výrazně ubývá možností pracovat mimo řetězec. Proto by měli mít absolventi v neposlední řadě také znalosti a dovednosti, jak mohou toto prostředí sami kultivovat a jak velkou mají moc změnit fungování korporátu zevnitř. Ten je totiž bez odborné síly namydlený. Lékárníky potřebuje, neobejde se bez nich. Ti si mohou klást podmínky a nemyslím jen finanční. Pokud fakulta lpí na extrémní náročnosti studia, měla by se stejným úsilím, jakým klade důraz na složité vzorce a mechanismy účinku léčivých přípravků, lpět také na vedení a přípravě studentů na skutečný život lékárníka tam venku a na úskalí, která ho tam čekají. Jinak to není ke studentům moc fér.