Sjezd coby živá bytost

XXXII. sjezd České lékárnické komory se stal minulostí. Jedno úvodní klišé si snad můžeme dovolit. Na sjezdu jich naště stí ­příliš nezaznělo. Některé dojmy a epizody zmiňují účastníci, kteří nám ke sjezdu poslali pár řádek. Můžete se do nich začíst hned na dalších stránkách. Stejně tak faktické věci, usnesení, změny řádů i nové složení orgánů můžete najít v závěrečném usnesení, které přikládáme na konec tohoto sjezdového bloku. 

Pojďme si ale shrnout, co se na sjezdu odehrálo základního a můžeme pak všichni přemýšlet, jaké by to mohlo mít dopady na české lékárenství.

Sjezd byl volební, tedy hlavním úkolem bylo zvolit nové před­stavenstvo, čestnou radu a revizní komisi, nového prezidenta s viceprezidentem. To vše splnili delegáti s nebývalou grácií a rychlostí. Na někoho škodolibého to mohlo působit až tak, že už to měli nacvičené. Určitě neměli. Atmosféra celé­ho sjezdu byla velmi dělná, nehádavá, a přestože si asi všichni umíme představit nejrůznější spiklenecké teorie a intriky, jedno je jisté. Tak absolutní podporu stávajícímu vedení České lékárnické komory by nezintrikoval ani největší génius marketingu. Lékárníci prostě prostřednictvím svých delegátů dali jednoznačně najevo, že usilování končícího představenstva oceňují, že i když žádný zázrak nespadl z nebe a na farmaceutické plesání si ještě počkáme, dělalo vedení ČLnK v těžkých letech covidu, války na Ukrajině i bezprecedentních výpadků maximum možného, a to s nasazením všech sil. Jako poděkování i odměna pak v tomto duchu proběhla zejména volba prezidenta Aleše Krebse i viceprezidenta Martina Kopeckého, pro jejichž opětovné zvolení hlasovalo téměř sto procent delegátů. Pravda, nikdo jiný navržen nebyl, ale evidentně by stejně neměl žádnou šanci.

Nové představenstvo bylo zvoleno napoprvé a celé, kdo ­pamatoval alespoň poslední volební sjezd v Benešově v roce 2019, nemohl uvěřit vlastním očím. Představenstvo se volilo 17členné proti dosavadnímu 20člennému. Jedenáct stávajících ­členů bylo opět zvoleno s tím, že pouze jediný zvolen nebyl, ostatní už nekandidovali. Jedenáct staronových členů doplnilo šest nových, dva nezávislí lékárníci, dva řetězcoví, jedna ­nemocniční a jedna klinická farmaceutka. Pokud někdo sleduje tuto stránku věci a bere volby jako jistý souboj mezi různými skupinami lékárníků, pak se nové představenstvo změnilo v neprospěch nezávislých. V tomto vidění pak jednoznačně vítězí řetězec Benu, který má v novém představenstvu hned 4 zástupce. 

Další dva zůstávají dr.Maxovi, tedy řetězcoví mají 6 zástupců, stejně jako nezávislí. Nemocniční bude včetně klinické farmaceutky reprezentovat celkem 5 členů nového představenstva. V minulém představenstvu byl poměr nezávislí–řetězcoví–nemocniční tento 9:5:6. Někteří vidí tyto statistiky jako velmi podstatné, já jsem svůj názor napsal do editorialu tohoto čísla. Dal by se shrnout do věty: Lékárník je na prvním místě lékárník a mnozí zaměstnavatelé by se divili.

Sjezd taky schválil bez větších problémů a vášní hospodaření Komory i rozpočet pro další rok. Několik delegátů rozporovalo některé části, ale nevyvolalo to větší ohlas a bylo vedením i zástupkyní účetní firmy srozumitelně vysvětleno. Proti minulým sjezdům to bylo trochu zvláštní. Nikomu určitě nechyběly zuřivé bitvy, často motivované spíš osobními záštěmi, nicméně o něco větší zájem o tyto věci mohli zejména mladší delegáti projevit. To byla ale další charakteristika XXXII. sjezdu, že k diskuznímu mikrofonu chodili jen „staří známí“, u kterých to člověk už tak nějak čekal. Nic proti, ale mladí a noví delegáti by se mohli trochu osmělit a začít přebírat svůj díl odpovědnosti i v diskuzích a přemýšlení, kudy dál. Jednomyslné hlasování a jednota jistě potvrzovala aktuální podporu snažení představenstva, ale bez diskuzí o vizích, směřování i rozpočtech v co nejširší farmaceutické obci se do budoucna Česká lékárnická komora neobejde. 

Není tajemstvím, že současné vedení lékárníků má asi nejlepší vztahy se státní správou, než kdy předtím. To neznamená žádné ejchuchu, ale minimálně to, že si všichni vzájemně naslouchají a snaží se uspořádat různé zájmy tak, aby nebylo zapomenuto, že vůbec nějací lékárníci existují. Ministr na sjezd sice nedorazil, s omluvou projednávání zásadního zákona ve sněmovně, ale poslal za sebe náměstka Jakuba Dvořáčka. Ten ve svém velmi přátelském projevu vyzdvihl zásluhy lékárníků v minulých letech i dnes, kdy asi ze všech segmentů zdravotnictví nejvíc trpí výpadky léčiv. Tónem jeho proslovu jsem byl překvapen, protože jsem znal magistra Dvořáčka pořád spíš jako zástupce výrobců, kteří na cestě nevynechali jediný klacek, který by lékárníkům nehodili pod nohy. Vyjádřil jsem svůj pocit před vedle mě stojící významnou, milou a znalou lékárnicí, která reagovala: On dělá dobře svoji práci, ať je kdekoliv. Což je vlastně velká pochvala a můžeme si jen přát, aby náměstek Dvořáček náměstkoval na ministerstvu ještě dlouho předlouho. 

Druhý sjezdový den přijeli i další významní hosté, kteří mají tu moc zkomplikovat nebo zjednodušit život české farmaceutické obci. Za ministerstvo zdravotnictví dorazila ředitelka odboru léčiv a zdravotnických prostředků Mgr. Daniela Rrahmaniová. ­Pozdravit lékárníky a diskutovat s nimi přijela i nová ředitelka SÚKL Mgr. Kateřina Podrazilová. Ta se velmi snažila ukázat, že přináší změnu vztahů mezi úřadem a lékárníky. Teprve čas ukáže, jak se to podaří, ale už na sjezdu byl její nový přístup přijímán s velkým nadšením, lékárníci by prostě chtěli mít v SÚKL respektovaného partnera, občas i rádce a jen výjimečně srozumitelného drába, který přísně trestá především skutečně kriminální jednání. Nabídl jsem paní ředitelce pravidelnou spolupráci s časopisem a budu se moc těšit na její odpověď. 

Přijel i zástupce zdravotních pojišťoven MUDr. Petr Šmach ze Zaměstnanecké pojišťovny Škoda a současně ředitel odboru ministerstva. Účast dalších pojišťoven evidentně poznamenal výsledek dohodovacího řízení, kdy ministerstvo proti jejich vůli protlačilo výraznější nárůst SiV ve prospěch lékárníků. 

Na sjezdu byli mile přijati i další hosté, profesor Alexandr ­Hrabálek, kterému bylo za celoživotní zásluhy uděleno čestné členství v České lékárnické komoře. S diskusním příspěvkem, který vyvolal velký ohlas (více na následujících stránkách), ­vystoupil děkan hradecké fakulty docent Jaroslav Roh. 

Lékárníky pozdravil i předseda České farmaceutické společnosti ČLS JEP profesor Martin Doležal.

Na sjezdu se odehrálo několik dalších událostí. Velmi dojemné bylo rozloučení s mluvčí Komory magistrou Míšou Bažantovou, která už letos do představenstva nekandidovala a jejíž nahrazení v této funkci způsobí současnému vedení ještě nejednu bezesnou noc. Zejména za současné situace s léčivy je to práce na víc než jeden úvazek a o co je neviditelnější, o to je důležitější.

Rovněž moderátor sjezdu a velmi aktivní člen představenstva Mgr. Michal Hojný už letos nekandidoval a rozloučil se s připomínkou, že přesně před 20 lety do představenstva ČLnK vstupoval shodou náhod právě ve stejném TOP Hotelu, kde se tehdy i tentokrát sjezd Komory konal. 

Na závěr bych si dovolil malou nadsázku. Představme si sjezd jako suverénní živou bytost. Upřímně – někdy se tak opravdu choval. Sjezd určitě neviděl rád nepříliš dobře promyšlenou kritiku do vlastních řad, snahu získat body útočením na práci minulého vedení. Sjezd odmítl negativního ducha a upřednostnil pozitivní myšlení. Ukázal se jako přející vůči finančnímu ohodnocení nového vedení, nicméně jako podezřele jednotně nepřející k banálnímu přání umístit ve vestibulu lékárnickou petici. Sjezd ocenil nepřítomného kandidáta, který nečekaně onemocněl, ale poslal přesvědčivé prohlášení s omluvou. Na druhou stranu odmítl kandidáta, který sice vystupuje aktivně na sítích a má vysoké historické renomé, ale na sjezd bez omluvy a vysvětlení nepřijel. 

O psychice sjezdu bude užitečné ještě popřemýšlet. 

Budeme rádi, když na stránkách dalších čísel časopisu bude ­pokračovat posjezdová diskuze. Sjezd nekončí a de facto trvá až do toho příštího. Doktor Jaroslav Maršík nad touto poslední větou laskavě přimhouří oči.

Zdeněk Pokorný