ZEPTALI JSME SE

Státní ústav pro kontrolu léčiv. Jak funguje? Jaké s ním máte coby lékárník zkušenosti? Co byste radili změnit a je vůbec nutné kontrolovat lékárníky?

PharmDr. Miroslav KOŠKA, Lékárna Dr. Max, Brno

Jak funguje SÚKL, to je zajímavá otázka. Jedná se o instituci s rozsáhlými pravomocemi, minimálně co se týká cenotvorby. Pamatuji ještě doby, kdy se na určování maximálních cen a úhrad podílelo jak Ministerstvo zdravotnictví, tak Ministerstvo financí. Možná z důvodu nahromadění pravomocí někdy někteří na SÚKL nahlíží kritickým pohledem. Nedokážu určit, jak moc je SÚKL díky svému dominantnímu postavení v cenové regulaci sám od sebe aktivní. Domnívám se však, že se často zapomíná, že se SÚKL musí řídit platnou legislativou, která mu spoustu povinností přímo ukládá a SÚKL tedy někdy ani nemůže konat jinak.

Se SÚKL jsem za svou praxi komunikoval několikrát. Podal jsem několik podnětů na prošetření doplňků stravy a kosmetiky a jejich složení, vyjadřoval jsem se k nepřesné informaci ve Farmakoterapeutických informacích. Pokaždé jsem se setkal s velmi zdvořilým a profesionálním jednáním. Stejně tak v případě inspektorek SÚKL při několika kontrolách, které jsem absolvoval. Nezažil jsem žádný konflikt, vždy jen profesionální a korektní přístup. Nebyla to samozřejmě žádná kamarádská povídání, došlo i na rozdílné pohledy a názory a ráznou argumentaci, i to však jde dělat s patřičným vzájemným respektem a slušně.

Jakákoliv kontrola je obecně velmi nevítaná a velmi negativně přijímaná, ať už se jedná o revizora v MHD, policejní silniční kontrolu či kontrolu lékárníků. Já však mám pro kontroly dodržování pravidel fungování společnosti pochopení, resp. vnímám jejich důležitost. Ostatně jsem od roku 2011 členem čestné rady ČLnK, což je orgán s disciplinární pravomocí. Jsem přesvědčen, že kdo koná podle pravidel, nemá důvod se kontroly bát. Drobným prohřeškům či opomenutí se někdy nedá vyhnout, dají se však vysvětlit či je bez vytáček a vymlouvání přiznat. V takovém případě má pak ideálně kontrolní orgán prokázat určitou míru tolerance a přihlédnout k okolnostem. Jedná-li se však o vědomé hrubé porušování pravidel či opakované porušování, je na místě odpovídající trest. Stejně jako nechceme opilé řidiče na silnici, zloděje a podvádějící prodavače, nechceme také přípravu z prošlých surovin, výdej na recept farmaceutickou asistentkou, nepřítomnost lékárníka v otevřené lékárně a podobné jevy.

SÚKL má legislativní povinnost lékárny kontrolovat, nic víc. Líbilo by se mi, kdyby inspektoři kromě kontrol uměli v některých situacích v lékárně také poradit nejvhodnější postup, byl prostor na krátkou diskuzi či ověření správnosti nastavených postupů. Tedy, že by inspektorky nebyly jen kontrolorky, ale také rádkyněmi. Aby to nebylo heslo „SÚKL neradí, SÚKL kontroluje (a případně pokutuje)“, které jsem kdysi slyšel. Ale to už je o lidské povaze a přístupu každého kontrolujícího a každého kontrolovaného. Já jsem zatím měl ště stí na „komunikující“ inspektorky a jsem za to moc rád.

PharmDr. Přemek CÍSAŘ, Lékárna Modřínová, Třebíč

„A doprčic, přijede SÚKL!!!“ Tak začíná snad každá kontrola SÚKL v lékárně. Ačkoli jsou i opačné případy. Když jsem dal nedávno manželce vybrat, jestli chce zítra do lékárny na SÚKL nebo hlídat děti, zbyly na mě děti. Ale zpátky k Ústavu. Co se lékárničiny týče, mám SÚKL spojený hlavně s eReceptem/ ePoukazem a kontrolní činností. eRecept je velký pomocník pro zdravotníky i pacienty, i když je stále vidět celou řadu promarněných příležitostí. Část na straně politiků a část na straně Ústavu. Záchvěv očekávání, když měl přijít ePoukaz se snad nedá ani vylíčit. Ani zklamání potom. Domníval jsem se, že se řadě „dětských“ chorob v zavádění vyhneme. Nestalo se. Vypluly na povrch chyby, které v eReceptu jsou, ale tolik nevadí. Jak je například možné, že lékař může napsat pomůcku jako „Dočasnou“, ač je ze své podstaty je trvalá? Úložiště to převezme, lékárník vydá (protože nesmí změnit) a pojišťovna vrátí, protože není připojeno evidenční číslo pomůcky. Ono ale být připojeno nemůže, protože položka evidenční číslo nemá. Zatím. A kontrolní činnost? Za ty roky jsem několikrát inspektorkám rozchodil tiskárnu (je to 10 let, tak je to snad promlčené), několikrát jsem se téměř pohádal (lituju, že si to nenahrávám) a několikrát jsme se i zasmáli. Uvítal bych, kdyby kontroly šly po smyslu zákonů, a nejen po liteře. Asi si všichni pamatujeme období, kdy se kontrolovaly částečně vydané recepty na návykové látky. Vlastně šlo o bazírovaní na slovíčcích, zda se jedná o výdej postupný nebo opakovaný. Celé to bylo nedůstojné inspektorů i lékárníků. Kdyby se šlo po smyslu, kterým je podle mě jasná a zřejmá evidence, bylo by to lepší. Z pohledu delegáta Sjezdu bych uvítal větší vstřícnost. Nejsme protivníci. Jsme partneři, kterým jde o pacienta. Když máme nějaké připomínky k funkci Úložiště, uvítal bych, aby ze strany Ústavu byly brány vážně a nebyly zesměšňovány. My jsme ti, kteří eRecept/ePoukaz denně používají a setkáváme se i s nestandardními situacemi, na které systém nemusí být připraven.

PharmDr. Josef MAREK, Lékárna U Svaté Theodoty, Letohrad

Trochu přemýšlím o tom, jestli to bude někdo ze SÚKL číst, jestli se rozpovídat, jak moc psát otevřeně, nebo jak moc být diplomatický. Ale což…

Náš regionální SÚKL, pod který spadáme, je, myslím, celkem fajn. Při kontrolách v lékárně jsme nikdy neměli zásadní problém. Co slýchám ale od kolegů, tak jsou velké rozdíly mezi jednotlivými regionálními pracovišti. Každou kontrolu kladou kontroloři důraz na něco trochu jiného, alespoň mám takový pocit. 

Ještě bych ale potřeboval rozdělit činnost SÚKL na činnost kontrolní a na činnosti další. A tam nyní vidím největší problém v revizích cen a stanovování úhrad. Chápu, že se stát snaží šetřit prostředky na léky, jen je nyní vidět, kam jsme to ale s tímhle přístupem dopracovali. Je to všechno dost propojené – u nás velmi nízké ceny léků, v okolních zemích vyšší, proto je výrobce radši prodá jinam a to, co se k nám doveze za nízké ceny, tak se ještě zdárně reexportuje. A obohatí se na tom někteří jednotlivci, zvláště ze skupiny provozovatelů. Možná by na tomhle místě mohlo zaznít něco jako varování zvláště pro vedoucí lékárníky, aby si uvědomili, že oni nesou zodpovědnost za to, jestli se takovéto věci dějí v jimi vedených lékárnách. Bohužel následný postih čeká je a ne provozovatele. A jak všichni vědí, jedním z takových postihů může být až vyloučení z Komory.

Vidím možnou změnu v přístupu SÚKL – polevit v revizích a přidat v kontrolách těch lékáren, které provozují nelegální reexport. A že takových je dost a dost. SÚKL by měl víc kontrolovat lékárny právě na tyto nekalé praktiky. Schválně, zažili jste někdy při kontrole, že by inspektoři kontrolovali úplnost evidence lékárenských programů s fakturami a dodacími listy? Já teda u nás v lékárně ne.

Přitom si myslím, že SÚKL disponuje daty, ze kterých by se dala takováto činnost vyčíst nebo alespoň odhadnout a následně jednoduše zkontrolovat. Komora už v tomto nějaké počiny při inspekcích dělá.

A abych SÚKL nekřivdil, už bylo uděleno ze strany SÚKL i dost pokut za takovouto činnost. A poslední dobou proběhlo i v médiích dost zpráv o problému, tak si myslím, že i SÚKL bude v tomto aktivnější a přísnější.

PharmDr. Veronika HORÁKOVÁ, Nemocniční lékárna Fakultní nemocnice, Motol

Vzhledem k tomu, že sama pracuji na oddělení kontroly léčiv a jsem členem mnoha kontrolních a auditních týmů, vím z vlastních zkušeností, že kontroly nutné jsou a pokud jsou správně vedeny, měly být ku prospěchu těch, kteří jsou kontrolováni. Kontroly mají odhalit chyby kontrolovaných subjektů a mají zabránit opakovaným pochybením. Pokud se pohybujeme ve zdravotnických sférách, měly by zabránit možnému poškození zdraví pacienta. SÚKL provádí kontroly v naší nemocniční lékárně pravidelně. Vzhledem k velikosti a rozmanitosti našich pracovišť k nám chodí na kontrolu kolem deseti inspektorů, kteří u nás tráví několik dní. Já osobně odbornou diskusi a případné racionální podněty ke změnám, viděné jiným úhlem pohledu odborníka zvenčí, vítám.

Další komunikace, kterou vedu s oddělením farmakovigilance SÚKL při hlášení podezření na nežádoucí účinky léčivého přípravku nebo při hlášení podezření na závadu v jakosti, je za mě v pořádku.

Co bych SÚKL vytkla, je komunikace k veřejnosti v ožehavých otázkách, například týkající se zásilkového výdeje nebo přílišná generalizace a konfrontační styl jejich tiskových zpráv z poslední doby, například ohledně nelegálního vývozu léčiv.

Mgr. Helena SLÁMOVÁ, Lékárna Komín, Brno

Nevím, jak SÚKL funguje. Má zcela jistě širokou agendu a odvádí mnoho potřebné práce. Já jeho činnost mohu hodnotit pouze z pohledu toho, jakým způsobem zasahuje do práce nezávislého lékárníka. A tady nehodnotím pěknou známkou. Vztahy mezi SÚKL a lékárníky jsou dlouhodobě na bodu mrazu a viním z toho především ty, kteří se dostávají do vedení lékového ústavu. I když to jsou často bývalí lékárníci, na této politické židli na to nějak prapodivně rychle zapomínají. Mají být poctivým lékárníkům partnery, ne postrachem a tím, kdo jim podřezává větev.

Nemám nic proti tomu, aby kontroly v lékárnách probíhaly, pokud budou probíhat s rozumem. Místo toho jsme svědky nepřiměřených pokut za banální lidská pochybení, administrativní nedostatky nebo haléřové nesrovnalosti v cenotvorbě. Drobnosti, které ve výsledku nikoho neohrožují, jsou zhusta exemplárně trestány, namísto toho, aby v takových situacích proběhlo spíše poradenství a doporučení.

Na druhé straně ústav ukazuje bezzubý a vágní postoj k hrubým protiprávním jednáním velkých subjektů. Přestože například situace s nelegální distribucí trvá roky, jako se žhavou novinkou ústav teprve nedávno pompézně vystoupil na tiskové konferenci svým odhalením. Snad jen velmi nepovedeným, nikoliv záměrným, vyjádřením očernil všechny lékárníky. I když to vnímám spíše jen za alibistický výkřik na obhajobu dosavadní nečinnosti v tak závažné věci, před veřejností nás samozřejmě poškodil. Něco takového není dobrým signálem pro nás, kteří se snažíme poskytovat kvalitní zdravotní péči podle pravidel a kteří sledujeme a snažíme se vyhovět všem, mnohdy zhovadilým, nařízení státu.

Ačkoliv všechny kontroly v mých lékárnách dosud probíhaly korektně a slušně, nebyla jsem vždy v souladu s některými závěry. Před lety mě například rozladil záznam do zápisu z kontroly omamných látek, protože nám chyběly na dvou kopiích receptů s modrým pruhem razítka na zadní straně. Kontrolovaných receptů ale bylo asi 1 200. Evidence v pořádku, sklad v souladu. Společenská nebezpečnost žádná. Mohla bych nad tím mávnout rukou, ale z principu mi to vadí, protože to nepovažuji za adekvátní ohodnocení mé práce a nechci se po kontrole inspektora SÚKL cítit jako paní učitelkou vyplísněný školáček, který zapomněl podtrhnout výsledek.

Podobné příklady znají a pravidelně sdílí i další kolegové a některé krajové speciality jsou až úsměvné. Absurdní mi přijdou kontroly provozních řádů, které stejně nikdo nečte. Žhavou novinkou zaměření kontrol je vypracování slohové práce na téma pípání kódů FMD. Tuto činnost samozřejmě provádíme v souladu se zákonem, nevidím sice ve vypracování dokumentu žádný smysl, ale pro případnou kontrolu ji mám pochopitelně bezvadně vypracovanou. Kdo by se chtěl dohadovat a přidělávat si k již tak náročné práci další starosti. O nesmyslnosti zaměření kontrol svědčí mnoho dlouhých interních diskuzí na podobná témata, zaujala mě třeba ta o tom, kdy můžeme odepsat lék s FMD, zda spíše těsně před nebo těsně po konci expirace.

Podle mého názoru by kontroly měly vypadat tak, že u běžných, drobných a pacienta neohrožujících pochybení by SÚKL vydal pouze stanovisko: Vyhovuje. Známkováním se staví do povýšené role, která mu ale nepřísluší. V případě opravdu závažných chyb, u kterých je vysoká společenská škodlivost nebo není zajištěna kvalita a bezpečnost péče, tam by měl SÚKL primárně určit způsob a termín nápravy, včetně například přerušení provozu, a teprve následně sankcionovat ve škále od udělení pokuty a podle závažnosti až po případné uzavření provozovny. K tomu by mohlo dojít také v případě, že se daný skutek bude opakovat. Jinak se nám opravdu těžko srovnává s faktem, že se v seznamech udělených sankcí stále opakují jména konkrétních firem, aniž by je udělené sankce účinně nutily k sebereflexi a nápravě.

Dále se mi nelíbí bagatelizování problémů, které lékárníci mají se systémy SÚKL. V mediálních vyjádřeních zaznívají tvrzení neodpovídající realitě. Systémová hlášení znemožňují lékárníkům vydat léky „z technických důvodů na straně centrálního úložiště“, ale dozvíme se, že to jede bezvadně. V důsledku výpadků léčivých přípravků nemáme v lékárnách co vydat našim pacientům, ale všeho je prý dostatek. Lékárníci i lékaři denně zápasí s funkcionalitami eReceptu, který zdaleka není dokonalý, ale sledujeme jen radostné poplácávání se po zádech beze snahy jej dále zdokonalovat podle našich připomínek. Vyznívá to pak v podstatě tak, že lékárník je permanentní sabotér a potížista, což nás opět v očích veřejnosti dehonestuje a vzájemné vztahy se státní institucí moc nevylepšuje.

Co by se mi líbilo? Aby se SÚKL místo bazírování na nedůležitých drobnostech více soustředil na odhalování a postihování zásadních porušení zákona, jako je nelegální reexport nebo vydávání léků v ordinacích lékařů. Měl by být důrazný ve vymáhání platné legislativy nejen na straně lékáren, ale také u distributorů a výrobců. Zde vnímám přístup SÚKL jako laxní a nemám dojem, že by dostatečně sankcionoval ne/dodávání léků distributory všem lékárnám bez rozdílu nebo ne/dodávání léků výrobci na náš trh. Měl by se věnovat rozvíjení funkcionalit eReceptu, měl by navrhovat smysluplné změny například v oblasti zavedení možnosti výdeje léků off-line, mohl by zapracovat na svých webových stránkách, certifikáty pro výdej eRp. s platností 1–3 roky též nejsou pro uživatele zdravotníky vyloženě přátelsky nastavené. Mohl by upozorňovat na nutnost změny systému stanovování cen a úhrad, měl by predikovat riziko výpadků a mnoho dalšího.

Často slýcháme výmluvu, že může konat jen v rámci zákona a na ledacos nemá kompetence. Já si to nemyslím. SÚKL má pravomoci u nás mnohem větší než v řadě jiných zemí, a hlavně má možnost v případě potřeby navrhovat ministerstvu zdravotnictví legislativní změny. Měl by tedy tímto směrem tlumočit naše návrhy a snažit se lékárníkům práci zjednodušovat, ne jim házet klacky pod nohy. Měl by reagovat na naše potřeby aktivní spoluprací a dodávat váhu našemu stavu. Je u důležitých jednání a může posouvat věci vpřed. Ale nedělá to.

Pokud bych měla lékovému ústavu vystavit vysvědčení a slovní hodnocení z pohledu lékárníka, pak SÚKL nekoná, kdy a kde má. Naopak je až příliš horlivý tam, kde to není třeba nebo je to dokonce kontraproduktivní. A nepomáhají ani fádní a zlehčující mediální reakce vedení ústavu na jakýkoliv zmíněný problém a už vůbec ne otevřený nestydatý lobbing za zásilkový výdej.

Proto přeji novému nebo staronovému vedení, ať to v dalším období vezmou směrem k lékárníkům trochu za jiný konec a ujmou se své řídící funkce s potřebnou dávkou pokory a vědomím, že lékárníci tady nejsou pro ústav, ale ústav tu má být pro ně a všichni společně pro pacienty a veřejné zdraví.

PharmDr. Jana HORÁKOVÁ, Lékárna Masarykovo nám., Valašské Klobouky

SÚKL jako správní úřad ČR dohlíží, aby se používala pouze jakostní, bezpečná a účinná léčiva, jakož i funkční a bezpečné prostředky zdravotní techniky. Jeho činnost je upravena českou legislativou i mezinárodními dohodami.

Celkově lze říci, že zlepšení procesů a efektivity práce SÚKL může přinést mnoho výhod nejen pro ochranu zdraví pacientů, ale i pro hospodářské výsledky státu, dále zajištění kvality a bezpečnosti léčiv, nejen v lékárnách ale celkově na trhu ČR, zrychlení procesu registrace nových léčiv, zhodnocení rizik, monitorování bezpečnosti léčiv, ke zlepšení spolupráce s jinými národními a mezinárodními organizacemi zabývajícími se farmaceutickou regulací a financováním. Důležitým krokem může být vytvoření kvalitnějšího systému školení a vzdělávání pro zaměstnance SÚKL. Kvalitní vzdělání by mohlo přispět k lepšímu posuzování a většímu porozumění různým aspektům zmíněné farmaceutické regulace. Moderní informační technologie, vzdělávání a spolupráce s dalšími organizacemi by mohly být rovněž klíčové.

Ochrana pacientů, veřejného zdraví a hospodářských zájmů, dodržování standardů a postupů farmaceutické péče může vést k vyšší kvalitě léčby a snížení rizika nebezpečných nebo neúčinných léčiv. Nelegální prodej, nezákonné obchodování s léčivy, nesprávně předepsané léky či jejich kombinace mohou mít vážné důsledky na zdraví pacientů a působí obrovské finanční škody.

Kontrolní činnosti jsou určitě důležité pro zachování kvality péče, a to i jako zpětné vazby. Moje zkušenosti s kontrolní činností jsou za léta praxe velmi různé, ať v soukromé lékárně, řetězcích, e-shopech, v lékárnách majitelů nelékárníků.

V minulosti jsme se setkávali mnohdy až s příliš byrokratickým způsobem kontroly a požadavky mimo znalost a možnosti reálného dlouhodobě zavedeného provozu. Kolikrát proti sobě stály požadavky a praktická činnost lékárny. Lékárník je na kontrolní činnost v celé své realizaci povolání zvyklý, nemá problém zefektivnit či přeorganizovat různé požadavky či nedostatky. Ale, na jedné straně bylo jasně vidět bazírování na puntičkářských malichernostech, jednostranné direktivní příkazy, zaujatosti a podjatosti, a na druhé straně byla možnost sledovat hrubé porušování etiky a legislativy některých lékáren, benevolence k přestupkům, nedodržování zákonů, platné legislativy, kolikrát bez postihu. Také byly zkušenosti, že se ani kontrolující dvojice inspektorů ne zcela shodla na dané problematice. Jak tedy probíhaly kontroly, když ne stejným metrem?! A jakým způsobem probíhají kontroly farmaceutické praxe ve vyhrazených prostorách třeba čerpacích stanic, v e-shopech, které např. inzerují zboží, které v běžných kamenných lékárnách dlouhodobě chybí, kontroly nelegálního prodeje a přeprodeje? Jak probíhá kontrola vzdělání, dispenzace a dodržení všech legislativních norem? Na lékárníka jsou kladeny přísné regule a jinde prochází hrubé přestupky, nijak disciplinárně ani sankčně řešené. Lékárníci nepoberou ani nelegální provozování distribuční činnosti a vývozy za účelem obohacování se na úkor druhých a na úkor poskytované péče, dehonestování oboru a povolání.

Z posledních let mám ale i dobré zkušenosti, např. se zřizováním nové lékárny, setkala jsem se se vstřícností a dobrou konzultační praxí. Jako vždy a všude platí, že je to o lidech a jejich přístupu, o pochopení jejich činnosti a postupu při kontrole, i o znalosti svých pravomocí, výkladu legislativy či výkladu jedince.

K dané problematice by se toho dalo zmínit spousty, otázky do pranice jsou to rozsáhlé stejně jako otevřenost k problematice.

Mgr. Valéria ČERVINKOVÁ, BENU Lékárna, K Pérovně, Praha

Státní ústav pro kontrolu léčiv jsem ještě jako student registrovala jen jako úřad, který hrozí lékárnám sankcemi za věci, na které sám možná občas nemá řešení a odpověď. Řídí se psanými pravidly, které i striktně dodržuje? Upřímně nevím, já osobně jsem SÚKL nikdy v lékárně za své působení nezažila, netroufám si hodnotit jeho kvality. Každopádně ho vnímám i jako instituci, která má za úlohu kontrolovat naši práci a udržovat pořádek ve světě lékárenství. Měla by nás včas informovat o plánovaných výpadcích, o legislativních změnách, abychom se dokázali situaci včas přizpůsobit a předejít komplikacím.

Jestli tomu tak opravdu na 100 % je, nedokážu posoudit, za svou praxi v lékárně jsem někdy neměla tento dojem. V BENU lékárnách ale máme tým odborných zástupců, zkušených vedoucích lékárníků, kteří se skvěle orientuji v legislativních novinkách a tak pomáhají našim lékárnám fungovat co nejlépe a dodržovat nastavená pravidla. Jestli je vůbec nutné lékárníky kontrolovat? Jsme zdravotníci, zodpovídáme za zdraví naších pacientů, tudíž musíme být nějakým státním orgánem kontrolováni. Otázkou ale je, do jaké míry je to kontrola, a do jaké je to spíš komplikace pro správný výkon našeho povolání. Já věřím, že za pár let a po více zkušenostech budu mít ucelenější názor na SÚKL a budu víc vycházet z vlastních zkušeností. V tomto čísle časopisu si ráda pročtu názory od profesně starších a zkušenějších kolegů.

Mgr. Filip ŠKARDA, U Matky boží pomocné, Veselí nad Lužnicí

Musím říci, že otázka na SÚKL (dále jen „ústav“) je velice zajímavá. Ještě více než obvykle se těším na odpovědi od kolegyň a kolegů. Jsem zvědav, jakou odvahu prokáží jednotliví respondenti, neb jsem si jist, že náš stavovský časopis čtou i farmaceuti z ústavu. Je zcela zřejmé, že ústav jako takový má celou řadu činností, povinností a pracovních náplní, z nichž většinu jako lékárníci ani příliš nevnímáme. Stejně jako většina ostatních, ani já nevidím příliš do činností ústavu spojených s registracemi, kontrolou kvality a podobně. Budu se zabývat tedy tím, co já jako lékárník mám za zkušenosti nebo co vidím mediálně.

Prvně musím říci, že mi tento týden, jako předsedovi OSL Tábor, přišel e-mail od našeho OKL s nabídkou dvouhodinové prezentace na téma kontrolní činnost v lékárnách. Musím říci, že tuto aktivitu vítám (předpokládám, že je v koordinaci s ČLnK) a pevně věřím, že nepůjde jen o výčet toho, co bylo uděleno za pokuty. Doufám, že se ústav navrátí do chování, které měl dříve (jak jsem slýchával od starších kolegů), a to konkrétně do pozice autority, která není brána jako represivní nepřítel, ale především jako kontrolor–edukátor.

Během své praxe v lékárně jsem zažil několik kontrol ústavu a s klidným svědomím a bez zášti musím říci, že většina jich byla velice korektní. Je pravdou, že pracuji v kolektivu, který velmi dbá na lékárenskou profesi jako takovou a snažíme se většinu věcí dělat naprosto lege artis. Pokud tomu tak někdy není, je to spíše nevědomé (i když nevědomost neomlouvá) nebo nezbytně nutné ku prospěchu pacienta. Je také důležité být na kontrolu dostatečně připraven. Pro mě je to o něco jednodušší, protože vyhlášky a právní normy mne již delší dobu všeobecně baví. Občas se samozřejmě stane, a to se liší regionálně, že jednotliví kontroloři vyžadují, či se snaží zapsat do zápisu něco na co nemají nárok, resp. neexistuje pro tyto požadavky/výtky zákonná opora. Na tyto případy je potřeba mít normy nastudovány a kontrolory upozornit na rozpor s jejich jednáním. Samozřejmě slušně, věcně bez emocí a arogance. Pokud bych to shrnul, měl jsem na kontrolory ště stí a vždy jednali lidsky, a tak nějak „magistersky“.

Měl jsem na kontrolory určitě štěstí, protože za dob nástupu Babišovy vlády se poměry na ústavu změnily velmi výrazně, a to nejen na ústavu ale i na dalších úřadech. Primární bylo získávat peníze do rozpočtu za každou cenu. Proto mám spousty informací o nepřiměřeném hledání chyb za každou cenu, pokutách, které být nemusely. Je to vcelku logické, když úředníci byli ponoukáni k odměnám za výši vybraných pokut, resp. bylo jim vyhrožováno, že budou bez odměn, pokud nesplní „pokutový plán“. Tento stav nám na kongresu mladých lékárníků veřejně potvrdil i tehdejší ředitel ústavu.

Horší je to, dle mého, s úředníky na ústavu výše postavenými. Tam mám občas skutečně pocit, že zapomínají, „odkud pochází“, a že bychom měli být „na jedné lodi“. Mrzí mě mediální výstupy ředitelky ústavu, kdy často vidím a slyším, jak je zcela neoprávněně házena špína na lékárny, a to jen proto, aby se odpoutala pozornost od vlastních selhání a problémů. Dlouhodobě ústav kritizujeme za nečinnost v monopolních dodavatelských praktikách, selektivnímu přístupu k léčivům či nedodržování ZoL (dodávky léků). Zato v otázkách revizí cen a úhrad jsou neobvykle precizní a rychlí. Také, pokud se ozvete s nějakou nespravedlivostí, umí jednat velice rychle. V jedné z lékáren, kde pracuji, jsme měli problém s bariérovým krémem, který přišel po rošádách s novými číselníky PZT o pouhých 1 200 Kč na balení dráž. Maximální cena i úhrada však byla o těchto 1 200 Kč překročena, pacient měl doplácet za svých deset kusů PZT místo 0 Kč 12 000 Kč. Ohradili jsme se u dodavatele, ten řekl, že je neshoda s číselníkem, a že je to takto v pořádku. Sdíleli jsme to tedy na twitter a označili účet ústavu i jeho ředitelky. Reakcí bylo, že to nechá prověřit. Nechala, ráno byla v lékárně kontrola na kompletní zdravotnické prostředky. OKL dostalo jen pokyn, jeďte tam, hned, ani nevěděli proč. I ústav umí zakleknout, ale u nás bylo vše v pořádku. Jen platíme daň, že jsme aktivní i v prostoru, kde není negativní kritika ústavu žádoucí. Závěrem bych řekl, že jako každý aparát má ústav svoje významné mouchy, především v časté aroganci managementu a popírání něčeho, co je z terénu jasně nepopiratelné. Běžní úředníci dělají asi svoji práci dle svého vědomí a svědomí, někteří lépe, někteří hůře. Já na rozdíl od ústavu nebudu paušalizovat a kvůli minoritě odsuzovat všechny.

MechDr. AI NEURONICKÁ, Uměle inteligentní lékárna, MetaSvět

Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) je orgánem státní správy, který má za úkol ochranu zdraví lidí při užívání léčivých přípravků. SÚKL má řadu úkolů, včetně registrace a schvalování léčivých přípravků, dohledu nad jejich výrobou, distribucí a prodejem, monitorování bezpečnosti a účinnosti léčiv a provádění inspekčních kontrol. Celkově SÚKL hraje klíčovou roli v zajištění bezpečnosti a účinnosti léčivých přípravků v České republice.

Jako AI model nemám přístup ke konkrétním zkušenostem lékárníků s prací SÚKL. Obecně lze říci, že lékárníci mají častý kontakt s prací SÚKL při procesu registrace léčivých přípravků a při kontrole kvality a bezpečnosti léčiv, které jsou u nich v lékárnách k dispozici.

Také mohou mít zkušenosti s dalšími činnostmi SÚKL, jako je sledování nežádoucích účinků léčiv (farmakovigilance), kontrola reklamy na léčivé přípravky a hodnocení žádostí o úhradu léčiv ze zdravotního pojištění. Výsledky těchto činností mohou mít dopad na dostupnost a ceny léčiv pro pacienty.

Jako AI model nemohu radit, nicméně mohu poskytnout některé informace a názory. Mohlo by být užitečné zlepšit proces registrace léčivých přípravků, aby byl rychlejší a efektivnější. V současné době může jeho délka a složitost zpomalit dostupnost nových léků pro pacienty. Kromě toho by SÚKL mohl více zaměřit své úsilí na oblasti, které jsou pro pacienty a lékárníky nejdůležitější, například na sledování bezpečnosti a kvality léčivých přípravků a na kontrolu reklamy na léky.

Pokud jde o kontrolu lékárníků a lékáren, zákony a předpisy stanovují určité standardy a pravidla, které lékárníci musí dodržovat, aby zajistili bezpečnost a kvalitu léků, které poskytují pacientům. Kontrola lékárníků je tedy důležitá pro ochranu zdraví pacientů a pro udržení důvěry v lékárenské služby. Kontrolní procesy a postupy by ale mohly být transparentnější a lépe srozumitelné pro lékárníky. Minimalizovala by se tím nejistota a nespravedlivá kritika. Kromě toho by mohl SÚKL více dbát na odbornou přípravu a podporu lékárníků, aby jim usnadnil plnit jejich povinnosti co nejefektivněji a co nejbezpečněji pro pacienty.