SVĚTOVÉ DNY ZDRAVÍ duben

V měsíci dubnu si ze světových dnů vyhlašovaných Světovou zdravotnickou organizací (WHO) připomínáme Světový den zdraví, Světový a evropský imunizační týden, Světový den boje proti malárii. Z jiných mezinárodních dnů souvisejících se zdravím Světový den informovanosti (povědomí) o autismu, Světový den Parkinsonovy choroby, Světový den hemofilie, Evropský den práv pacientů a Světový den pro bezpečnost a ochranu zdraví při práci. Z dalších významných dní je to například Světový den boje proti meningitidě, Mezinárodní / světový den imunologie, Světový den Chagasovy choroby, Světový den hlasu a Světový veterinární den.

Světový den homeopatie (World Homeopathy Day, WHD)

Zákon č. 378/2007 Sb. o léčivech v platném znění uvádí 18 kategorií léčivých přípravků. Jednu z nich představují homeopatické přípravky zhotovené ze základních homeopatických látek podle homeopatického výrobního postupu popsaného Evropským lékopisem nebo, není-li v něm uveden, lékopisem úředně používaným v současné době alespoň v jednom členském státě Evropské unie; homeopatický přípravek se považuje za léčivý přípravek, i když nemá zcela vlastnosti léčivých přípravků a látky v něm obsažené nejsou vždy látkami s prokázaným léčivým účinkem. Proto se této skupině léčivých přípravků věnujeme v našem seriálu světových dní zdraví.

Světový den homeopatie si připomínáme symbolicky 10. dubna, což je (možná) den narození zakladatele léčebného systému známého jako homeopatie Samuela Fridricha Christiana Hahnemanna (10. 4. 1755 až 2. 7. 1843). Dlužno totiž dodat, že v církevní matrice je zapsáno jeho narození 11. dubna 1755, ale Samuel slavil narozeniny vždy 10. dubna. Byl tak křehkým dítětem, že byl pokřtěn již o několik dní později, 13. dubna. Navzdory tomu se stal schopným lingvistou, překladatelem, chemikem, lékařem a zakladatelem nového systému léčby a dožil se 88 let. Byl nesmírně pracovitý, jednou z jeho zvláštností bylo, že dokázal velmi málo spát; je o něm zaznamenáno, že po 40 let měl ve zvyku prosedět jednu noc ze čtyř a studovat. Epitaf na jeho přání zní „non inutilis vixi“ – nežil jsem nadarmo.

U zrodu WHD, letos již osmnáctého, stála Světová organizace pro osvětu homeopatie (World Homeopathy Awareness Organization, WHAO), založená v roce 2005 u příležitosti 250. výročí narození Samuela Hahnemanna. Jejím hlavním cílem je koordinovat zvyšování povědomí veřejnosti o homeopatii na celém světě a zlepšovat dostupnost homeopatických léčiv a kvalifikované homeopatické léčby. Příležitosti k oslavě povědomí o homeopatii jsou např.:

• Světový den povědomí o homeopatii (10. duben)

Cílem WHD je, aby se lidé dozvěděli více o homeopatii, vyměňovali si názory a diskutovali o nich, propagovali homeopatické instituce po celém světě a poskytovali ostatním lidem další informace o tomto oboru. Zaměření posledních let konání WHD – viz tab.

Světový týden povědomí o homeopatii (10.–16. dubna) s cílem zvýšit povědomí veřejnosti o přínosech homeopatie.

• Světový měsíc povědomí o homeopatii (1.–30. dubna), který nabízí mnoho příležitostí k podpoře širšího pochopení a uznání homeopatie.

Další specifické akce organizuje například nezisková organizace Homeopaté bez hranic (Homeopaths Without Borders, HWB) založená v roce 1996.

 *Integrativní medicína je forma léčebné terapie, rozšíření standardní zdravotní péče, která kombinuje postupy konvenční medicíny a postupy komplementární a alternativní medicíny, změny životního stylu za účelem léčby s cílem uzdravení, dosažení optimálního zdraví, upevňování zdraví a prevence nemoci.

Homeopatie je nejstarší alternativní medicínou, která vznikla v Evropě. Homeopatika jsou považována za bezpečná, protože jen zřídka způsobují nežádoucí účinky. Pokud jde o jejich účinnost, tak zde panuje nejednotný názor až spor mezi stoupenci homeopatie a jejich oponenty opírající své stanovisko o výsledky metaanalýzy, přinášející určité důkazy o tom, že homeopatická léčba je účinnější než placebo; síla těchto důkazů je však nízká kvůli nízké metodologické kvalitě studií. Studie s vysokou metodologickou kvalitou byly častěji negativní než studie s nižší kvalitou. K potvrzení těchto výsledků jsou zapotřebí další studie vysoké kvality.

Samuel Hahnemann byl plodným autorem článků a knih. Kromě toho neustále studoval a experimentoval a hledal šetrnější a humánnější způsob léčby nemocných. Klíčovým okamžikem se stal jeho překlad Pojednání o medicíně (A Treatise on Materia Medica) edinburského lékaře Williama Cullena, který v roce 1790 uvedl, že kůra chinovníku (Cinchona cortex peruvianus) léčí malárii díky svému tonizujícímu účinku na žaludek. Hahnemann se domníval, že léčí malárii, protože je schopna vyvolat podobné příznaky u zdravých lidí. To ho přivedlo ke studiu otrav a k pokusům s kůrou chinovníku, kterou užíval dvakrát denně a zaznamenával si příznaky, které se u něho projevily. Byly to všechny ty, které se obvykle spojují s přerušovanou horečkou. To byl první „proving“* – test léčiv, název pro systematický proces zjišťování rozsahu účinku homeopatického léčiva.

Důležitou skutečností pro další vývoj bylo publikování jeho Eseje o novém principu určování léčebné síly léčiv a některá zkoumání předchozích principů (Essay on a New Principle for Ascertaining Curative Power of Drugs and Some Examinations of Previous Principles) v roce 1796 v Hufelandově** časopise Journal of Practical Medicine. Poprvé je zde zmíněn princip „similia similibus“ – podobné s podobným*** – k vyléčení nemoci je třeba použít léčiva, která vyvolávají podobné příznaky ve zdravém lidském těle.

* Termín vznikl špatným překladem německého slova „Prüfung“, které znamená „test“. Anglický pojem „proving“ oproti tomu chybně naznačuje, že je něco dokazováno.

** Christoph Wilhelm Friedrich Hufeland (1762–1836) byl německý lékař, naturopat a spisovatel. Byl blízkým přítelem Hahnemanna (přátelili se více než 30 let) a publikoval ve svém časopise původní Hahnemannovy spisy.

*** Tvar „similia similibus curantur“ (podobné léčí podobné) je indikativ, tuto formu nacházíme u Paracelsa (1493 –1541). Tvar „similia similibus curentur“ (nechť je podobné léčeno podobným) je subjunktiv, tuto formu uvádí Samuel Hahnemann, a je známá jako zákon podobnosti.

Všechno nové je dobře zapomenuto staré. Uvedenou myšlenku, že podobnými věcmi se vyvolává nemoc a aplikací podobného se léčí, lze vysledovat již u řeckého lékaře Hippokrata (přibližně 460 až přibližně 377 př. n. l.). Vycházel z potřeby pochopit příznaky u každého jedince a to, jak reaguje na nemoc. Hahnemann ji však rozvinul do systému léčby.

V dalším článku Hufelandova časopisu z roku 1807 „Indikace homeopatického použití léčiv v běžné praxi (Indications of the Homeopathic Employment of Medicines in Ordinary Practice) poprvé používá slovo homeopatie, odvozené z řeckého „homoios“ – podobný, a „pathos“ – nemoc nebo utrpení. Hahnemann je také autorem slova alopatie, které má základ v řeckém „allos“ jiný, a „pathos“. Na rozdíl od homeopatie vychází alopatie ze zásady, že „contraria contraribus curentur“ (opačné se léčí opačným).

Zásady Hahnemannova nového léčebného systému jsou však plně vyloženy až v Organonu. Během jeho života vyšel v pěti vydáních a je vlastně obrazem rozpracované práce založené na klinických zkušenostech. První vydání vyšlo v roce 1810 a jmenovalo se Organon racionálního umění léčení (Organon der rationellen Heilkunst). Poté se jmenovalo Organon léčebného umění. Hahnemann před svou smrtí dokončil šesté vydání, které však vyšlo až v roce 1922. Pokud je život nedokončeným dílem duše, pak šesté vydání je dokončenou vizí.

V šesti bodech teoretické části formuluje:

1. Poslání lékaře a nejvyšší ideál léčby. Nejvyšším posláním lékaře, jeho jediným posláním, je činit nemocné lidi zdravými – léčit, jak se říká... Nejvyšším ideálem léčby je rychlé, šetrné a trvalé navrácení zdraví; odstranění a zničení celé nemoci nejkratší, nejjistější a nejméně škodlivou cestou podle jasně srozumitelných zásad.
2. Potřebné znalosti lékaře.
3. Znalosti o nemoci.
4. Znalosti léčiv.
5. Aplikace znalostí o léčivech na nemoci.
6. . Znalosti volby léčiva, různé způsoby léčby, přednost homeopatické terapie.

V desetibodové praktické části lze nalézt:

1. Tři body, které jsou nezbytné pro léčení.
2. Klasifikaci nemocí.
3. Případové studie: záznam údajů o pacientovi.
4. Znalosti síly léčiv a testování léčiv.
5. Testy léčiv.
6. Nejvhodnější způsoby použití léčiva u pacienta.
7. Společnou podporu při léčbě, dietu při akutních onemocněních
8. Přípravu léčiv.
9. Podávání léčiv. 
10. Mesmerismus.

Mesmerismus neboli biomagnetismus, případně živočišný magnetismus nebo animální magnetismus. Léčení animálním „magnetismem“ je nepotvrzený jev.

Všechny tyto koncepty jsou nedílnou součástí vzdělávání dnešních zdravotníků, ale v Hahnemannově době byly revoluční. Nebyl ovšem jediný – nelze opomenout přínos Pinela, Jennera, Pasteura, Listera, Nightingaleové a jiných.

Literatura u autora.

Doc. RNDr. Jozef KOLÁŘ, CSc.